Hlavní navigace

Futurelytics: zabraňujeme tomu, aby e-shopy spamovaly klienty

29. 7. 2014
Doba čtení: 17 minut

Sdílet

 Autor: Marek Janouš
Transakční údaje mají pro e-shopy obrovskou hodnotu, řada firem ale neví, co s nasbíranými daty dělat, říkají Daniel Hastík a Mirek Černý. Jejich firma se to snaží změnit.

Ostravské Futurelytics jsme před půlrokem zmínili v ročence mezi těmi českými internetovými firmami, které získaly v roce 2013 zajímavou investici — v jejich případě 800 tisíc dolarů na investičním stupni „seed“, který lze obecně chápat jako: tvoje první verze se nám líbí, tady máš peníze na to, abys to udělal pořádně a dostal na trh.

A tak se v ostravském sídle firmy pilně vyvíjí, aby novou generaci platformy Futurelytics mohli uvést už v srpnu nebo v září.

K čemu má být dobrá a co je na Futurelytics zajímavého, o tom pro Lupu povídali zakladatelé firmy Daniel HastíkMirek Černý.

Jak jste došli k tomu, že uděláte Futurelytics?

Dan: Určitě ne tak, že bychom se jednou ráno probudili s tím, že budeme dělat prediktivní analytiku, protože je strašně sexy a každý o ní mluví. Spíše jsme postupem času zjistili — na základě svých pracovních zkušeností — že lidem při obchodním rozhodování často chybí důležitý kontext.

„Mapa internetových marketingových technologií je docela nahuštěná a my jsme na ní tady,“ ukazuje Dan, kam umístil Futurelytics Scott Brinker
Foto: Marek Janouš

„Mapa internetových marketingových technologií je docela nahuštěná a my jsme na ní tady,“ ukazuje Dan, kam umístil Futurelytics Scott Brinker

S Mirkem jsme se potkali při studiích v Ostravě už před 16 lety. Já pak hodně cestoval mimo Evropu a zakládal různé firmy a projekty, Mirek se pohyboval spíše po Evropě, ale vždy, když jsme byli zpátky, potkali jsme se tady v nějaké firmě, většinou poradenské na datovou analytiku. Já mám zkušenosti z podnikání, financí a marketingu, zatímco Mirek je spíše informatik a analytik. Já umím pochopit problém u klienta a Mirek ho zpracuje do podoby vysvětlení na základě dodaných dat.

Pohybovali jsme se mezi obchodem a IT, ale sami jsme nebyli specializovaní. Ve firmách tyto dvě odlišné skupiny často nekomunikují, ale my jsme se naučili vzít z každého něco tak, abychom dokázali, že obě strany společně vyřeší nějaký problém.

Mimo jiné jsem měl webhostingovou firmu (tu jsem letos prodal, abych se mohl plně věnovat Futurelytics) a po letech už tisíce klientů, a najednou jsem se začal ztrácet v tom, čemu bych měl jako šéf firmy věnovat čas. V té době jsem se s Mirkem setkal v ostravské pobočce finsko‑švédské korporace Tieto. Mirek a Honza Hřivňák tam nad daty některých klientů aplikovali data mining. Já jim pověděl o svém problému, oni na něj použili své know‑how, mně to pomohlo, a tak jsme si řekli, že bychom tu analýzu mohli prodávat jako samostatný produkt.

Odezva mezi korporátními klienty byla velice dobrá, ale neměli jsme podporu ve firmě. Chtěli jsme to řešení prodávat v cloudu a za podíl na tržbách, ne za pevnou hodinovou sazbu jako projekt. Prostě mít vlastní produkt a starat se o něj. S tímto přístupem jsme však byli poněkud za exoty.

Tehdy začínala GoodData a z Nového Zélandu jsem měl kontakt na Jakuba Nešetřila (nyní vede projekt Apiary) jakožto jednoho z prvních zaměstnanců Romana Staňka. Tak jsme se domluvili s nimi, najali několik lidí a zpracovávali ad hoc projekty na platformě GoodData. Tím jsme se učili, jak může datová analytika fungovat v cloudu. Ale už jsme také tušili, že máme produkt, se kterým bychom mohli přijít sami za sebe.

