Hlavní navigace

Deset faktů o fungování České televize

Jan Potůček

Volná reakce na prezentaci generálního ředitele České televize Petra Dvořáka „Deset mýtů o fungování ČT“ pro Volební výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

Doba čtení: 11 minut

Generální ředitel České televize Petr Dvořák vyvíjí v posledních dnech velmi čilou marketingovou a sebeprezentační aktivitu, která se ne náhodou trefuje do doby, kdy poslanci vybírají šest nových členů Rady ČT. Nejprve si najal lobbisty pro přesvědčování poslanců, aby schválili výroční zprávu o hospodaření ČT v roce 2012, a včera hostil členy sněmovního volebního výboru přímo na Kavčích horách, aby je seznámil s dokumentem „Deset mýtů o fungování České televize“. Petr Dvořák bezesporu hraje o vše, Rada ČT v novém složení by jej mohla odvolat. Ostatně, stačilo by k tomu deset následujících faktů o fungování ČT za jeho éry:

Fakt č. 1: Novakizace zpravodajství

Za jeden z hlavních problémů ČT označoval Petr Dvořák ještě v době své kandidatury na generálního ředitele hlavní zpravodajskou relaci Události. „Je potřeba zpátky vrátit okruhy charakteristické pro zpravodajství veřejné služby – fundovaně zpracovaná politická, společenská, ekonomická a zahraniční témata a regionální dění zasazené do kontextu České republiky. Je potřeba využít zkušených a profesionálních reportérů a moderátorů, více je profilovat a dát jim prostor stát se rovnoprávnými partnery jak významných politických, tak i společenských osobností,“ napsal Dvořák ve svém kandidátském projektu.

A skutečnost? Události po své proměně v dubnu 2012 připomínají hlavní zpravodajské relace komerčních televizí, zprávy jsou v nich řazené bez jakékoli logiky, třičtvrtěhodinový pořad je neúměrně dlouhý a redakce zpravodajství ho musí vycpávat spotřebitelskými tématy, které nemají s hlavními událostmi dne nic společného. Zkušené a profesionální reportéry a moderátory střídají dlouhonohé blondýny a brunetky, ČT sází spíše na vizuální podobu zpráv než na jejich obsah a kvalitu. Jakákoli odpolední zpravodajská relace ČT 24 o mnohem menší stopáži přináší ucelenější pohled na aktuální dění doma i ve světě než hlavní Události.

Fakt č. 2: Plíživé nahrazování manažerů ČT exkolegy z Novy

Petr Dvořák hned po svém nástupu na Kavčí hory začal postupně nahrazovat lidi ve vedoucích pozicích svými bývalými podřízenými z Novy. Zpravidla postupoval podle stejného mustru: manažerovi z Janečkovi éry dal k ruce svého manažera z Novy jako zástupce, který pak onoho původního českotelevizního nahradil. Na tom by snad nebylo nic zvláštního, pokud by takových výměn nebylo až příliš mnoho. Na různé pozice v ČT tak od října 2011 nastoupily desítky lidí z Novy, což se logicky projevilo na výstupech ČT. Dlouholetí manažeři nejsledovanější komerční televize prostě jenom pokračují ve své práci, aniž by často pochopili rozdíl mezi privátní stanicí a televizí veřejné služby.

Nejmarkantněji jsou tyto personální výměny vidět ve zpravodajství. Diváci v tom musí mít popravdě zmatek, když se v Událostech objevují dlouholeté tváře Televizních novin z Novy. Dříve se výjimečně stávalo, že redaktoři ČT odcházeli do komerčních televizí, opačným směrem to většinou nefungovalo. ČT si tak udržovala určitou exkluzivitu tváří a jasně se odlišovala od privátních stanic. Tento rozdíl se ale za Petra Dvořáka smazává, což je u veřejnoprávní televize na pováženou. Lidé z komerčních televizí si do ČT bezděky přinášejí pracovní návyky, způsoby vyjadřování a vizuální prezentace, jež se na obrazovku televize veřejné služby nehodí.

