Úvodem svého článku se hned musím omluvit za jednu terminologickou nepřesnost. Po léta jsme byli zvyklí nazývat tuto vymoženost, tedy jedno číslo, na které bude možné volat z libovolného UTO za místní tarif, jednotným telefonním číslem; proto jsem se tohoto pojmu přidržel i já. Český Telecom však ve svém tarifu Internet2000 pod názvem jednotné telefonní číslo rozumí každé číslo v tomto tarifu, bez ohledu na to, zda je omezeno na jedno UTO či nikoliv. To, o čem chci mluvit, je nazýváno národní verzí jednotného telefonního čísla.
Nevím, zda je to jen můj pocit, ale řekl bych, že pod dojmem dalších novinek tarifu Internet 2000 (zejména otázek vyplácení provizí poskytovatelům) poněkud zapadla informace o tom, že bude existovat národní telefonní číslo, které by mělo konečně zrovnoprávnit obyvatele všech míst naší republiky v jejich možnosti připojit se k Internetu. Z hlediska uživatelů je to přitom velmi důležitá věc, samozřejmě jen pokud se oprostíme od jinak dosti rozšířeného (nepopírám, i u nás na Lupě) pohledu z Prahy či přinejlepším Brna.
Národní číslo už u nás kdysi nabízel poměrně drobný poskytovatel FirstNet, ale Telecom posléze tuto službu ukončil, resp. na dotyčné přístupové číslo uvalil natolik vysoký tarif, že výsledek byl vlastně stejný. Kolem FirstNetu se tehdy strhla poměrně velká aféra, ve které jsem osobně stál na straně Telecomu, pro mnohé možná paradoxně. Vtip byl v tom, že FirstNet díky spolupráci s Telecomem na jeho pilotním projektu získal v podobě národního čísla výraznou konkurenční výhodu oproti ostatním poskytovatelům, kteří tuto možnost neměli – a to bylo nefér. Řešením mohlo být pouze umožnění získání národního čísla pro všechny poskytovatele.
Sám SPT Telecom s možností jednotného, resp. národního čísla v době startu Internet OnLine rovněž koketoval, nakonec však od této myšlenky ustoupil. Dočkali jsme se ho až nyní, ale přesto se zdá, že to nebude tak růžové. Český Telecom pro národní verzi požaduje, aby měl poskytovatel nejméně 30 přístupových bodů po republice. Tuto podmínku by sice nemálo poskytovatelů splnilo, Telecom však požaduje, aby byla přesně pokryta určitá UTO. Tato UTO byla určena na základě struktury sítě Telecomu a jde o to, aby byl počet přesměrovaných hovorů z jiných UTO pokud možno co nejmenší, jinými slovy aby se maximum volání uskutečnilo právě v daných UTO.
Tato podmínka představuje pro řadu poskytovatelů problém, přesto by se našlo pár takových, kteří by mohli národní verzi získat bez velkého úsilí. Z nich však zatím oficiálně svůj záměr národní číslo získat deklaroval pouze Internet OnLine a CESNET – zákazníci ostatních poskytovatelů budou mít, alespon prozatím, smůlu. Důvodem nezájmu ostatních je zřejmě především skutečnost, že by museli naráz výrazně posílit infrastrukturu svých uzlů, na který by byl přesměrováván provoz i odjinud. To by vyžadovalo nákup velkého množství dalších přístupových zařízení a také posílení linek. Za tyto hovory navíc, tedy za volání z jiných UTO, navíc poskytovatelé samozřejmě žádnou provizi od Telecomu nedostanou.
Specifickým případem je Czech On Line se svojí službou VOLný. Podle některých hlasů by byl VOLný s národním číslem nepřekonatelná pecka, jiní jsou střízlivější: pak už by prý Internet OnLine neváhal a nabídl by stejnou službu. V každém případě by to však pro Czech On Line znamenalo veliké investice do zařízení, které těžko mohly být zahrnuty v původním finančním plánu. Czech On Line navíc v Praze úzce spolupracuje s Dattelem a tomu by národní číslo učinilo přítrž: i pražské UTO musí být pokryto na síti Telecomu. Stěhovat celý uzel zpátky k Telecomu není v objemech VOLu tak jednoduchá záležitost. Proto se zřejmě VOLného v národní verzi hned tak nedočkáme.
V souvislosti se zavedením národního čísla jsou slyšet i hlasy, zda tímto způsobem Český Telecom jen nezlegalizoval své „virtuální“ přístupové body, které fungovaly na principu přesměrování hovorů po telefonní síti za podmínek, na které žádný jiný poskytovatel nemohl ani dosáhnout; na Lupě jsme se této otázce věnovali poměrně podrobně. Tato úvaha se podle mého názoru ubírá špatným směrem. Internet OnLine již v současné době po telefonní síti žádná volání nepřesměrovává. Především však jde o to, že národní číslo může mít za rovných a dostupných podmínek kterýkoliv poskytovatel připojení, takže nejde o nekalou soutěž. To v minulosti neplatilo.
Jednotné národní telefonní číslo je krokem vpřed, který posune rozšíření Internetu zase o kousek dál. Důležitým předpokladem však bude, nakolik této možnosti poskytovatelé připojení využijí. A samozřejmě je také otázkou, zda se za nějaký čas nedočkáme změkčení podmínek, například v podobě snížení počtu nutných uzlů.