Český eGovernment v roce 2025: průšvih eDokladů, další odklad e-Legislativy i digitalizace „pod Babišem“

Rok 2025 nebyl pro český eGovernment až tak úspěšný, alespoň pokud jde o jeho „vlajkové“ projekty. Pro problémech s digitalizací stavebního řízení a odkladu klíčových ustanovení tzv. digitální ústavy, ke kterým došlo ještě v předchozím roce, se v roce 2025 dostaly do problémů eDoklady, které nevydržely zátěž při parlamentních volbách. Také e-Legislativa, která měla již záhy naběhnout do plných obrátek, nyní žádá o další roční odklad. Nedočkali jsme se ani slibované možnosti zadávat (obecné explicitní) digitální plné moci.

Dařilo se tak spíše „rezortním“ projektům, například z oblasti dopravy či práce a sociálních věcí. Například kolem agendy řidičských průkazů, dopravních nehod či agendy nemocenského pojištění. Také datové schránky se přeci jen dočkaly toužených změn, například možnosti přepínání mezi jednotlivými schránkami přímo na klientském portálu.

„Na pozadí“ přitom po celý rok 2025 probíhaly přípravy na budoucí evropskou peněženku digitální identity, které bychom se měli dočkat v závěru roku 2026. Stejně tak průběžně pokračovala i digitalizace veřejnoprávních služeb, nově podle upravených pravidel (odložené) digitální ústavy. Tedy hlavně pokud jde o přiznání tzv. nepřiměřené zátěže.

Počátkem listopadu 2025, díky účinnosti nového zákona, započala „nová éra“ v oblasti kybernetické bezpečnosti, ve které budeme žít i v dalších letech. S počátkem roku 2026 pak přijde (elektronické) Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele, které by mělo nahradit celou řadu dosud samostatně podávaných hlášení. A snad se pohnou ledy i ve zdravotnictví, které v polovině října 2025 konečně představilo svou Národní strategii elektronického zdravotnictví ČR 2025 – 2035.

V samotném závěru roku 2025 došlo na významné změny gesce v oblasti eGovernmentu: předsedou Rady vlády pro informační společnost se stal sám nově jmenovaný premiér Andrej Babiš. Ten současně začal zastávat „koordinační a informační funkci“ vůči agentuře DIA (ale i vůči řadě dalších úřadů, jako NÚKIB, NBÚ, BIS, ÚOHS, ÚSTR a další). Zřejmě se tedy nedočkáme obnovy funkce vládního zmocněnce pro IT a digitalizaci. Dosavadní stínový zmocněnec prý tuto roli odmítnul.

Pojďme nyní k některým bodům podrobněji.

eDoklady nevydržely zátěž

Náš národní projekt eDoklady, odstartovaný již lednu 2024, měl postupný náběh. Možnosti jeho jediného využití, pro prezenční identifikaci elektronickou cestou (tj. jako náhrada plastové občanky), se rozšiřovaly v postupných krocích, a souběžně rostla i jejich uživatelská základna. Na podzim 2025 měla dosáhnout vcelku úctyhodného počtu 810 000.

Jenže to byli uživatelé, kteří si příslušnou mobilní aplikaci stáhli, nejspíše se do ní i jednorázově zaregistrovali, a na zkoušku si stáhli první digitální stejnopis své občanky. Tyto jejich aktivity byly navíc rozložené v čase tak, že vůči infrastruktuře eDokladů nevygenerovaly žádnou významnější zátěž. Stejně tak byly rozložené v čase i případy skutečného využití pro prezenční identifikaci, vyžadující aktualizaci (stažení aktuální verze digitálního stejnopisu). Jejich počty lze jen odhadovat, ale nejspíše byly také dosti nízké.

Významnější zátěž nepřinesla ani „volební premiéra“ eDokladů, při doplňovacích senátních volbách v Brně, v lednu 2025. Z 12 tisíc hlasujících voličů tehdy využilo eDoklady pouhých 456 nadšenců. Tedy necelá 4 procenta.

