Proč jste společně s Robertem Kvapilem, Romanem Bradáčem a Lujzou Oravcovou odešli vedení z České televize ještě před nástupem nového generálního ředitele Petra Dvořáka? Tušili jste, že byste stejně skončili?
Rozhodli jsme se tak už někdy v úterý 28. září (Petr Dvořák měl do ČT nastoupit v sobotu 1. října, nakonec tak ale učinil až v pondělí 3. října, pozn. red.). Nemůžu mluvit za Lujzu Oravcovou, budu mluvit za sebe. Společně s obchodním ředitelem Robertem Kvapilem jsme hodně intenzivně podporovali kandidaturu Romana Bradáče. Přinášeli jsme určitou alternativu, jak by se mohla ČT dál rozvíjet po volbě nového generálního ředitele. Tyto naše plány se zásadně lišily od představ pozdějšího vítěze konkurzu Petra Dvořáka, takže jsem si pro sebe situaci vyhodnotil tak, že nemá cenu spojovat dvě různé koncepce, které se v zásadních věcech naprosto liší.
Druhá věc je, že se Petr Dvořák obklopil úzkou skupinkou lidí zevnitř ČT, kteří v závěrečné fázi výběrového řízení velmi ostře, až nekorektně napadali jednoho z kandidátů – Romana Bradáče. Svými názory se tolik odlišovali od těch mých, že ve chvíli, kdy jsme náš projekt neobhájili, jsem si řekl, že je čas odejít.
Takže vyhráli „dvořákovci“ alias „fridrichovci“, zatímco „bradáčovci“ byli poraženi a museli odejít?
Je čestné si to přiznat a dokázat na to reagovat.
Co jste vlastně měl jako ředitel programových okruhů ČT na starosti? Byl jste takový neviditelný člen vedení, ani ne programový ředitel, ani šéf některého z programů. Navíc jste sice měl šéfovat jednotlivým ředitelům stanic ČT, ale ve skutečnosti jste byli na stejném stupni řízení.
To mi kladete spoustu otázek v jedné. Pozice programového ředitele tak, jak jsme ji znali za Kateřiny Fričové, skončila k 31. prosinci 2010. Nešlo však o programového ředitele celé ČT, ale o šéfa kanálů ČT 1 a ČT 2, a vedle něj byl na stejné úrovni ředitel zpravodajství, pod kterého spadala ČT 24 a ČT 4. Tento systém byl nahrazen novým, takže od 1. ledna 2011 má každý program ČT svého vlastního intendanta – výkonného ředitele. Nad nimi byla v organizační struktuře ČT moje pozice. Jejich popisem práce byla především kreativa, skladba programu, spolupráce s vývojem nových formátů. Já jsem zodpovídal za koordinaci jednotlivých kanálů, za dodržování strategií vytyčené profilace a také za ekonomické náležitosti. Hodně jsem pracoval i uvnitř firmy na procesních změnách.
Je jasné, že ačkoli existují čtyři kanály a čtyři výkonní ředitelé, ČT byla, je a bude jenom jedna televize, takže po ekonomické stránce docházelo k množství kontaktů, které bylo třeba svým způsobem řídit a usměrňovat. Takže šlo řekněme o maximalizaci jak ekonomických, tak programových synergií a komunikaci mezi těmito kanály. To byla hlavně moje odpovědnost, spolu s odbornými útvary, které jsem měl k dispozici.
Váš nástup do vedení ČT byl pro mnohé překvapením. Neměl jste žádné zkušenosti s televizí a hned jste se stal šéfem programových okruhů. Jak se vám to podařilo?
Nabídka od Jiřího Janečka přišla poté, co jsem byl více jak rok coby určitý frontman konzultantské skupiny pracující pro ČT v poměrně častém kontaktu s vedením ČT, ale také s lidmi na nižší úrovni řízení. Za ten více než rok, co jsem se výhradně věnoval ČT, jsem se zevrubně seznámil nejenom s procesní stránkou fungování ČT, ale také s čísly a ekonomikou, a to nejen výrobního úkolu, ale i režijní oblasti. Na základě zkušenosti se mnou mne Jiří Janeček oslovil s nabídkou na nově vznikající pozici ředitele programových okruhů, která neměla mít ambici zasahovat do kreativy ředitelů jednotlivých programů. To by bylo kontraproduktivní. Kreativní odpovědnost se neměla štěpit, měla zůstat výkonným ředitelům programových stanic, ale pak bylo samozřejmě potřeba, aby celý útvar nějak držel pohromadě, aby se dodržovala pravidla a ekonomicky vše fungovalo.
Ale pokud jste měl zajistit vzájemnou koordinaci kanálů, jejichž ředitele jste vedl, tak jste stejně asi musel zasahovat do dramaturgie.
Koordinace kanálů vycházela z jejich nově definovaných profilací, na jejichž přípravě jsem se velmi intenzivně podílel. Byl jsem přímo součástí týmu, který pracoval na nové podobě Jedničky, kterou posléze převzal výkonný ředitel Radan Dolejš. Co se týká ČT 2, tak tu převzali od Kateřiny Fričové stávající manažeři Jan Mrzena a Vlastimil Ježek, s nimiž jsem v přípravné fázi v druhé polovině roku 2010 také velmi intenzivně spolupracoval. Koordinace tedy vycházela z toho, abych zajistil dodržování těchto nových profilací jednotlivých programů ČT. Měly respektovat svoji programovou skladby a vyvarovat se kolizních situací, například tím, že by konkrétní pořady ve stejném čase mířily na stejnou diváckou skupinu nebo nabízely divákům žánrově podobné pořady.
