Na první (a zejména mužský) čtenářský pohled by se mohlo zdát, že v ohledu „ženské otázky“ je na českém Internetu vše v nejlepším pořádku. My (muži) máme své tradiční weby, kde se věnujeme důležitým věcem (počítače, finance, kultivace a rozvoj světa a sem tam nějaké to porno) a ženy mají zase svá elektronická místa, kde se cítí dobře – stránky o kosmetice, hubnutí, životním stylu a nějakých těch plcích o „celebritách“ má dnes už každý portál, který na místním Internetu něco znamená.
Pod povrchem médií je však všechno jinak. Z pohledu majitelů portálů, vydavatelů a redakcí je situace mnohdy jiná a ve skutečnosti dokonce taková, že lidé odpovědní za obsah vedou vášnivé diskuse o tom, jak do svého publika přitáhnout více dámské společnosti – ne snad proto, aby se před nimi mohli blýskat, ale prostě proto, že jde o potenciálně nevyužitou skupinu a bylo by dobré si ji naklonit. Z objektivních dat totiž plyne, že počet žen na Internetu již převýšil počet mužských uživatelů, ovšem obsah jeho větší části jako by tento fakt nezaregistroval – je stále stejný. Tento trend se jistě tolik netýká technicky orientovaných webů, takže jejich posádky mohou zatím klidně spát, ovšem dost možná jen do doby, než návštěvnost těch ostatních díky přílivu žen převýší tu jejich natolik, že jim inzerenti odmítnou vyplácet dosavadní sazby (čtěte prosím s velkým nadhledem :-)
Toto trápení přitom zdaleka nepostihuje jen zmíněná internetová média a některé vnímavější bloggery, ale potýká se s ním i nemalá část „papírového“ světa. Díky tradičnímu pohledu na to, co ženy přitahuje, to však možná přece jen mají oproti svým elektronickým protějškům o něco těžší. Zatímco weby jsou v podstatě nekonečně „nafukovací“ a mohou nabídnout zvláštní „ženskou“ sekci (třeba Centrum nedávno spustilo nový web Žena.cz na vlastní doméně), časopis musí vsadit spíše na přimíchání nového stylu do stávajícího obsahu. Nedávno si tak třeba na semináři pro budoucí novináře stěžoval Petr Bílek, šéfredaktor časopisu Reflex, jak se usilovně a marně snaží přitáhnout více čtenářek, jelikož ví, že jich mají málo. „My bychom opravdu rádi dávali více prostoru ženským tématům a autorkám, ale když pak přijde na věc a máme na poradě něco takového vymyslet, zjistíme často, že vlastně není o čem zajímavém psát,“ říkal téměř nešťastně.
Ale je to skutečně tak? Opravdu ženy zajímají jen nové recepty na vaření a následné hubnutí, cyklické objevování a léčení problémů ve vztazích a poslední trendy ve vývoji chemikálií k nanášení na obličej? Pevně věřím, že nejen v mém okolí se pohybuje viditelná většina těch, které sice uvedená témata příležitostně zaujmou, avšak jinak média konzumují se srovnatelnou chutí jako čtenáři rodu mužského. A že jejich zdánlivý nedostatek na některých webech je způsobený optickým klamem jejich nízké participace na diskusích pod články. Bylo by totiž opravdu tragické, kdyby se vydavatelé, prahnoucí po ženském publiku, inspirovali jen u „tradičních“ ženských časopisů a webů a přejali kromě jejich pomíjivých témat i jazyk, blízký tomu, jakým hovoříme k dítěti (zjednodušení výrazů, maximum přirovnání, krátké věty a banální obsah: „Na tuk vyzraje Superhormon!“ nebo „Je-li vám zima, natáhněte si bavlněné ponožky. Samy uvidíte, jak vás rychle zalije příjemný pocit tepla“ (pozn.: tuto radu jsem skutečně v jakémsi ženském magazínu kdysi četl, bohužel odkaz nemám k dispozici)). Jak by pak asi vypadaly články na Lupě, nechci raději ani domýšlet („Firewall je ohnivá stěna, která spálí nevítané hosty na popel.“).
Nebo se mýlím a odborné menu ženám skutečně nechutná? Jak je to s vámi, milé čtenářky Lupy – nacházíte tu, co hledáte? A pokud ne, co tedy potom vlastně hledáte? :-)
