Poznámka redakce: článek Jana Wagnera navazuje na volnou diskusní sérii o Webu 2.0. Předchozími texty na stejné téma byly články Jana Rylicha Buzzword 2.0 a Web 2.0 ve víru konferencí, článek Ondřeje Bitta Povede Web 2.0 ke zkáze?, Davida Antoše Nahradí webové operační systémy Windows? a ještě dříve text Web 2.0: bublina, nebo nový směr webu? Jana Ambrože.
Web 2.0 je ale určitě revolucí, především v tom, že většina i velice sofistikovaných online služeb je v základní podobě pro uživatele obvykle zdarma a na trh přicházejí noví agresivní hráči. Přestože diskuse o tom, co vlastně Web 2.0 obnáší, probíhá už dlouho, přijatelné definice jsme se zatím nedočkali a budeme ještě dlouho svědky četných sporů. V české Wikipedii se píše o další fázi vývoje webu, včetně jeho architektury a aplikací
a zdůrazňuje se změna hypertextových stránek z izolovaných úložišť informací na zdroje obsahující informace i funkcionalitu, sociální fenomén, decentralizace autorit, sdílení a znovuvyužití, více organizovaný a setříděný obsah s propracovanější hyperlinkovou strukturou, zvýšení ekonomické hodnoty webu
s odkazem na dot com boom na konci devadesátých let
.
Anglická Wikipedie ještě připomíná úvodní přednášku Tima O'Reillyho a Johna Battelleho z Web 2.0 conference v roce 2004, kde primárně označili Internet jako platformu. Dnešní realita je skutečně jen prostým přechodem od lokálních aplikací k webovým, spojeným se z toho vyplývajícími důsledky. Tisíce programátorů masově tvoří tak zvané Web 2.0 aplikace, protože to je snadné, hostingy či virtuální servery jsou levné a klientských počítačů připojených k Internetu je řádově více než před pár lety. Navíc výkon serverů, klientských počítačů i kapacita přípojných linek se také v krátké době zvýšily prakticky řádově.
Vývoj se tu opět pohybuje po jakési spirále, postoj řady dnešních diskutérů o povaze fenoménu Web 2.0 je podobný postoji komunity kolem sálových počítačů před 30 lety, když jim nedostudovaní zajíci předváděli, co se dá vyždímat z osmibitového počítače za pár stovek dolarů s několika kilobyty paměti. O deset let později tu najednou byl široce rozšířený standard IBM PC a osobní počítače v cenách v řádu tisíců dolarů se vyráběly ve firmách od velikosti garáže po nejrůznější giganty. Před patnácti lety s nástupem nové platformy MS Windows 3.1, za současně se stále zvyšující penetrace stále levnějších PC a dostupností opět levných vývojových nástrojů, jako byl například MS Visual Basic 3.0, se doslova roztrhl pytel s aplikacemi všeho druhu. A objevily se i nové obchodní modely, jako je například stále oblíbeny shareware.
World Wide Web je také kromě jiného od samého počátku návrat k terminálové technologii, stejně jako technologie mobilních telefonů, jen si to nechceme přiznat. Když jsem před více než pěti lety poukazoval na to, že mobil je vlastně kromě jiného také textový terminál a ty miliony uživatelů mobilů všichni „visí“ na Linuxu nebo nějakém *IXu, a tedy Linux respektive *IX je nejužívanějším operačním systémem, tehdejší milovníci novinek si tuto prostou skutečnost nebyli ochotni ani připustit. Ke které terminálové aplikaci bychom to masové posílání SMS mohli jenom přirovnat? Ale to jsem přeci jen odbočil od tématu.
Nová generace programátorů?
Web 2.0 intuitivně cítím jako novou generaci online aplikací všeho druhu s tím, že se na jejich tvorbu přesunuje nová generace programátorů. Zkrátka díky dostupnosti vývojových nástrojů pro webové aplikace a také třeba virtuálních serverů se přestává (berte to jako nadsázku) programovat pro lokální počítače a masově se začínají programovat právě Web 2.0 aplikace. Ano, mnohdy to jsou jen školácká cvičení, o kterých často slyšíme, že se v nich ti teenageři
jen exhibují v portaci z lokálu na web…
Takovéto aplikace ale využívají základní vlastnosti webových aplikací, především snadné sdílení dat či okamžitou dostupnost po celém světě. Komunita „třicetiletých“ webových profesionálů možná pochybuje o nové bublině a historie se opakuje.