K dispozici jsem měl odborný útvar koordinace a skladby programu, který mi připravoval podněty k identifikaci těchto kolizních míst. Ale ne proto, abych o nich pak sám autoritativně rozhodoval, ale abychom o nich společně se všemi řediteli jednotlivých kanálů diskutovali hledali adekvátní řešení. Byla to týmová práce a já jsem byl manažerem tohoto týmu, který tvořili nejenom lidé z kreativy.
Trošku jsme zamluvili tu část otázky, proč nedošlo k oné organizační změně, kdy jste vy jako ředitel programových okruhů měl zůstat na prvním stupni řízení v managementu Jiřího Janečka, kdežto výkonní ředitelé jednotlivých kanálů ne.
Ono k té organizační změně došlo, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem já i intendanti programů zůstali na stejném, prvním, stupni řízení. To samozřejmě není standardní řešení, a když se zpětně ohlédnu, myslím si, že to byla chyba. V organizační struktuře se nemají vyskytovat takové abnormality, kdy je sice jedna pozice graficky nadřazena druhé, ale fakticky tomu tak není. Ztěžuje to pak práci i orientaci v kompetencích. Byla to ale věc, kterou jsem nemohl změnit. Musím říct, že většina manažerů, s nimiž jsem pracoval, toto rozdělení úloh při odstraňování kolizních situací a fakt, že když se nemůžeme shodnout, musí to někdo rozhodnout, brala a uznávala, že takové rozhodnutí je potom na mě.
Říkáte, že to uznávala většina. Byla tam nějaká menšina, která tuto vaši roli neuznávala?
Byly i případy, kdy se to stávalo, ale musím říct, že když už se nový systém lidé v ČT naučili a když jsme si na sebe zvykli a bylo stále více jasné, v čem spočívá nová profilace Jedničky a Dvojky a v čem jsou možné synergie ČT 24 případně ČT 4 s ostatními kanály, vše se zlepšovalo. Hlavně od konce letošního prvního čtvrtletí.
Když se zastavím u té vzájemné koordinace všech čtyř programů ČT, nevšiml jsem si, že by jiné programy než zpravodajská ČT 24 měly výraznou propagaci například ve vysílání ČT 1, konkrétně v Událostech. Tam se objevovaly upoutávky třeba na Události, komentáře, Hyde park nebo Otázky Václava Moravce, ale třeba ne na pořady Dvojky. Nevšiml jsem si taky, že by ČT 24 stejně intenzivně propagovala pořady jiných programů ČT ve svém vlastním vysílání.
Nemyslím si, že by to bylo tak, jak říkáte. Ale čísla ze statistik, která jsme měli k dispozici, nám ukazovala, že vzájemná podpora Jedničky a Dvojky nebo Čtyřky a Čtyřiadvacítky fungovala. Bohužel nemám konkrétní čísla k dispozici nyní u sebe, ale udělali jsme si statistiku za první pololetí letošního roku a zjistili jsme, že dochází k účinné podpoře kanálů mezi sebou. To, co říkáte, je klišé, které jsem často slýchával, ale čísla z minutové sledovanosti je vyvracejí.
Pamatuji si, že už vaše předchůdkyně Kateřina Fričová řešila například to, že Václav Moravec na konci první hodiny svých Otázek vybízel diváky ČT 1, aby si přepnuli na ČT 24, aniž by jim řekl, co bude pokračovat na Jedničce. Tím ale Jednička přicházela o diváky. Řešili jste to nějak?
Myslím si, že je logické, pokud má dějová či tématická linka nějakého pořadu pokračování na jiném kanálu, že na to moderátor diváky upozorní. Divák má v ten moment volbu, zda se rozhodne pokračovat ve sledování tohoto pořadu a přepne na kanál, kde pokračuje, nebo zda zůstane na ČT 1.
Ale tady zaznívalo právě ono kategorické „přepněte si na ČT 24“.
Myslím si, že vysílací schéma Jedničky bylo stabilní a poměrně známé, a zrovna u nedělního brzkého odpoledne ho divák moc dobře znal. Pokud se tam někdy objevil výkyv ve sledovanosti, určitě to nebylo tím, že někdo nezařadil upoutávku na to, co bude následovat po první hodině Otázek Václava Moravce. Objevovaly se i další pořady, které byly interaktivní a využívaly společný prostor ČT 1 a ČT 24. Základní filosofie byla taková, že Jednička osloví většinového diváka nějakým tématem, a potom ho předá kanálu, který se tomu tématu může věnovat do větší hloubky, už méně populární a zábavnou formou, ale více po faktické stránce. Tahle strategie je podle mne do budoucna u ČT velmi nosná a pro diváka zajímavá. Přece když nasměrujeme diváka z ČT 1 na ČT 24, neznamená to, že by tím Česká televize ztrácela. Divák pořád zůstává u veřejnoprávní televize.
Nejproblémovějším programem České televize byla už za vašeho působení ČT 1. I poté, co ji od letošního ledna plně převzal Radan Dolejš. Proč se podle vás nepodařilo zastavit její pokles, což byl hlavní úkol pro její nové vedení?
Ono by to chtělo podrobnější analýzu, zda se ho nepodařilo zvrátit. Pokud porovnáváme výkonnost podle podílu na trhu u všech velkých televizních stanic u nás, ať už je to Nova nebo Prima, dojdeme k závěru, že z dlouhodobého horizontu všechny tyto televize zaznamenávají pokles. Tento jev je způsoben rostoucí konkurencí, která plyne především z postupujícího procesu digitalizace, kdy se divákovi nabízí více a více kanálů.
