Dívka na fotografii sice nebyla můj typ, ale byla štíhlá, měla pohledný obličej, milý úsměv, dlouhé zlaté vlasy --- počkejte, ne, nebyla to Barbie. Obyčejná půvabná dívka s malými rozkošnými bikinami zářícími z obrázku sytou žlutou barvou stála na mořské pláži. Kdyby slogan nenabádal k nakupování, ale k hlasování, pak bych v tom měl jasno --- nová Miss Internet. Ale na čtverci bylo vážně napsáno Nakupujte! a cílem nebyla cestovní kancelář se zájezdy na poslední chvíli. K mému velkému překvapení jsem se po odkliknutí ocitl na stránce virtuální tržnice nízké estetické jakosti, jejíž jméno mi však v paměti neutkvělo.
Jsem to chlapec hloubavý, a tak jsem si vzal do hlavy, že pro umístění děvy na reklamní plochu musel mít tvůrce nějaký důvod. I dal jsem se do hledání asociací, jenže ať jsem ve fulltextu hledal, jak chtěl, výsledky se nedostavovaly. Nikdo v celé tržnici neprodával zájezd k moři, nikdo nenabízel veselé společnice na dovolenou (ani nafukovací!), žádná nabídka na prodej plavek, natožpak bikin. Nikde nabídka sušených mořských ryb, fotografií z exotických dálek, sbírky škeblí, opalovacích krémů, očkování do ciziny, průvodce po severní Itálii, brýlí proti sluníčku --- prostě nic, co by mělo nějakou návaznost na pěknou vábničku.
V takové chvíli si říkáte, že jste asi nedomrlý, když vám není jasná spojnice mezi opáleným tělem krasavice a bazarem s použitým zbožím. Chápal jsem, když se tady na Lupě pod články odsuzujícími klamavou reklamu objevil pruh s také takovou modelkou a provokativní otázkou, jaké to je být dvacátý. Tehdy jsem si řekl, že Seznam využil místo a chvíli, kdy jsou lidé masou textu hněteni právě pro takovou příležitost. Být na dvacátém místě v katalogu a na dvacátém místě u tak pěkné modelky, to je určitě pro dotyčného stejně traumatizující --- nemáte totiž jistotu, že na vás přijde řada.
Když bylo loni celé město polepeno (také) žlutými billboardy s dívkou v bikinách ležící v pohodlné poloze a informací o zahraničním roamingu, tak mně to sdělení bylo také nad slunce jasné: „Milý muži, máš-li mladou ženu, klidně ji pusť k vodě, k moři jeď sám, mamince můžeš zavolat i z mobilu.“ Dívka v bikinách na plakátě představovala nádhernou vizuální zkratku, která je každému muži s žádostivou ženou pochopitelná i při letmém pohledu.
A teď už zase je web zaplaven reklamními proužky a tlačítky, která využívají „bikini efektu“ k zmatení chudáků mladých mužů sedících celé léto v kanceláři u počítače, protože někdo pracovat musí, když vy se jezdíte opalovat k moři. A zase jsem přemýšlel, kam může vést tlačítko s poprsím zahaleným v bikinách a nejasným, zmateným sdělením „o stoprocentně víc zdarma“ (číslovka následovaná bez mezery jednotkou představuje přídavné jméno nebo příslovce). Přemýšlel jsem, jestli stoprocentně navíc jsou tu ty bikini…
Už se nenechám dokola pořád ohlupovat! Neklikl jsem. Co je mi do nějakého plastického chirurga. Bůhví, jaký je to chirurg, když ani neumí pořádně česky, a jak Jiří Hlavenka na Živě trefně poznamenal, ta morfizace je ohavně diletantsky provedená.
Abyste rozuměli, nevadí mi pohled na obnažené ženské tělo. Neuráží mě a takovéhle jeho použití --- myslím nemůže urazit nikoho. Spíše si něco nepěkného pomyslíte o strůjci takové reklamy. Věřím, že mnoho lidí odkleplo odkaz, aby se dozvědělo, který pošetilec zase zkouší, co všechno ještě sneseme. Používání erotických symbolů bez hlubšího rozmyslu pociťuji jako obrovské hulvátství. Malí kluci u nás v ulici takovým lidem říkají „kazišuci“. Je to prostě neúcta k intimitě a basta fidli. Sezname, styď se! Tohle se nedělá.