Jak nám řekla Jana Toncarová ze společnosti EUnet, k 12.10. bylo odesláno přibližně 10.000 výzev k zaplacení domén, registrovaných před 1.9.1999. Celkový počet těchto domén přitom výrazně přesahuje 30.000, jde tedy zhruba o třetinu. Výzvy jsou odesílány postupně podle data registrace dané domény a jsou rozloženy tak, aby se vše stihlo do konce tohoto roku. Kdyby totiž byly odeslány najednou, zbytečně by se jednorázově zvýšila zátěž a žádoucí není ani koncentrace plateb k jednomu datu (nelze zapomenout, že od data první platby se budou odvíjet i všechny budoucí poplatky za vedení domény). Záměrem je, aby se vše stihlo k 1.1.2000, což zřejmě vyplývá z dohod mezi EUnetem a CZ-NICem. Až budou zaplaceny všechny registrační poplatky, zmizí i důvod, proč se doposud rozlišuje mezi novými a starými doménami, tedy právě rozdílná výše těchto poplatků. Za všechny domény se pak bude vybírat stejný roční poplatek za vedení.
Stále však nelze říci, že by vše běželo hladce. Potíže kolem startu nového systému byly především technického rázu. Jak je v článcích na Lupě z této doby zachyceno, docházelo k výpadkům DNS, nedostupnosti domén i špatnému fungování registračního robota a naslédnému prodloužení čekacích lhůt na registraci. Na zvládnutí těchto dětských nemocí potřeboval EUnet zhruba čtrnáct dní, ale v současné době je už systém poměrně stabilizovaný a funkční. O to naléhavěji se však projevují potíže administrativního a obchodního rázu.
V této oblasti je přitom EUnet odpovědný mnohem méně, protože je pouhým mandatářem CZ-NICu, který by měl jasně říci, co a jak bude. Nemohu se však ubránit dojmu, že CZ-NIC často vaří z vody a nemá jasnou a promyšlenou koncepci, jak by měly některé věci vypadat. Faktem je, že s problémy různého rázu je třeba počítat, protože je to věc nová, se kterou nikdo nemá zkušenosti. Částečně se tu však projevuje, že je CZ-NIC koncipován jako nezávislá a nezisková společnost, ve které drží podíl řada poskytovatelů připojení, a jejíž vedoucí činitelé vlastně nejsou nijak zainteresováni na tom, aby věc běžela správně. Tím nechci říci, že by jim byl osud domény lhostejný, chraň příroda, ale spíše jde o to, že se jí pochopitelně věnují jen jako vedlejší aktivitě vedle svých hlavních povinností a nejsou na správném chodu věcí nijak hmotně interesování, na rozdíl od činnosti ve svých vlastních firmách. Možná by bylo stálo za to angažovat pro CZ-NIC jednoho člověka na plný úvazek, ale je otázkou, kde někoho takového vzít, aby splňoval všechny nutné předpoklady.
Typickým problémem, který vzniká, je neochota CZ-NICu (zastoupeného EUnetem) vydávat papírové výzvy k zaplacení. Pokud jde o velkoregistrátory domén, není to tak hrozné, protože ti se zpravidla rekrutují z řad Internetových profesionálů, kteří se v situaci orientují. Horší je to však u firem, které mají na Internetu své stránky, doménu zaregistrovanou na sebe a jinak o věci neví nic. Pokud jim přijde mail a suše jim oznámí, že mají nějaké neznámé organizaci zaplatit 840 korun a jestli tak neučiní, doména bude zrušena, nedivím se, že se bouří. V tomto mailu se dokonce nepíše ani nic o tom, jakou formou (a zda vůbec!) bude po zaplacení zaslán daňový doklad. Logickou reakcí je tedy odpověď EUnetu, že až jim pošlou na papíře proforma fakturu, jsou ochotni zaplatit, na což pracovníci EUnetu zpravidla odpovídají ve smyslu: „Na papíře Vám to pošleme až po zaplacení, a jestli se Vám to nelíbí, tak to neplaťte a my to zrušíme.“ Viděl jsem takových korespondencí hned několik, když se na mne někteří z takto „postižených“ obrátili o radu. Podle mého názoru by přitom možnost volitelného zaslání proforma faktury na papíře (pokud to zákazník požaduje) CZ-NIC stála asi deset korun i s vytištěním a vložením do obálky, což je v celkovém objemu poplatků pouhé nic. Přitom by se tím odstranila řada nedorozumění.
Jistou piškuntálií je i přísné rozdělování plateb po jednotlivých doménách. Jsou u nás firmy, které registrovaly tisíce zákaznických domén – nejen Zoner či Globe, ale i někteří poskytovatelé připojení. Na každou z těchto domén dostanou zvláštní mail s výzvou k zaplacení se zvláštním variabilním symbolem a co víc, následně dokonce i zvláštní obálku s fakturou. Nejenže je to pro registrátora krajně nepohodlné, když musí tisíckrát vyplňovat příkaz k úhradě, místo aby tak učinil jednou na celkovou částku, ale navíc i sám CZ-NIC (resp. EUnet) utrácí zbytečně za poštovné, za vkládání jednotlivých faktur a podobně. Tento způsob je naproti tomu z programátorského hlediska nepochybně nejprimitivnější, nicméně jistě by se našlo i jiné řešení, jak by mohl registrátor sdělit EUnetu, které domény hodlá zaplatit a které ne, než je variabilní symbol. Vytvořit například webovou aplikaci, která by umožňovala zaškrtat, za které domény se platí, ostatní by vyřadila a následně spočítala celkovou částku, by neměl být takový problém. Spoustě lidí by ovšem usnadnila život.
Nejasnosti panují také podle termínu splatnosti faktur. Podle Pravidel měla původně činit celý měsíc, ale výzvy chodí se čtrnáctidenní splatností a poté jsou zasílány upomínky. Na tento problém již upozorňovalo několik lidí, naposledy proti němu nyní protestuje Globe. Z mého pohledu je tento postup částečně oprávněný a částečně ne, jak už to bývá, ani jedna ze stran sporu nemá podle mne stoprocentní pravdu. Pokud dovolíte, ještě se k tomu vratím ve zvláštním článku tento týden.
Už poněkud opakované litanie bych mohl spustit kolem informační mlhy, kterou CZ-NIC s EUnetem obklopili údaje o doménách. Situace je v tomto ohledu stále špatná – nástroj pro hledání na stránkách CZ-NICu (v režii EUnetu) není příliš komfortní, souhrnné údaje, které byly dříve samozřejmostí, jsou nyní utajené. Na Invexu jsem se na budoucí vývoj této věci zeptal Richarda Kozy z firmy LUKO CZECH-NET, který působí jako předseda představenstva CZ-NICu. Jeho odpověď byla optimistická, CZ-NIC údajně požádá EUnet o zveřejňování těchto údajů, zatím se však jen řeší, které informace by měly být puštěny ven. Žádný velký pokrok proto vidět není, nefunguje ani již delší dobu slibovaný Whois.
Když se kácí les, létají třísky. Kroku CZ-NICu a EUnetu je třeba hodnotit s určitou dávkou shovívavosti, protože změny, které nastaly, nejsou kosmetické. Současně je však třeba dbát na to, aby ty třísky nebyly příliš velké – a o velikosti těch současných je úspěšně možné vést spory.
Starší, související články:
ČLÁNKY DO MAILU