Za počátek dnešní architektury Internetu je třeba považovat vznik páteřní sítě NSFNET v roce 1985. Americká National Science Foundation (NSF) propojila svá superpočítačová centra vysokorychlostní (na tehdejší poměry – dnes 56 kbps už opravdu není mnoho) páteřní sítí a nabídla připojení k této síti akademickým a výzkumným pracovištím. Provoz na síti rychle rostl, což vedlo k sérii upgradů (až na 45 Mbps). Postupně se k NSFNETu začaly připojovat i komerční sítě.
Se stále narůstajícím komerčním provozem na páteři NSFNETu se začalo uvažovat jeho privatizaci a přechodu na plně komerční provoz. Je důležité, že už v této době si mnoho komerčních sítí začalo vyměňovat svá Internetová data i mimo NSFNET. Historicky prvním takovýmto výměnným místem byl Commercial Internet Exchange (CIX).
CIX byl zpočátku jeden router v serverové místnosti Willtelu v Santa Claře v Kalifornii. K tomuto routeru se mohly připojovat komerční sítě a vyměňovat si jeho prostřednictvím jakákoliv Internetová data, a obcházet tak páteř NSFNETu.
Pod tlakem stále většího zájmu soukromých sítí se v roce 1993 se NSF rozhodla změnit architekturu tehdejšího Internetu. Namísto páteřní sítě spravované a financované NSF navrhla koncept několika Network Access Points (NAP), spočívající v několika „přístupových bodech“, ve kterých mohou být komerční páteře navzájem propojeny, podobně jako v CIXu. NAPy jsou provozovány soukromými firmami a v podstatě nejsou nic jiného než serverové místnosti, kam si můžete jako operátor páteřní sítě za poplatek přinést svůj router, zapojit ho na společný Ethernetový segment (nebo FDDI, ATM) a propojit svou síť s ostatními obdobně, jako v našem NIXu. Z hlediska architektury Internetu tedy došlo ke změně: dříve připojení k Internetu znamenalo přístup k páteři NSFNETu, nyní znamená peering se všemi ostatními páteřními sítěmi v NAPech.
Mimo čtyř postupně vybudovaných oficiálních NAPů (v San Franciscu, Chicagu, Washingtonu a Pennsaukenu u New Yorku) vznikly i další přípojné body. Kromě již zmíněného CIXu a státních Federal Internet Exchange (ve kterých jsou propojeny americké státní sítě, např. armádní sítě, sítě NASA, sítě státní správy apod.) jsou významným propojovacími body tzv. MAE. MAE, neboli Metropolitan Area Ethernet byly původně hlavně metropolitní Ethernetové sítě provozované společností Metropolitan Fiber Systems. Časem se ukázalo, že tyto sítě jsou velmi dobrým místem pro místní propojení páteřních sítí – NAPy začaly být přetížené a zdálo se poněkud zbytečné pro spojení dvou počítačů u v rámci téhož města, ale připojených k různým páteřním sítím jít přes drahé meziměstské okruhy do NAPu, a po drahých meziměstských okruzích zpátky (situace byla obdobná jako v ČR s linkami do zahraničí před vznikem NIXu). Tak se stalo, že z MAE se staly de facto NAPy. V současné době MFS provozuje MAE-West v San Jose, a MAE-East ve Washingtonu, a menší MAE v Los Angeles, Dallasu, Houstonu, New Yorku a Chicagu.
Celý Internet tedy není nic jiného než gigantická soustava sítí, které si navzájem vyměňují data na základě bilaterálních a multilaterálních peeringových smluv v NAPech a podobných místech. Není těžké získat připojení do některého NAPu nebo MAE, ale problém je přimět ostatní operátory páteřních sítí, aby s vámi uzavřeli peeringové smlouvy (trochu to připomíná náš NIX, že?). Většinou to neudělají, pokud nemáte připojení do všech NAPů a MAE. To je poměrně logické, protože v opačném případě by váš provoz z města A (kde jste připojen n NAPu) do města B (kde připojen nejste) používal páteřní sítě ostatních operátorů a zmenšoval tak jejich průchodnost.
Kromě propojení v NAPech a MAE existují i další vzájemná propojení páteřních sítí. K takovému propojení se operátoři rozhodnou v případě, kdy je množství jejich vzájemného toku dat dostatečně velké na to, aby stálo za to jej vyměňovat lokálně a nechodit přes dražší meziměstská nebo mezistátní spojení a velké přípojné body. (Obdobou takovéhoto propojení u nás jsou separátní peeringové linky mimo NIX např. Eunet-Cesnet, PVT-Eunet, Eunet-Telecom.)
V Evropě je situace s propojením sítí o něco složitější, neboť od poskytovatelů Internetu jde většina provozu do USA, takže prakticky neexistují přímé obdoby amerických NAPů. Přesto zde existují peeringová centra, ve kterých si evropští poskytovatelé vyměňují svůj vnitroevropský Internetový provoz. Boužel, stále je část provozu z Evropy do Evropy směřována přes USA. Mezi nejznámější evropská peeringová centra patří D-GIX ve Stockholmu, LINX v Londýně a AMS-IX v Amsterdamu.
ČLÁNKY DO MAILU