Ilustrace: Nenad Vitas
Podle hlavního mluvčího anglického ministerstva, kterému u nás říkáme práce a sociálních věcí, a podle serveru ZDNEt.co.uk sedm z deseti vládních IT projektů (všech vládních nejen těch z onoho ministerstva) končí neúspěchem. Anglická vláda by byla ráda, kdyby do roku 2010 nebo 2011 klesl počet neúspěchů na pouhých 10 procent.
Angličané jsou evidentně fušeři. Co pro ně znamená neúspěch projektu? Inu, když je dražší, když se výrazně opozdí, když výsledek neodpovídá očekáváním, když to nefunguje, nebo když je to moc komplikované. Zkrátka když věci nefungují, respektive nefungují podle plánu. Smějme se jim!
Ehm, co znamená neúspěch projektu u nás? Některé státní organizace mají přesně stanovenou politiku, která si nezadá s tou anglickou. Jsou, přinejmenším samy k sobě, fér. Některé jiné, řekněme častěji ty méně viditelné, ale za neúspěch nepovažují ani naprostou katastrofu s tím, že „jsme se z toho alespoň poučili“. Když trochu rozšíříme úhel pohledu, respektive do něj zahrneme nejen státní, ale i ostatní veřejné instituce včetně krajských a místních úřadů, pak zjistíme, že jejich hledisko co je/není úspěšný IT projekt je ještě o něco volnější. Že už to nejde? Vesnička na Severní Moravě, které bych nerad ublížil, a proto ji nebudu jmenovat, kdysi investovala (jen pokud vím) tak padesát Palackých do vývoje zcela evidentně zbytečného programu, který navíc nefungoval, měl mnoho omezení a v době, kdy jeho autor odešel do zahraničí, se při první poruše stal nepoužitelným. Ano, to bylo IT v Česku ještě/už deset let v plenkách, ale copak se podobné věci nedějí i dnes? Nechce se mi věřit. Například takový projekt Internet do škol zvaný familiérně Indoš zavalil školy počítači a službami různé kvality a dostupnosti i přes stránky našeho serveru.
Obdobným příkladem může být funkční/nefunkční Evropský portál hlavního města se serverovým certifikátem, který se nedal ověřit, případně mnoho mnoho mnoho dalších podobných lapsů. Inu, že bychom byli také fušeři?
Angličané jsou, jak jsme si řekli, fušeři. Umí si to přiznat, umí to upřímně a na mezinárodním fóru říct a jsem přesvědčen, že s tím něco udělají. Teď by mohl vystoupit někdo od nás a vytasit se s podobnou statistikou za ČR. Vzhledem k tomu, že ministerstvo informatiky odchází – a jsem z celého srdce přesvědčen, že oprávněně – do záhrobí, bude se ten někdo zodpovědný hledat špatně. Kdybychom se chtěli přidržet anglického vzoru, hledal bych jej asi zde, nicméně v tuzemsku by mi to mnoho nepomohlo, neboť bych se dozvěděl jen o reformě, kvůli které půjdu do penze patrně až posmrtně.
