Polostátní energetická společnost ČEZ se pustila do budování solárních elektráren, které staví na technologiích od čínské společnosti Huawei. První projekt se rozjel u Litvínova, kam Huawei dodala střídače. Chystají se další a větší instalace, kam by Číňané kromě střídačů mohli instalovat i další výrobky. Zaměstnanci Huawei podle informací Lupy už nějakou dobu obchází trh s tím, aby bylo možné podobné elektrárny stavět bez připojení střídačů a spol. do internetu a cloudu, aby z pohledu čínského podniku odpadl alespoň jeden argument českého státu, který Huawei kvůli řadě aspektů vnímá jako bezpečnostní riziko.
ČEZ se podobným způsobem zařídil. Solární provozy postavené na Huawei nemá kromě jiného připojené do internetu a k serverům Číňanů. Ti by tak teoreticky neměli mít k těmto elektrárnám vzdálený přístup a neměli by z nich být schopní přes internet sbírat data, což je jedna z bezpečnostních obav.
Ostatně v Evropě koluje vtip, že čínská vláda ví o stavu evropské ekonomiky a firem mnohem více, než Evropa samotná – důvodem je hromada čínských technologií, které na starém kontinentu používáme. Česko nedávno vydalo obecné varování vůči těmto produktům, zahrnuje i čínské bezpečnostní kamery, střídače nebo automobily. Přišlo rovněž varování vůči čínským 3D tiskárnám, které mohou sloužit k průmyslové špionáži.
Když jsou ale střídače odpojeny od datové sítě, jak je to například s updaty? Lobbisté Huawei na trhu argumentují tím, že prostě nakráčí s “flashkou” a softwarové aktualizace udělají offline na místě. Bezpečnostní jestřábi bezpochyby i v tomto zpozorní. Každopádně fakt, že se Huawei i přes letitá bezpečnostní varování státu dokázal opět dostat do infrastruktury největší společnosti v zemi (předtím Huawei vybavila datacentrum ČEZu), a že úspěšně expanduje i v dalších oblastech, ukazuje, jak je tento čínský podnik houževnatý a jak se ho zřejmě jen tak nepůjde zbavit.
Facky, které zabolely
Huawei se v minulosti kromě obsazení tuzemských mobilních sítí podařilo dostat do sítí a IT systémů řady ministerstev, datacentra ČEZu a tak dále. Na přelomu let 2018 a 2019 přišlo varování ze strany Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB), které se výrazně propsalo i do nového zákona o kybernetické bezpečnosti, jenž začal platit v listopadu. Ovšem bez jedné důležité části – mechanismus pro posuzování rizikových dodavatelů, na základě něhož by stát mohl Huawei a další firmy vyloučit z důležité infrastruktury, se zasekl na vládě. Existují snahy bezpečnostních složek, aby s tím pohnulo ještě osazenstvo končícího Petra Fialy, ale je dost možné, že se k tomu dostane až vláda nastupující.
I v procesu přípravy samotného zákona a mechanismu se Huawei projevila jako neposeda. Čínská lobby postupovala v souladu se zájmy menších i velkých operátorů a dalších zástupců soukromého sektoru, takže se podařilo proboxovat různé kompromisy a schválení mechanismu odložit na neurčito. Část lidí stále nevěří tomu, že by Huawei po aplikování různých záruk skutečně byla takový bezpečnostní problém. Ovšem ti, kdo mají přístup k utajeným materiálům, říkají, že tyto obavy státu rozhodně nestojí na vodě a že by možná skupina nevěřících byla překvapena.
Část viny na nedořešené situaci má ale i samotný NÚKIB, který od začátku rozjel (ne)vyjednávací taktiku, kdy se nedíval nalevo napravo (z pohledu úřadu ve jménu národní bezpečnosti). Během té doby nedocházelo k žádnému strategickému obrušování hran a snahám naklonit si silný sektor alespoň částečně na svou stranu, naopak si mnoho účastníků proti sobě popudil. Výsledkem je mnoho emocí, nevraživosti, obviňování se, kdo je čínský agent a kdo úřednický aktivista, ale dialog vázne.
