Hlavní navigace

Kateřina Kalistová: Na co si Rada pro rozhlasové a televizní vysílání „posvítí“ v letošním roce?

Jan Potůček

Předsedkyně vysílací rady přibližuje priority regulátora pro letošní rok a komentuje zprávy o svém odchodu na post náměstkyně ministra kultury

Doba čtení: 16 minut

Rada si minulý rok stanovila jako jednu ze svých hlavních priorit prosazení labellingu, povinného označování vhodnosti televizních pořadů pro děti. Labelling se objevil také v koaliční smlouvě vznikající vlády. Znamená to, že se vám ho podaří prosadit formou novely do zákona o rozhlasovém a televizním vysílání?

Nevím, Rada nemůže formální cestou inciovat vznik nějakého zákona, nemá tu možnost, takže to záleží na budoucím ministru kultury.

Předpokládám, že když Rada loni hodně tlačila na to, aby se labelling stal součástí české mediální legislativy, že to je výsledek lobingu Rady.

Určitě jsme netlačili na politické strany. Kladli jsme si za cíl znovu otevřít veřejnou debatu o zavedení labellingu, o jeho prospěšnosti. Možná, že to nějakým způsobem zarezonovalo ve sdělovacích prostředcích a přispělo to k tomu, že se labelling v koaliční smlouvě objevil.

Takže ani nevíte, která z koaličních stran tento požadavek do koaliční smlouvy prosadila, zda to byla ČSSD nebo někdo jiný?

Nevím.

V jaké podobě by měl labelling v České republice fungovat?

Měli jsme k tomu poměrně velký příspěvek a jeden celý panel věnovaný labellingu na loňské výroční konferenci Rady v Telči. Tam jsme hodnotili naše zjištění za celý uplynulý rok a přístupy k labellingu v jednotlivých zemích. Líbí se nám holandský model, hezky to mají udělané také ve Velké Británii. Myslím si ale, že veškeré takové pokusy by u nás narážely na omezení finančního rázu, takže jednou z uvažovaných cest, kterou se podle mě ministerstvo kultury vydá, bude slovenský model. To znamená vyhláška, kterou na Slovensku připravuje ministerstvo kultury.

Máte nějaké informace o tom, zda se připravuje konkrétní novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, která by u nás labelling zaváděla?

Pokud vím, tak ne.

Takže to je zatím jedna věta v koaliční smlouvě a tím to hasne?

Berte to tak, že nová vláda, která vzniká na základě koaliční smlouvy, ještě nepřevzala resorty, takže ani nemůže nic dělat. Na přípravu novely potřebujete mít aparát, právníky, legislativce… Těžko to teď bude někdo smolit na koleni.

Ale nová sněmovna funguje delší dobu a může to být i poslanecká iniciativa.

To je pravda, ale já jsem nezaznamenala, že by se toho nějaký poslanec v nové sněmovně chopil. Alespoň na nás se nikdo neobrátil.

Jaké by podle vaší představy měly hrozit postihy provozovatelům, kteří nebudou dodržovat zásady labellingu, pokud se ho podaří prosadit do zákona?

Rada do stanovování zákonného rozmezí výší sankcí zásadně nemluví. Obecně ale při prvním porušení zákona dáváme upozornění, nikoli rovnou pokutu. Výše sankce se pak odvíjí od celé řady okolností. Zákon předjímá, co všechno musí brát Rada v úvahu. Je rozdíl, zda se to děje na nejsledovanější televizi v prime time, nebo zda jde o infokanál nějaké malé obce. Všechny tyto okolnosti do toho vstupují, ale v případě labellingu si nemyslím, že by měly padat nějaké drakonické pokuty. Jde skutečně o servis pro spotřebitele, pro rodiče. Vždy se musí společenská nebezpečnost posuzovat podle daného správního deliktu.

