Hlavní navigace

Jan Charvát (Opravarna.cz): Opravářů v Česku ubývá. Přes nás se opraví 60 procent věcí, kromě úplných šmejdů

30. 3. 2021
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: Opravarna.cz
Tzv. kurvítka nejsou součástky, na které si můžete ukázat. Jde o věci znesnadňující opravu a kombinaci levných materiálů a výrobních postupů, říká šéf „Uberu pro opravy“.

Opravarna.cz je internetová platforma, která propojuje zákazníky se zhruba dvěma tisícovkami opravářů. Koncept je podobný Uberu nebo Airbnb, což v některých kruzích vyvolává diskuse o tom, jak takový princip fungování zajistí kvalitu, certifikace nebo zdanění.

Opravárna nyní v Praze Michli rozjíždí první kamennou provozovnu a začala poskytovat servis i pro firmy, například Alzu. I díky zahraničním ambicím nyní nabírá první investici. Před časem služba spustila také kampaň Opravme Česko. Šéf služby Jan Charvát v rozhovoru pro Lupu rozebírá některé z detailů.

Spustili jste aktivitu Opravme Česko. O co v ní jde?

Už jako váš kolega novinář jsem psal články o tom, že lidé vyhazují věci a že se hromadí odpad na skládkách. Pak jsem se rozhodl to změnit. Nejdříve jsme spustili web Opravarna.cz, což nás zavedlo k dalším zjištěním. Například k tomu, že kolem 60 procent věcí se nedá opravit. Je to dáno principem výrobků, které lze považovat za šmejdy. 

V Opravárně jsem to brali jako naše obchodní selhání. Představte si, že provozujete třeba Rohlík.cz a doručíte jen 40 procent zásilek. Uvědomili jsme si, že nestačí mít platformu, která propojí zákazníka s opravářem, ale že je třeba pracovat i na tom, aby se opravitelnost výrobků zvyšovala. 

Problematika je velmi komplexní a druhou zmiňovanou aktivitu jsme oddělili do neziskovky Opravme Česko. Jde o kombinaci osvěty (aby uživatelé kupovali kvalitní výrobky), práce s firmami (aby vyráběly kvalitně) a lobbingu, kdy se bavíme o tvorbě legislativy či podpoře cirkulární ekonomiky v rámci operačních programů.

Co si představit pod tím, že výrobky jsou neopravitelné a že to jsou šmejdy?

Jednou z kategorií jsou hodně levné výrobky. Tam nejde pouze o vinu samotných výrobců, ale i samotných lidí, že něco takového kupují. Češi extrémně slyší na slevy a nakupují v akcích. Když vidí mixér za 450 korun, koupí ho, ale nedomyslí, že nebude nejkvalitnější. 

Když dojde na opravu, hodina práce technika jsou minimálně tři stovky, takže se s takovým výrobkem nevyplatí nic dělat, i kdyby to technicky šlo. Jde o kazítka daná ekonomikou daného výrobku. Druhá část je technologická. Výrobky jsou vyráběny z nekvalitních materiálů, místo šroubů se používají nýty, věci nejdou rozebrat a tak dále.

Zde by šlo reagovat tím, že jde o princip trhu a nabídky a poptávky. 

Jde o problém „eko a eko“. Jednou věcí je to, že nám to vadí z pohledu ekonomického. Když budou výrobky opravitelné, my budeme mít více zakázek. Druhá věc je ekologie. Kdyby se více opravovalo, ušetří se emise CO2 nebo místa na skládkách. Při výrobě vznikají emise, musí se těžit nerostné suroviny, vzniká nebezpečný odpad a tak dále. 

Opravárenství prodlouží životní cyklus výrobku. Když místo pěti vydrží deset let, může se vyrobit o jednu ledničku méně. To ekonomice na první pohled neprospěje, ale to se může týkat spíše Číny. Když dojde na opravy, nebude to opravovat někdo v Číně, kde došlo k výrobě, ale místní český opravář.

Je otázkou, zda to v rámci komplexnosti dodavatelských řetězců lze takto jednoduše říci. Každopádně s tímto přístupem do značné míry jdete do boje s ekonomikou postavenou na růstu a spotřebě.

Ještě před pěti lety jsem si myslel, že to bude skoro nemožný boj. Trend se ale poměrně rychle mění. Lidé si sami uvědomují, že planeta je jenom jedna. Nevidíme to pouze v naší sociální bublině, kdy pár elfů chce něco opravovat, ale zájem o opravy velmi rychle roste. 

A co je možná důležitější, zájem vidíme i u firem. Ty jsou tahouny ekonomiky. Mezi podniky, pro které děláme servis, patří Decathlon, Mall, Bauhaus, Alza a další. Jde o firmy, které si uvědomují, že když z přírody něco berou, měly by do ní i něco vracet. Ještě před pár lety na to neslyšely, ale CSR (Corporate Social Responsibility, společenská odpovědnost firem, pozn. redakce) a životní prostředí jsou dnes citelná témata. Třeba v Decathlonu opravíme 95 procent výrobků.

