Za kolik jsme dříve telefonovali?

Silný provoz:

Slabý provoz:

Zdroj: SPT Telecom, Český Telecom

Poznámky ke grafu a tabulce:
Pro rok 2001 je pro hlasové volání počítáno s programem HOME STANDARD
Pásmo slabého hlasového provozu se posunulo z 16 hodin v roce 1995 na dnešních 19 hodin.

Nejslabší pásmo pro připojení k Internetu začínalo v letech 1999 a 2000 v 21 hodin, letos se posunulo na 19 hodin.

Jak je patrné z grafu, pro hodinové spojení se jeví cena připojení k Internetu za poslení tři roky roky v podstatě konstantní. Od tzv. sestavovacího poplatku, který byl v souvislosti s tarifem Internet99 často kritzován kvůli zněvýhodňování kratších spojení, přešel Český Telecom k metodě rychlejšího nabíhání impulzů na začátku spojení. V silném (I. časovém) pásmu se cena 2,60 Kč započítává během prvních 360 sekund za každých započatých 120 sekund, dále až za každých započatých 180 sekund. V nejslabším časovém pásmu je rozdíl nejmarkantnější – 2,60 za prvních 290 sekund a dále již jen každých 750 sekund. Pěti či šestiminutové stahování pošty tak dnes přijde na 5,20 Kč – což je v podstatě třetina hodinové ceny v tomto pásmu.

Zajímavý je taktéž přístup k tvorbě časových pásem v tarifu Internet. V roce 1999 existovala tři pásma se zlomovými časy v 7, 17 a 21 hodin. Minulý rok přibyl ještě čtvrtý zlom v 19 hodin. Od letošního roku existují opět jen tři – 7, 17 a 19. Nejslabší a také nejlevnější provoz se tedy posunul z 21 na 19 hodin. To umožňuje závislejším jedincům chodit spát o dvě hodiny dříve či o tyto dvě hodiny prodloužit své noční výlety do kyberprostoru.

Český Internet by spíše potřeboval levnější spojení během dne, aby se mohli připojit lidé z firem či studenti, žáci a učitelé ze škol. Čím více lidí se přes den opravdu naučí s Internetem pracovat, tím více jich může mít důvod pořídit si domů počítač pro levné noční surfování. Podle všeho je totiž na vině nízkého využívání Internetu právě informační negramotnost naší populace a nízká penetrace osobních počítačů v domácnostech. A kdo jiný než školy či zaměstnavetalé by se úkolu naučit lidi s Internetem pracovat měl zhostit?

Na obzoru se však rýsuje ještě další jisté zdražení telekomunikačních služeb. Dotkne se zejména domácností a dojde k němu zvýšením sazby daně z přidané hodnoty, resp. přeřazením telekomunikačních služeb ze skupiny zboží a služeb zdaňovaných nižší sazbou daně (nyní 5 %) do skupiny se sazbou vyšší (nyní 22 %). Ze třiceti zemí, které ve své zprávě o cenách připojení v roce 2000 „Local access pricing and e-commerce“ sleduje OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) jsme v roce 1999 měli, společně s Japonskem, tuto daň nejnižší – a to ve výši 5 %. V tomto případě, stejně jako u energií, které se již této úpravy v minulých letech dočkaly, se však z rozdílu daňových sazeb bude radovat stát, do jehož rozpočtu daň z přidané hodnoty putuje.

Nejnižší daň však neznamená levnější připojení k Internetu. Již nyní jsou u nás podle OECD, jehož členy je 22 Evropských států, USA, Kanada, Japonsko, Mexiko, Jižní Korea, Austrálie a Nový Zéland, ceny za připojení k Internetu (20 hodin během dne – tedy v nejsilnějším pásmu), přepočtené podle parity kupní síly, druhé nejvyšší ve všech sledovaných zemích! Před námi je jen Maďarsko s cenami vyššími o zhruba 20 %. Ceny se ale počítají včetně daně z přidané hodnoty, pokud tuto daň odečteme, je Internet v Maďarsku dražší jen o půl procenta.

Nejlevnějších 20 hodin Internetu nabízí svým uživatelům Korea, Itálie, Finsko, Austálie a teprve pak Spojené státy. Celkovou zprávu je možné stáhnout zde.