Hlavní navigace

IT svět může začít lidi děsit. Nedovolme to a komunikujme možnosti IT s rozumem

 Autor: Depositphotos
Existuje obrovská propast mezi tím, co dnešní IT technologie dokážou, a tím, co je společnost ochotná akceptovat, říká šéf operátorské asociace Jiří Grund.
Jiří Grund 25. 3. 2020
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Česká společnost se semkla a IT odborníci v čele s iniciativou COVID19cz ukazují státu, jak můžeme efektivně čelit epidemii s využitím moderních technologií. To všechno je pozitivní. Často nadšená a dobře míněná vyjádření některých aktérů však vzbuzují v lidech strach z fízlování a ztráty soukromí.

Politici rádi zobecňují. Když od chytrých kluků z IT firem dostanou informaci, že 46 % dovolenkářů z Itálie nedodržuje karanténu, zní tato informace bombasticky a varovně zároveň. Zvláště když dodají, že to zjistili na základě analýzy dat z českých bank o platbách platebními kartami Čechů v Itálii a následně v Česku. Hlavou nám všem určitě projede myšlenka, jací jsou ti lyžaři nezodpovědní zmetci, co neumějí ani sedět doma na zadku. Politik pochopitelně neodolá a hned zatepla to řekne celému národu, nahlas, na tiskové konferenci.

Každý rozumný člověk si však po chvíli, kdy odezní emoce, nutně položí několik otázek. Je tato analýza platebních transakcí očištěna o platby na českých benzínových pumpách při návratu dovolenkářů z Itálie? Jakým způsobem je zajištěno, že analýzu negativně neovlivňuje přirozené a zároveň zodpovědné lidské chování? Například vědíc, že musím být po návratu z Itálie v karanténě, půjčím (bezkontaktně) platební kartu sousedovi, aby mi šel nakoupit, případně vybrat z bankomatu hotovost?

Jsem přesvědčen o tom, že kdyby média začala klást tyto otázky, zjistili bychom rázem například to, že těch, co skutečně porušují karanténu, není 46 %, ale třeba jen 10 %. Stačí přitom jen málo, správně interpretovat datové analýzy a klást správné dotazy jejich autorům. Bohužel v dnešní komplikované době na to není mnoho času.


Strach z fízlování

Důsledek zkratkovitých analýz a nedostatek hlubších odborných diskusí nad jejich závěry bohužel vede k tomu, že i společnost jedná zkratkovitě. Jednoduše se začne bát o své soukromí a začne podezřívat stát, že otevírá Pandořinu skříňku Velkého bratra. Důsledkem může být, že začneme chodit nakupovat bez telefonu a s hotovostí v kapse.

Korunu tomu následně nasadí ještě někteří politici, kteří nechají volný průchod své fantazii. Na tiskové konferenci se například nechají slyšet, že když přece posílají ty SMSky lidem do zahraničí, tak ví, zdali dodržují tu karanténu.

Za mobilní operátory musím říct jediné – osobní data našich uživatelů jsou pro nás svatá a rozhodně s nikým nesdílíme personifikované informace o pohybu konkrétních osob mimo zákonné povinnosti. Těmi i ve stavu nouze jsou pouze a jenom soudní příkaz.

Data o pohybu sdílíte dobrovolně

Tzv. Chytrá karanténa, o které se nyní vede vášnivá debata, je dobrovolná záležitost každého nakaženého. Princip je vcelku jednoduchý. Podle současného zákona o veřejném zdraví má každý infekčně nakažený povinnost sdělit orgánu veřejného zdraví (hygienik) jména osob, se kterými se v poslední době setkal. Princip tzv. Chytré karantény je založený na tom, že když nakažený dobrovolně a před pohovorem s hygienikem udělí souhlas se zpracováním lokalizačních údajů, dostane hygienik do ruky mapku, kde se nakažený v posledních několika dnech pohyboval. Díky tomu může při pohovoru lépe klást své dotazy s cílem identifikovat co nejvíce osob, které mohly přijít do styku s nákazou. Nic více, nic méně. Stejný výslovný souhlas musí dát nakažený i pro využití lokalizačních údajů jeho platebních transakcí.


Příklad, jak vypadá heatmapa založená na lokalizačních datech operátorů

Je určitě pozitivní, že dnešní moderní technologie dokážou zjednodušit práci hygieniků a současně nás všechny lépe ochránit před rizikem nákazy. Stejně tak je pozitivní entusiasmus, který předvádí komunita IT a datových odborníků s cílem pomoci státu aktivně využívat nejmodernější technologie v boji s nákazou. Obojí ale musí probíhat v souladu s právem a za přísného dodržování všech zásad ochrany soukromí.

Je totiž obrovská propast mezi tím, co dnešní IT technologie dokážou, a tím, co je společnost ochotná akceptovat. O to víc je potřeba přistupovat ke všemu, co má souvislost s ochranou soukromí, s maximální pokorou.