Dopady varování a zejména amerických sankcí každopádně na lokální byznys Huawei nebyly malé. Samotné varování zapříčinilo hlavně ošetření toho, že si instituce hlídají, aby Huawei nezvítězila ve veřejných zakázkách. Další subjekty si dělají analýzu rizik a univerzity odstoupily od společného výzkumu a další spolupráce. Dále je zde samozřejmě poškozená reputace.
Větší paseku ale nadělaly sankce USA. Huawei například do té doby byla největším výrobcem chytrých telefonů na světě (se Samsungem), ale přišla o nejmodernější čipy a služby Googlu, takže dnes rozvíjí svůj ekosystém v Číně. Tlak USA způsobil, že řada západních zemí začala Huawei opouštět. Huawei se také kvůli sankcím na čipy zbavila divize x86 serverů (svého času je kupoval třeba Avast nebo český stát), ty se ale na našem trhu zhmotnily pod novou značkou xFusion, opět s čínským majitelem napojeným na stát. Ne náhodou se tyto servery vystavují na konferencích Huawei.
Tržby Huawei na českém trhu po této salvě spadly na polovinu. V posledním roce ale opět začaly růst a dostaly se na zhruba 3,5 miliardy korun. Dalo by se to shrnout pomocí klišé o tom, že se useklo jedno chapadlo, ale narostlo několik dalších.
Solární a zelená síla
Hlavním motorem růstu je právě solární energetika sdružená pod novou sekci Digital Power. V ní obecně čínští dodavatelé dominují dodávkám na evropských trzích. Organizace SolarPower Europe spočítala, že čínské firmy kontrolují zhruba 65 procent solárního trhu v Evropě. Největšími hráči jsou Huawei a Sungrow. Huawei se dokonce podařilo vrátit do SolarPower jakožto evropské zájmové skupiny v oboru, i když předtím byla vyloučena kvůli vyšetřování korupční aféry v Bruselu, kdy lobbisté Huawei měli údajně uplácet některé evropské poslance.
Evropa se dostává do další zajímavé situace, kdy hlásá přechod k obnovitelné energetice, ale technologie pro ní nakupuje ze země, kterou považuje za rivala a potenciální velký bezpečnostní problém. Čína zároveň ve světě tlačí na zelenou vlnu, aby podpořila export svých firem, i když sama staví uhelné elektrárny ve velkém (soláry také) a patří k největším vypouštěčům škodlivin na světě.
Čína aktivně podporuje domácí konkurenci, firmám pomáhá růst a z pohledu mezinárodního obchodu jim asistuje neférovými mechanismy. Evropa tak čelí velké čínské solární nadprodukci (a nejenom solární), která zaplavuje trh, navíc s nízkými cenami. Silným konkurentem Číny je izraelský SolarEdge, který je ovšem dražší a v jednáních na českém trhu hraje na kartu varování proti rizikům Huawei a dalších Číňanů.
Zároveň je fér říci, že produkty z Číny jsou často na velmi slušné úrovni. Například pražská firma Raylyst, která je jedním z velkých instalatérů solárních technologií, uvedla, že Huawei je v oboru nejlepší, což vidí na nejnižší reklamovatelnosti. Je prý těžké něco takového nenabízet.
“Je zde masivní solární byznys a Huawei do tohoto prostředí připravila dobré produkty,” navázal Francisco Spiess, technický ředitel německé společnosti Wattkraft, která v rámci Evropské unie instalovala 23 GW solárního výkonu, ze značné části na Huawei.
