Odpověď na tuto otázku je poměrně složitá. Ještě na konci minulého tisíciletí byli lidé, kteří poukazovali na možnosti nasazení paketových technologií ve sítích WAN, považováni za snílky či skryté agenty některého výrobce LAN.
WAN vládly technologie časového multiplexování jako je SoNET (či u nás SDH), jež operátorovi poskytovaly kýženou jistotu, že se provoz zákazníka „vejde“ do jeho páteřní sítě. Avšak s tím, jak se k přenosovému pásmu staví poskytovatelé internetového připojení (dále jen ISP) a jak se ke kvalitě služby staví vědeckovýzkumné sítě – které předznamenávají vývoj o tři až pět let dopředu -, se dostávají paketově orientované přenosy do hledáčku klasických „kamenných“ telekomunikačních operátorů.
Nejvýznamnější výhodou ethernetu proti klasickým přenosovým systémům je cena. Cena, která jak na páteřní síti, tak v CPE může být nižší až o několik řádů. V souvislosti s tlakem na snižování nákladů tak vytváří příznivé podmínky pro růst služeb založených na ethernetu. Aktuálně můžeme vidět několik přístupů k využití ethernetu ve WAN (resp. v MAN):
Bezesporu nejdále v implementaci ethernetu jsou bezdrátoví výrobci a operátoři. Systémy v pásmu 2,4 GHz jsou na něm založeny, ať již se jedná o tzv. proprietární technologie (např. BreezeNET), nebo o technologie standardizované (rodina 802.11 – obchodní název Wi-Fi). Rovněž v České republice existují řádově desítky ISP (mj. většina členů sdružení NIX.CZ), kteří Wi-Fi nabízejí. Důvodem je – nepříliš překvapivě – bezkonkurenční cena za poslední míli.
Ethernet po optické síti je pak doménou především metropolitních operátorů. V minulých letech masivně investovali do pokládání optických kabelů (kilometr kabelu stojí cca milion korun), nicméně v současné době většina vláken stárne bez užitku (rozuměj bez výnosů) – výkony páteřní sítě se dnes snáze zvyšují nasazením rychlejších rozhraní do páteřních prvků. Co tedy se zbývající optikou (v typickém kabelu je mezi 48 a 96 vlákny)? Osadíme je levnými ethernet přepínači a budeme prodávat ethernet konektivitu. Příkladem zákazníků, kteří tento typ konektivity využívají, jsou ISP a jejich připojení do peeringových center. Tyto okruhy dnes tvoří drtivou většinu přípojek do NIX.CZ.
Situace u systémů WDM (Wave-division Multiplexing) je analogická ethernetu po optické síti, jen posunutá o vrstvu výše. Operátor má sice k dispozici pouze jeden pár vláken, nicméně drahý WDM koncentrátor o deseti až šestnácti kanálech bývá obyčejně využit sotva pro kanály dva (jeden pro páteřní síť SDH a druhý pro jediného zákazníka, který zde provozuje gigabitovou síť a kvůli němuž se ten koncentrátor vlastně kupoval). Co s ostatními kanály? Minimálně jeden z nich můžeme použít na gigabitovou páteř a získat pár zákazníků pro službu LAN-LAN.
Ethernet po SDH představuje specifickou záležitost. Všichni výrobci SDH prvků prodávají kromě karet s klasickým sériovým výstupem (E1, E3, STM-1) také karty s výstupem pro ethernet (10-BaseT, 100-BaseTX, 1000-BaseT nebo 1000-BaseSX), jež se chovají vůči přenosové síti SDH transparentně – tj. je možné je začlenit do standardních mechanismů sledování dostupnosti a kvality. Nasazení těchto karet ovšem omezuje cena, která je vyšší než u předchozích dvou řešení, kde v podstatě nenakupujete nic jiného než levné ethernet přepínače. Používají je tak zejména operátoři, kteří žádným ze zmíněných řešení nedisponují, a zároveň mají dostatek kapacity v páteřní síti.
Poslední technologií, která však prozatím nepřekročila stádium vývoje a pilotních projektů, je tzv. „ethernet jako poslední míle“. Důvody jsou analogické jako u nasazení bezdrátového ethernetu – současné systémy pro vysokorychlostní přenosy dat (především Internet) do domácností narážejí na problém vysoké ceny technologií na jednu přípojku. Výrobci hardware, stejně jako telekomunikační operátoři, doufají, že se jim podaří dosáhnout přenosových rychlostí nejméně v desítkách megabitů za sekundu při nákladech, které jsou odpovídající dnešním cenám ISDN.
Celý proces zavádění ethernetových služeb je ovšem zpomalován obavami telekomunikačních operátorů, že nové, levnější ethernet služby budou kanibalizovat služby založené na SDH. Pokud by tomu tak bylo, současná neradostná situace v sektoru telekomunikací by se dále zhoršila. Momentálně tak ethernet využívají především operátoři, kteří se snaží obsadit trh ofenzivní strategií.
Nyní u nás služby založené na ethernetu nabízí např. Aliatel, Pragonet (oba po Praze), SelfServis (po své optické páteřní síti) nebo Inway (bezdrátově). O definitivním počtu sítí nabízejících tyto služby určitě bude vypovídat také diskuse k tomuto článku.
Konvergencí jsme začali, konvergencí skončíme. Ethernet není samospasitelný. Stále mu chybí dokonalejší metody řízení toku dat, vlastní diagnostika, a garantovatelnost kvality služby rovněž není taková, jakou si ji operátoři představují. Nicméně technologie jako MPLS (Multiprotocol Label Switching) umožňují integrovat ethernetové technologie v heterogenním prostředí, kdy požadované kvalitativní předpoklady dodá třetí vrstva. Obrácený přístup pak představuje např. DPT (Direct Packet Transmission), jenž přenáší ethernetové prvky do prostředí SDH (z čehož plyne i její přezdívka – „ethernet over SDH“). Obě dvě tyto technologie jsou prosazovány významnými firmami v oblasti IP, především Cisco, takže si zcela jistě své místo na slunci najdou.
Pro zákazníka je klíčové, že nakonec najde v celém spektru technologií takovou, která bude nejlépe vyhovovat jeho kvalitativním a cenovým požadavkům. Nakonec i ATM, které ponejvíce tlačí MCI WorldCom, má právo na život.