Hlavní navigace

Vstříc širokopásmové budoucnosti?

29. 10. 2003
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Včerejší oslavy Dne širokopásmových služeb moc důvodů k radosti a optimismu nepřinesly. Místo akcí na podporu rozvoje broadbandu se spíše musí zachraňovat to málo, co již bylo dostupné. A bude ještě hůř, až dojde na zvýšení Daně z přidané hodnoty. Jakpak se asi za těchto podmínek bude sestavovat naše Národní širokopásmová strategie?

Den širokopásmových služeb (Broadband Day), který včera proběhl již potřetí, vznikl z iniciativy evropského komisaře pro informační společnost Erkki Liikanena. Je netradiční v tom, že se neslaví jednou každý rok, ve stejný den, ale hned několikrát do roka. První „Broadband Day“ tak proběhl 28. ledna 2003, druhý 15. července, no a ten třetí právě včera, v den státního svátku České republiky. Jde přitom spíše o symbolickou záležitost, jejímž hlavním cílem je popularizovat broadband (širokopásmový přístup a služby), napomoci jeho rozvoji, a podnítit nejrůznější aktivity cílené právě na broadband.

V České republice jsem zaznamenal konkrétní výzvu k podpoře třetího dne širokopásmových služeb jen od asociace ČAKK (České asociace kompetitivních komunikací). Podrobněji jsem o ní, i o historii „širokopásmových dnů“, psal v článku Připojíte se ke dni širokopásmových služeb?.

Pojďme se proto podívat, jak to nakonec dopadlo – které aktivity se objevily, jaké akce proběhly atd. Jelikož jich ale bylo pohříchu málo, vezmeme to poněkud šířeji, a podíváme se i na další události, které také souvisí s broadbandem v České republice.

Stížnost a podání

Snad jedinou aktivitou, načasovanou právě na třetí Broadband Day, tak nakonec bylo podání stížností na současné problémy kolem ADSL. Jak jsem již avizoval na konci pondělního článku, platforma ZUI se nehodlá spokojit se současným stavem kolem ADSL v České republice a prostřednictvím jednoho ze svých členských sdružení (IPV, Internet pro všechny) podala právě včera tři stížnosti, resp. podání: k ČTÚ, k ÚOHS a na Živnostenský úřad hl. m. Prahy. Předmětem těchto stížností jsou čtenářům jistě dobře známé neduhy českého ADSL. Jde o zavedení objemových limitů a Fair Usage Policy, které omezují jak koncové uživatele, tak i možnost podnikání internetových providerů. Dále jde o technické parametry služby ADSL, zejména o rychlost, spolehlivost a latenci (ping), a v návaznosti na ně také o reklamu, která slibovala jiné dopady agregace, než jaké dnes mnozí uživatelé pociťují, a prezentovala službu ADSL jako vhodnou pro účely, ke kterým se dnes nehodí (např. pro hraní apod.).

Podrobněji se s těmito stížnostmi můžete seznámit na webu IPV, nebo v tomto včerejším článku na Živě.

Ministr Mlynář není spokojen

Skutečnost, že se zaváděním širokopásmových služeb na tom nejsme nijak dobře, a to i když se zredukují jen na vysokorychlostní přístup k Internetu, konstatoval i ministr informatiky Vladimír Mlynář. ČTK přinesla jeho vyjádření k dostupnosti Internetu v České republice (pronesené na Slovensku, během účasti na zdejší konferenci ITAPA 2003):

‚Nejsem spokojen, protože v ČR sice statistiky dominantního operátora Českého Telecomu říkají, že zhruba 40 procent lidí má přístup k Internetu, ale v zavádění vysokorychlostního připojení jsme pozadu. Většina zemí v Evropské unii je na tom podstatně lépe, takže to je priorita pro příští rok,‘ řekl Mlynář.

