Asi není potřeba na serveru, jako je Lupa.cz, detailněji vysvětlovat zásah Internetu do našich životů a do změny komunikace obecně. A i když komunity lidí specializujících se na určité oblasti svého zájmu existují od nepaměti, právě Internet a především možnost rychlé komunikace stojí za tím, že každý z nás může být členem určité komunity nezávisle na tom, zda se fyzicky nachází v České republice či na Aljašce. Jediným omezujícím faktorem je schopnost dorozumět se s dalšími lidmi se stejnými zájmy. Ať už vás fascinují černobílé filmy z padesátých let nebo je vaším velkým koníčkem programování v COBOLu, dost pravděpodobně najdete na světě pár dalších jedinců s podobnou zálibou. Jste součástí komunity.
Komunita, jež vytváří obsah
Před patnácti lety byste možná komunikovali pomocí pošty nebo BBS. Dnes je tomu samozřejmě jinak. Komunity podobného rázu se vytvářejí a rozrůstají mnohem rychleji a díky Internetu a přístupu k moderním technologiím – počítačům, digitální fotoaparátům, videokamerám a dalším technologickým hračkám – mají komunity jako takové mnohem větší sílu. Dokáží spolu efektivně komunikovat, sdílet nadšení, zájem a především produkovat. Vytvářet obsah.
Právě to je základ pojmu crowdsourcing – komunita uživatelů, která vytváří obsah. Taková komunita dokáže konkurovat profesionálům jak kvalitou, tak především cenou.
Pro konkrétní příklady není potřeba chodit příliš daleko. Stačí se podívat na nástup webu jako je iStockphoto.com. Portál, který nabízí fotografie za pár dolarů, si získal během posledních měsíců nemalou oblibu. Společnost si tak může zvolit, zda koupí drahé fotografie v řádu tisíců korun od profesionálních fotografů, či zda investuje řádově deseti či stokoruny a využije nabídky webu, jako je iStockphoto, a koupí si snímky, které pořídili ti, kteří se fotografováním vůbec nemusí živit. Focení může být jejich koníčkem, který provozují o víkendech. Ale díky nadšení a levné foto technice, počítači a programům na úpravu fotek dokáží vytvořit snímky, které se blíží nabídce profesionálů, a prodávat je se ziskem pár centů za kus.
Ačkoliv tento trend nemusí nijak zásadně omezit profesionální fotografy, kteří mají již své jméno vybudované, nepříjemný dopad může mít na poloprofesionály, kterým amatéři tímto způsobem mohou šlapat na paty, a klient, který má omezený rozpočet, může na snímcích z levné fotobanky hodně ušetřit – zvlášť pokud mu nevadí, že stejnou fotografii používá třeba dalších 100 firem ve svých prezentacích. Nárůst webu iStockphoto.com dokládá i fakt, že byl koupen společností Getty Images, jež má třicetiprocentní podíl na globálním trhu s prodejem fotografií, za 50 milionů dolarů.
Zatímco iStockphoto nabízí záběry pořízené fotoaparáty, podobný model se objevuje i u videa. Například u Google Video nebo VH1. Televizní kanál VH1 začal vysílat pořad Web Junk 20, který nabízel videa pořízená běžnými lidmi. Převážně se jednalo o viral videa, která si lidé sami posílají e-mailem a šíří se doslova jako lavina Internetem. VH1 tak získala pořad, který si v USA získal oblibu díky zajímavému obsahu, televizní společnost za něj téměř „nic“ nezaplatila a lidé, kteří videa točí, mají velkou snahu se prosadit a „být v televizi“. Stejně jako u fotografování platí, že natočit vlastní krátký film dneska může každý, cena nutného vybavení je již na úrovni pár tisíci korun a u videa tohoto charakteru nejde ani tak o kvalitu, ale především o nápad.
Práce s komunitou
Důležité ovšem je také začlenění komunity do vývoje ve smyslu přímého oslovení a zadání úkolu. Zatímco weby jako Flickr jsou řekněme „historií v obrazech“ a na řadu událostí se můžete jako návštěvník webu podívat z pohledu různých objektivů a vidět danou události různýma očima, sama komunita, tedy amatérští fotografové, v tomto směru nejsou ziskoví. Tvoří obsah, který je zajímavý především pro majitele služby. Obdobně fungují blogy, jež jsou součástí informačních portálů a mohou působit pro čtenáře stejně důležitě jako samotné placené články – stačí se podívat na blogy serveru Lupa.cz a Root.cz, kde příspěvky blogerů tvoří část obsahu celého webu podobně jako jinde například diskuzní fóra. Stejně jako je u informačního portálu důležitý placený obsah, nelze opomínat ani pravidelné návštěvníky, kteří tvoří obsah v komentářích, diskuzních fórech a blozích.
