Dle původních předpokladů se WiMAX skutečně instaluje především v menších – okresních – městech, což ale v tuzemsku není primárně dáno neexistencí infrastruktury a vzdálenostmi, ale spíše tím, že zde byly k dispozici frekvence v pásmu 3,5 GHz (pro kterou jsou dnes dostupná zařízení). Ve velkých městech jsou licence pro 3,5 GHz již dávno rozebrány velkými operátory (Telefónica O2 ČR, Radiokomunikace) a využity jinak, nebo leží ladem. Jsou i lokality (např. Písek, Český Krumlov), kde vedle sebe existují WiMAX sítě hned dvě. V okolních státech, kde se předělovaly tyto licence výběrovými řízeními, dochází k vytváření plošného pokrytí, pochopitelně s důrazem na hustě osídlené oblasti. Příkladem toho budiž Slovensko, Chorvatsko a Rakousko (Wimax Telecom) či Německo (Inquam Broadband). Není bez zajímavosti, že v obou těchto firmách má od minulého týdne podíl americký výrobce bezdrátových technologií NextWave Wireless, která má prsty i ve WiFi mesh sítích a v CDMA.
I když právě k mobilitě klientských zařízení se vázala většina „povyku“ okolo WiMAXu, ve většině případů jsou dnešní instalace statické, tedy pevně umístěné antény (které v sobě již mají klientskou stanici) zakončené ethernetovým rozhraním. V blízkosti základnové stanice je možné také použít takzvané „nomadické klienty“, které v sobě mají všesměrovou anténu, ale velikostí se jedná o aparáty spíše odpovídající první generaci mobilních NMT telefonů. Podle časové osy Intelu z roku 2005 bychom si již letos měli užívat plně mobilního WiMAX připojení (standard 802.16e). Realita je ale (jak už to v moderních technologiích bývá) trochu jiná, až na některé střípky, jako například procesor ComMAX integrující pásma GSM, EDGE a mobilní WiMAX.
Lze říci, že počet základnových stanic je aktuálně několik set, další rozvoj však je, jak už bylo řečeno, vázán na dostupnost nedostatkového licencovaného pásma. Šušká se o záměru Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) uvolnit pro operátory také pásmo 3,6 GHz, někteří výrobci (jako například Airspan) pak testují WiMAX také v nelicencovaném pásmu 5,4 GHz.
Nejvíce zařízení, u nás provozovaných, nese označení BreezeMAX, což je nástupce kdysi oblíbených bezdrátových pojítek BreezeNet izraelské firmy Alvarion, která začala v roce 2005 dodávat tzv. pre-wimax ještě před ukončením certifikačního procesu. Dalšími dodavateli WiMAX řešení jsou společnosti RedLine (RedMAX), Airspan (AS.MAX), Wavesat (miniMAX), Aperto (PacketMAX) či Siemens (WayMax). Kreativita marketingových oddělení v pojmenovávání produktů nezná mezí. Mimo posledně jmenované však jejich řešení nemá u nás žádnou živou instalaci, hlavně proto, že jsou postavena pro modulaci s časovým duplexem (TDD – Time Division Duplexing), která je pro WiMAX vhodnější, leč naším národním regulátorem zakázaná (viz.: VO-R/18/08.2005–30 [PDF, 767 KB])…
A situace v terénu?
Zeptal jsem se několika poskytovatelů Internetu, kteří WiMAX sítě v Česku provozují, na jejich zkušenosti s provozem a názory na další rozvoj.
IPEX provozuje síť v Českém Krumlově, Chropyni, Strakonicích a v Písku. Tato instalace, jejíž datová kapacita je prý dnes již kompletně rozprodána, se vloni dokonce dočkala filmového zpracování. K symetrickému připojení 2 Mbit/s zákazník dostane plnohodnotné telefonní linky (až 8× ISDN2) a standardně je poskytována garance formou SLA
, říká obchodní ředitel Pavel Píštěk
Zřejmě největším WiMAX operátorem je společnost Czech On Line )(COL) alias Volný, která jako jediná vlastní celoplošnou licenci pro pásmo 3,5 GHz. Dle technického ředitele Mikuláše Labského aktuálně pokrývá území 17 měst (včetně Brna, Českých Budějovic či Ostravy) a nabízí také maximální rychlost, pouze symetrický „dvoumegabit“ a pochopitelně i vlastní hlasové služby TelefoNet. I když zařízení zvládne přenosové rychlosti řádově vyšší, všichni poskytovatelé jsou limitováni omezenou šířkou pásma, které mají k dispozici. COL převedl na WiMAX stávající klienty z jiných technologií, nicméně jako jeden z provozovatelů ADSL prostřednictvím LLU si musí dávat pozor na kanibalizaci mezi vlastními přístupovými technologiemi.
Významným moravským regionálním provozovatelem WiMAXu je hulínský NWT Computer, respektive jeho značka Keynet.cz. Tu ale dle slov pracovníka firmy moc nepropagují, protože i tak mají práce a zakázek „nad hlavu“. Síť nabízí symetrické připojení o sympatické rychlosti 5 Mbit/s v Uherském Brodu, Kroměříži a Přerově. V NWT se pozastavují nad tím, že i když je WiMAX technologicky vyspělejší, jeho typický ping (nebo lépe řečeno latence) je až desetkrát vyšší (30ms : 2–5ms) než u technologie v nelicencovaném pásmu 5 GHz. Díky místnímu profilu krajiny se chlubí připojeným klientem až na vzdálenost 18 km (co je to však proti 70 mílím –112.6 km, které jsem slýchával na konferenci WiMAX Fóra před čtyřmi lety…).
Co se WiMAXu týče, často je slyšet i o pražské společnosti WIA a jejich službě WiaMAX, která aktuálně pokrývá Cheb, Kutnou Horu, Velké Meziříčí a Náchod. Zde je na rychlostech až 4 Mbit/s včetně telefonních linek připojeno asi 100 firemních klientů, protože neagregovanou linku s garancí kvality bohužel zatím residenční zákazník nedocení (a většinou ani nezaplatí). Filip Malina z WIA přiznal, že s dodavatelem technologie již otestovali a nabízí i přenosnou klientskou stanici.
Osobně mě velmi zajímalo WiMAX řešení s výmluvným názvem „Bezdrátový Český Krumlov“ společnosti Transoft (dodavatelem technologie je Siemens). Na moje dotazy ohledně fungování sítě však obchodní ředitel Pavel Sekyra reagoval takto: Projekt stál naši firmu nemalé úsilí a velké investice, tím pádem informace, které po mě požadujete, jsou natolik důvěrné, že vám je nemohu sdělit.
V článku jsem nezmínil další regionální hráče, kteří již WiMAX sítě provozují, jako olomoucký FOFRNET, ústecký COPROSYS, šumperský SELECT SYSTEM, žamberský TTNet či brněnskou firmu ViaMedia. V zásadě všichni operátoři věří, že jim WiMAX umožní rozšiřovat vlastní pokrytí a žehrají na limity, které jim přináší současný stav frekvenčního spektra. Bude zajímavé sledovat, jestli se WiMAX během pár let u nás stane mobilním broadbandem, nebo zůstane pouhou alternativou pevných rádiových pojítek.