Asociace televizních organizací (ATO) minulý rok snahu RRTV o zavedení labellingu vítala, ale navrhovala, aby šlo o samoregulační záležitost, nikoli věc vyžadovanou zákonem. Už jste svoje postoje k labellingu sjednotili?

Pokud si dobře vzpomínám, jednatelka ATO Vlasta Roškotová měla příspěvek na naší konferenci v Telči. ATO se přiklání k holandskému modelu. Nejde o to, co si o tom myslíme my, ale pokud televize brojí za samoregulaci, provozovatelé vysílání už v rámci této jejich dobrovolné aktivity mohli označovat pořady už dávno. Nikdo jim v tom nebrání, pole mají absolutně volné. Zda se u nás labelling bude uplatňovat na nějakém koregulačním nebo regulačním modelu, záleží na ministerstvu kultury. Česká televize už sama v rámci dětského kanálu ČT :D vhodnost pořadů označuje. Labelling tedy už na Déčku funguje.

A to se objevuje přímo na obrazovce, nebo si tu informaci musíte vyvolat dálkovým ovladačem?

Přímo na obrazovce.

Toho jsem si tedy nevšiml, a přitom Déčko se synem sleduji pravidelně každý večer.

Zřejmě je to málo obtěžující. Někteří provozovatelé se bojí, že piktogramy v rámci labellingu budou obtěžující, ale Déčko tam mívá číslici, například „8+“, a sám vidíte, že to neobtěžuje.

A Déčko takto označuje vhodnost pořadů ve všech sítích, kde tento program vysílá?

Nevím, ale u mě doma to jsem si toho všimla, je to tam.

Když jsme nakousli koaliční smlouvu, ohledně médií se tam objevuje ještě jeden bod, který se týká zavedení větší regulace koncetrace vlastnictví médií. V České republice poslední dobou probíhá velké přeskupování médií, Rada nedávno schválila prodej provozovatele Rádia Impuls do rukou Andreje Babiše. Ten už dříve koupil vydavatelství Mafra a netají se zájmem o nějakou televizi. Konzultovali koaliční politici s Radou, zda se má téma koncentrace vlastnictví v koaliční smlouvě objevit?

Rada vůbec nefiguruje v žádných politických jednáních, to je absolutně vyloučené. Rada nemá s plány koalice nic společného. My se prostě řídíme podle platného zákona. Nicméně samozřejmě vítáme snahy z Evropského parlamentu a odjinud, kde se ke koncentraci vlastnictví médií vyjadřují, ale opět se nezáleží na Radě, ale na ministru kultury.

Jak to je vlastně ošetřeno teď? Kdyby si Andrej Babiš k Rádiu Impuls dokoupil Novu nebo Primu, z pohledu zákona by to bylo v pořádku?

Jeden vlastník může mít dvě plnoformátové celoplošné televize a dvě celoplošná rádia. Koncentrace vlastnictví médií je u nás v podstatě upravena velmi liberálně.

Dvě celoplošné televize? A kdyby tedy Andrej Babiš koupil skupinu Nova, která provozuje pět volně šířených celoplošných televizí…

U televizí se to týká dvou plnoformátových celoplošných stanic. U Novy jde o hlavní kanál, ostatní jsou specializované. Nova Cinema už není plnoformátová televize.

Takže kdyby si čistě teoreticky koupil skupinu Nova, skupinu Prima, Rádio Impuls a Frekvenci 1, z hlediska koncentrace vlastnictví médií by to bylo naprosto v pořádku?

Ano.

Před časem jste nadnesli otázku rozšíření duálního systému vysílání v České republice na terciální. Vedle veřejnoprávních a soukromých médií jste navrhovali ustavit terciální sektor komunitních, neziskových médií. Budete tu myšlenku dál prosazovat?