To je sice pravda, a kromě ČT 1 klesá i Nova, ale Prima naopak roste.
Primě se za poslední rok a půl podařilo zastavit klesající trend, ale podíváme-li se na její výkonnost v roce 2007, byla větší než dnes. U Novy a ČT 1 je pokles viditelnější. Pokud ale u ČT porovnáme podzim s jarem dojdeme v tomto krátkodobém horizontu k jinému výsledku než v dlouhodobém. Porovnáte-li první čtvrtletí letošního roku s podzimem 2010, Jedničce se letos na jaře dařilo lépe. Druhé čtvrtletí už bylo poznamenáno různými změnami ve vysílacím schématu, které neměly pozitivní dopad na sledovanost. Například návratem Událostí v regionech na ČT 1, což ublížilo jak podvečerní sledovanosti ČT 1, tak i ČT 24. To bylo rozhodnutí generálního ředitele Janečka, které nebylo možné změnit. Proto bych nebyl tak striktní v hodnocení, že se Radanovi Dolejšovi nepodařilo zvrátit trend poklesu ČT 1. V porovnání s loňským podzimem se Jedničce podařilo některé velmi problematické dny a sloty otočit velmi pozitivním směrem: ať už šlo o úterní nebo čtvrteční primetime. Na jaře se podařilo posílit pondělí i neděli. Dařilo se samozřejmě i v pátečním prime time a sobotním večerům od 20 hodin. To jsou všechno silná okna Jedničky.
Ale když skončím do letošního podzimu, úterky na ČT 1 jsou vůbec nejhoršími dny v týdnu. Předminulý týden Jednička klesla v úterý poprvé v historii v celodenním podílu na dospělém publiku pod 10 procent.
To zmiňujete jedno úterý, kdy byl mimořádně zařazen přenos „ekologických Oscarů“. Ale jinak jsou úterní večery letos na podzim díky repríze seriálu Malý pitaval z velkého města vysoko nad úrovní loňského podzimu. Tak to prostě je.
Úterní večery na ČT 1 jsou zatížené nejen konkurenční Ordinací v růžové zahradě 2 na televizi Nova, ale také vlastní kritizovanou živou talk show Pokondr Live.
Pokondr Live nasadila ČT do vysílání teprve letos v září s přechodem na podzimní schéma. Je pravda, že si diváci musí na tento formát nejdříve zvyknout, je to pro ně novinka na obrazovce nejen České televize. Korektní bude tento pořad posuzovat v druhé polovině listopadu. Teprve tehdy bude možné si říci, co se za tři měsíce podařilo a co ne. Ale soudit ho podle prvních šesti odvysílání je velmi předčasné. ČT by se neměla dopustit unáhleného závěru. Vzpomeňme si jenom na to, jak startovaly projekty jako Česká soda nebo Všechnopárty. Ta měla velmi podobný vysílací čas v úterý na Jedničce a její začátky byly také rozpačité. Dnes je z tohoto pořadu stálice pátečního prime time ČT 1.
Co byste v případě Pokondru Live považoval za úspěch?
Když si uvědomíte, že jsme se na podzim roku 2010 pohybovali s ČT 1 v úterý večer někde mezi sedmi až deseti procenty podílu na dospělém publiku, ale spíš k těm sedmi procentům, bude všechno, co se pohybuje od 12 procent výš, významným přírůstkem k výkonnosti úterního večera. ČT by měla mít samozřejmě vyšší ambici, ale toho se nedá dosáhnout ze dne na den. Pokud je požadovaná výkonnost ČT 1 mezi 15 a 20 procenty, dá se říct, že každý pořad by měl dosahovat alespoň tohoto průměrného výsledku. Takže si myslím, že za úspěch by se u Pokondru Live v krátkodobém horizontu dal považovat podíl minimálně mezi 12 a 15 procenty.
Ale to by musely být ostatní pořady výrazně úspěšnější, abyste se s celodenním podílem ČT 1 dostal na požadovaných 15 až 20 procent.
Asi narážíte na to, že jsou pořady, a ČT je jako médium veřejné služby musí vysílat pořady, které negenerují v cílové skupině 4+ a D15+ ani průměrný výsledek a ČT s tímto nese určité „náklady“. Na ČT 1 se to týká například některých významných společenských či charitativních eventů, které nemají potřebnou diváckou odezvu, nebo třeba dětských pořadů či aktuální publicistiky. Ještě více je takto „zatížena“ ČT 2. Ale pak jsou také pořady, kde tyto „náklady“ nejsou a ty by měly generovat potřebnou diváckou odezvu. Problém je, pokud tomu tak není. Jedněmi z těchto pořadů jsou akvizice, které ČT 1 vysílá zhruba na 20 procentech plochy vysílání, přičemž mívají průměrný podíl okolo 12 procent (share 15+). A to už je problém, který se bude muset do budoucna řešit, protože pokud vám 20 procent plochy vysílání pokrývá něco, co generuje v průměru 12procentní share, hrozně těžko se pak s tím zbytkem posouváte výš nad 15 procent.
Čím to je, že akvizice na ČT 1 tak nefunguje? Je neatraktivní, špatně nasazovaná?
My jsme se to samozřejmě snažili analyzovat a hledat příčiny. Je tam více faktorů. Za prvé konkurence, nabídka ostatních televizí. Podíváte-li se, s čím přicházejí ostatní velké televize a digitální kanály, jde vesměs o nabídku akvizic a archivních pořadů. V původní tvorbě, která je nejdražší, je lídrem na trhu ČT. Původní dramatická tvorba je tahounem sledovanosti ČT 1. Nebývá výjimkou, že nedělní dramatika nebo páteční seriál, ať už premiérově nebo v repríze, dosahují přes 30procentního podílu na trhu, klidně i 35 procent.
