Hlavní navigace

Bobek, Rejchrt, Vodochodský: co od nich čekat, pokud stanou v Radě Českého rozhlasu?

Posledního radního Českého rozhlasu budou poslanci volit na schůzi v týdnu od 12. května. Tím bude kontrolní orgán veřejnoprávního rozhlasu naplněn: nyní má osm z devíti členů.
Jan Potůček 2. 5. 2014
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Trojici kandidátů z osmi nominovaných do Rady Českého rozhlasu vybrali tento týden poslanci ze sněmovního Volebního výboru. Šanci stát se členem „malé“ rozhlasové rady mají ředitel pražské zoologické zahrady Miroslav Bobek, evangelický farář Miloš Rejcht a moderátor a televizní kuchař Ivan Vodochodský. Všichni usilovali o členství v Radě Českého rozhlasu už v minulosti a mají osobní zkušenosti s veřejnoprávními médii. Co se od nich dá očekávat, pokud budou zvoleni do Rady ČRo?

Miroslav Bobek – navržen Folklorním sdružením ČR

Hlasovnáním ve Volebním výboru Poslanecké sněmovny prošel velmi hladce, ruku pro něj pomyslmě zvedlo devět z 12 přítomných poslanců (hlasovalo se tajně). Miroslav Bobek působil do konce roku 2009 v Českém rozhlasu, byl dokonce členem nejužšího managementu generálního ředitele Václava Kasíka. Zaměstnancem rozhlasu se stal již v roce 1993, rok poté, co nynější generální ředitel Peter Duhan skončil ve funkci ústředního ředitele Československého rozhlasu (byl posledním šéfem federálního rozhlasu). Zprvu byl redaktorem a zpravodajem, zabýval se zejména popularizací vědy.

Proslavil se projekty Africká odysea, kdy rozhlas společně s ornitology sledoval migraci čápů bílých a poté i černých pomocí malých batůžků s vysílačkami, Sokoli v srdci velkoměsta s online přenosy z hnízda sokolů stěhovavých ve věži Týnského chrámu v Praze a konečně „takovu jinou“ reality show Odhalení z pavilonu goril v pražské zoologické zahradě. Poslední jmenovaný projekt mu významně pomohl v konkurzu na ředitele pražské zoo, v němž v roce 2009 zvítězil. Ohlédneme-li se ale ještě zpět za jeho rozhlasovou kariérou, v roce 1998 se stal ředitelem druhé nejposlouchanější celoplošné stanice ČRo 2 – Praha a v roce 2000 založil divizi Český rozhlas 8 (Online), v jejímž čele stanul.

ČRo 8 stál za zrodem speciálních digitálních stanic Českého rozhlasu, včetně populárně-naučného Leonarda, které Bobek vedl jako ředitel od jeho vzniku v roce 2005 až do roku 2009, kdy rozhlas opustil. Leonardo poté nějakou dobu živořilo, až jej nynější generální ředitel Duhan nechal loni sloučit s publicistickým Českým rozhlasem 6 a zpravodajským Rádiem Česko do nové stanice mluveného slova Český rozhlas Plus. Tento krok Miroslav Bobek opakovaně kritizoval, a výtku vůči novému okruhu zopakoval i na veřejném slyšení kandidátů do Rady ČRo před poslanci volebního výboru, když prohlásil, že se mu zpočátku zdála málo vyargumentovaná.

Bobek patřil mezi velké zastánce stanice pro mladé Rádio Wave, když se ji tehdejší Rada ČRo snažila očernit v očích veřejnosti a dokonce se kvůli ní pustil do otevřeného sporu s programovým (a později generálním) ředitelem rozhlasu Richardem Medkem. Bobek jako velký zastánce někdejšího rozhlasového šéfa Kasíka neměl dobré vztahy nejen s Medkem, ale také jeho programovým ředitelem a dnešním šéfem rozhlasu Duhanem. I po svém odchodu do pražské zoo opakovaně komentoval změny v rozhlasu, včetně loňské změny korporátního loga a celkové vizuální podoby rozhlasu.

Poslancům volebního výboru Bobek sice řekl, že Rada by neměla mít ambici rozhlas řídit, jeho četná kritika současného vedení ČRo ale naznačuje, že pokud by se stal rozhlasovým radním, nebyl by přitakávačem managementu. Pozitivní je jeho postoj k rozhlasové digitalizaci: požaduje, aby Český rozhlas sehrál v tomto procesu klíčovou roli, podobně jako Česká televize při televizní digitalizaci. S tím počítá i aktuálně připravovaná novela zákona o Českém rozhlasu, která počítá se vznikem veřejnoprávního multiplexu podobného tomu televiznímu, provozovanému ČT. V něm je rozhlas také zastoupen, dokonce za zákona v něm musí šířit své celoplošné a speciální okruhy.