Fakt č. 3: Spolupráce s „vyvolenými“ tvůrci

Z Novy se do České televize nestěhovali jen vybraní manažeři. Za Petra Dvořáka se na Kavčí hory přesunula i řada tvůrců, kteří dříve pod jeho vedením připravovali seriály a dramatickou tvorbu pro Novu. A mezi externími tvůrci mají jasnou přednost, na což si nejednou pod podmínkou anonymity stěžovali producenti, kteří neměli to štěstí a jejich projekty v ČT neuspěly. Česká televize s neúměrně většími finančními možnostmi se tak stala odbytištěm pro ty, co za Dvořáka začali točit úspěšné seriály pro Novu. Je to hodně zajímavý byznys schovaný za tajným rozhodováním programové rady ČT, v níž zasedá i sám Petr Dvořák.

Na spolupráci s kvalitními tvůrci, kteří v minulosti připravovali pro Novu projekty jako Soukromé pasti, Comeback, Ulice či Okresní přebor, jistě není nic špatného, pokud by nebyli záměrně protežováni na úkor jiných. V souvislosti s „výsadkem“ bývalých manažerů Novy a expanzí nováckých tváří do zpravodajství ČT to vypadá jako jasné ovládnutí veřejnoprávní televize skupinou lidí, kteří přišli o byznys na Nově a chtějí se zahojit jinde – navíc v instituci, která nemůže být z principu ohrožena ekonomickou krizí a poklesem reklamních výnosů, protože má jistotu v podobě příjmů z koncesionářských poplatků.

Fakt č. 4: Zanedbaná vnitřní komunikace

„Hodlám výrazně rozvíjet oblast práce s lidskými zdroji, zásadně posílit vnitřní komunikaci, zvyšovat a vyhodnocovat vnitřní firemní kulturu, spolupracovat s odborovou organizací ČT na vytvoření spravedlivého systému odměňování a na takovém způsobu snižování počtu zaměstnanců, při němž by zůstávala zachována kvalita vyráběných pořadů.“ Tolik slova Petra Dvořáka z jeho kandidátského projektu na generálního ředitele ČT. Skutečnost je vidět na aktuálních odchodech známých tváří z redakce zpravodajství: tým Událostí, komentářů se rozpadl poté, co vedení ČT naložilo jednotlivým redaktorům a editorům tolik práce, že by se to projevilo na kvalitě pořadu a pro samotné tvůrce by to bylo lidsky neúnosné.

O stížnosti víc než dvacítky redaktorů zpravodajství na nemístné zasahování šéfredaktora Petra Mrzeny do vnitropolitického zpravodajství se uvnitř ČT vůbec nediskutovalo. Způsob uvažování Petra Dvořáka ilustruje vtipná historka o odchodu Jolany Voldánové z ČT. Dlouholeté moderátorce Událostí se nelíbilo, jakým směrem se hlavní zpravodajská relace ubírala od převratné změny v dubnu 2012. Vyžádala si schůzku s generálním ředitelem, na které vyjádřila znepokojení nad zvyšujícím se podílem spotřebitelských témat v Událostech. A výsledek? Petr Dvořák poslal redakci zpravodajství na víkendový teambuilding, pro který najal specializovanou agenturu a ta nechala redaktory kreslit obrázky a běhat okolo hotelu s vejci na ping-pingové pálce.

Fakt č. 5: Osekávání pořadů pro menšiny

Jedním z hlavních důvodů existence televize veřejné služby je vysílání pro menšiny, tedy pro diváky, jimž se komerční televize z principu vyhýbají. Česká televize za Petra Dvořáka ale vysílání pro menšiny vytěsňuje do neatraktivních vysílacích časů a na méně sledované kanály, aby si tím neničila výkon hlavních programů. Jasně je to vidět na proměně programu ČT 2, z něhož zmizely všechny úzce zaměřené magazíny a kulturní pořady na nově vytvořený kanál ČT Art. Díky tomu může Dvojka vysílat víc komerčních seriálů a sitcomů z produkce HBO, ale i mainstremovějších filmů. Umělecké snímky se přestěhovaly na ČT Art, ovšem opět do nekřesťanských vysílacích časů.