Naopak u akvizic se ČT dlouhodobě nedařilo zastavit pokles jejich výkonnosti. Částečně to odůvodňuje právě sílící konkurencí, ale určitě to bude souviset i s ekonomickými možnostmi ČT pro nákup akvizičních pořadů. Já jsem vždycky razil zásadu, že ČT je tady především proto, aby českému divákovi přinášela původní tvorbu. ČT by se měla primárně snažit alokovat maximum svých zdrojů do výroby nových původních vlastních pořadů a neměla by se vydávat cestou navyšování rozpočtů pro akvizici na úkor vlastní tvorby.
Teď jste mi trochu nahrál na smeč. Proč jste v tom případě snížili rozpočet ČT 1 na příští rok (ještě před volbou nového generálního ředitele) pod 700 milionů korun, když letos měla k dispozici přes 800 milionů a loni to bylo dokonce 850 milionů Kč?
Ještě než vám odpovím na tuhle otázku, dopovím něco k té minulé. Pokud musíte pokrýt určitou plochu vysílání s určitým rozpočtem, a tento rozpočet nechcete dramaticky navyšovat, protože byste odebíral prostředky na vlastní tvorbu, tak se vám může stát, že vás komerční televize, pro které je akvizice tím hlavním zdrojem pořadů v jejich skladbě programu, přeplatí a vy tak o některé tituly přijdete. Nové vedení ČT a zejména Milan Fridrich, který přišel po mně, bude muset tuto záležitost řešit. Tenhle problém nevznikl za mého působení v ČT, trendy ukazují, že výkonnost akvizice na obrazovce ČT vytrvale klesá už delší dobu. Ta křivka má velmi podobný průběh, jakou má pokles celkového podílu ČT 1.
Není to ale i tím, že vám komerční televize přebraly některé zajímavé akviziční tituly, na které byli diváci zvyklí právě u ČT? Simpsonovi odešli na Primu Cool, Sex ve městě na Primu love, Městečko Twin Peaks na Novu Cinema…
Určitě to není jediný faktor, ale je fakt, že jsme se setkali s tím, že jsme měli zájem o určitý pořad a nechtěli jsme za něj zaplatit tolik, kolik nabídla konkurence.
A teď tedy k tomu snižování rozpočtu ČT 1. Proč jste ho snižovali v době, kdy jste naopak chtěli zastavit pokles sledovanosti Jedničky?
Už jste tu zmínil hodnocení Radana Dolejše, zda se mu podařilo otočit trend poklesu ČT 1. Tady je důležité v rámci objektivnosti jeho hodnocení připomenout to, co jste ve svojí otázce naznačil: že se rozpočet ČT 1 na letošní rok se proti rozpočtu na rok 2010 snížil. A snížil se o velmi podobnou částku, o kterou se navýšil rozpočet ČT 2. Vycházelo to z toho, že ČT 2 musela v rámci nové profilace nahradit sportovní přenosy a křížové reprízy pořadů z Jedničky, které u ní od letošního roku skončily. Jedno ze zadání restrukturalizace ČT byla hlubší profilace kanálů, lepší rozlišitelnost pro diváka a nová definice ČT 1 a ČT 2. Z toho důvodu, aby divák mohl vnímat Dvojku jinak, než vnímá Jedničku, musely reprízy pořadů ČT 1 z programu ČT 2 zmizet.
Nemohli jste aspoň část repríz z Jedničky na Dvojce zachovat, třeba pozdě večer?
Jde o to, zda k Dvojce přistupujete jako k záložnímu kanálu pro ČT 1 nebo ČT 4. Pak ano, to by dávalo smysl.
Prima i Nova mají také svoje tematické kanály a nebojí se na nich reprízovat pořady, které vysílaly na hlavních stanicích. A nedá se říct, že by je využívaly jako záložní kanály.
Profilace Dvojky ale směřovala někam úplně jinam než tematické kanály typu Prima Cool, Prima love nebo Nova Cinema. Nemůžete porovnávat Českou televizi s komerčními stanicemi. Na rozdíl od komerčních televizí musí ČT obhospodařovat menšiny, musí přinášet žánry, které nemají mainstreamový divácký zásah, vysílat kvalitní kulturní pořady pro náročnější diváky jako např. záznamy či přenosy divadelních představení, koncertů, opery, baletu, Dvojka oslovuje mnohem úžeji vytipované diváky. To všechno je definice Dvojky, kterou jsme chtěli, aby diváci vnímali a Dvojka se pro ně stala jasně odlišitelným kanálem. Obsahu, který Dvojka má, je dostatek na to, aby vysílala 24 hodin denně bez repríz pořadů z ČT 1. Myslím si, že by bylo škoda, kdyby se z jakýchkoli důvodů vytvářely nežádoucí průniky v profilaci jednotlivých kanálů ČT. Potom bychom dosáhli jenom toho, že divák bude zmaten a že Dvojka nebude vnímána tak, jak by měla být. Třeba jako „záložní“ či chcete li odpadkový kanál. Dvojka by měla být úplně jiný a jedinečný kanál na českém televizním trhu. Dvojka se věnuje pořadům pro vytipované užší skupiny diváků a pro menšinové diváky.
Těmi „nežádoucími průniky“ narážíte na diskusi o možném přesunu Večerníčku z ČT 1 na ČT 2?