Miloš Rejchrt – navržen Českomoravskou konfederací odborových svazů

Také evangelický farář Miloš Rejchrt v minulosti pracoval v Českém rozhlase. V letech 1997 až 1999, tedy za generálního ředitele Vlastimila Ježka, vedl náboženskou redakci ČRo. S rozhlasem pak spolupracoval externě, a to prakticky až dodnes – je pravidelným glosátorem stanice mluveného slova Český rozhlas Plus, pro kterou připravuje ranní úvahy. Činnost mediálního radního si už vyzkoušel v roce 2000 v Radě ČT, v níž setrval pouhý rok (zvolen byl opakovaně, nejprve na tři měsíce za předčasně ukončený mandát jiného radního, a poté na plné funkční období od dubna 2000). Na členství v Radě ČT ale v prosinci téhož roku rezignoval.

Miloš Rejchrt byl jediným členem tehdejší Rady ČT, který volil dobrovolné vzdání mandátu těsně předtím, než radní zvolili za nového generálního ředitele Jiřího Hodače a redakce zpravodajství a televizní odbory se proti němu vzbouřily, což vedlo k známé „vánoční“ stávce. Rejchrt si za to vysloužil silnou kritiku radní Jany Dědečkové (ODS), která byla největší Hodačovou zastánkyní v Radě ČT. Nedá se ale říci, že by Rejchrt byl skalním zastáncem odpolitizování veřejnoprávních médií. Hodačova předchůdce Dušana Chmelíčka veřejně hájil a schvaloval i jeho kontakty s politiky. V komentáři pro Lidové noviny v roce 2000 napsal: „Komunikace s vrcholnými politickými představiteli je v případě generálního ředitele součástí jeho agendy a není důvod, proč by měl o svých telefonních hovorech s nimi podávat hlášení komukoliv.“

Stejně tak se Rejchrt zastal Chmelíčka i v případě odvolání moderátora tehdejší nedělní politické diskuse V pravé poledne Romana Proroka, k němuž došlo krátce po silné kritice z úst tehdejšího předsedy ODS a Poslanecké sněmovny Václava Klause. „Post moderátora tak prekérního pořadu, jako je V pravé poledne, není na doživotí. Po stránce pracovněprávní je odvolání Romana Proroka nenapadnutelné,“ napsal k tomu Rejchrt. O několik měsíců dříve v diskusním klubu Netopýr k situaci v ČT řekl: „Mám dojem, že to největší nebezpečí pro média veřejné služby nepřichází od politiků. Pokud jsou tam nějaké pokusy takové o ingerenci, tak jsou takové nemotorné, je na ně vidět, reaguje se na ně. (…) Nejhorší nebezpečí je zevnitř těch médií a to sice od privátních zájmů, které se tam dostanou plíživě díky reklamě. Já myslím, že reklama, to je nebezpečí pro média.“

Ale zpět k rozhlasu. Při veřejných slyšeních před členy Volebního výboru sněmovny Rejchrt řekl, že se mu líbí vysílání pro děti, stanice Junior a spolupráce hudebního vydavatelství Českého rozhlasu se základními uměleckými školami. Naopak kritizoval personální politiku rozhlasu za bývalého náměstka generálního ředitele pro správu a provoz Mariána Ferenčíka, proti kterému se část zaměstnanců vzbouřila. Rejchrt se chce zaměřit na Kodex Českého rozhlasu, který by podle něj měla podpořit a schválit Poslanecká sněmovna. Z titulu člena vládní Etické komise ČR (zvolen do ní byl na pět let v roce 2012 Senátem) by se chtěl podílet na určitých úpravách tohoto kodexu, který podle něj potřebuje aktualizovat.

