Ilustrace: Nenad Vitas
Jsou toho plné stránky webu i tištěných časopisů. Mezinárodní federace fonografického průmyslu (IFPI) chce přijít s návrhem, podle kterého by uživatelé stahující „nelegální“ muziku měli být odpojeni od Internetu, a v tomto smyslu hodlá „tlačit“ na Evropskou komisi. Podrobnosti můžete načerpat například na Lupě, na Živě či CDR.cz – Ředitelka české IFPI Petra Žikovská odpovídá. Odborníci se předhánějí v analýzách, co by přijetí jakéhokoliv závazného rozhodnutí v takové věci udělalo, zastánci práv chudáků hudebníků a majitelů gramofirem vyskakují metr dvacet nad zem z radosti, že se konečně něco pohne, a obyčejný člověk s nepatrnou technickou představou o onom „nelegálním stahování“ si připadá jako „Alice in Wonderland“. Proč?
Nechme stranou, nakolik je nápad, se kterým IFPI udělala takovou díru do evropských médií, z právního hlediska reálný, a nakolik ne. Také nechejme stranou otázku, nakolik je nebo není morální, etický, politicky, nábožensky, genderově i jinak korektní. Zkusme se podívat na jedinou věc: do jaké míry je proveditelný technicky? Domnívám se, že vůbec.
Celá politika „odpojování pirátů“ de facto přenáší odpovědnost za obsah dat sdílených v prostředí Internetu z uživatelů na ISP. Nic nového, takové pokusy už tady byly. Většina tzv. nelegálního obsahu je sdílena pomocí některé z významných P2P technologií. Ty přitom procházejí poměrně rychlou evolucí, která vede k stále většímu maskování jednotlivých zdrojů – a tedy uživatelů. Lze přitom využít i technologie, které dříve nepřipadaly v úvahu z důvodu omezené kapacity připojení. Zatím všechny pokusy o odstavení výměnných sítí, které mimochodem již brzy oslaví deset let, vedly k urychlení evoluce a zvětšení nezávislosti použitých technologií na provozovatelích a poskytovatelích služeb.
Už nyní není prakticky žádný ISP schopen monitorovat veškerý síťový provoz, který přes něj proteče – mám tím na mysli monitorovat jej po obsahové stránce. Řekněme, že obavy z možného úspěchu federace fonografického průmyslu povedou například k zvětšení podílu nové verze BitTorrentu se silným šifrováním obsahu. Jakpak bude ISP dekódovat pakety? A co když se budou maskovat za https provoz? Jakpak bude identifikovat „svého“ piráta, který je současně uživatelem desítek dalších služeb? A jak pozná, že to, co dotyčný stahuje, je v konkrétním kontextu závadné?
Připojení k Internetu, ať už pevné, nebo stacionární bezdrátové, je velmi často záležitostí více než jednoho jedince. I jediný připojený počítač může mít více uživatelů (spolubydlící, rodina etc.). Jak identifikovat toho správného? A jak odpojit právě jej? Jak zajistit, že se dotyčný nepřipojí z jiného místa, s jinou identitou, z jiného účtu?
To byla jen malá selekce ze základních otázek, které mne napadají při pohledu na onu v uvozovkách iniciativu. IFPI a její představitelé včetně tuzemské ředitelky to nemají v hlavě v pořádku. A já si musím připadat, jako ona Alenka v říši divů ne z toho, co ti lidé vytlačí z hlavy, ale z toho, jak jim to média krásně baští.
