Václav Klaus vítězí (na Internetu)

26. 4. 2002
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

O vztahu Václava Klause k Internetu byly popsány možná megabajty datového prostoru. Ať už ale verdikt žurnalistů zněl jakkoliv, definitivní vyjasnění přineslo až spuštění situ Klaus.cz v říjnu 2000. Od té doby je jasné, že Klaus to s Internetem myslí smrtelně vážně, alespoň co se týká role tohoto média v jeho politické práci, i v předvolební kampani.

Stránka Václava Klause byla slavnostně spuštěna na předloňském veletrhu Invex. Jednalo se o důkladně uvážený krok, ke kterému leadera nejsilnější pravicové strany zřejmě dovedl nejen rostoucí vlastní zájem, ale i rady a doporučení jednoho z jeho blízkých – lékaře a podnikatele Borise Šťastného. Šťastný sám sebe s úsměvem řadí ve vztahu k Internetu do řad „profesionálně informovaných amatérů“. Dlouhodobě se totiž zajímá o nejmladší médium především v souvislosti s jeho využitím v politice. Největší pozornost logicky věnuje situaci v USA, kde je vedení politických kampaní na Internetu rozvinutým byznysem, ve kterém působí desítky úspěšných společností.

Šťastného tak lze nejen považovat za duchovního otce osobní webové prezentace Václava Klause, ale v Klausově předvolebním týmu zastává i úlohu poradce pro Internet a elektronickou komunikaci jako takovou. Zároveň zajišťuje spolupráci s grafiky, systémovými administrátory, webmastery a dalšími, kteří se na provozu situ podílí. Všechnu tuto práci dělá Šťastný a jeho kolegové bez nároku na odměnu, čistě ze sympatie k osobnosti Václava Klause a programu ODS.

S předsedou nejsilnější české pravicové strany se Šťastný seznámil před mnoha lety na tenise. Přestávky mezi sety byly asi příležitostí k rozhovorům na téma politika a Internet a myšlenka na založení webu Klaus.cz klíčila. Jakmile padlo definitivní rozhodnutí, šlo všechno ráz na ráz. „Václav Klaus nikdy nezlehčoval úlohu Internetu. Pouze čekal na správný okamžik, kdy jít do toho. A jakmile do něčeho jde, dělá to velmi systematicky, s pedantickou důkladností a naplno,“ říká Šťastný. Šéf Poslanecké sněmovny a ODS se přípravy svých internetových stránek denně aktivně účastnil. Měl konečné slovo ohledně struktury webu, použitých barev a důkladně zvažoval dokonce i názvy jednotlivých rubrik. Dojde-li ke změně architektury situ, což se od založení přihodilo dvakrát, je to vždy na jeho popud.

Aby bylo jasno, tento článek není oslavou Václava Klause. Ať už je ale názor čtenáře na tohoto politika jakýkoliv, je neoddiskutovatelným faktem, že Klaus má v současné době nejprofesionál­nější, nejlépe vedený, nejobsažnější a nejčastěji aktualizovaný website ze všech českých politiků, počítaje v to osobnosti z vlastní strany (Langer, Nečas, Zahradil, Topolánek), i představitele Koalice (Svoboda, Marvanová, Kühnl, Volák); známé postavy levé části politického spektra jsou na Internetu nápadné zatím jen svou nepřítomností. Úspěch je určitě daný také tím, že Klaus se svým stránkám denně věnuje – ze svého počítače ve Sněmovně i doma studuje pozorně reakce návštěvníků a podněty z obecné diskuse.

V této souvislosti je třeba důrazně odlišit webové prezentace stran a jejich osobností. Své osobní stránky si politici povětšinou připravují ve vlastní režii, jejich obsah nekonzultují se stranickými grémii a zpravidla také sami nesou případné finanční náklady. Důvod je jasný: ve stranických stanovách není ani slovo o tom, který představitel má či nemá nárok na osobní site. Pokud by tedy politik libovolné strany dosáhl toho, aby mu z prostředků stranické pokladny byl zřízen web, mohli by to samé požadovat i jiní činovníci, takže by se strana musela kvůli webové horečce nakonec pořádně prohnout po organizační a někdy i peněžní stránce. Navíc vzhledem k vnitrostranickým volbám se funkcionáři více méně pravidelně mění. Kdykoliv by došlo ke změně na určitém postu, musely by pak být stránky předchůdce poslány do věčných lovišť a vytvořeny nové. Tolik k důvodům, proč je osobní website politika jeho soukromá věc.