Zaznamenal jsem tuto diskusi po mém odchodu z ČT. Musím se přiznat, že úplně nerozumím souvislostem tohoto nápadu. Jestliže nové vedení ČT uvažuje o otevření dětského kanálu, který by měl být jasně definován cílovou skupinou dětí od čtyř do 14 let, je podle mne špatným postupem přesouvat některé dětské pořady dočasně na ČT 2, aby se následně přesunuly na ČT 3. Tou pravou motivací úvah o přesunu Večerníčku však byla snaha posílit sledovanost Událostí. ČT musí se najít lepší řešení než pouhý odsun „nepohodlného“ večerníčku na Dvojku. To lepší řešení úzce souvisí se stavbou celého podvečera na ČT 1. A jsme zpátky u toho, že souběžné vysílání Událostí v regionech na ČT 1 a ČT 24 od 18 hod. je dnes již přežitým anachronismem, které ČT ubližuje.
Když to celé shrnu, před tím, než nové vedení začne řešit změnu vysílacího času či kanálu takového tradičního klenotu ČT, jakým Večerníček bezesporu je, mělo by si ujasnit, zda chce otevřít dětský kanál, nebo nikoli. Můj názor na to je – a to byl taky jeden z důvodů, v čem jsem viděl hluboký rozdíl mezi koncepcí Petra Dvořáka a mojí představou o dalším fungování ČT – že otevírat dětský kanál není pro ČT správné řešení.
Proč?
V situaci, kdy ČT obhospodařuje čtyři kanály – a obloukem se vracíme k vaší otázce, proč vlastně byla ČT 1 krácena na svém rozpočtu – má stále stejné množství peněz a dokonce jich bude mít méně a méně. Reálná hodnota koncesionářského poplatku vlivem inflace každoročně klesá. Podobně je tomu i s příjmy z reklamy, které ČT opustily s výjimkou ČT 4 (výnosy z prodeje reklamy na ČT 4 mohou jít do rozpočtu ČT na nákup vysílacích práv pro sportovní přenosy, zatímco výnosy z reklamy na ČT 2 mají putovat do státního Fondu kultury, pozn. red.). To vše by mělo ČT do budoucna vést k velmi konzervativní strategii, co se týká finanční náročnosti jejího obsahu. Neříkám, že by měla divákovi nabízet nízkonákladové pořady, ale pod slovem konzervativní si představuji především konzervativní z pohledu vysílací plochy. Další rozšíření vysílací plochy, ať už to bude 24hodinový nebo 16hodinový kanál, představuje nárůst celkové vysílací plochy ČT až o 25 procent, kterou bude Česká televize muset nějak pokrýt. A Petr Dvořák ve svém projektu uvádí, že ČT 3 bude vykrývat především akvizicí, že to bude low-cost kanál, který bude stát 120 milionů korun ročně.
Na dětský kanál chce Petr Dvořák přesunout i dětské pořady z ČT 1.
Tím samozřejmě vznikne na ČT 1 „programová díra“, kterou bude nutno vyplnit. Dnes se na Jedničce vysílají zhruba tři hodiny dětských pořadů denně, takže když tyto tři hodiny přesunete na nový kanál ČT 3, budete je muset na Jedničce nějak zaplnit. A to bude samozřejmě něco stát. Navíc za 120 milionů korun ročně se nedá udělat kvalitní kanál, který splňuje nároky veřejnoprávní televize. Nakupovat pořady, o které velké komerční televize nemají zájem (jak je uvedeno v projektu Petra Dvořáka), vzbuzuje otázku, co to asi bude za pořady.
Petr Dvořák mi ještě před finální volbou generálního ředitele ČT řekl, že pokud bude předstupovat před Radu ČT s projektem dětského kanálu, nabídne nejméně tři varianty od nejméně finančně nákladné přes střední až po finančně nejnáročnější. A že chce na jeho provoz ušetřit z tří částí provozu ČT po 100 milionech korun ročně, takže by měl k dispozici až 300 milionů korun ročně. To by podle vás stačilo na dětský kanál?
To, co říkáte, v jeho projektu nestojí. Odhaduji, že za nějakých 300 milionů korun ročně by se dětský kanál dal postavit. Dětský kanál ČT by měl stát především na původní tvorbě. To je doména ČT. Nemůžu si odpustit zopakovat strategické motto, že původní tvorba je to hlavní, kvůli čemu tady ČT je a co od ní divák očekává. Budeme-li novou plochu pro ČT 3 vykrývat archivem… Představme si hypotetickou situaci, že ČT 3 nabídne jenom archivní dětské pořady ČT a vlastní premiérovou tvorbu. Té bude zhruba hodina denně, pokud by byl rozpočet ČT 3 oněch 120 milionů korun ročně. Zbytek by tvořil archiv, ale ten protočíte na této ploše tak rychle, že ho za rok nebo dva úplně znehodnotíte a pak bude několik let téměř nepoužitelný. Šetrnost k archivu programového fondu ČT je součástí dobrého hospodaření ČT, stejně jako dohlížení nad finančními toky. Inflace archivních pořadů v krátkém čase a jejich časté opakování do budoucna tento archiv divácky znehodnocuje. Nezanedbatelné by pak nebyly ani náklady na reprízné. Už dnes stojí Českou televizi reprízné téměř 200 milionů korun ročně!