V české startupové scéně se moc neorientujeme. Řekli jsme si, že půjdeme za tím nejlepším v Evropě, a to byl a stále je Seedcamp. Přihlásili jsme se, aniž jsme cokoli věděli o akcelerátorech, jeli do Budapešti a vyhráli to tam. To bylo na podzim 2012.

S čím jste tam jeli?

„Seedcamp nás nakopl k tomu, abychom do toho šli naplno.“
Foto: Marek Janouš

„Seedcamp nás nakopl k tomu, abychom do toho šli naplno.“

Dan: Měli jsme nadšení, nápad a „proof of concept“ u několika velkých klientů, jako Time Warner, Yamaha nebo Livestrong, pro které jsme pracovali dříve, před Futurelytics. Počáteční algoritmus vymyslel a modifikoval Honza Hřivňák, náš hlavní analytik, zodpovědný za modelování dat. Mirek je schopen dát to do produktu a do kontextu, já jsem schopen to prodat.

Mirek: Mě už delší dobu fascinoval data mining — co vše je možné tím dosáhnout. Nechtěl jsem se jen dívat na sumy a průměry z minulosti; prediktivní modely a statistika umožňují nahlédnout do budoucnosti. A vždy mi hodně šlo o to, aby to nebylo jen o modelování samotném, ale aby to bylo někomu nebo něčemu k užitku.

Podařilo se nám najít pro to využití v tom, že pomáháme firmám s péčí o stávající zákazníky a s tím, aby z nich vytěžily maximum — ať už obratu, věrnosti, spokojenosti nebo čehokoli jiného.

Úspěch v Seedcampu nám pomohl začít se tomu věnovat opravdu pořádně. Mohli jsme se osamostatnit, mohli jsme začít považovat „Futurelytics“ za svou hlavní činnost.

Jaké je to v Seedcampu?

Dan: Není to standardní akcelerační program. Je to síť propojených firem, lidí z praxe, kteří si navzájem pomáhají svou zkušeností. Většina firem využívá Seedcampu v okamžiku, kdy cítí, že jim docházejí síly, potřebují se na něco zeptat, a tehdy najdou v Seedcampu oporu a ta je doživotní. Zpátky sdílejí zase svůj příběh tak, aby byl inspirací pro ostatní a ti nemuseli opakovat stejné chyby.

Na evropské scéně nám kredibilita Seedcampu hodně pomohla stát se z „nuly“ aspoň něčím, a následně se na to nabalily další a další vazby. Každý krok, každý kontakt, každá komunikace s podobnými firmami v podobné fázi nás žene dopředu.

Tady v Česku se možná ani moc neprojevujeme, protože na tomhle trhu nenacházíme dostatečný přesah s jinými firmami v tom, co děláme, jak to děláme a s jakými klienty. Komunikujeme tu s Apiary, s GoodData a se Socialbakers.

Mirek: Na Seedcampu si asi nejvíc vážíme toho, že nám otevřel dveře do světa. Že jsme například měli možnost pobýt v Americe — v New Yorku, v Bostonu, v San Franciscu a v Silicon Valley. Otevřel nám dveře k různým investorům, venture‑kapitálovým firmám, ke společnostem jako Google, Twitter, Facebook, PayPal, Spotify a podobným. Byli jsme se podívat přímo do nich, mohli jsme si pokecat se zakladateli nebo s produkťáky — o tom, jak oni řeší věci nebo jak vedou své velké týmy takovou raketovou rychlostí. Nesmírně nás to obohatilo. Byla to neuvěřitelná zkušenost. Člověk se vrátí jako vyměněný.

Co bylo klíčové pro to, aby vás přijali do Seedcampu?

Dan: Určitě naivita přihlásit se (smích)… Ale vážně — prostě dostatečně silný „příběh“. Musí ti uvěřit, z čeho vycházíš a kam jdeš, že rozumíš tomu, co děláš, a že máš chuť a energii uskutečnit svůj nápad globálně.

My z dřívějška rozumíme tomu, jak datová analytika funguje u velkých firem, a přenášíme to o řády níž — pro firmy malé a střední. Velké totiž mají vlastní týmy analytiků, zatímco malé je nemají.

Mělo pro vás význam padesát tisíc dolarů od Seedcampu?

