Těžko říct, jestli autoři směrnice o ochraně autorských práv čekali, že se strhne taková mela. Mezi vydavateli a velkými IT firmami (rozuměj Google a Facebook) totiž začali na bitevním poli pobíhat bojovníci za internetové memy. Směrnice se sice memíčkářů nijak nedotkne, ale proč nezpůsobit menší paniku, ve které se navíc nemá normální člověk šanci vyznat, že. Zejména když běží předvolební kampaň a posílení pirátského image se hodí dvojnásobně.
Přitom je to tak jednoduché. Protože se změnila doba, nový návrh zkouší najít způsob, jakým si budou tvůrci a platformy, na nichž se obsah sdílí, dělit peníze.
Lidem totiž začalo mnohem víc stačit místo čtení celého článku kouknout na perex sdíleného textu na sociální síti. Jejich potřeba chodit na web autora, a tím přispět k jeho ziskům za reklamu, se výrazně snížila. Vydavatelé potom logicky začali tlačit za zavedení poplatků ze strany IT firem, které by jim umožnily vzniklé ztráty snížit.
Tvůrcům obsahu nelze upřít oprávněnost požadavků na novou legislativu. Zúčastnění by si ale měli uvědomit, že se vzájemně drží pod krkem. Jedni potřebují obsah a druzí komunikační kanály. Pokud se budou snažit oponenta vyhladovět, poškodí tím především uživatele internetu a jejich šanci sdílet, co je na webu zaujme. A to samozřejmě nebude dobře pro nikoho.
Může dokonce dojít ke zhoršení dosavadní situace. Pokud si „klasičtí“ vydavatelé řeknou o příliš velké poplatky i za krátké úryvky textů, může se stát, že je Google, Facebook či Seznam odmítnou platit – a místo kvalitního zpravodajství budou šířit texty z různých Sputniků a podobných speciálních projektů, které nemají s rozpočtem problém.
Nová směrnice potřebuje ještě hodně vylepšení a doufám, že se jich při podzimním projednávání dočkáme. Nejhorší by totiž bylo, kdyby celé několikaleté vyjednávání spadlo pod stůl, protože autorská práva v 21. století prostě novou úpravu potřebují.
Výsledek musí maximálně napomáhat k dosažení kompromisu mezi vydavateli a technologickými firmami. Hlavně ale nová pravidla nesmí zůstat tak vágní a otevřená národní interpretaci jako v současném návrhu, aby v každé zemi nakonec neplatila jiná pravidla díky kreativitě domácích zákonodárců.
Média by si také měla uvědomit, že zdroje peněz jsou i jinde než u Googlu, Facebooku a Seznamu. Příklad úspěchu online verzí New York Times nebo první zajímavé výsledky Hospodářských novin s jejich placeným online přístupem ukazují, kde by to mohlo být.
Pokud si chce na druhé straně skupina v čele s Googlem, Facebookem nebo Seznamem zachovat relativně lacino nabyté benefity za sdílený obsah, měla by nést mnohem větší odpovědnost a začít investovat více peněz do nástrojů na boj proti šíření lží a nenávisti.
Protože stejně jako se zaspala tvorba férovějších pravidel pro autorská práva, IT firmy mají co dohánět v potírání hoaxů a šíření manipulací převlečených za zprávy. Vydávat Sputnik, Parlamentní listy či Breitbart za stejně relevantní zpravodajské zdroje, jako jsou celostátní deníky, je totálním selháním těchto technologických firem.
