Když jsem před třemi měsíci psal o vysokých školách a jejich sociálně mediální propagaci, netušil jsem, že se z akademického podhoubí vyrojí nápad, který bude ještě dlouho hýbat Facebookem. A který jen tak mimochodem potvrdil to, že nejlepší nápady s dlouhodobým komunikačním přesahem vznikají na školách na straně studentů, nikoliv na straně institucí či vedení.
Řeč je o fenoménu Přiznání, který vznikl na ČVUT. Přes jednoduchý formulář mohou studenti anonymně nahrávat svá přiznání. Přiznání k čemukoliv, co bude „vtipné, šokující či zajímavé“, jak definuje oficiální web. A dodává, že „…smyslem celé věci je se především pobavit.“ Jde tak o krásnou ukázku toho, jak mladí lidé, přirozeně působící na Facebooku, vnášejí na toto médium svůj pohled na komunikaci a na důvody, které je vedou k tomu, co dělají. A sociální média nejsou v tuto chvíli žádným důvodem tohoto postoje.
Cílem může být jen se trochu nesmyslně pobavit. Jako například když jsme během studií uspořádali v brněnském nákupním centru Vaňkovka akci, v níž jsme si chtěli zahrát na slavnou reklamu na Xbox.
Média z nás díky pochodu, kterým nakonec akce skončila, udělala bojovníky proti zbraním. Lidé se nás vyptávali, proč jsme to vlastně dělali. Jaký to mělo účel, co jsme chtěli dokázat či ukázat? Odpověď byla jednoduchá: Nic, prostě se pobavit, zahrát si.
Ale zpět k Přiznání. Se stejnou myšlenkou začaly vznikat další stránky jednotlivých vysokých škol. Akce se chytila běžná masmédia a s nápadem se začalo pracovat spoustou dalších způsobů. Vznikly desítky či stovky různých stránek Přiznání. Některé z nich jsou zmíněny v diskuzi na Facebooku. Primárním cílem uživatelů, kteří je sledují, je stále pobavit se. Pokud se začnou přiznání opakovat, působit příliš neuvěřitelně, či jsou prostě nudná, zájem fanoušků se vytrácí.
Za jakým účelem ale zakládají tyto stránky jejich admini? Zatím jsem nenarazil na stránku, která by se pokusila využít tento fenomén k nějaké propagaci. Přiznám se bez mučení, že jsme ještě ve chvílích, kdy šlo o čistě vysokoškolský fenomén, navrhovali jedné vysoké škole, jak Přiznání využít ve své oficiální komunikaci. Šlo o to zaujmout středoškoláky a přiblížit se stávajícím studentům. Vedení školy nemělo dost odvahy (nebo mělo více soudnosti než my?) a návrh neprošel.
Snaha komunikačně se přiživit na nekomerčních komunitních aktivitách je samozřejmě vždy ošemetná a může se vymstít. Přesto mě překvapilo, že se žádná větší česká značka nepokusila tento fenomén nějak využít/zneužít. Nebo jste na takový případ narazili?
ČLÁNKY DO MAILU