Dan: Spíše jako impuls — že jsme si řekli: ‚Fajn, jestli se to líbí lidem, kteří investovali například do Skypu, asi to nebude úplně špatné.‘ Ale jestli to v té době bylo padesát tisíc, nebo dvě stě tisíc, to nehrálo úplně roli. Důležité bylo, že to byly chytré peníze — od lidí, kteří nás poženou dál. Dostat z anonymní banky padesát milionů, nebo dotaci od státu, to by bylo oproti tomu nezajímavé.

Mirek: Určitě nám ty peníze pomohly něco fakticky rozjet, ale to by se nemohlo stát bez sítě kontaktů Seedcampu. Řekl bych, že důležitost té sítě je asi dvacetinásobná ve srovnání s těmi penězi. Za což jsme neuvěřitelně vděční a vidíme v tom rozdíl mezi Seedcampem jakožto evropským lídrem v akcelerátorech oproti tomu, kdybychom si vybrali některý místní.

Nakolik důležité je mít do začátku i vlastní peníze?

Dan: Dneska internet obecně umožňuje daleko menší investice do rozjezdu firmy než dřív. My jsme předtím pracovali jako konzultanti za poměrně zajímavé peníze a odtrhli jsme si od pusy a investovali vlastní zdroje. Ale čím je člověk starší, už žije v jiném kontextu. Po škole ještě obvykle nemá manželku, děti, hypotéku, zatímco starší už mají svůj svět nějak načrtnutý, a je potom strašně těžké nějak z těch kolejí vystoupit a začít něco nového. Mladší mají čistý stůl, ale zase nemají tolik zkušeností. Myslím, že když má někdo nápad a chuť, nejdůležitější je začít. Kdykoliv. Žádné výmluvy.

Co jste dělali po Seedcampu?

Dan: Na jaře 2013 jsme díky Seedcampu odjeli na pár měsíců do Ameriky a projeli tam několik míst a navázali důležité vazby, jak už jsme zmínili, a ověřili jsme si, že v tom, co máme, je budoucnost. Že vyznat se v tom množství dat, obzvlášť na transakční úrovni, je pro menší firmy, na které míříme, v podstatě pole neorané.

„Chceme se rovnat se společnostmi v Silicon Valley, být špička na světové úrovni.“
Foto: Marek Janouš

„Chceme se rovnat se společnostmi v Silicon Valley, být špička na světové úrovni,“ ukazuje Dan.

Transakční údaje jsou ty, které získáváš přímým stykem se zákazníkem: cokoli od placení kartou po objednávky, třeba průchod nákupním košíkem. Ta data má firma u sebe a jsou její konkurenční výhodou. Jakákoli jiná data, třeba ze sociálních sítí, jsou jakoby venku a musíš za ně nějak zaplatit. Někdy si je přímo koupíš, a někdy jsou jen anonymizovaná.

Mirek: Jde o to, aby si firma uvědomila, jak obrovská hodnota se skrývá v datech o objednávkách, o jednotlivých transakcích, o tom, jak s firmou komunikují zákazníci i další lidé, kteří s ní přijdou do styku. K nám se to do Česka teprve dostává, propagují se tu různé CRM nebo jiné systémy pro e‑commerce, ale vlastně se tu pořád neví, co s nasbíranými daty dělat, a to my měníme.

A nejméně to vědí podniky malé…

Mirek: A vědí‑li to, nemají čas a možnosti.

Dan: Ano, v malých firmám se tomu nevěnují, protože řeší spoustu operativy a jakoby naléhavějšího, zatímco větší firmy na to mají analytická oddělení. To je pak ovšem na jiné úrovni a za úplně jiné peníze.


Foto: Marek Janouš

Po návratu z Ameriky jsme si řekli, že už tedy víme, co, víme i jak, a pojďme to udělat naplno a postavit to na nohy jako firmu. Tu jsme založili v Americe a začali jsme se nějak profilovat na trhu. Odezva od venture‑kapitálu byla poměrně zajímavá, takže ke konci jsme si mohli vybírat, a vyjednat i solidní podmínky, ale zase za to vděčíme tomu postupně budovanému „příběhu“.

