ISDN: Co je a proč se u nás neujalo Always On?

Přestože by to z pohledu České republiky mohlo vypadat jinak, je ISDN již velmi starou a delší dobu překonanou technologií. To však zdaleka neznamená, že by se telekomunikační společnosti nesnažily přinést do této oblasti něco nového. Hlavní pozornost pochopitelně směřovala vždy do oblasti datových přenosů, konkrétně pak přístupu k Internetu. To je totiž právě ta služba, která táhla ISDN kupředu.

Začalo se tedy přemýšlet nad tím, jak ISDN efektivněji využít právě k přístupu na Internet. Hlavní nevýhoda ISDN v tomto směru spočívá v tom, že nejde o službu využívající klasického paketového přenosu dat. To je právě to špatné dědictví dané dobou vzniku ISDN. Výsledkem je to, že jakýkoliv datový přenos vždy zabere pevné pásmo nejméně o kapacitě 64 kb/s. Takovou službu je pochopitelně nutno zpoplatňovat jako klasický telefonní hovor, tedy impulsně, což je pro datové přenosy naprosto nevhodný způsob tarifikace.

V konstrukci ISDN se však podařilo nalézt možnost, jak přenášet paketová data a vyhnout se klasickým B-kanálům. Každá ISDN linka se totiž skládá z tzv. B-kanálů, které jsou určeny pro přenos dat, hlasu atd., mající v našich zeměpisných šířkách kapacitu 64 kb/s a vždy také z tzv. D-kanálu. Jeho funkce je jednoduchá, slouží k přenosu různých signalizačních informací a obecně ke komunikaci s ústřednou. Jeho kapacita je u klasické BRI linky (euroISDN2) 16 kb/s. To sice není mnoho, když si však uvědomíme, že z nich je používáno kolem 5 kb/s, tak nám stále zůstává přes 9 kb/s volného přenosového pásma.

Tato přenosová kapacita by se dala efektivně využít třeba pro přístup k paketové síti. Nejde sice o žádnou závratnou přenosovou rychlost, existuje však řada aplikací, kde i tato rychlost dostačuje. Kromě různého připojení platebních terminálů, bankomatů a dalších zařízení nevyžadujících vysokorychlostní přenosy to může být i Internet. Je pochopitelné, že přes podobně rychlou respektive pomalou přístupovou linku se nedá provozovat WWW či stahovat soubory. Pro provoz ICQ či emailu však jde o rychlost dostatečnou.

Technologie využívající výše uvedené skutečnosti se nazývá Always On / Dynamic ISDN (AO/DI). Již název prozrazuje její hlavní přednosti. Spojení je permanentní, což není u paketové služby pochopitelně problém, a může být i dynamické. Neustále mluvíme o přenosu paketů, konkrétně je zde používán čtvrtstoletí starý protokol X.25. Pomineme-li jeho nevýhody je nutno přiznat, že díky nasazení právě tohoto protokolu jsou tyto přenosy velmi bezpečné a spolehlivé, což je významné nejen při propojení bankomatů, ale nalezne to svůj význam i u připojení na Internet. Celá technologie tedy nezajišťuje nic jiného než přístup do sítě založené na protokolu X.25. Ten je v tomto směru evropským standardem, ve Spojených státech se pro AO/DI používá především modernější Frame Relay.

Technologie AO/DI se však neomezuje pouze na přenos po D-kanálu, ale snaží se profilovat jako inteligentní služba, která je v případě nutnosti schopna navázat současně datové spojení i po B-kanálech, které mají každý přenosovou rychlost 64 kb/s. Pokud potřeba rychlého přenosu dat pomine, může spojení přejít znovu pouze na D-kanál.

