Hlavním hrdinou příběhu je Josef Eichler, Čech od Nymburku. Zprvu nebyl nikým výjimečným, neměl vysokoškolské vzdělání, neuměl ani rusky, neprojevil žádné výrazné nadání. Vše se ale zlomilo po roce 1968, kdy tanky Varšavské smlouvy v Československu zavedly nové pořádky. Tehdy Eichler náhodou nalezl ztracený novinářský průkaz sovětského dopisovatele Baranova a rozehrál svou velkou hru.
Tvrdil, že je vysokou šarží KGB, vetřel se do vysokých stranických kruhů, pořizoval si fotografie se slavnými lidmi, aby mohl udivovat svými známostmi. Josef Eichler těžil z normalizačního strachu a bezvýhradného uctívání všeho, co přichází ze Sovětského svazu. Svou hru dokázal hrát až do samotného závěru socialistické éry, ale už nešlo jen o podvody, nýbrž také o vraždu.
Eichler se totiž zamiloval do vdané ženy a potřeboval se zbavit svého soka v lásce. Jeho odstranění zinscenoval jako únos amerického agenta a zapojil do něj vojáka ČSLA. Tělo nebylo nikdy nalezeno. Podvodníci a hochštapleři typu Josefa Eichlera se bohužel vynořují v každé době,
říká kreativní producentka snímku Lenka Poláková a dodává: Je až neuvěřitelně, jak lehce proplouval mezi vysokými komunistickými pohlaváry, jak snadné pro něj bylo dostat se k moci a užívat si všech jejích výhod. S pocitem nadřazenosti a nepostižitelnosti dokázal i vraždit. Nepochybuji o tom, že i dnešní turbulentní doba plodí podobné typy v nových mocenských strukturách. Je třeba se mít i dnes na pozoru.
Podvody Josefa Eichlera neskončily ani po sametové revoluci – byl například viděn při vřelém setkání s americkou velvyslankyní Shirley Black-Templeovou, stal se aktivistou Občanského fóra nebo se začal vydávat za dlouholetého pracovníka rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Po pár měsících byl podvod odhalen, ale Eichler včas zmizel a s ním i poslední stopa po něm.
S námětem za mnou přišel Jefim Fištejn, že ani chlapi z kriminálky a vražd se nikdy s nikým podobným nesetkali. Eichlerovo chování, až na tu vraždu, mi přijde odporně aktuální. Jeho modus operandi je dnes stále s oblibou používáno,
dodává režisérka Šárka Maixnerová.
námět: Jefim Fištejn // scénář a režie: Šárka Maixnerová // supervize: Viktor Polesný // dramaturgie: Lenka Poláková, Martin Červenka // kamera: Krunoslav Kiko Keleteš // výkonný producent: David Boháč // komentář četl: Norbert Lichý // kreativní producentka: Lenka Poláková