Že během podzimních voleb do Poslanecké sněmovny budou absolutní počty adekvátně větší, bylo jasné. A asi se dalo počítat i s tím, že uživatelé se zachovají „standardně“ – v tom smyslu, že aktualizaci svých eDokladů nechají na poslední možnou chvíli. Co naopak jasné nebylo, byla četnost zájemců o využití eDokladů: zůstane někde pod oněmi 4 procenty, nebo bude významně vyšší?

Dnes již víme, jak to dopadlo: v onu „poslední možnou chvíli“, těsně před otevřením volebních místností, začali mít uživatelé eDokladů problémy, hlavně se stahováním platné aktuální verze stejnopisu své občanky. A bez této aktuální verze jim celé eDoklady byly k ničemu.  

Jak později uvedla sama agentura DIA, nápor uživatelů způsobil přetížení („překonání kapacity“) systému, a sama raději doporučila prokazovat se při volbách tradičním způsobem, tedy „fyzickým“ dokladem totožnosti.

Byl z toho průšvih, který nezůstal bez následků: ředitel agentury DIA nabídl svou rezignaci, která byla přijata.  Novým ředitelem agentury se stal jeho dosavadní zástupce.

Evropská peněženka digitální identity

Naše eDoklady jsou jen slaboučkým odvarem toho, co má umožňovat budoucí Evropská peněženka digitální identity. Ta se nebude omezovat jen na jediný osobní doklad, ani jen na jeho „prezenční“ (resp. off-line) využití, a bude moci fungovat „napřímo“, bez prostředníka typu NIA. Snad tedy bude to, co potkalo eDoklady, určitým ponaučením i pro provozovatele backend-u naší národní verze této peněženky, při plánování potřebných kapacit.

Této národní verze bychom se měli dočkat (stejně jako uživatelé v dalších členských zemích EU) již koncem příštího roku (2026). Tedy pokud se vše a včas stihne.

V průběhu letošního roku (2025) se vyjasnilo, že v ČR dostane peněženku na starost agentura DIA, a že její realizace a provoz se bude řešit na principu koncese. Tedy že klientskou část (minimálně v podobě mobilní aplikace pro iOS a Android) dodá vybraný koncesionář (soukromý subjekt), zatímco hlavní část „obsahu“ dodá stát (skrze agenturu DIA), ze svých datových fondů. Zjednodušeně: elektronická identita, kterou budou mít držitelé ve své evropské peněžence, bude ta samá státem garantovaná identita občana, se kterou dnes pracuje NIA. Nicméně evropská peněženka přinese možnost nahrávat si do ní a používat také nejrůznější další „doklady“ (elektronická potvrzení o atributech), vydávané dalšími subjekty, včetně těch soukromoprávních. Např. řidičský, pilotní, očkovací a další průkazy, doklad o dosaženém vzdělání (diplom) atd.

Veřejná zakázka na výběr koncesionáře byla vypsána záhy po rozhodnutí vlády o volbě varianty koncese. Podle dostupných informací se přihlásilo více zájemců, a podle zadání měla být smlouva s vybraným zájemcem podepsána v prosinci. V době vzniku tohoto článku (na konci prosince 2025) ale výsledek výběrového řízení stále nebyl znám.

Již v srpnu 2025 přitom agentura DIA popsala některé možné scénáře využití budoucí evropské digitální peněženky. Kromě „základní“ funkce, za které DIA považuje možnost přihlašování k online službám veřejné správy (ale i soukromých firem, např. bank), jde o možnosti využití např. v dopravě, zdravotnictví, vzdělávání či sociálního zabezpečení (podrobněji).