ČT Art označil Petr Dvořák za jeden z nejúspěšnějších kulturních kanálů v Evropě, faktem ale je, že to je spíš mozaika toho, co se nehodí na ČT 2, kombinovaná s archivem ČT a STV. Dvojka výrazně omlazuje publikum a dostává se do přímé konkurence s komerčními kanály Prima Cool nebo Fanda. Slibovaný vzdělávací kanál, který měl vysílat ve večerních hodinách na programové pozici dětského Déčka, se nekoná. Pokud by jej totiž Petr Dvořák skutečně spustil, neměl by kam přemístit ony menšinové a málo sledované pořady z ČT 2, odkud brzy zmizí i poslední zbytky dětského vysílání (to se za Dvořáka už přesouvalo z Jedničky na Dvojku a nyní na Déčko).

Fakt č. 6: „Nízkorozpočtový“ dětský kanál

Samostatný dětský kanál byl nejčastěji prezentovanou myšlenkou Dvořákova kandidátského projektu ve výběrovém řízení na generálního ředitele ČT. V souvilosti s ním vždy hovořil o „nízkorozpočtové stanici“. „Celkové investiční náklady na spuštění tohoto kanálu by neměly přesáhnout 35–45 mil. Kč, roční provozní náklady odhaduji na 120 mil. Kč,“ napsal Dvořák ve svém projektu. Jenom v roce 2013 se provozní náklady ČT :D vyšplhaly na 116 milionů korun, a to dětský kanál začal vysílat poslední srpnový den, za celý loňský rok tedy jen čtyři měsíce. Letos rozpočet ČT počítá u Déčka s provozními náklady 244 milionů korun, což je o 10 milionů více než u ČT 2, a pro ČT Art s dalšími 116 miliony.

Na nový dětský a umělecký kanál doplácí programy ČT 1 a ČT 2, které musely kvůli nečekaně zvýšeným nákladům na provoz ČT :D/Art výrazně snížit svoje rozpočty. Česká televize také zazmatkovala ohledně distribuce signálu nového „dvojkanálu“. Původní úvaha Petra Dvořáka, že se vejde do veřejnoprávního multiplexu 1, se ukázala být technologicky nerealizovatelná, zařazení Déčka a Artu do Regionální sítě 7 ale znamenalo start s výrazně nižším pokrytím, než mají ostatní programy ČT. Po vlně kritiky Kavčí hory zařadily Déčko s Artem ještě do celoplošného multiplexu 3 a šíří je tak paralelně ve dvou celoplošných pozemních sítích, což znamená dvojí náklady na distribuci signálu v DVB-T. O jejich výši ČT mlčí.

Fakt č. 7: Reprezentační fond generálního ředitele

Petr Dvořák má k dispozici „repre fond“, který má sloužit k reprezentačním účelům generálního ředitele ČT. Jeho výši televize nezveřejňuje, tyto peníze ale ředitel používá i pro vlastní lobbing. Je prakticky nemožné zjistit, nakolik jsou tyto prostředky vynakládány účelně a nakolik mají zabezpečit, aby se Petr Dvořák udržel ve funkci. Velký otazník vzbuzovala loňská cesta Petra Dvořáka s členy Rady ČT, která ho má kontrolovat, do Británie a společná návštěva v centrále BBC. Náklady měl hradit generální ředitel a radní měli být na této zahraniční cestě jeho hosty. Mluvčí ČT Alžběta Plívová to později na dotaz DigiZone.cz popřela.

„Nejednalo se o cestu generálního ředitele, ale o zahraniční cestu Rady ČT, které se účastnil i generální ředitel. Náklady si Rada ČT hradila ze svého vlastního rozpočtu,“ vysvětlila Plívová. Rozpočet Rady ČT je však součástí rozpočtu celé ČT. Je zajímavé, že na cestu několika radních do Británie se prostředky našly, ale na nezávislou analýzu vybraných zpravodajských příspěvků, které byly součástí stížnosti 23 redaktorů zpravodajství, nikoli – podle předsedy Rady ČT Milana Uhdeho na ně rada prostě „neměla“. Každopádně výši reprezentačního fondu generálního ředitele ČT, který tvoří veřejné prostředky, by měla ČT zveřejnit, stejně jako způsob jeho užívání, aby předešla podezřením, že jde o peníze na osobní PR Petra Dvořáka.