Zdroj:ZDNet

Konkrétní připojení k Internetu pomocí technologie AO/DI je realizováno jednoduchým způsobem. Uživatel musí vlastnit zařízení, které tuto technologie podporuje, např. příslušný ISDN modem. Připojí se do paketové sítě pomocí protokolu X.25 a přes ni se spojí s druhou stranou, která do této sítě musí být pochopitelně také připojena. Nad protokolem X.25 jsou pak pomocí dobře známého PPP (Point to Point Protocol) provozovány IP služby. Tak si lze zjednodušeně představit fungování připojení k Internetu přes D-kanál.

Díky paketovému přenosu odpadla možnost klasické časové tarifikaci, která je pro datové přenosy naprosto nevhodná. Bylo však nutno problém tarifikace vyřešit jiným způsobem. U protokolu X.25 je to klasicky zpoplatňování podle objemu přenesených dat. Když se tato technologie zaváděla v USA, byly na stole dva způsoby tarifikace: paušální měsíční poplatek a paušální měsíční poplatek + poplatek za přenesená data. O tom druhém již tehdy viceprezident společnosti Dataquest a analytik Kimball Brown prohlásil, že je nepoužitelný, protože pak se AO/DI pro přístup k Internetu nevyplatí.

Situace u nás dlouho vypadala poměrně nadějně a služby AO/DI byly netrpělivě očekávány. Když však koncem minulého roku Český Telecom tyto služby skutečně uvedl, zbyly, alespoň internetovým uživatelům, oči pro pláč. Pokud někdo očekával, že by právě tato technologie mohla nabídnout, sice pomalý, ale velmi levný permanentní přístup k Internetu, tak se šeredně mýlil. Cenová politika ČTc v tomto případě názorně ukázala, že Internet rozhodně není ta aplikace, pro niž je tato služba určena.

V nabídce ČTc nese tato služba název DIR-IS a její cena se skládá z několika částí. Nejprve uživatel zaplatí za zřízení služby, to pochopitelně vyžaduje již existující linku euroISDN2. Instalační poplatek pak činí 5 400 Kč. Tím však náklady bohužel nekončí, hlavní položkou jsou pochopitelně měsíční poplatky. Ty se skládají ze dvou položek. Paušálu účtovaného za přípojku a pohybujícího se od 530 Kč až do 7 490 Kč v závislosti na přístupové rychlosti (300 b/s až 9 600 b/s) a jí příslušející objem přenesených dat zdarma (320 kB až téměř 24 MB). Pro každou přístupovou rychlost navíc existují dva typy tarifních programů. Tarif „V“ je určen pro uživatele přenášející větší objemy dat a tarif „M“ pro uživatele s menšími přenosy. Při překročení měsíční paušálu pak uživatel platí 24 Kč (tarif „V“) respektive 36 Kč (tarif „M“) za každých dalších započatých 64 000 bytů. Podrobnější informace udávají následující tabulky:

Tarif „M“

Tarif „V“

Za každých dalších 64 kB nad limit

Poznámka: Pod pojmem kB se všude rozumí 1 000 bajtů!
Zdroj: Ceník ČTc

Jak z cen jasně vyplývá, jsou určeny pro naprosto jiné aplikace než je Internet. ČTc tak postavilo ceny AO/DI do roviny, kde původně vůbec být neměly. Dlouhou dobu se totiž mluvilo o tom, že by podobné služby měly být poskytovány za částky rovné či blízké nule. Bohužel se tak u nás nestalo. Technologie AO/DI se tak stala u nás prakticky nepoužitelnou. Vezmeme-li v potaz další způsoby připojení k Internetu, nemá za současných cen AO/DI u nás vlastně žádný význam. Je sice sporné, zda by se dnes ještě mohla podobná služba prosadit byť za výrazně lepších podmínek pro přístup k Internetu. V omezené míře a v kombinaci s klasickým připojením přes B-kanály pak nejspíše ano. O neúspěchu technologie AO/DI u nás svědčí i to, že se pravděpodobně nenašel nikdo, kdo by přes ni skutečně nabízel přístup k Internetu…