Pod kontrolou politiků…
Veřejnoprávní média u nás fungují podle kompromisního modelu. Financují je přímo občané z koncesionářských poplatků a dohlížejí na ně zákonem ustavené kontrolní rady, které mají prosazovat právo občanů na veřejnou kontrolu. V ideálním případě by tyto rady byly úplně apolitické a politici by neměli mít ani právo rozhodovat o jejich obsazení. Praxe je ale poněkud odlišná. Česká televize a Český rozhlas si opticky zachovávají politickou nezávislost, jenže kontrolní rady těchto médií jsou pod absolutní politickou kontrolou…
Členy rad sice formálně navrhují různá občanská sdružení a nezávislé organizace, konečné slovo při volbě členů do Rady ČT a Rady ČRo však mají vždy poslanci. Do rad se dostanou jen ti, kteří mají politickou podporu nejsilnějších uskupení v Poslanecké sněmovně. Nedá se říct, že by členové jakékoliv rady byli přímo úkolování konkrétními stranami, ale nedá se to ani vyloučit.
Nezávislí odborníci nemají šanci
Jednání těchto rad taky někdy připomíná politický kabaret. Jako političtí nominanti se totiž nedokáží shodnout na některých principech a prosazují protichůdné názory po vzoru některých stran ze Sněmovny. Je otázkou, zda by se skutečně nezávislí odborníci chovali jinak, pokud by v těchto radách byli zastoupeni. Zatím se však zdá, že, až na určité výjimky, nemají šanci do těchto rad proniknout. Protože ani ideální kandidát s nespornými odbornými předpoklady nikdy nebude přijatelný pro celé politické spektrum současně.
Členové rad by přitom měli dohlížet na činnost veřejnoprávních médií v zájmu občanů, kteří je financují. Paradoxně ale dohlíží na tuto činnost v zájmu politických stran, které je nominují. Kdy by tomu tak nebylo, politici by určitě neměli problém vzdát se možnosti volby členů těchto rad a ponechali by je opravdu nezávislé.
Státní nebo veřejnoprávní? Důležité je financování…
Ani dnes, kdy Českou televizi a Český rozhlas financují přímo občané, nemají tato média kontrolu nad výší koncesionářských poplatků. I o tom totiž rozhodují politici, protože nechtějí připustit automatickou valorizaci těchto poplatků. A tak veřejnoprávní média jsou sice formálně nezávislá na politické vůli, ale pokud jde o otázky financování, drží je politici stejně v šachu.
Zavedení financování ČT a ČRo přímo ze státního rozpočtu s jednoznačně stanovenou valorizací této částky by tak určitě nevedlo k zestátnění, jak se někteří obávají. Pouze by se přesměroval tok peněz a občané by byli odlehčeni o jednu přímou daň. Ale dovolím si tvrdit, že nezávislost těchto médií na politicích by nebyla ohrožena o nic více, než je dnes.
Hrozí České televizi a Českému rozhlasu ztráta nezávislosti v případě zrušení koncesionářských poplatků?