Ekologie, CSR a další termíny jdou skutečně od firem čím dál více slyšet. Takže nejde jen o to vystavět si kolem toho propagaci?

Nevidím jim do svědomí a nevím, jestli je jejich pohnutkou to, že chtějí být hezcí před lidmi, nebo že tomu skutečně věří. Asi to bude půl na půl. Ale důležitý je výsledek a že se dělají konkrétní kroky, které vedou k úspoře zdrojů a zvýšení opravitelnosti.

V rámci Opravme Česko chcete dle svých slov výrobce motivovat ke kvalitě. Už jste některé důvody zmínil, jsou ale i další argumenty, na které slyší?

Výrobcům se to vyplatí ekonomicky. Máme jednoho zákazníka, který při reklamacích výrobky vyhazoval a zákazníkům dával sto procent ceny zpět. To, že zvýšili opravitelnost a my jejich výrobky začali opravovat, vedlo k roční úspoře deset milionů.

Jedním slavným pojmem jsou takzvaná kurvítka. To už je skoro urban legend a mýtický pojem nějaké záhadné součástky, která se po dané době sama aktivuje a cíleně výrobek znehodnotí. Co ta kurvítka ve skutečnosti jsou?

Nejde o součástku, která by se dala vymontovat a ukázat na ni, že toto je ono kurvítko. Jde o věci znesnadňující opravu a tedy o kombinaci levných materiálů, výrobních postupů a tak dále. 

Byly popsány případy skutečných kurvítek, kdy například tiskárna vytiskla určitý počet stránek a přestala fungovat. Ale jde o minoritní věci a většinou jde o problémy typu, že se použije velmi tenký nebo žádný kov a podobně.

Určitě existují firmy, které mají spočítané, že budou ve velkém z Asie vozit levné nekvalitní věci a je jim jedno, že už si od nich zákazník znovu nic nekoupí, protože se najde jiný, který to udělá. Ale přibývá značek, které zjistily, že když s nimi zákazník jednou bude spokojený, bude mít možnost opravy a pozáručního servisu, rád se ke značce vrátí a nebude se dívat jinam.

Čím je dán rostoucí zájem o ekologii, témata týkající se globálního oteplování a podobně? Je to dáno nástupem mladé generace, pro které je to skutečně téma? Pro starší či konzervativnější lidi je to často jen takové to téma tlačené z EU…

To neumím přesně říci. Bude v tom i osvěta, pohled na mizící pralesy a tající ledovce. Pro mladé lidi je to téma, pro starší zase tolik ne, protože třeba ví, že už to nějakou doklepou.

Uvádíte, že u nás 45 procent věcí končí na skládkách. Na jaké číslo se chcete dostat?

Existují země, které odpadové hospodářství mají na mnohem vyšší úrovni. Měli jsme teď jednu pracovní skupinu v rámci evropských operačních programů, kde některé země uváděly, že skládkují dvacet procent a výhledově nebudou skládkovat nic. 

Věci se více recyklují, případně znovu používají a vůbec se nestávají odpadem. Tomu se říká ona cirkulární ekonomika. Česká republika ještě se všemi mechanismy neumí pracovat. Ale to bylo i v případě recyklace plastů či skla a dnes je poměrně běžné, že lidé třídí. Chce to čas.

Opravme Česko také zmiňuje úbytek opravářů v Česku. My jsme přitom byli známí tím, že si „všechno“ opravíme a vyrobíme, protože to vzhledem k nedostatku věcí za socialismu často nešlo jinak. Mezi mé oblíbené vynálezy z nouze patří třeba ovladače k počítačům udělané z bytových zvonků, respektive jejich spínačů. Čím je úbytek opravářů dán?

Úbytek patrný je a je dán zejména stárnutím. Opraváři stárnou a odchází do důchodu. Není to tím, že by nebyly učební obory, kolem elektrotechniky a podobně jich stále existuje dost. Když mladí lidé vyjdou ze školy, mají možnost se vydat i na volnou nohu. 

Na škole je ale neseznámí s marketingem, účetnictvím a podobně, a i když jsou šikovní, nedokáží si sehnat dost zakázek. Nechají se tak zlákat nabídkou velkoskladníka za 35 tisíc a mají své jisté a bez starostí. Tohle se snažíme změnit a za opraváře děláme řadu věcí, včetně hledání zakázek nebo přípravou podkladů pro účetnictví.

To jsme se dostali k samotnému projektu Opravarna.cz. Lze si vás představit jako internetovou platformu typu Uber či Airbnb, který propojuje poptávající s nabízejícími?

Uber pro opravy a podobně slýchám často. Lze to tak říci s tím, že nedávno jsme přidali ještě B2B segment, tedy služby pro firmy. Stále jde o ten samý princip, kdy propojíme zákazníka s opravářem.

Tento proces je plně automatizovaný?