Když už jsme u archivu, proč ČT tolik prodávala starší české a československé seriály televizi Barrandov, která na nich postavila část svého úspěchu? Spekulovalo se dokonce i o tom, že existuje napojení Barrandova na část managementu ČT, obě televize mají i společného prodejce reklamy, agenturu Media Master. A třeba televize Nova opakovaně kritizovala ČT za to, že chtěla koupit některé starší seriály, ale ty nakonec skončily u TV Barrandov. Přitom se nedá pochybovat o tom, že by Nova dokázala Barrandov přeplatit.
Já si nemyslím, že by ČT nějak protěžovala Barrandov. Za mého působení v ČT to fungovalo tak, že prodej pořadů realizoval Telexport v rámci obchodního úseku ČT. Výkonní ředitelé jednotlivých programů ČT měli možnost vyjadřovat se k tomu, co ČT nabídne konkurenčním televizím. Bavíme se ale o archivu pořadů, které vznikly před rokem 1993 za Československé televize. Ten ČT pouze spravuje.
Ano, a pokud některá komerční televize projeví zájem o pořad z doby před rokem 1993, ČT jí ho musí poskytnout, pokud ho zrovna sama nechystá do svého vysílání.
Ano, a já si nemyslím, že by tady existovalo nějaké propojení s Barrandovem. Přijde mi to jako snaha vytvořit nějakou démonickou konstrukci za každou cenu. Na Kavčích horách se prostě posuzovalo, jestli v nejbližším roce nebo dvou ČT plánuje nasadit ten který konkrétní pořad do vysílání. Pokud jsme o tento pořad neměli zájem, mohla jej koupit některá z komerčních televizí. Pak už to byla otázka poptávky a nabídky ostatních televizí.
Říkal jste, že ČT by se měla věnovat hlavně původní tvorbě. Pojďme se tedy znovu vrátit k otázce snižování rozpočtů ČT 1, která právě kvůli nižším rozpočtům musela krátit peníze na vlastní tvorbu. Proč?
Snižování rozpočtu vycházelo z toho, že se po ČT požadovaly úspory. Generální ředitel Jiří Janeček v rámci plánované restrukturalizace představil limit pro výrobní úkol na rok 2011 ve výši 1,9 miliardy korun, což bylo oproti výrobnímu úkolu na rok 2010 o 250 milionů korun méně. Tyto peníze se samozřejmě musely někde škrtnout. Jedním z těch, které by toto snížení výrobního úkolu postihlo nejvíce, by byla samozřejmě ČT 1. Ale teď se bavíme o něčem, co nakonec nenastalo, protože v době, kdy jsem odcházel z ČT, byl výrobní úkol na letošní rok limitován částkou dvě miliardy korun. Samozřejmě jsem si uvědomoval, že takto významné snížení rozpočtu ČT 1 by bylo pro Jedničku ohromně riskantní a že by to zároveň neumožňovalo naplňovat to, o čem jsem mluvil v souvislosti s prioritou vlastní tvorby.
Podařilo se nám posunout limit výrobního úkolu na dvě miliardy korun, přičemž většina z těch navýšených 100 milionů korun doputovala do výrobního úkolu ČT 1. Teď záleží na novém generálním řediteli, aby zvážil, zda dvě miliardy jsou správnou hodnotou celkového ročního výrobního úkolu ČT, nebo by to mělo být ještě víc. Uvnitř ČT jsem vždycky říkal, že výrobní úkol je tím posledním místem, kde by se mělo škrtat, protože to je to, co divák nejvíc vnímá a co se ho dotýká. Na prvním místě by se mělo šetřit na provozu a režijních nákladech. Myslím si, že k tomu bude nové vedení takto přistupovat. Bylo by špatně, kdyby výrobní úkol ČT klesal, notabene když chce nové vedení otevřít pátý kanál. Je jasné, že se to nedá udělat za ještě méně peněz než dnešní čtyři programy.
Neublížily Jedničce i nekonečné bloky teleshoppingu a Extra nákupu? Díky nim vám museli utíkat diváci… Byly to opravdu dlouhé bloky doplněné upoutávkami a klasickými reklamními bloky.
Každý divák vám řekne, že má radši televizi bez reklamy a teleshoppingu, takže z tohoto pohledu České televizi a její programové nabídce pomohlo, že reklama a teleshopping z Jedničky zmizely. Nicméně, když jsme se dívali na křivky sledovanosti a analýzy, zjistili jsme, že během delších reklamních bloků sice klesne sledovanost na delší časový interval, nicméně na rozdíl od krátkých reklamních breaků se diváci poměrně úspěšně vracejí po tomto bloku zpátky, takže další pořad obvykle nestartuje z nižší sledovanosti, než končil ten předchozí. U krátkých reklamních bloků se ale stává, že diváci přicházejí dvě tři minuty po jeho konci a to se samozřejmě promítá do sledovanosti celého pořadu, obzvláště pokud má kratší stopáž. Je předsudkem, že dlouhý reklamní blok ubližuje televizi. Samozřejmě že během osmiminutového teleshoppingu klesne sledovanost, ale pak se vám lidé na další pořad spíš vrátí včas než u krátkého dvouminutového reklamního breaku.
Má vůbec v dnešní době smysl plnoformátový program ČT 1? Neměla by se dramatická tvorba soustředit na ČT 2, dětské pořady na dětský kanál, zpravodajství na ČT 24 a sport na ČT 4? Zájem o Jedničku klesá, navíc dlouhodobě čelí kritice, že dělá to samé, co Nova, Prima, nebo Barrandov, ale za peníze koncesionářů.