Nakonec jsme si vybrali jednu investiční firmu českou (Credo Ventures), jednu z Londýna (Index Ventures) a jednu z Izraele (Kima Ventures), a přidalo se ještě několik andělů s přesahem do USA. Dostali jsme peníze zhruba na rok, abychom z toho, co si myslíme, že umíme, udělali platformu, která si získá trh a klienty.

Teď stavíme novou generaci platformy Futurelytics, a technologicky jsme se rozhodli pro Google Cloud Platformu a její komponenty.

Ohlasy jsou docela zajímavé, protože ať už se bavíš s Boxem, s Dropboxem, s AWS, s Microsoft Azure nebo s Googlem, každý se snaží získat ke svým cloudovým službám nějakou přidanou hodnotu. Samy o sobě se prodávají hůře. Proto taky cena úložišť nebo výpočetního výkonu jde stále dolů, z čistého IT se stává docela levná komodita. S Googlem máme velice dobré vztahy, stali jsme se „technologickým partnerem“ a máme certifikace na celou Google Cloud Platformu; navzájem se učíme.

Cloudové služby se samy prodávají špatně, protože klient si s nimi neví rady…

Dan: Prodáváš‑li například Amazon Redshift nebo Google BigQuery, prodáváš jen technologickou hračku. Rozumí tomu pár lidí a musíš ten důvod, proč se o to zajímat, přeložit do jazyka obchodu.

Mirek: Jsou to sice rychlé cloudové databáze, ale když si je koupíš, jsou prázdné. Není v nich žádná logika.

Dan: Musíš jít na straně zákazníka za techniky, aby vůbec někdo pochopil, k čemu je dobré mít možnost rychle se dotazovat na data. Technici ve firmách jsou však většinou proti, protože mají svůj Oracle nebo Microsoft, a kdyby zavedli nějakou novinku, teprve se s ní musí učit, za druhé si ji musí obhájit a dostat na ni rozpočet, a za třetí by tím třeba i přišli o práci.

A přijdeš‑li za obchodníkem s tím, že máš rychlý dotazovací nástroj, on hodnotu toho neuvidí. Mluví úplně jiným jazykem — řeší spokojenost klientů, rozpočet, marketing.

My jsme proto úplně upozadili technologickou infrastrukturu, na pohled to vypadá jednoduše, a snažíme se, aby se to dalo vysvětlit během chvilky tomu člověku, který má peníze na to, aby rozhodl, jestli to bude chtít.

BYOD se dnes dá vykládat i jako „bring your own data“ — ten, kdo rozhoduje, už většinou má nějaký CRM, má třeba MailChimp na kampaně, a v podstatě se svému IT oddělení úplně vyhne, protože samo řešení je mimo firmu — v cloudu.

Platformu Futurelytics nyní dostáváme do fáze, kdy bude připravena na škálování. Zatím jsme to poskytovali ad hoc — že jsme to pro někoho udělali a zkusili jsme si na tom, jak do sebe zapadají jednotlivé komponenty. V srpnu bychom chtěli vyjít ven s platformou plně automatizovanou. Zároveň vymýšlíme, jak a komu to přesně prodávat, aby to šlo co nejrychleji.

Zde vzniká nové Futurelytics
Foto: Marek Janouš

Zde vzniká nové Futurelytics

Zatím máme venku víceméně ochutnávku. Klienti jsou schopni zpracovat si data poloautomaticky, vizualizovat je, ale už je třeba nedostanou zpět k nám. Museli bychom vyhradit lidi na zapracovávání dat zpátky. A u některých klientů dosud ručně vyhodnocujeme výkon kampaní.

Mirek: Ale už dnes umí platforma zajistit navýšení obratu z těch zákazníků, kteří si zaslouží být ošetřováni jako VIP, nebo aby ti, u kterých hrozí, že odejdou, zůstali. Aby zákazníci nakoupili vícekrát, než nakupují. Aby firma dokázala zákazníkovi nabídnout jeden, dva nebo tři konkrétní produkty z tisíců a tisíců jiných, které také mají skladem, ale zrovna ty tři bude dotyčný právě chtít.