Jeden významný scénář, se kterým explicitně počítá přímo unijní právní úprava, ale DIA nezmínila: podepisování elektronických dokumentů kvalifikovaným elektronickým podpisem. To má být pro držitele peněženky zdarma – byť v ČR jsme si to proaktivně omezili jen na „neprofesionální“ účely. Zřejmě půjde o tzv. remote signing, neboli o podepisování na dálku, kdy elektronická peněženka zajistí dostatečně spolehlivou identifikaci žadatele o podpis, a ten vytvoří (na dálku) příslušný poskytovatel služby, kterým by měla být Národní certifikační autorita, spadající pod Správu státních služeb vytvářejících důvěru. Ta by podle zadávací dokumentace měla zajistit i vydávání kvalifikovaných certifikátů:

Stát (DIA) bude ve spolupráci se Správou státních služeb vytvářejících důvěru poskytovat (na náklady státu) pro tyto účely potřebné kvalifikované certifikáty pro kvalifikovaný elektronický podpis a služby vzdáleného vytváření podpisů.

Další odklad e-Legislativy

Projektem českého eGovermentu se snad nejdelší historií různých odkladů, je eSeL, neboli dvojice e-Sbírky a e-Legislativy. První z nich sice již byla počátkem roku 2024 spuštěna (podrobněji zde  a zde), ale stále nenabízí to hlavní, co slibovala přinést. A to právně závaznou podobu konsolidovaných znění zákonů. Neboli závaznou podobu zákonů po zohlednění jejich novelizací. Sice takováto konsolidovaná znění nabízí, ale stejně jako u komerčních služeb jde pouze o informativní znění, bez právní závaznosti.

Důvodem je to, že právně závazná konsolidovaná znění dosud neexistují, a vznikat měla až pomocí e-Legislativy. Ale ta se pro přípravu a schvalování zákonů stále nepoužívá. Původně se měla používat již od ledna 2025, ale pak přišly další odklady: příprava vyhlášek byla odsunuta na 1. 7. 2025, a až od 15. 1. 2026 se e-Legislativa měla používat pro tvorbu zákonů. Přesněji: ústavních zákonů, zákonů, zákonných opatření Senátu a nálezů Ústavního soudu.

Jenže se ukázalo, že vše je složitější a náročnější. A to nejenom co do potřebného rozsahu schopností a funkcí samotného systému, ale i co do potřeby zaškolit celé spektrum uživatelů, včetně nově zvolených poslanců. A tak došlo na další odklad, opět o rok, do 15. ledna 2027.

Příslušný návrh již prošel novou Poslaneckou sněmovnou, a 17. prosince i Senátem. Asi lze předpokládat, že bude prezidentem podepsán a stihne nabýt včas své účinnosti. Aby to ale nebylo až tak jednoduché: jelikož je celý projekt (spolu)financován z unijních zdrojů, je nutné spustit e-Legislativu v dosud uvažovaném termínu pro přípravu alespoň nějakých zákonů.  A tak dojde na „dělbu práce“: zcela nové zákony by měly vznikat v e-Legislativě již od 15. ledna 2016. Nový roční odklad se tak bude týkat jen novelizací stávajících ústavních a „běžných“ zákonů. A také zákonných opatření Senátu.

Tím pádem se ale o rok odsouvá i dostupnost prvních právně závazných konsolidovaných znění zákonů. Tedy těch novelizovaných.

Tolik nepřiměřené zátěže?

Když už jsme u různých odkladů, připomeňme si „velký odklad“ z roku 2024. Ten se týkal konce pětileté lhůty pro plnou digitalizaci služeb eGovernmentu, obsažených v katalogu služeb (podrobněji). Tento konec měl nastat k počátku února 2025, do kdy mělo být vše digitalizováno. Problém byl hlavně s dostupností třetího kanálu pro tyto služby, neboli s tím, aby pro každou digitalizovanou službu existoval komfortní formulář s předvyplňováním toho, co předvyplnit jde.

Dnes již víme, že tento ambiciózní cíl, vytyčený v tzv. digitální ústavě (jak se také přezdívá zákonu č. 12/2020 Sb. o právu na digitální služby), se nedařilo naplnit, a tak byl odložen od celé dva roky, do února 2027. Jenže nedošlo pouze k odkladu, ale také ke „zmírnění“ celého ambiciózního cíle, v podobě možnosti vyhnout se nutnosti zprovoznit pro konkrétní službu formulář, pokud by to představovalo nepřiměřenou zátěž. Tedy významný nepoměr mezi náklady a přínosem.