S Webem 2.0 je také spojeno hledání nových obchodních modelů a ozývá se opět jako v případě rozvoje free a open source software na počátku desetiletí „laciná“ kritika, že služby zadarmo jsou „utopicky komunistická“ idea. Poskytování i pokročilých webových služeb zdarma má stejné omezení jako free a open source software: za garance a podporu se platí. U startupů také můžeme často vidět strategii typu on nás nakonec někdo koupí
. Jako bychom to z historie ICT už neznali. Model použití zdarma pro domácí použití je také známý z obchodního modelu shareware. Ale vzhledem k počtu potenciálních klientů, který je díky globálnímu charakteru a penetraci Internetu až neskutečně obrovský, může i několik procent platících zákazníků pravidelně hradících měsíční poplatky třeba ve výši ceny lístku do kina provozní náklady uhradit. O přesunu reklamy z jiných médií na Internet se už také nediskutuje a i zde se osvědčily nové modely či systémy.
Podívejme se ještě jednou do historie: přestože se v polovině devadesátých let stal Microsoft díky komerčnímu úspěchu Windows 95 a pomocí často kritizovaných obchodních praktik dominantním výrobcem software pro osobní počítače, nic nebránilo stovkám či tisícům malých výrobců v cestě k úspěchu. Boom open source software po roce 2000 dokonce Microsoft začal vytlačovat z řady pracně vydobytých teritorií. V této souvislosti připomenu Total Commander, WinAmp, OpenOffice.org, řadu nejrůznější instant messengerů a samozřejmě Linux. Éra Google pak přináší Webu 2.0 také dominantní a bohatou firmu, která se evidentně z třicetileté historie Microsoftu poučila. Není sice zcela otevřená či „free“, ale má stále ještě lidskou tvář. Akcionářům to zatím nevadí, protože stále tato slepička snáší zlatá vajíčka.
Web 2.0 vážně…
Obavy před novými technologiemi
Strašidlo Webu 2.0 samozřejmě obchází tradiční ICT firmy a poskytovatele nejrůznějších ICT služeb. Novým hráčům jde totiž o přerozdělení trhu. Aplikacím Web 2.0 stačí na straně uživatele jen málo a dají se provozovat i na stále výkonnějších mobilních telefonech či komunikátorech. Již se také objevila i nová generace tenkých klientů zaměřených nejen na firemní sektor. Nejde o jednoduché terminály, ale o miniaturní počítače s výkonem PC kolem roku 2000, které mají plnohodnotný operační systém zpravidla na bázi Linuxu (oblíbené jsou variace Ubuntu), dostatečnou operační paměť 128–512 MB a i několikagigabytovou flash paměť. Díky dnešním úsporným System-on-Chip procesorům s frekvencí jádra od 500 MHz nabízejí dostatečný výkon například i pro lokální aplikace nebo rozlišení pro dnešní širokoúhlé LCD monitory, to vše při spotřebě v rozmezí 3–15 wattů.
Cena těchto inteligentních krabiček se pohybuje od zhruba 100 dolarů při současném měsíčním předplatném služeb po zhruba 400 dolarů pro modely s pevnými disky. Zároveň se objevují prototypy nové generace subnotebooků, mezi které patří i projekt One Laptop per Child (OLPC), jejichž cena se má opět pohybovat někde mezi 200 a 400 dolary. OLPC samotný má velkoobchodní cenu 176 dolarů, na letošním předvánočním trhu by se měl objevit jako charitativní dárek za dvojnásobnou až trojnásobnou cenu.
Tradiční univerzální osobní počítače tak mají několik agresivních konkurentů: klasické notebooky, novou generaci subnotebooků, tenké klienty i stále oblíbenější herní konsole, a zřejmě vyklidí většinu trhu. Nesmíme opominout, že výše zmíněný System-on-Chip se díky ceně několika desítek dolarů objevuje stále v dalších a dalších zařízeních od televizorů přes ledničky po interaktivní tabule. Nástup nových generací počítačů je také spojen s šancí pro linuxová řešení, která konkurují dominantním řešením Microsoftu od mobilů po serverové clustery. S tím je spojen i „ideový“ souboj mezi open source a proprietárním software. Další oblastí, kde se očekává změna, je u poskytovatelů hostingu. Zajímavou oblastí je nabídka virtuálních serverů, která umožní snazší nástup startupů, ale nesmíme opomíjet ani trvale rostoucí poptávku po mainframe řešeních.
Jiří Donát ve své přednášce Vliv technologií Web 2.0 na (mezinárodní) obchod s ICT službami [PDF, 449 KB] na konferenci Systémová integrace 2007 předpověděl zánik komerčního software v dnešní podobě do pěti let. Éra miliardy dnes už klasických PC s dnešním software končí a nastává éra masové spotřební elektroniky v počtu miliard či možná i desítek miliard s internetovými službami. Možná to bude dřív… Půjde opět o šanci pro další generaci.
V českých podmínkách, kdy nová vláda ruku v ruce s novým parlamentem v zimě zrušením programu Státní informační politiky ve vzdělávání doslova „podrazila nohy“ českým školám v zavádění stále více chybějících ICT zařízení a služeb a podpora je směřována na poskytnutí dotací zřizovatelům montoven pro zahraniční dělníky, to ale tak horké asi nebude.
… a nevážně
ČLÁNKY DO MAILU