„Řekl bych, že po této stránce je Český rozhlas docela dobře obstarán, ovšem ten kodex samozřejmě zasluhuje i drobné meliorační úpravy, i když ne radikální přeorání, a to je přesně oblast, které bych se já rád věnoval. Myslím, že je i trošku nedoceněna, ačkoliv je to jedna z povinností Rady Českého rozhlasu, předkládat Poslanecké sněmovně Kodex Českého rozhlasu. Tak tam bych viděl svoje místo,“ prohlásil Rejchrt doslova. Veřejnoprávní rozhlas je podle něj na vysoké úrovni, rozhodně lepší, než je v něm nálada. „Nálada v něm teď není dobrá, protože právě všechny změny a otřesy nutně vedou veškerý personál k pocitu, že všechny změny jsou jenom k horšímu. Tak oni to teď prožívají,“ zmínil opět kritizovanou misi Mariána Ferenčíka.

Ivan Vodochodský – navržen Divadlem Drak

Známý „televizní kuchař“, moderátor a herec kandiduje do Rady Českého rozhlasu opakovaně. Přímo pro Český rozhlas nikdy nepracoval, z rozhlasovým moderováním má ale bohaté zkušenosti. Připravoval kulinářský pořad pro celoplošné komerční rádio Frekvence 1. Z televizní obrazovky je znám z dvou největších komerčních stanic: na Nově například z pořadu Rady ptáka loskutáka a z Primy z již neexistujícího pořadu Mňam prima vařečka. V roce 2012 úspěšně kandidoval v krajských volbách v Královéhradeckém kraji za seskupení Volba pro město a nyní je krajským zastupitelem za toto politické hnutí. Zastupitelem je rovněž v městském zastupitelstvu Hradce Králové.

Právě příslušnost k regionu chce Vodochodský využít k tlaku na vedení rozhlasu, aby přehodnotilo projekt Regiony 2014 a faktické slučování části vysílání regionálních stanic. „Hradec se sloučil s Pardubicemi ohledně vedení. Ostrava se slučuje s Olomoucí a tak dále. Rozumím tomu ekonomicky. Ale nejsem si zcela jist, jestli to je k dobru věci právě pro toho posluchače. Protože najednou, každý region má svoje jiné problémy. Pardubice jsou jiné než Hradec, ač jsme od sebe 19 kilometrů. A pokud se ta práce začne, redaktorská, publicistická, zábavní slučovat, tak to nedělá dobrotu. Takže nejsem si jist, že to je ten správný krok. Ekonomicky asi rozhodně,“ prohlásil před poslanci Volebního výboru.

Vodochodskému se také nelíbí, že rozpočet Českého rozhlasu není pod větší kontrolou. Veřejnost se o něm nemůže dozvědět prakticky nic, i když rozhlas je z drtivé většiny financován právě koncesionářskými poplatky od občanů. „Díval jsem se například na rozpočet na letošní rok. Když se podívám na informaci pro veřejnost, tak je to jedna stránka. Rozpočet rozhlasu je 2,2 mld. a z jedné stránky se bohužel nedozvím skoro nic víc do hloubky,“ kritizoval Vodochodský dosavadní praxi. „Celé fungování jakékoliv firmy, a státní firmy obzvláště, by mělo být pod důkladnou kontrolou, kam veškeré finanční toky přijdou a tečou a jak smysluplně jsou využity,“ míní.

KL20-tip-hlasovani

Právě větší kontrolování financí považuje Vodochodský za svůj hlavní úkol, pokud bude zvolen do Rady ČRo: „Radní tu je od toho, aby nejen papírově kontroloval, že se někde sejdeme a schválíme závěrečnou zprávu nebo rozpočet na příští rok, ale aby se skutečně pitval v tom, kam a jak peníze přišly.“ V této souvislosti chce Vodochodský iniciovat více nezávislých auditů, aby Rada ČRo věděla, zda jsou finanční toky v rozhlasu nastaveny správně. Stejný požadavek už dříve vznesl předseda Volebního výboru Poslanecké sněmovny Martin Komárek, na kterého se Ivan Vodochodský nepřímo odkazoval.

Stejně jako Miroslav Bobek, i Ivan Vodochodský považuje za jednu z klíčových věcí digitalizaci vysílání Českého rozhlasu. Jako radní by chtěl přispět k tomu, aby stát jasně deklaroval, kdy a za jakých podmínek se v České republice přejde z analogového na digitální rozhlasové vysílání. A neodpustil si ani konkrétní poznámku na vysílání nejposlouchanějšího veřejnoprávního okruhu Radiožurnál: „Hodně času trávím na cestách a Radiožurnál je mým průvodcem, rádcem a občas i navigátorem v dopravních situacích. Myslím si, že by jako takový nejen Radiožurnál, ale všechny stanice Českého rozhlasu měly být navigátorem pro nás občany, což v mnoha případech dneska není.“