Foto: Marek Janouš

Umíme už teď personalizovat komunikaci firmy k zákazníkovi — aby zákazníkovi došla nabídka toho, co chce, v ten čas, kdy je připraven nakoupit, a zároveň aby to bylo podáno správně marketingově, aby na to byla správná sleva nebo správný balíček, nebo popřípadě beze slevy, nakoupí‑li s dostatečnou pravděpodobností i tak. Nově to bude jen více automatizované — „na jedno kliknutí“.

Dan: Chceme, aby to klientovi běželo v podstatě samo. Nabídneme automatické konektory na různé obchodní a marketingové platformy, a bude jen na klientovi, aby si vybral, odkud kam mu data potečou. Uprostřed toho bude engine Futurelytics a jako takový semafor bude říkat, komu, co a kdy… ve správný čas správnému klientovi správnou nabídku.

Mirek: Oborově to můžeme zařadit mezi nástroje typu „retention automation platform“.

Nakolik se tím cítíte být světově jedineční?

Dan: Tak, jak to děláme a z komponent, ze kterých to děláme, je to naprosto světově jedinečné, nicméně funguje už dnes několik firem, které se zaměřují na podobnou úlohu i na podobný segment klientů, ale dělají to na jiné technologii nebo v jiných vertikálách. Ale tento trh je velký a stále bude růst, takže si vzájemně nevadíme. Spíše naopak.

Řekl bych, že technologicky jsme naprostá světová špička, produktově a prodejně se učíme spoustu věcí každý den.

V Česku obecně mají lidé brilantní technické nápady, ale potom nevědí, jak dál — jak to prodávat, komu to prodávat, proč jim to prodávat, za jakou cenu, na kterých trzích. Tuhle znalost je třeba vpustit zvenčí. My se to učíme se Seedcampem, s investory a komunikací s klienty.

Co byste vzkázali těm, o kterých jsou data sbírána?

Dan: Přirovnávám to k tomu, když jde člověk do hospody jako štamgast. Chceš‑li se cítit jako štamgast, asi by ti to nemělo vadit. Chceš‑li se cítit anonymně, kamkoli vejdeš, i to lze, ale nikdy štamgast nebudeš, tahle hra bude hrána bez tebe. V tom případě zahoď telefon a odpoj se od internetu.

Mirek: Každý zákazník e‑commerce platforem se může rozhodnout, zda souhlasí s mailovou a jinou komunikací od firmy, nebo ne. Vstupuje do toho dobrovolně.

Dan: My třeba nesbíráme vůbec žádné citlivé údaje. Nás citlivé osobní údaje v podstatě nezajímají. Náš klient nám může dát čísla, o kterých my naprosto nevíme, co se za nimi skrývá, dokud jsou zachovány transakční vazby. Klient si to však na své straně většinou sváže.

Jde o podmínky provozu. Snažíme se, aby to bylo win‑win. Že je ti věnována pozornost jako štamgastovi.

Mirek: Zabraňujeme například tomu, aby e‑shopy spamovaly klienty. Jestliže ti co týden, co čtrnáct dnů firma pošle něco mailem, velice brzy tě to znechutí. My zajišťujeme to, aby komunikace chodila mnohem méně často, ale aby byla cílená a aby obsahovala to, co si asi přečteš rád, třeba že dostaneš slevu na hodinky, které ses právě chystal koupit.

Dan: Myslím, že pomáháme oběma stranám. Aby firma neplýtvala prostředky, i aby se klient necítil ztracený, jako jeden z mnoha.

Teď asi hodně závisíte na tom, jak se vám zadaří s novou platformou…

Dan: Ano, určitě. Každý kolem má nějaké očekávání — investoři, klienti i lidé ve firmě. Jestliže ti investor dá důvěru, ať už finanční, nebo svou sítí, pak samozřejmě očekává, že to, co jsi mu načrtl, nejenže splníš, ale překonáš. V podstatě s každou investicí přijde i obrovský závazek, abys nezklamal důvěru.

My jsme se samozřejmě zavázali k určitým milníkům, ať už z pohledu produktu, nebo obchodu, a jestliže je nesplníme, už se s námi nikdo nebude bavit. Takhle je ta hra rozehrána.

Skutečnost je samozřejmě kolikrát jiná než to, co se domluvilo před rokem — ne v nějakých zásadních věcech, ale spíš se změní kontext, trh se pohne jinak, nedá se všechno přesně odhadnout předem…

Hýbe se tento trh rychle?

