Technologie ISDN je velmi stará, mnohem starší než by do ní většina lidí řekla. Vznikla v osmdesátých letech s jednoduchým cílem – vybudovat celosvětovou plně digitální komunikační síť. Přestože na papíře existuje již delší dobu, ve skutečnosti začaly sítě ISDN zaplavovat svět teprve před několika lety. Z počátku byly budovány jako univerzální digitální sítě a tomu také odpovídá paleta služeb, které technologie nabízí. Pod její křídla se vejde vše od přenosu hlasu přes data až po videokonference. Existuje prakticky pouze jedno omezení a tím je přenosová rychlost, ta je totiž na dnešní poměry až příliš nízká.
Protože je ISDN pouze digitální variantou klasické telefonní sítě, platí pro ni stejná pravidla. Spojení je pevně sestaveno z několika tras od klasického telefonu se však liší právě tím, že celé spojení je plně digitální a to end-to-end, takže má pevnou přenosovou rychlost. Ta je dána pro B kanál, tedy základní přenosovou jednotku ISDN, 64 kb/s. U BRI přípojky (euroISDN2), která se skládá ze dvou B kanálů, tak lze dosáhnout maximální přenosové rychlosti 128 kb/s. Podniková varinta známá jako PRI (euroISDN30) se naopak skládá z třiceti B kanálů, takže při jejich spojení lze dosáhnout rychlosti až 1920 kb/s.
Hlavním motorem nástupu ISDN se stala potřeba rychlého datového přístupu. Je sice pravdou, že nejznámější službou, která se kolem ISDN točí jsou videokonference, ty by toho však samy o sobě příliš nezmohly. Budeme-li mluvit naprosto konkrétně, hlavním motorem se stal Internet. Pro telekomunikační operátory přechod na ISDN nepředstavoval vzhledem k probíhající digitalizaci sítí příliš velký problém a poptávka po rychlejších datových přenosech byla značná. Hned od svého zavedení však ISDN začalo narážat na některé své nedostatky. Těmi jsou z pohledu Internetu především nízká přenosová rychlost a způsob zpoplatňování.
Pokud se máme bavit o tom, zda má ISDN šanci přežít, je nutné se také seznámit s konkurencí. Tou jsou dnes xDSL technologie, konkrétně pak především ADSL. Je však nutné poznamenat, že ISDN je vlastně odrůda DSL technologií. Nás však pro srovnání bude zajímat především ADSL, což je v současné době technologie celosvětově zaváděná. Ta se od ISDN liší především tím, že využívá klasických měděných drátů použitých pro realizaci telefonního vedení ještě více než ISDN a dosahuje tak rychlostí v řádu Mb/s. Ve skutečnosti je však srovnávání ISDN a ADSL problematické, jde totiž o dvě zcela rozdílné služby. ADSL je technologií určenou k přenosu dat mezi koncovým účastníkem a ústřednou telefonního operátora. Další přenos dat již vlastně není součástí služby. Jde tedy o technologii, která je doslova ušita pro Internet a řeší problém poslední tzv. míle.
Právě zásadní rozdíl obou technologií názorně demonstruje tendence současných telekomunikací v porovnání s dřívějškem. Zatímco ještě nedávno byla snaha budovat univerzální datové sítě, dnes se stále více přistupuje k budování paketových sítí přímo na IP. Názorně se dá tato tendence sledovat na službách ATM, ačkoli toto srovnání, pokud jde o ISDN, značně pokulhává, trend je jasně zřetelný. Zdá se tedy, že celá koncepce ISDN je v dnešní době již zastaralá. Důkazem toho je, že snad všechny klasické služby je dnes možno provozovat nad IP. Přesto je nutno uznat, že existují aplikace, kde je pevně sestavená trasa stále ještě podstatnou výhodou. Jde konkrétně o služby vyžadující pevnou přenosovou rychlost, především videokonference. Právě zde je v současné době největší síla ISDN. Videokonference přes ISDN se dnes staly defacto standardem. Používá je mnoho firem, a přestože jde stále o poněkud exotickou službu, dostává se do obecného povědomí. Investice do nových technologií byly v tomto případě značné, jde však většinou o řešení postavené na klasických PC, takže přechod na videokonference přes IP by neměl představovat výraznější problém. Především pro mezinárodní videokonference je však ISDN v současné době opravdu jedinou rozumnou technologií, alespoň do doby, kdy bude Internet běžně umožnovat vysoké přenosové rychlosti či bude zavedena garantovaná kvalita služeb QoS.
Hlavním tahounem všech digitálních technologií je však přenos dat, zde je také asi největší slabina ISDN. Jak již bylo řečeno, v dnešní době je hitem paketový přenos. Navíc ISDN nepřináší žádné závratné přenosové rychlosti. U linek BRI (euroISDN2) určených pro koncové zákazníky to je pouhých 128 kb/s. To však v dnešní době nedostačuje, vysokorychlostní přístup k Internetu má podstatně vyšší nároky. Částečne by tento problém mohla řešit „nová“ technologie BISDN (Broadband ISDN), která nabízí rychlosti od 2 Mb/s výše, její rozšíření se však nedá příliš očekávat.
Dalším problém je zpoplatňování služeb ISDN. Vzhledem k tomu, že jde „pouze“ o telefonní služby další generace, byl na ně zaveden stejný cenový model, kdy je každý kanál zpoplatňován samostatně. Ve většině zemí se tak díky minutové tarifikaci stává spojování kanalů, a tím pádem vyšší přenosová rychlost, neúměrně drahým luxusem. Nástup ADSL naopak slibuje podstatně zajímavější cenové modely. Jak tomu bude v České republice je však otázka…
Přesto existuje oblast ve které ISDN vítězí nad ADSL zcela bezkonkurenčně a to v rozšíření. Zatímco ISDN dnes standardně nabízí telekomunikační operátoři po celém světě, rozvoj ADSL zůstává výrazně za očekáváním, důkazem toho může být i Česká republika. Trochu optimismu nám však může dodat to, že s nástupem ISDN to bylo podobné. Navíc ADSL není také zcela bezproblémů, protože se standardy je to zatím takové všelijaké.
Osud ISDN je tedy nejistý, v dohledné době však nezanikne, rozhodně ne do doby, dokud se ADSL nestane bez problémů dostupnou technologií. Důvodem je také to, že si ISDN získalo poměrně značnou popularitu mezi uživateli, svědčí o tom více než 100.000 B kanálů, které se podařilo Českému Telecomu prodat. Velké množství z nich budou pravděpodobně PRI linky (euroISDN30), které nahradily klasické E1 v připojování ústředen, nemalý podíl na prodaných B kanálech budou mít také ISP, kteří hromadně vyměnili právě E1 za PRI. ISDN si tak získalo na trhu relativně pevnou pozici, přesto zůstalo daleko za očekáváním.