To asi ne. ČT musí nabízet svoje služby všem koncesionářům, nemůže rezignovat na mainstreamové publikum. Ale dostáváme se k dalšímu významnému rozdílu vnímání vývoje ČT podle mě a toho, jak jej popsal ve své koncepci Petr Dvořák. Kromě finanční konzervativnosti, kterou jsem v jeho projektu postrádal – vzpomeňme rekonstrukci zpravodajské budovy nebo výstavbu nového studia v Brně za 750 milionů korun, rozšíření vysílací plochy otevřením pátého kanálu – nové vedení přichází s konceptem ČT 1 jako vlajkové lodi. Já pod tou vlajkovou lodí vnímám to, že by tu měla být snaha dostat na Jedničku ty nejlepší pořady ze všech ostatních kanálů ČT, z publicistiky, zpravodajství, dokonce i sportu, pořadů pro děti… Nestanou se tím však z ostatních kanálů stanice „druhé ligy“, které budou paběrkovat po vlajkové lodi? Myslím, že diváci dnes již o vlajkové lodě nestojí, umějí si svůj program vyhledat a spíše je zajímají tématické a specializované kanály než ty tzv. plnoformátové.
Na váš dotaz, zda by se neměla Jednička zrušit, musím jasně odpovědět, že ne. Divák je na tu značku zvyklý. Nicméně profilace Jedničky tak, jak byla schválená loni, počítá s tím, že jde o rodinný kanál, který má za cíl nabízet divákům a domácnostem rodinné sledování, snažit se přitáhnout k televizi děti i s rodiči nebo s prarodiči. Děti a dětská tvorba je podle mě právě to, co mělo Jedničku odlišovat od Novy nebo Primy. ČT 1 by měla být z co největší části pokryta původními, vlastními pořady a neměla by rodiny rozdělovat tím, že bude děti posílat k jejich televizi do dětského pokoje a rodiče do obývacího pokoje, ale naopak rodiny spojovat a hledat takové formáty, které osloví jak dospělého diváka, tak i děti. Existuje spousta příkladů z minulosti, které fungují, ať už jde o filmy typu S tebou mě baví svět, nebo seriály Cirkus Humberto, Arabela, nebo série s Tomášem Holým jako např. Jak vytrhnout velrybě stoličku a podobně.
Není to lehké, ale na řadě těchto příkladů máme doloženo, že rodinné sledování má svoje neoddiskutovatelné místo a že by mělo být ambicí veřejnoprávní televize takovouto nabídku divákům učinit. Ale pokud otevřete dětský kanál a budete pořady pro děti separovat v jiném vysílacím prostoru, tato myšlenka samozřejmě padá. A může se pak lehce stát, že ČT 1 pak bude vypadat podobně jako třeba Nova.
Vnímali jste v době vašeho působení v ČT trend stárnutí jejího publika? ČT 1 má nejstarší diváky ze všech velkých plnoformátových televizí.
ČT 1 a ČT 24 mají skutečně výrazněji starší publikum, ale zase k programům s nejmladším publikem patří ČT 4.
Ale ne všichni mladí diváci jsou příznivci sportu.
To máte pravdu. Všimli jsme si i toho, že ČT neustále roste podíl skupiny diváků starších 65 let. Ve váze jednotlivých věkových segmentů nám tato cílová skupina neustále mohutní. Je to dané demografickým vývojem, průměrný věk obyvatel České republiky se zkrátka zvyšuje. Takže ano, je to tak, všimli jsme si toho. Bylo by chybou, aby se ČT snažila za každou cenu nasměrovat do cílové skupiny diváků od 15 do 54 let a ztratila by cílovou skupinu D55+.
Česká televize si tím, že příliš neoslovuje mladé lidi, vlastně nevychovává novou generaci vlastních diváků.
To zní trošičku akademicky.
Tak jsem to nemyslel, ale když se podíváte na nabídku ČT, máte tam Večerníčka a pohádky pro děti, a potom až nabídku pro dospělé. Kavčí hory úplně rezignovaly na mladé diváky. Existuje pro ně jen pár pořadů, které jsou rozházené po schématu ČT 1 a ČT 2.
Zase se musíme držet faktů. Sledovanost původních seriálů ČT, ať už jde o pondělní nebo páteční večery, je velmi slušná u diváků od 35 do 44 let i skupiny lidí od 35 do 54 let. Ano, pravdou je, že cílová skupina 15 až 24 let je u ČT skutečně vzácným jevem, ale to je vůbec nejnáročnější cílová skupina a víme, že náklady na její získání mnohdy převyšují výsledek, jakého pak televize dosáhne. Vyplývá z toho, že lidé v tomto věku televizi na čas opouštějí, aby se k ní vrátili třeba v momentě, kdy založili rodinu a jejich denní profil se tím výrazně mění.
Ale souhlasím s vámi, že by ČT jako veřejnoprávní instituce měla do budoucna posílit sledovanost dětských pořadů. To je věc, s níž jsme nebyli spokojeni a na které je třeba dál pracovat. Především na sledovanosti dětských pořadů v cílové skupině od devíti do 14 let, která je dnes u ČT neuspokojivá. Je mi líto, že už nejsem u toho, abych se nějakým způsobem podílel na zlepšení výsledků v tomto cílovém segmentu, ale pro mého následníka a lidi, kteří se budou o program v ČT starat, to je důležitá výzva. A i v tomto ohledu je problematické otevírání dalšího kanálu ČT. V situaci, kdy nemáte uspokojivou diváckou sledovanost dětských pořadů po dobu tři hodiny denně na ČT 1, si nemůžete myslet, že budete mít kvalitní obsah na 16 nebo 24 hodin pro samostatný dětský kanál. To je prostě iracionální.