A jak odložená digitalizace služeb postupovala v roce 2025? Došlo na slova skeptiků, kteří se obávali úplného pozastavení digitalizace? Nebo se jelo dál na plný plyn, či dokonce ještě akcelerovalo?

Nejprve si řekněme, že již v první polovině roku 2025 agentura DIA vyvinula zjednodušené řešení pro rychlou a efektivní tvorbu formulářů s požadovanou funkčností. Nejspíše právě pro takové (asi spíše jednodušší) služby, které by jinak byly kandidáty na nepřiměřenou zátěž. Na realizaci jednoho formuláře by prý mělo stačit jen 10 minut.

Jak se to promítlo do stavu digitalizace služeb, a jaký tedy byl její postup v průběhu roku 2025? O tom si lze udělat určitý obrázek porovnáním obsahu dvou materiálů, které agentura DIA předložila vládě v pololetí a na konci roku 2025.

K podrobnějšímu hodnocení toho, jak moc vše pokročilo po přijetí dvouletého odkladu, by bylo zapotřebí znát konkrétnější údaje z konce roku 2024, zejména pokud jde o již zveřejněné formuláře. Takováto data ale kupodivu nejsou příliš dostupná (např. tento zdroj hovoří o cca 9% na konci listopadu 2024). Nicméně stavy k pololetí a konci roku 2025 naznačují, že kvůli odkladu rozhodně nedošlo k úplnému pozastavení digitalizace, jak se někteří obávali. Na druhou stranu to ale neukazuje ani na nějaký předčasný finiš.

Významný efekt přitom mají žádosti o uznání nepřiměřené zátěže, zbavující povinnosti zřídit formulář. Ty se nahromadily v rozhodující míře již v prvním pololetí, a většinu z nich DIA přijala. Nejvíce z nich (cca 33%) se týká jednoduchých služeb, s méně jak 5 políčky k vyplnění, jedinou sekcí a méně jak 60 podáními ročně. Ale stejně tak získaly uznání nepřiměřené zátěže i některé služby „běžné“, „složité“, a také služby „vysoce komplexní“ (podrobněji).

O čem to ale svědčí? Pokud si takto velké počty služeb skutečně zasloužily uznání nepřiměřené zátěže, pak mi přijde o to horší, že na aspekt zátěže a obecně efektivnosti digitalizace tvůrci tzv. digitální ústavy (zákona č. 12/2020 Sb. o právu na digitální služby, vyhlášeného zákonem roku 2019) nepomysleli. Že se tento aspekt musel zohlednit až dodatečně.

Datové schránky si polepšily

O vývoji datových schránek v roce 2025 bylo zde na Lupě již napsáno mnoho, a tak jen stručně: 16. října 2025 dosáhl počet přenesených datových zpráv počtu 1,5 miliardy. Klientský portál datových schránek konečně umožnil přepínání mezi různými schránkami, a již tak nenutí uživatele vždy se odhlásit a znovu přihlásit. Stejně tak nabízí náhledy příloh, a nenutí tak uživatele si je nejprve stáhnout. Nově umožňuje udržovat digitální kontinuitu starších datových zpráv i externím aplikacím, když potřebnou funkčnost poskytuje i skrze webové služby. A má i nově zavedené mechanismy proti svému zahlcování „nevhodnými“ zprávami.

V příštím roce (2026) by se klientský portál datových schránek měl přestěhovat pod doménu gov.cz (na datovka.gov.cz) a projít redesignem. Tím už v roce 2025 prošly e-mailové notifikace, zasílané automaticky po příchodu nové datové zprávy. Z prostého textu se zkrášlily do HTML a nově obsahují i aktivní URL odkaz do klientského portálu. Za sebe to považuji za špatný nápad a nebezpečný prvek, zatímco agentura DIA je jiného názoru.