Zpět k Václavu Klausovi. Zatímco průměrný poslanec, resp. senátor, může na Internetu uveřejnit leda tak svůj životopis, přehled, jak hlasoval, a více méně nezajímavou zprávu o své činnosti v příslušném parlamentním výboru, předseda ODS má k dispozici kvanta obsahu: píše články, poskytuje interview a pronáší projevy v míře, které jen málokterý kolega může konkurovat (v této souvislosti uvádím jako kuriozitu, že Václav Klaus píše zásadně ručně; věří asi, že je to pro něj rychlejší). Dále je dostatečně populární na to, aby si mohl dovolit založit auditorium bez obav z nedostatku příspěvků. Čili o bohatou náplň osobní internetové prezentace je postaráno.

Fóra na Klaus.cz si zaslouží několik bližších informací: jsou v podstatě dvojího druhu – diskuse pod článkem (jako na Lupě) a obecná diskuse, kde můžou návštěvníci debatovat v podstatě o čemkoliv. Šťastný se dušuje, že cenzura absolutně neexistuje a všemu se nechává volný průběh. Skutečně, obsah některých příspěvků tomu nasvědčuje. Vesměs mají však diskuse poměrně vysokou úroveň a doporučuji je k nahlédnutí i těm, kterým Klaus a jeho partaj leží v žaludku. Koneckonců zde mohou svůj názor demokraticky ventilovat.

Guru české pravice není jediný politik, který nechává volný prostor pro komentáře všeho druhu. Tím se může pyšnit i Hana Marvanová, na jejíž prezentaci se v diskusi nacházejí i takové perly, jako: „Zvracím ještě více z vaší lživé Koalice.“ Těžko říct, zda to svědčí o toleranci političky nebo spíše o tom, že svůj website ignoruje. U Klause nemůže být o ignoranci ani zmínky: na rozdíl od Marvanové na některé příspěvky osobně reaguje (nikoliv přímo v rámci diskuse, ale ve speciální rubrice) a v odpovědích je vidět jistá znalost toho, co se na auditoriích děje. Dalším dokladem úspěchu situ je vysoká prodejnost Klausových literárních děl (odkazy na objednávkové formuláře vybraných publikací jsou v levém sloupci). Knih už se tímto způsobem prodalo několik set.

Něco statistik Klausova webu: od října 2000 je v pracovní dny průměr 800 individuálních návštěv denně, o víkendu návštěvnost klesá o polovinu. Samozřejmě, že návštěvnost prudce stoupá v souvislosti s aktuálními událostmi v politice – např. v období televizní krize přišlo přes 8.000 návštěvníků denně. Zhruba třetina uživatelů přichází přes odkazy z jiných stránek, většina (69 procent) však míří přímo. Nejčtenější jsou kategorie Články a eseje, Diskuse, Akce, Tisková sdělení a Autobiografie. Nejvíce času návštěvníci stráví, jak jinak, na stránkách diskusního fóra.

Na závěr humorná douška týkající se těch méně známých politiků, kteří se potýkají na svém webu s nedostatkem zajímavého obsahu. Senátor Topolánek (ODS) se rozhodl bojovat s tímto handicapem vlastní literární tvorbou, ve které se vyjímají zejména úderné verše: „Ten náš malý Socánek, to je ale dacánek“. Ať už ale na vás způsob Topolánkovy sebeprezentace působí jakkoliv, je rozhodně fér, že uživatelé mohou úroveň dotyčného politika díky Internetu poznat. To sociálně-demokratičtí představitelé se zřejmě drží zlatého hesla „Kdo není na webu, ten na něm nic nezkazí“.

Souhlasíte s názorem, že Václav Klaus má ze všech českých profesionálních politiků nejlepší webovou prezentaci?

Autor článku

Autor se dlouhodobě věnuje publicistice zejména v oblasti interaktivní zábavy a multimédií. Kromě Lupy publikuje například v deníku Právo či online magazínu Bonusweb.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).