Osm tisíc registrovaných uživatelů a kolem pěti tisíc aktivních posbíral od jara tuzemský projekt Grabuj.cz. On-line videorekordér, který nahraje pořady, které uživatel v televizi nestíhá, má ale kořeny hluboko v historii, ještě v dobách analogového vysílání.
„Na strahovských kolejích běžela jedna analogová karta a jeden počítač, vznikalo z toho to luxusní video s rozlišením kolem 400 pixelů a rychlostí 15 fps. Zároveň to ale běželo po síti a umělo to nahrávat. To byl vlastně takový ideový počátek Grabuj.cz,“ tvrdí jeden ze zakladatelů služby Luděk Vokáč.
„Fungovalo to jako plno dobrovolnických aktivit na Strahově. Ty existují do té doby, po kterou tam jsou její autoři nebo další nadšenci, kteří se tomu chtějí věnovat. Jakmile ale dostudují, často podobné projekty vlastně mizí. My jsme se rozhodli nápad přenést z kolejí do reálného světa,“ dodává s tím, že od jara už běží služba oficiálně – dostupná veřejnosti, s podmínkami používání a je zaštítěná firmou.
Během podzimu by chtěl čtyřčlenný tým pustit službu do ostrého provozu. A to znamená i placenou variantu. V neplacené verzi bude uživatel omezen počtem uložených videí.
„Dokud si jeden nebo dva objednané pořady nestáhne, nebude si moci objednávat žádné další,“ tvrdí Vokáč. Abonenti placené verze si na druhou stranu budou moci vyrábět vlastní archiv a přehrávat videa třeba rovnou v prohlížeči nebo v mobilním telefonu.
Jak grabovat podle zákona?
„Z hlediska právního je důležité to, že to funguje jako video. Není to žádný live-streaming nebo sdílení. Člověk má právo si pro svou potřebu pořizovat nahrávku, a jestli to je na harddiskovém videorekordéru, za pomoci videokarty v notebooku, nebo využije nějaké cloudové řešení, jako máme třeba k dispozici my, tak by v tom neměl být rozdíl,“ tvrdí Vokáč.
„Máme samozřejmě své ochranné algoritmy, aby se nestávalo, že si někdo nahraje veškeré vysílání a pak účet zpřístupní například uživatelům na warez fórech. Kontrolujeme stahování, je tam nastavený limit na počet stáhnutí nahrávky z jednoho uživatelského účtu a podezřelé případy rovnou blokujeme,“ dodává s tím, že uživatelé musí splnit několik podmínek už při registraci.
Narozdíl od služeb jako O2TV nebo UPC nemá Grabuj uzavřené smlouvy s poskytovateli vysílání. Uživatelé ale musí při registraci potvrdit, že platí koncesionářské poplatky. Druhý stupeň ověřování směřuje v podobě textové zprávy na mobilní telefon s českým předčíslím. Tím považují provozovatelé svůj souboj se zákonem za vyřešený. Námi oslovení právníci ale zatím tak jasný názor nemají.
„Prvotní úvaha se odvíjí od skutečnosti, že pokud Grabuj.cz nabízí televizní pořady osobám, které mají veškerá práva k shlédnutí daného pořadu v televizi i k jeho záznamu pro osobní potřebu, nedochází tak k faktickému zásahu do práv oprávněných osob. Uživatelé totiž pouze vykonají své existující právo – za obdobných podmínek, pouze však jiným prostředkem. Z právního hlediska jsou však výše uvedené úvahy dle mého názoru více než sporné,“ tvrdí například Pavel Hejl z advokátní kancelář Bird & Bird.
Další právní bitva v digitálním pohraničí
Kolem Grabuj se tak může odehrát další z mnoha menších bitev mezi on-line a off-line světem. Právníci totiž přiznávají snahu serveru dosáhnout určitého spravedlivého uspořádání při poskytování služby, ale pak se všechno točí kolem toho, že nahrávací zařízení nevlastní uživatel služby, ale její provozovatel.
„Uživatel sice úkon zaznamenání pořadu pro vlastní potřebu iniciuje, samotný záznam však probíhá na technickém zařízení provozovatele serveru. Provozovatel serveru tedy při provádění záznamu konkrétního pořadu zhotovuje rozmnoženinu vysílání, protože vytváří (minimálně dočasnou) digitální kopii. Otázkou dále může být, zda prostřednictvím služby nedochází také k tzv. sdělování vysílání veřejnosti. Zde však zákon předpokládá ‚veřejnost‘, tedy že k sdílenému dílu může mít přístup v daném místě a čase kdokoli, a bude tedy hlavně záležet na technickém posouzení řešení služby (např. zda k jednomu záznamu nemůže mít přístup více než jeden zaregistrovaný uživatel). K užití díla jak zhotovováním rozmnoženiny, tak sdělováním veřejnosti, musí mít provozovatel serveru licenci. Pokud ji nemá, může tím neoprávněně zasahovat do práv duševního vlastnictví oprávněných osob. Jen pro doplnění je nutno uvést, že volné užití pro osobní potřebu dle § 30 AZ (tedy výjimka z nutnosti disponovat licencí) se v posuzovaném případě uplatnit nemůže, protože rozmnoženina díla je vytvářena provozovatelem serveru pro potřeby třetí osoby,“ tvrdí Hejl.
Podobně se na službu dívá Česká televize. Ta tvrdí, že nesdílí právní názor provozovatelů Grabuj.cz a „byla nucena vyzvat provozovatele služby Grabuj.cz, aby se zdržel protiprávního jednání, neboť nabízená služba zasahuje do práv České televize a není v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen ‚autorský zákon‘), a to konkrétně s ustanovením § 30 autorského zákona,“ říká mluvčí veřejnoprávní instituce Alžběta Plívová.
Nejsou jediní
Grabuj.cz není jediným podobným projektem, který se tuzemským televizím patrně nebude líbit. Streaming volně šířených kanálů do mobilů a tabletů ve středu spustila služba TV4you.cz, za kterou stojí někdejší šéf České televize Jiří Balvín.
I tato služba se zaštiťuje tím, že stream poskytne pouze lidem, kteří platí koncesionářské poplatky, a že vysílání bude k dispozici pouze registrovaným jednotlivcům, nikoli veřejnosti. Navíc ji neprovozuje firma, ale neziskový spolek.
Kolem streamování televizního vysílání přes internet začíná být prostě živo. Nedávno se spojili i provozovatelé placených kanálů, kteří se chystají došlápnout si na kabelové operátory a poskytovatele připojení, kteří bez patřičných licencí zahrnují televizní vysílání do svých nabídek.
ČLÁNKY DO MAILU