V plánu agentury DIA je také prodloužení úložní doby datových zpráv na obdobném „kapacitním“ principu, jako je tomu dnes v rámci Portálu občana. Tedy po neomezenou dobu u těch zpráv, které se ještě vejdou do takové kapacity, jaká je u datové schránky k dispozici. Stejně jako další navrhované změny (podrobněji) to ale bude vyžadovat legislativní změny, které bude třeba nejprve připravit a předložit.

Agentura DIA se o některé legislativní změny kolem datových schránek, konkrétně o prodloužení úložní doby datových zpráv, již pokoušela. Původní návrh sice s koncem funkčního období předchozí sněmovny spadl pod stůl, ale dnes již je v Poslanecké sněmovně jeho nová verze. Ta zahrnuje potřebnou úpravu úložní doby a přechod na „kapacitní“ princip, který se mj. bude týkat i datového trezoru: připlácet se bude za další úložnou kapacitu, nikoli za počet zpráv.

Aktivní resort dopravy

Řadu novinek přinesl rok 2025 v oblasti dopravy. Například nové řidičské průkazy se již nemusí vyzvedávat jen na úřadech, ale od poloviny roku je možné si je nechat zaslat k vyzvednutí do výdejních boxů a míst po celé ČR.  Za první tři měsíce této možnosti využilo více než 21 tisíc řidičů, resp. 42% všech žadatelů o vydání nového průkazu.  Nadále přitom platí, že objednat si výměnu řidičského průkazu lze čistě on-line, přes Portál dopravy, bez nutnosti osobní návštěvy.

Portál dopravy také významně rozšířil možnosti digitálních plných mocí. Ty zavedl nový registr zastupování, alias REZA, spuštěný již v roce 2024. Jenže je to registr fungující „na pozadí“, a zatím byl naplněn jen „implicitními“ plnými mocemi. Tedy takovými, které přímo vyplývají z již dostupných údajů a nevyžadují žádnou interakci s osobami, kterých se týkají (např. statutárních zástupců, rodičů či opatrovníků). Pro „explicitní“ plné moci, které by chtěl někdo udělit někomu jinému, zatím chybí nezbytné uživatelské rozhraní. To bylo slibováno (v Q4 2025) jako součást Portálu občana, ale zatím není k dispozici.

Nicméně na Portálu dopravy funguje uživatelské rozhraní pro udělování digitálních plných mocí pro konkrétní agendy z oblasti dopravy: pro vydání výpisu z bodového hodnocení, dat z registru řidičů, k vyzvednutí osvědčení, a pro všechny činnosti spojené s provozováním vozidel. A pokud nějakou digitální plnou moc takto udělíte, můžete ji využít pro příslušný úkon jak přímo na Portálu dopravy, tak i při osobním jednání na úřadě obce s rozšířenou působností. Nemusíte ji tisknout ani jinak „nosit s sebou“, protože úřad si ji sám najde v registru zastupování. Škoda jen, že to ještě takto nefunguje i pro jiné agendy.

A ještě jedna zajímavost z oblasti dopravy, tentokráte od České kanceláře pojistitelů: pokud už se stane a dojde k nějaké drobné dopravní nehodě (bez zranění a nutnosti zásahu Policie ČR), nemusíte potřebný záznam o ní vytvářet jen v listinné podobě. Lze to také elektronicky, obvykle z mobilu, pomocí aplikace Bouračka.cz.

Nejde o mobilní aplikaci, kterou byste si museli nejprve instalovat na svůj smartphone, ale o webovou aplikaci na adrese https://www.bouracka.cz/. V ní rovnou vyplníte vše potřebné, přidáte i fotky, a obě strany záznam autorizují (každá na své telefonní číslo dostane SMSkou jednorázový kód, který přepíše do webové aplikace). Podle dostupných údajů se již takto řeší na 70 záznamů denně, což prý odpovídá asi 20% drobných dopravních nehod.  

Tak ať aplikaci Bouračka.cz raději nikdy nepotřebujete, a ať vás v příštím roce i v těch dalších žádná nehoda nepotká.

• Chcete mít Lupu bez bannerů?
• Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
• Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
• Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?

Staňte se naším podporovatelem

Chci se stát podporovatelem