Aby se crowdsourcing mohl stát určitým následovatelem outsourcingu, je potřeba mít možnost oslovit určitou komunitu s nabídkou práce. Takto například funguje síť InnoCentive. Jedná se o komunitu vědců, jež má více než 90.000 členů po celém světě. A firmy jako Procter & Gamble, DuPont či Boeing se na tuto skupinu obracejí s neřešitelnými problémy. Postup je zcela jednoduchý – firma řeší problém, který nedokáže sama rozlousknout, a tak připraví zadání, to pošle do InnoCentive a nabídne cenu, jakou je ochotna zaplatit za vyřešení (většinou mezi 10.000 – 100.000 USD). Pokud některý z členů InnoCentive ví, jak daný problém vyřešit, přijme nabídku a pustí se do práce. Po skončení dostane nabídnutou cenu, z níž si část uzme InnoCentive za zprostředkování. Nutno podotknout, že až 30 procent problémů se podařilo členům InnoCentive rozlousknout a pro řadu z nich se jedná o příjemný způsob přivydělání.
Tento model si lze představit u řady dalších projektů. Přístup uživatele se mění v tom směru, že místo aby měl jedno stálé zaměstnání, může se za stát členem týmu, komunity či skupiny, která se například specializuje na řešení streamovaného videa v oblasti Internetu. A v rámci této sítě bude dostávat nabídky na dílčí úkoly. A podobně jako amatéři konkurují profesionálům pomocí iStockphoto, mohou stejným způsobem sobě navzájem konkurovat programátoři. Již dnes existují webové služby (například XHTMLized), které přijmou od klienta obrázek s grafikou webu a do několika hodin pošlou zpět hotovou šablonu v XHTML a CSS. A nejedná se o firmu jako takovou, ale o tým programátorů pracujících v různých částech světa a v různých časových zónách. Když přijde podobná zakázka, ten kdo první zareaguje (má tedy čas a chuť se jí věnovat), má jistý zisk.
Chcete další příklad crowdsourcingu? Stačí zajít do kina na film Beastie Boys, 50 kamer a 40 tisíc očí (Awesome; I Fuckin' Shot That!). Kapela rozdala při svém koncertu v Madison Square Garden 50 videokamer svým fanouškům a nechala je koncert natočit. Vznikl tak materiál natočený skupinou amatérů, nebo chcete-li komunitou, ale nikoliv profesionály. Crowdsourcing jako pojem přesně zapadá do kategorie „Web 2.0“, kde komunita tvoří jádro a podílí se na obsahu. Je jedno, zda je pro vás pojem Web 2.0 pro novou generaci Internetu, či zda jej chápete jako marketingovou nálepku a buzzword označující současný vývoj. Nárůst důležitosti komunity nelze přehlédnout, ať už patříte do jakéhokoliv tábora. Zatímco u nás komunitních webů existuje pomálu, zahraničí je v tomto směru lehce před námi (cca pár let) a bude zajímavé sledovat, zda i u nás získají na oblibě weby, jako je Jagg.cz či Linkuj.cz, nebo zda v tomto směru bude platit pravidlo, že na našem trhu se těmto projektů z důvodu počtu obyvatel nebude dařit.
Hlavními znaky crowdsourcingu (mimochodem, tento termín byl prvně použit v červnovém vydání magazínu Wired ve článku, který napsal Jeff Howe) je to, že obsah vytváří sama komunita a zpravidla sama komunita určuje to, co je opravdu dobré. To je zásadní rozdíl například oproti klasické televizi. Na serveru YouTube si můžete prohlédnout videa, která sami uživatelé ohodnotili jako nejlepší, zatímco televizní společnost vám nabízí pořady podle toho, co ona rozhodla, že je nejlepší, respektive nejvhodnější. Krásným příkladem je i Digg.com.
Dalším znakem crowdsourcingu je to, že členem dané komunity může být kdokoliv nezávisle na tom, kde se nachází a jaké má technické vybavení – zajímavou fotografii, jež se bude prodávat na iStockphoto, může pořídit malý chlapec v Dakotě na svůj fotoaparát za pár tisíc stejně jako náruživý cestovatel v Kolumbii s vybavením v hodnotě nového auta. A ještě jeden fakt je důležitý – komunita produkuje velké množství obsahu, z něhož je jen malé procento opravdu zajímavé a cenné. A právě toto procento je to, co dokáže konkurovat profesionálům.
ČLÁNKY DO MAILU