Do funkce ředitele programových okruhů po vás nastoupil Milan Fridrich. Sledujete, jak si počíná? Přišel vlastně v podobné situaci jako vy, „nepolíben“ televizním programmingem.
Nemůžete ode mne čekat, že budu hodnotit počínání Milana Fridricha necelý měsíc po jeho jmenování, když jsem po měsíci a půl nechtěl hodnotit výsledky pořadu Pokondru Live. Uvidíme. Petr Dvořák ve svém projektu a v rozhovorech kolem něj mluvil o tom, že chce funkci ředitele programových okruhů zrušit, a že by šéf ČT 1 měl být z pozice šéfa vlajkové lodi celé ČT zároveň ředitelem programu a nadřízeným šéfů všech ostatních kanálů. Teď se z toho trošičku vymyká ČT 24 a pokud se z toho vymkne i ČT 4, vrátí se Kavčí hory do modelu, který měly za programové ředitelky Kateřiny Fričové. Asi bych byl zklamán, kdyby se ČT vrátila zpátky do roku 2010. Myslím si, že by to nebylo pro ČT dobré řešení, že to není cesta správným směrem. ČT dlouho trpěla tím, že ji tvořily dva světy, které nebyly spojitelné.
Myslíte velké a malé „Kavky“?
Ano, hlavní budovu o „ótéenku“ (budova zpravodajství, kde sídlí programy ČT 24 a ČT 4, pozn. red.). Naší snahou bylo pravidelně komunikovat o programu, setkávat se na poradách programového úseku, kde bývali šéfové všech čtyř kanálů a také Milan Fridrich za Nová média. Snažili jsme se operativně řešit všechny záležitosti, ať už šlo o skladbu programu, komunikaci mezi jednotlivými kanály i sbližování interních procesů, jako například vykazování pořadů, plánování upoutávek apod. Systémy na velkých a malých kavkách byly historicky velmi odlišné. Bylo by podle mého názoru chybné, kdyby se od toho upustilo a opět se zavedl systém programového ředitele pro Jedničku a Dvojku a ředitel zpravodajství, který povede ČT 24 a ČT 4, kteří by byli oba na stejné úrovni řízení.
Co říkáte na situaci s předčasným ukončením vysílání reklamy na programech ČT 1 a ČT 24? Původně se tak mělo stát od 11. listopadu, nakonec ale novela zákona o ČT tuto reklamu zakázala ode dne své účinnosti – už 14. října. Kavčí hory na musela upozornit Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Sledovali jste ke konci vašeho působení v ČT, v jakém znění je schvalovaná novela, která tuto reklamu zakazuje?
Zákonodárci se statečně přiznali k tomu, že od počátku bylo záměrem ukončit vysílání reklamy v té původní podobě, tedy na všech programech ČT, až ke konci digitalizace. A velmi intenzivně se řešilo, kdy ten konec digitalizace nastane: zda to bude v červnu 2012 nebo v listopadu 2011. Legislativním opomenutím pak došlo k tomu, že zákaz reklamy je platný ke dni účinnosti novely. To je samozřejmě nonsens.
Proč to ČT nezachytila? Přeci má dost velké právní oddělení, pro které neměl být problém sledovat, v jakém znění jde zákon k podpisu prezidentovi.
Na jednom z posledních kolegií generálního ředitele ČT, kterého jsem se zúčastnil, jsem tuto otázku otevřel a vzešla z toho oficiální žádost ředitele programových okruhů, abychom se dozvěděli přesné datum, kdy má reklama na ČT 1 a ČT 24 skončit. V té době ještě nebyl zákon podepsán prezidentem republiky a nebyla tedy dokončena celá legislativní procedura. Potom jsem z managementu ČT odešel a dál jsem tu věc už nijak neovlivňoval, takže proč nastala situace s nezákonným vysíláním reklamy na ČT 1 a ČT 24, není otázka tak úplně pro mne.
Co vlastně děláte po odchodu z ČT?
Jsem zaníceným divákem ČT, sleduji vše, co se děje uvnitř i vně Kavčích hor (smích). Člověk se od toho nemůže ze dne na den úplně odstřihnout. Ale to, kde působím nebo budu působit, bych si v tuto chvíli ještě nechal pro sebe. Je to příliš čerstvé.
Nevracíte se zpět k nějaké konzultantské společnosti?
Zatím nebudu nic potvrzovat ani vyvracet, nechám si to pro sebe. Dva roky působení v ČT, nejprve v roli konzultanta a poté manažera, na mně zanechaly stopy. Tato práce mě velmi naplňovala a vytvořil jsem si k ČT vztah, který nemůžu jen tak odstřihnout. Takže sice zpovzdálí, ale stále sleduji a budu sledovat, co se v ČT děje.
Ono se říká, že kdo jednou přičichne k práci v televizi, nerad se jí vzdává.
Člověk se musí umět odstřihnout, když na to přijde, ale je na to třeba určitý čas. To však neznamená, že nebudu dál fandit ČT. Samozřejmě mě bude hodně zajímat, jak nový generální ředitel naplní svoji koncepci rozvoje ČT. Jeho předvolební projekt byl zveřejněn, každý má možnost si jej přečíst a porovnat s realitou. Je to taková jeho smlouva s Radou ČT, kterou může veřejnost kontrolovat, jak se plní. Rada ČT bude v nejbližší době projednávat dlouhodobý plán programového, personálního a technického rozvoje ČT, a ten nám hodně napoví o tom, kolik ze svého předvolebního projektu bude nový generální ředitel skutečně realizovat.
Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz
ČLÁNKY DO MAILU