Ani oněch 40 procent lidí s přístupem k Internetu přitom není nijak slavné číslo, kterým bychom se mohli pyšnit (nehledě již na samotný broadband). Nedávná studie STEM/MARK (viz např. zde) sice potvrzuje údaj o 40 procentech, ale uvádí, jak vlastně vznikl – jako celkový průnik následujících variant přístupu:

  • Doma: možnost přístupu má 19 procent občanů starších 15 let
  • V práci: 20 procent
  • Ve škole: 11 procent
  • Jinde: 13 procent

Přitom třeba jen domácnosti jsou na tom v členských zemích EU podstatně lépe – s výjimkou Řecka, které je na tom asi obdobně jako my, je Internet skutečně zaveden do 30 až 65 procent domácností. Důvody jsou nasnadě: je to o nabídce, dostupnosti, cenách a koupěschopnosti obyvatel.

Broadband bude prioritou

Jak Vladimír Mlynář naznačil, broadband (širokopásmový přístup) by měl být prioritou pro příští rok. K tomu Českou republiku ostatně zavazuje již nadcházející přistoupení k EU, protože na nás přejde i evropská koncepce eEurope2005, ukládající členským státům nejenom to, aby broadband braly jako prioritu, ale také aby vypracovaly své Národní širokopásmové strategie. Ostatně první Broadband Day, letošního 15. ledna 2003, byl zaměřen právě na přípravu těchto plánů členských zemí.

Česká republika by měla mít takovouto národní strategii nejpozději ke dni svého vstupu – a sama si její přípravu naordinovala jako úkol v nedávno prezentovaném návrhu Státní informační a komunikační politiky.

Jak tato koncepce bude vypadat, zatím pochopitelně není známo. Ze samotného návrhu Státní informační a komunikační politiky vyplývají jen velmi hrubé obrysy, které lze shrnout následovně:

  • Budování potřebné infrastruktury bude úkolem privátního sektoru, stát se do toho pouštět nehodlá (jen k tomu chce vytvářet vhodné podmínky, mj. vytvářením vhodného prostředí pro investice)
  • Stát zřejmě nebude ani dotovat širokopásmový přístupu (v „geograficky náročnějších“ lokalitách), protože na to nemá peníze

Ještě před širokopásmovým přístupem by ale bylo vhodné vyřídit jeden „úzkopásmový rest“, který stále zůstává (a konstatuje to i zmiňovaná Státní informační a komunikační politika). Jde o jeden ze závazků z koncepce kandidátských zemí eEurope+, původně termínovaný do konce roku 2002: výrazně zlevnit přístup k Internetu (myšleno: alespoň „úzkopásmový“). To je například o dostupnosti dial-upu za rozumný paušál…

Když ne přímá podpora, tak alespoň menší odvody

Chce-li stát podporovat rozvoj Internetu, a s ním i rozvoj „úzkopásmových“ a širokopásmových služeb, pak s tím příliš neladí skutečnost, že od počátku příštího roku zatíží tyto služby podstatně vyšší daní z přidané hodnoty (22 procent, místo stávajících pěti). To jistě nebude mít stimulující efekt, ale spíše efekt opačný. Poukázala na to také již zmiňovaná asociace ČAKK, která se přihlásila k záměru vypracovat Národní širokopásmovou strategii a nabídla pomoc při její přípravě, ale současně zkritizovala stát za zvyšování DPH:

Křisťálová Lupa 24 hlasovani

Nemůžeme (…) na jedné straně hovořit o rozvoji širokopásmových služeb a na druhé straně na ně uvalovat další břímě v podobě zvyšovaní daní, a tím tyto služby zdražovat (…).

V této souvislosti jistě neuškodí připomenout si, že Česká republika opravdu musela přeřadit telekomunikační služby do vyšší sazby DPH, protože jí to ukládá EU (která ale neříká, jak vysoká má základní sazba být). Nemuselo to ale být hned k 1. lednu 2004, ale stačilo až ke dni vstupu. Podstatné nicméně je, že Česká republika se vůbec nepokusila vyjednat s EU odklad této povinnosti, jako to udělala například u stavebních prací! Zde odklad získala, a to až do roku 2007 (pro potřeby bydlení).

Nedávno se přitom v tisku objevila zpráva citující výrok Vladimíra Mlynáře, pronesený na setkání s irskou ministryní pro informační společnost Mary Hanafinovou. Jde o záměr požádat o takovouto výjimku znovu, po našem vstupu do EU – a vrátit tak telekomunikační služby zpět do nižší sazby.

Podaří se dojednat vrácení DPH z telekomunikačních služeb do snížené sazby?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).