Nebojte se, na následujících řádcích vás nečeká ani snaha o napodobení Nostradama, ani neumělá sci-fi povídka. Jen zamyšlení nad některými významnými aspekty současného rozvoje civilizace, jakým způsobem se budou v nadcházejících letech rozvíjet oblasti, které považujeme za naše výdobytky a páteř společnosti.
Vyhubíme se?
Snad nejzásadnější otázkou je, zda-li si sami ten hrob, který kopeme, dokážeme ještě zasypat nebo alespoň kopání zastavit. Otočit kormidlo od konzumní společnosti (a vcelku lhostejno zda kapitalistické či socialistické) směrem k trvale udržitelnému rozvoji nebude nic jednoduchého, neboť to znamená změnu chování jednotlivců, a to navíc za podmínek silné segregace společnosti. Bude velmi nesnadné přesvědčit ty, kteří obdivně a dychtivě vzhlížejí k ikonám západní civilizace, že jsou špatné, když se sami tak nechováme, a pokud ano, tak s dostatečnou dávkou pokrytectví, neboť to co neradi vidíme na svém dvorku rádi děláme na cizím. Vzestup ekologie a s ní spojených věd je zřejmý, ale stále podle všeho příliš pomalý.
A dokážeme si sami na sebe uplést bič v podobě tvrdých „zelených“ zákonů? Zatím o tom lze s úspěchem pochybovat, neboť veškerá jednání s touto problematikou spojená spíše selhávají, než aby přinášela potřebná řešení neustále se zhoršující situace. Zajímavé je, že naprosto zásadním prvkem ve skutečnosti není ani tak soubor jednotlivých vládních nařízení jako celkový postoj světové veřejnosti (postoj části rakouské veřejnosti k Temelínu je z jejich pohledu naprosto racionální, ať už se nám to líbí nebo ne, otázkou je forma jeho projevu). Vládní nařízení se s velkou pravděpodobností, alespoň v západní části světa, postojům již přizpůsobí, otázka je, zda-li bude mít větší praktické dopady.
Obávam se, že jako podstatně funkčnější se bude jevit zavedení obchodních praktik i do této oblasti. Jakkoli návrh Američanů, aby se dalo s emisními limity volně obchodovat může znít nepatřičně a obludně, může se v budoucnosti ukázat jako jediný schůdný. Stejně jako zavedení podobných praktik jako „paliva“ pro prosazování zeleného chování. Klasická restriktivní politika povede k jedinému: k úniku do zón, kde tato politika nebude platit, a výsledek bude ještě horší.
Již částečně funkční měření „zelenosti“ chování jednotlivých společností přes cenu akcií má totiž několik drobných nedostatků: informace o skutečném chování nejsou k dispozici a navíc široká veřejnost není schopna všechny tyto informace hodnotit. Snad jedno je zřejmé, pokud se ledy nepohnou, máme utrum. Dříve nebo později.
Každý s každým?
Nazývat poslední roky druhého tisíciletí věkem komunikace je zřejmě naprosto nejpříznačnější. Masová vysokorychlostní doprava, telefony, mobilní telefony, Internet. To je jen částečný výčet nejviditelnějších prvků komunikace, které nás vyprovází do nového milénia. Co můžeme čekat? Již před několika lety se začalo mluvit o integrovaných systémech umožňující v podstatě „bezešvé“ spojení se světem na kterémkoli místě zeměkoule, a to takovými rychlostmi, které budou dovolovat přenos videa. Stálá dostupnost na jednom čísle bude zřejmě samozřejmostí, stejně jako masové využívání Internetu a infiltrace interaktivní televize do domácností. Budeme schopni přenášet trojrozměrný obraz? Určitě, otázka je pouze kdy. Poněkud plíživější otázkou je, bude možné se před všudypřítomnou komunikační sítí schovat nebo Orwellova viza nabude hrůznějších obrysů než by sám čekal?
Obávám se, že druhé je pravda, „prodrátování“ našeho života dosáhne takové míry, že bude velmi těžké dostat se z hledáčků komunikačních systémů. A je tedy spíše otázkou, co to bude pro naši společnost znamenat, respektive co to bude znamenat pro každého z nás. Je dost možné, že hackerství a podobná elektronická „umění“ dostanou rozměr velmi vážené živnosti.
Co uděláme s vesmírem?
Jsme ve vesmíru sami? Kardinální otázka, jenž trápí lidstvo nějaké to desetiletí. Přes obrovské úsilí tisíců vědců na celém světě nám vesmír zatím vcelku úspěšně odolává, vždyť nic moc nevíme ani o nejbližších planetách, natož o vzdálených galaxiích. Ale to se bude zřejmě zásadně právě během dalších sto let měnit, protože nás čeká silná komercionalizace výzkumu vesmíru, respektive nakládání s ním. A to přinese skutečně rapidní rozvoj souvisejících oborů, vždyť se stačí podívat na příklad Internetu.
Lidská společnost potřebuje pro svůj zdravý rozvoj neustále nové impulsy, a jestliže v posledním století to byla elektřina, jaderná energie, telekomunikace, letedla a další ve stoletím příštím to budou zejména prvky vesmírného výzkumu, které budou hýbat světem. Alespoň tedy jeho částí, které se honosně nazývá západní civilizací.
Co to lidstvu přinese je velmi obtížné hodnotit, kromě nových materiálů, nových teritorií a nových technologií to bude zcela určitě další zlom v našem vývoji. Odpoutáme se od naší matičky Země, a to doslova a do písmene. Dáme tím zřejmě podklad ke vzniku dalších „ras“, tedy lidí, kteří se nenarodí na zemi. A kdo ví, třeba se objeví i E.T. a další vesmírná havěť.
Přeji všem úspěšné vykročení do nového roku, století i tisíciletí a doufám, že se v něm opět setkáme.