Dan: Velmi rychle. Spousta toho nám hraje do karet, ale spousta se zase vyvíjí jinak, než jsme si představovali. Stane se ti například, že teprve časem zjistíš, že je téma, které ti úplně vypadlo, a musíš to být schopen pořešit třeba do dvou týdnů.

Jak to osobně zvládáte psychicky?

Mirek: Je nám dobře, neměnili bychom. Než být zavření v nějaké korporaci, člověk si to radši udělá po svém. Víme, že chybovat je lidské, že hlavu si neurveme, takže se učíme. Nelituju vůbec ničeho, co bylo až doposud.

Dan: Hodně nám teď záleží na tom, aby z Futurelytics byl úspěšný příběh a všichni kolem nás spokojení.

Máte potíže motivovat zaměstnance?

Den: Ne, že bychom měli štěstí, ale tím, jakým způsobem kolem sebe šíříme energii, máme kolem sebe fajn lidi, kteří neváhají být tu o víkendech nebo dělat do dvou do rána…

Mirek: Všem dáváme na jednu stranu hodně velkou svobodu, na druhou stranu zodpovědnost. Když se na něčem domluvíme, prostě to musí být hotové, nebo mi ten člověk musí včas říci, že to nebude. Ať si to udělá, odkud chce a kdy chce. Ale domluva musí fungovat.

Dan: Máme kolem sebe profesionály, neříkáme, kdy jak kdo má co dělat, i když se samozřejmě určuje nějaký workflow a priority a rozděluje se odpovědnost.

Mirek: Nehrajeme si na nějakou hierarchii, každý může říci každému do očí úplně cokoliv, vůbec nezáleží na tom, že já jsem jednatel, bavíme se na rovinu a vše řešíme okamžitě.

Už mají zaměstnanci přislíbeny nějaké opce?

Dan: V podmínkách investice (term sheet) máme vyhrazen určitý balík (option plan), jehož velikost neupřesním. Z něj budeme rozdělovat zaměstnancům současným i budoucím, popřípadě dalším spolupracovníkům.

Není to ještě rozděleno, protože zajistit to právně je hodně drahé a složité, jelikož jsme americká firma, a abychom mohli říci každému, že mu dáváme tolik a tolik akcií v takové hodnotě, musí to být převoditelné do českých zákonů a podmínek. Pomáhají nám s tím právníci z Londýna; netušili jsme zpočátku, že to bude tak složité.

Přitom kvůli investici i trhu asi musíte být registrovaní v Americe?

Dan: Jinak bychom byli pro naše klienty i partnery méně čitelní. Klíčová pro náš úspěch bude i osobní přítomnost v San Franciscu, kam se s Mirkem chystáme znovu na podzim.

Půjde‑li vše podle očekávání, kdy bude další investiční kolo?

Dan: Už teď jednáme. V podstatě o každém kole se jedná už v době předcházejícího. Protože investoři nedávají peníze na to, aby se jim vrátily jednou, ale aby se jim vrátily stokrát, a na to samozřejmě potřebuješ určitou „rozjezdovou dráhu“, která zpravidla vede přes více investičních cyklů.

Co byste vzkázali začínajícím podnikatelům?

Dan: Ať jdou proti proudu a nebojí se myslet opravdu celosvětově. Češi jsou dobří technici. Nebát se jít do konfrontace s tím nejlepším, co na světě je. Zatím mi tady vše připadne jako ,Aha, co funguje venku, tak to pojďme přenést sem, na náš malý rybník.‘

BRAND24

Češi potřebují vytáhnout trošku do světa, jet aspoň do Berlína nebo do Vídně, do Londýna, a hlavně se nebát. 

Mirek: Přesně tak, a je‑li člověk teprve čerstvě po škole a nemá ještě vybudovanou zkušenost, moje doporučení zní, zvednout zadek a jet do světa, minimálně do Londýna, ale ideálně koupit si letenku do San Francisca. Žádné výmluvy, že nemám třicet tisíc na účtě. Mladý člověk by si měl uvědomit, že má svobodu, dvě ruce, dvě nohy, chytrou hlavu a nic ho v životě neomezuje — může sednout na letadlo a odletět.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).