V případě koncových zákazníků lze požadavek zadat na webu a ve většině případů jde o plně automatizovaný proces. Zákazník zaplatí 75 korun, systém mu podle mapy ukáže nejbližší opraváře, pár z nich se ozve a dojde k propojení. 

Postupně si některé věci bereme pod sebe, a to ty, které už umíme celorepublikově. Jde třeba o mobilní telefony nebo zahradní techniku. V tomto případě jde o poloautomatizovaný systém. Zákazník už neplatí 75 korun, zavolá mu náš dispečink, domluví se odvoz zařízení. U B2B servisu je také třeba velká část dispečinku. Dbáme na kvalitu a termíny.

Existují opraváři, kteří se díky zakázkám přes vaši platformu dokáží plnohodnotně živit?

Ano, momentálně jsou jich jednotky. Zaměstnáváme rovněž vedoucího servisu a v regionech jsou lidé, kteří to mají tak na půl – něco dělají pro nás a něco pro Bosch a podobně společnosti.

Prověřujete si opraváře zapojené do vaší platformy?

Na konci každé zakázky je hodnocení od zákazníků, které je aplikováno na nejširší síť asi dvou tisíc lidí. Pak máme vlastní síť zhruba dvou stovek lidí, se kterými pracujeme na pravidelnější bázi. Tam si kontrolujeme historii, věci typu vyhláška 50 a spol. Ty postupně přidělujeme B2B zákazníkům nebo jim dáváme smlouvy. Na hodnocení od lidí jsou pak navázány i bonusy.

Jaké si berete provize?

Jsme ve fázi nabírání investic a nerad bych o číslech více mluvil. V B2B modelu vyplácíme naše lidi, ve zbytku jde o kombinaci provize a fee modelu, kdy se platí 75 korun za zadání zakázky. Investici už nabíráme, za podíl přes deset procent získáváme vyšší jednotky milionů korun.

Jaký typ výrobků, které přes vás „protečou“ na opravy, má největší zastoupení?

Od koncových zákazníků nejvíce chodí mobily, počítače, drobná elektronika a bílá technika. U firem se nejvíce se soustředíme na nářadí, fitness a elektrokola. Ta zažívají obrovský boom.

Uvádíte, že máte 56procentní opravitelnost. Co to přesně znamená?

Zvýšilo se to na 60 procent. Jde o poměr zadaných zakázek přes náš web a zakázek opravených. Zbylých 40 procent je již zmiňované levné elektro, na které se ani nevyplatí sáhnout a podobně. Občas nejsou díly.

Používají opraváři například 3D tiskárny pro opravy výrobků, ke kterým neexistují díly?

Dělají to, nicméně je problém s náklady. Tisk může stát pětikorunu, ale ne ke všemu musí existovat volně dostupné návrhy součástky, takže je třeba vzít v potaz čas práce člověka, který něco takového vytvoří.

Plánujete se rozšířit do zahraničí?

Ano, potenciál zde je a bez toho by ani investoři do zmiňované investice nešli. Příští rok zkusíme Slovensko a obecně přemýšlíme spíše směrem na východ než na západ. Na západě podobné projekty jsou a trh je více vyspělý. A východní trhy jsou podobní kutilové jako my. Peníze potřebujeme klasicky na lidi a vývoj platformy, to je kapitálově nejvíce náročné.

Zmiňoval jste, že se věnujete i lobbingu a že chcete usilovat o změny zákonů. O co se snažíte?

S jedním důležitým zákonem přišla Evropská komise, my jsme ministerstvu průmyslu připomínkovali implementaci v našem prostředí. Jde o zákon o eko designu. Od začátku března platí nová legislativa, kdy výrobci, kteří dodají spotřebič z oblasti bílé techniky a displejů, musí mít tento výrobek opravitelný. 

To znamená, že musí jít rozložit a zase složit. Důležité pro nás je také to, že by výrobce po dobu až deseti let měl dodávat náhradní díly. Takzvané odborné opravy by se rovněž měly dostat ke schématům. Tohoto už jsme dosáhli a nyní usilujeme o to, aby se to rozšířilo na další segmenty. Důležité jsou třeba mobily.

Například výrobky od Applu jsou jedna velká černá krabička. Neargumentují jejich výrobci, že bez vysoké míry integrace a s tím spojené neopravitelnosti nebude možné dosáhnout takových kompaktních rozměrů a podobně?

To je jeden z hlavních argumentů lobbistů těchto výrobců v Bruselu. Neumím to rozporovat, protože na toto nejsem odborník. Možná to zase bude půl na půl. Daleko horší je zastarávání. Mám mobil dva roky a už mi nejdou některé aplikace.

BRAND_tip_značky

Je tedy součástí problematiky opravitelnosti a udržitelnosti i software, kdy například některé telefony s Androidem dostávají podporu jen dva roky?

Ano, je to součást problému. V softwaru se ale angažovat nebudeme, nás primárně tíží elektronika.