Společnost Iberdrola BP Pulse ve Španělsku a Portugalsku buduje rozsáhlou síť novodobých benzínek, tedy nabíjecích stanic pro elektromobily (mají tam hodně slunce a větru z moře). Teď zrovna investuje miliardu eur. Dodavatelem je opět Huawei. “Navzájem si pomáháme růst,” naznačil Pablo Pirles, ředitel Iberdroly BP Pulse. A podobných hlasů je v evropském byznysu slyšet mnoho (a zrovna Španělsko se k Huawei a Číně staví dost otevřeně, hlavně když jsou investice a společný růst). Je ale jasné, že pohledy byznysu a státních bezpečnostních složek jsou často zcela odlišené.
Jsme tu pro vás, nebojte se
Huawei v Evropě každopádně aktivně bojuje za další byznys. “Evropě jsme stále silně oddáni a budeme pokračovat v investicích,” uvedl David Wang, člen představenstva Huawei. Propagační mantra firmy je “In Europe, for Europe” a “Working Together for a Greener, All Intelligent Europe”. Mluví se také o “budování mostů”, což je takové tradiční tvrzení čínské lobby.
Firma sice vyklízí pozice v 5G a budoucím 6G (v Česku stále dodává Vodafonu a částečně T-Mobilu), vedle solárů ale hledá nové cesty. V evropských státech včetně Česka se snaží například divize pro enterprise, která tlačí na prodeje technologií pro Wi-Fi 7. Logo Huawei na přístupových Wi-Fi bodech a podobně se tak stále více objevuje v různých hotelích, retailu, továrnách a tak dále. Jde o takové nenápadné oblasti, kam se oko bezpečnostnostích složek zase tolik nedívá.
Huawei Enterprise Business Group se chystá rozšiřovat partnerskou a distribuční síť v Evropě. V příštích pěti letech zde chce proškolit 50 tisíc ICT profesionálů, pět tisíc inženýrských partnerů a posílit akademie a workshopy pro studenty. Cílem je kromě jiného mít co nejvíce certifikovaných odborníků. Mezi plány zapadá síť osmi tisíc partnerů a 30 tisíc implementátorů technologií Huawei. V Česku jsou aktuálně na enterprise byznys desítky partnerů typu Entec, hodně z nich jsou ale menší hráči.
Pro tyto účely se uceluje nabídka. Například Huawei eKit pro menší a střední podniky kombinuje Wi-Fi přístupové body, routery, úložiště dat a technologie jako IdeaHub, což je taková chytrá tabule do zasedaček. Do pohybu se dává program SHAPE 2.0 zahrnující pobídky nebo školení.
Kdo by chtěl čínský cloud?
Dále se klade velký důraz na datová úložiště, kde Huawei například prodává nové all-flash disková pole. Čínská storage je k vidění i na různých místech v Česku včetně státních organizací. V rámci Evropy lze najít i velké instalace. Například University Hospital Essen ve svých třech datacentrech provozuje dva tisíce serverů, 10PB úložiště a zhruba stovku AI čipů Nvidia. Pro tento klastr pro umělou inteligenci se používá právě úložiště Huawei.
Dále pokračují investice do Huawei Cloudu, konkurenci pro Microsoft Azure, Amazon Web Services nebo lokální malé cloudy. Huawei tvrdí, že má v Evropě v cloudu přes sedm tisíc zákazníků včetně sítě hotelů Barceló (je i v Brně), servisní IT organizace města Barcelona (CTTI) a dalších.
Huawei Cloud má tři hlavní zóny v Irsku a Turecku a v následujících měsících se má spustit další. Point-of-Presence jsou v Německu, Nizozemsku, Maďarsku, Švýcarsku, Irsku a Fracnii. Mezi partnery patří T-Systems (Deutsche Telekom), Deloitte, NTT Data, Capgemini a další známé značky.
