CZ.NIC s velkým úsilím nakonec zvládl celý problém poměrně dobře a většina racionálních výtek, které na jeho adresu směřovaly, se týkala faktu, že problém nebyl předem dostatečně medializován. Na řešení se kromě CZ.NIC podíleli také ISP, kteří se snažili svým zákazníkům doručit informace o řešení problému. Flexibilita řešení navíc trpěla faktem, že si CZ.NIC nechával takřka veškeré dokumenty a procesní věci potvrdit Úřadem na ochranu hospodářské soutěže.
Procesně se systém osvědčil, a navržené postupy se ukázaly pro řešení tohoto problému jako vhodné. Oproti tomuto faktu stojí nedoceněná prezentační strana problému (tím se nemyslí jen „ošklivý“ web, ale celková nepřehlednost a jistá nelogičnost poskytovaných informací).
Prognózy vývoje počtu domén se pohybovaly mezi zachováním počtu 40.000, který byl před transformací, až po pesimistických 20.000. Realita však byla jiná a k dnešnímu dni je aktivních kolem 70.000 domén.
Jelikož všichni uživatelé domén, kteří měli zaregistrovanou doménu před 1. 10. 1999, platí nárazově na přelomu října a listopadu, vytváří se problematické období velkého průšvihu. K tomuto fenoménu bohužel bude docházet, dokud bude daný systém registrací fungovat.
V průběhu roku prošel procesní model placení evaluací, která (nutno říci bohužel) o další kousek omezila komunikaci mezi uživateli domén a registrátorem – výzvy přestaly chodit na technický kontakt, což je pohříchu jediná osoba, která udržuje dané informace v konzistentní formě. Pokud tedy nastal problém s placením, mohly odcházet výzvy na neexistující e-mail (vlastníka či plátce) a zároveň validní technický kontakt nebyl o problému zpraven. Tento model vyhovuje technickým kontaktům (nejsou zahrnovány poštou), ale není optimální pro účely co největší informovanosti vlastníků.
Nikdo nečekal, že letošní průšvihové období proběhne bezproblémově, nicméně se ukázaly opět slabší stránky vzájemné komunikace – a i tam, kde to málokdo čekal. Někteří uživatelé, ukolébání starostí svých ISP, neměnili informace v informačním systému správy domén v případě odchodu zaměstnanců. Zároveň se v nemalé míře dostal zpět k moci úřední šiml a postupy, které v minulém roce byly provedeny, se opět ukázaly jako „nemožné“. CZ.NIC znovu zaspal dobu a dopředu veřejně neinformoval o faktu, že většině domén končí předplatné.
Důsledky jsou zajímavé a mohou vypovídat cosi o spolehlivosti a flexibilitě jednotlivých organizací. Zmizení domény Komerční banky se dá připsat „kamenictví“ jejího managementu a zmizení domén MŠMT zase řehtajícímu šimlovi, nicméně zmizení domén vydavatelství Computer Press s hloupou výmluvou na nefunkčnost elektronického bankovnictví dává tušit, že ani pro podniky „new economy“ řízené „vizionáři“ nemusí být udržení vlastní domény jednoduchou věcí.
Co by mělo být poučením pro všechny strany? Domnívám se, že se CZ.NIC musí více přiblížit uživatelům. Komunikace CZ.NICu je sice věcně správná a logická, nicméně problémem je, že většina společností se tak nechová a není schopná na této úrovni komunikovat. Navíc s tím, jak se na Internet dostávají noví a noví uživatelé, kteří mají čím dál tím dále k počítačové technice (a deterministickému myšlení), se k nim poskytovatelé jakýchkoliv internetových služeb musí chovat čím dál víc jako k nesvéprávným osobám.
Závěr? Zkontrolujte si stav své domény a udržujte informace o ní v aktuálním stavu. Utopické představy o doménovém komunismu musí vzít za své. Provozovat doménu „.cz“ technicky někdo musí a zdroje jsou jen ze státního rozpočtu a z poplatků uživatelů.
Poznámka pro diskutující: vulgarismy opravdu nic nezískáte.
ČLÁNKY DO MAILU