Fakt č. 8: Lobbing, PR a marketing na prvním místě

Sebeprezentace České televize za Petra Dvořáka, zvláště pak v posledních měsících, dosahuje rozměrů, za které by se nemusela stydět leckterá komerční televize. Míra pozitivních zpráv a výčty úspěchů narůstají v přímé úměře s tlaky, kterým musí Petr Dvořák čelit v souvislosti s neutěšenou situací uvnitř redakce zpravodajství a chystané dovolbě šesti členů Rady ČT. Na veřejnoprávní televizi to je ale příliš okaté a nedůstojné. Na pováženou je fakt, že si Petr Dvořák kvůli prosazování vlastních zájmů najímá PR agentury a lobbisty – opět není jasné, za jakých podmínek, za jaké ceny a z jaké části rozpočtu ČT. Veřejné peníze, kterými ČT disponuje, by ale neměly být používány ve prospěch jednoho manažera.

Zvýšenou potřebu utrácení peněz za různé vnitřní analýzy a audity měl už Dvořákův předchůdce Jiří Janeček. Rada ČT by se měla na tento způsob vyvádění prostředků z ČT zaměřit, rozhodně totiž nejde o investice ve prospěch instituce jako takové. A i když nejde z hlediska víc než sedmimilardového ročního rozpočtu ČT o nějak významné položky, televize veřejné služby by už z principu měla vynakládat veškeré prostředky hospodárně.

Fakt č. 9: Zeštíhlování ČT neplatí pro management

V kandidátském projektu na generálního ředitele ČT Petr Dvořák na podzim 2011 napsal, že hodlá prosadit jednodušší organizační strukturu s maximálně osmi řediteli na prvním stupni řízení. Kritizoval tak rozbujelý management Jiřího Janečka. Současný topmanagement ČT ale tvoří jedenáct manažerů, nad „plán“ jsou v něm technický ředitel a ředitelka komunikace a marketingu (marketing měl být původně spojený s obchodem, a zpočátku tomu tak Dvořáka skutečně bylo, když do této funkce jmenoval svého protikandidáta z konkurzu na generálního ředitele Jana Svobodu, který se ale ve vedení ČT příliš neohřál).

Personální politika Petra Dvořáka na úrovni topmanagementu rovněž odrážela jeho „splácení“ dluhů z doby volby generálního ředitele. To se týkalo jak Jana Svobody, byť Petr Dvořák ještě před svým zvolením tvrdil, že žádnému ze svých protikandidátů pozici v ČT nenabídne (Svoboda nebyl jediný, na jeho pozici obchodního ředitele poté nastoupil další finalista konkurzu na generálního ředitele ČT Hynek Chudárek), tak třeba Jany Kasalové, „zimní“ ředitelky vývoje nových programů a formátů (vládní hnutí ANO ji nyní chce nominovat do „velké“ Rady pro rozhlasové a televizní vysílání).

EBF18_tip_v_clanku_obecny

Fakt č. 10: Uhýbání před nepříjemnými tématy

Česká televize se nedokáže otevřeně a čelem postavit k problémům, kvůli kterým se stává terčem kritiky řady diváků. Typickým příkladem byly nedávné výpadky internetových přenosů ze zimních olympijských her v Soči, ale i potíže s pokrytím dětského Déčka po jeho startu v Regionální síti 7, kdy Kavčí hory několik týdnů tvrdily, že pokrytí je dostatečné, aby poté – aniž by přiznaly chybu – narychlo zařizovaly „dokrytí“ celoplošným multiplexem 3 (o němž jen několik dní předtím tvrdily, že jej pro Déčko využít nemohou). Generální ředitel Petr Dvořák se prakticky vyhýbá rozhovorům s novináři, které by nebyly předem „nalajnované“ a neoslavovaly úspěchy ČT pod jeho vedením.

Vlastně to celé zapadá do oné strategie pozitivního PR, které se vznáší nad celým dosavadním ředitelováním Petra Dvořáka v ČT. Pod jeho slupkou ale bobtnají problémy, které je třeba řešit a mohly by řediteli přerůst přes hlavu. Takové, s nimiž mu žádní lobbisté a píáristé nepomohou.

Našli jste v článku chybu?