Tržby Huawei Cloudu už podle tvrzení firmy překračují 10 miliard dolarů. Služba je prezentována jako ideální cloud pro dělání byznysu s Čínou. Západní konkurence typu AWS je v Číně silně regulována, takže na tamním trhu vládnou domácí hráči jako Alibaba Cloud, Tencent Cloud nebo právě Huawei Cloud. Huawei tedy nabízí něco jako “pojďte k nám a v Číně to s expanzí vašeho byznysu budete mít jednodušší, postaráme se i o různé věci kolem regulace”. Huawei také v Evropě začala propagovat svůj Huawei Cloud Stack. Jde o on-premise instalaci cloudového prostředí postaveného na OpenStacku.
A kdo ze západních firem by si dával systémy do čínského cloudu? Někdo ano. Například nizozemská firma Azerion obchodovaná na burze, která se zaměřuje na online reklamu, používá cloudy z Evropy, USA i Číny – prý kvůli diverzifikaci a globální přítomnosti. “Huawei má velmi kompetetivní ceny a dobrý tým odborníků,” dodal Sebastiaan Moesman, ředitel strategie v Azerionu.
Proč je důležité mít organizace
Nebylo by překvapením, kdyby čínský podnik chtěl na starém kontinentu získat něco i z byznysu kolem AI. V prvních prezentacích pro evropské zákazníky už se objevují zmínky o systému CloudMatrix 384, což je velký cluster serverů a čipů pro umělé inteligenci vyvinutý v Číně. Ta je pod čipovými sankcemi USA, takže ve velkém investuje do alternativ k Nvidii a spol., což se zhmotňuje mimo jiné v této nabídce Huawei. CloudMatrix je odpovědí na Nvidia NVL72 a další technologie.
Čína zatím zásobuje hlavně svůj vlastní trh, ale jak to známe z historie, nepochybně bude chtít expandovat. Už se to ostatně daří otevřeným čínským AI modelům typu Alibaba Qwen, DeepSeek nebo Huawei Pangu.
Huawei zároveň nadále klade velký důraz na účast v mezinárodních vlivových organizacích, které hájí bezbariérový globální obchod. Toho Čína ráda využívá, protože potřebuje přístup na trhy, ale zároveň sama ten svůj v řadě oblastí velmi chrání.
To, proč je účast v mezinárodních uskupeních důležitá, ukazuje třeba Global Semiconductor Alliance (GSA) sdružující Intel, TSMC, Teslu, Metu, Microsoft a další. GSA například uvedla, že před covidem, válkou na Ukrajině a obchodní válkou (USA versus Čína se zatažením Evropy) byl globální polovodičový dodavatelský řetězec velmi funkční a spolehlivý a v rámci možností jednoduchý. Teď se jedou ochranářské zájmy. “Neexistuje žádná země, která by vlastnila celý stack v čipech a polovodičích. Ekosystém je stále velice úzce propojený,” naznačil Sandro Grigolli, viceprezident GSA s tím, že globální obchod nadále tvoří 60 procent světového HDP a měl by být podporován.
Huawei je v Evropě i obecně daleko od smrti. Mimo jiné díky tomu, že může ve stylu dlouhodobého přemýšlení Číňanů vyčkávat a využívat zázemí velkého domácího trhu s doplněním příjmů z Afriky, části Asie nebo Latinské Ameriky. Po sankcích a bezpečnostních varováních ale zcela jistě nastalo složité období a i nadále lze vidět v Česku i jinde různá úsporná opatření a přetrvávající obavy. Firma se v některých částech byznysu chytá čehokoliv, co partneři přinesou, protože někde její technologie skutečně nejsou vůbec vítány.
Záležet také bude na vývoji další regulace. Skupina europoslanců tlačí na Evropskou komisi, aby v solární energetice navrhla pravidla pro vyloučení Huawei a Číny ze zdejších důležitých instalací. Německo, které tlaku dříve hodně odolávalo, už také k Huawei přistupuje rázněji. Dokonce i Španělsko si rozmyslelo, že u svých bezpečnostních složek nasadí čínská úložiště dat.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