Opět musím zdůraznit, že Rada nic nezavádí, ani nikomu nic nevnucuje. Chceme o těch věcech otevřít veřejnou debatu, aby se znovu toto téma dostalo na veřejnost – stejně jako u labellingu. Mně osobně by se zavedení komunitních médií do naší legislativy líbilo. Ale opět to záleží na ministerstvu kultury, nikoli na Radě. Máme k tomu řadu podkladů, pokud se na nás někdo obrátí, budeme velmi rádi po odborné stránce spolupracovat, třeba s ministerstvem, ale to je asi tak všechno. U komunitních médií jde navíc o aktivitu, která by měla jít zezdola, neziskové subjekty by měly mít samy zájem o jejich ustavení a měly by vyvíjet tlak na politiky, ale mám pocit, že se to u nás spíše neděje.

Diskuse o možnosti zavedení terciálního systému se vede už delší dobu. Máte na ni nějakou zpětnou vazbu?

Od koho?

Od kohokoli, ale zřejmě především od politiků, protože ti budou nakonec rozhodovat, zda komunitní média doplní do zákona.

Myslím, že ne. V rámci Poslanecké sněmovny jsme to téma ani nediskutovali. Otevřeli jsme veřejnou debatu u nás na Radě a do té mohl zapojit kdokoli. Co si vzpomínám, žádná připomínka od politika nám nepřišla. Tedy ve smyslu, že by podporovali ustavení komunitních médií, nebo naopak proti tomu měli výhrady. Nic takového jsme nezaznamenali.

A dostali jste vůbec od někoho připomínku?

Ano.

A kdo se o téma komunitních médií zajímal?

Přišly nám podněty z akademické sféry a pak z různých komerčních rádií, které jsou tak na půl cesty do komunitního sektoru. Ta nás upozorňovala na nějaké praktické problémy, takže nějaké připomínky přišly, ale nebylo to takové, jak jsme si představovali.

Zmiňujete rádia, počítáte třeba i s komunitními televizemi?

Otevřeli jsme to téma na komunitní média obecně, ale samozřejmě vzhledem k finanční náročnosti a vůbec organizačních záležitostí se ve světě prosazují zejména komunitní rádia, nikoli televize. I když vím, že také existují, byla jsem na prezentaci komunitní televize v Německu. Ale ti už jsou opravdu někde jinde, proto si myslím, že kdyby u nás v České republice do pěti let vznikla dvě komunitní rádia, byl by to velký úspěch.

Jak by se řešilo financování takových komunitních médií, když mají být nezisková?

Peníze by na ně musel dávat stát. Tato média také fungují z dobrovolných příspěvků a darů. Myslím si ale, že hlavní část by měl sanovat stát, což by v případě nějakých malých kmitočtů malých rádií, když vezmeme v potaz, že to je založeno na dobrovolnictví a je tam jeden nebo dva kmenoví zaměstnanci, nebylo drahé. Náklady jsou opravdu malé.

Ve východních Čechách vznikl spolek Komunitní média, který chce provozovat regionální televizní zprávy. Dokonce už pilotně vysílají v rámci celoplošné televize Relax v multiplexu 4. Ti by měli šanci na podporu od státu, pokud by byla komunitní média zahrnuta do zákona?

To záleží, jak bude koncipován zákon. Zatím to nevíme. A také, zda vůbec něco takového v novém zákonu bude, případně, jak to tam bude upraveno. To se dá těžko předvídat. Zákon podle mě musí velmi podrobně stanovit, kdo a za jakých podmínek by měl na takovouto dotaci případně nárok. Měl by podrobně stanovit typy právnických osob a co musí splňovat, jak musí hospodařit, atd.

Mělo by jít o dotace z kapitoly ministerstva kultury, nebo by šlo o část koncesionářských poplatků, které se už vybírají pro Českou televizi a Český rozhlas?

Nejsem ministryně kultury, abych to rozhodovala.

Ptám se na váš osobní názor.

Podle mě by to měly být peníze z kapitoly ministerstva kultury, rozhodně ne z koncesionářských poplatků.

České televizi a Českému rozhlasu byste tedy nechtěla ubírat ani korunu?

Ne. Myslím si, že zajistit nějaké jedno nebo dvě fungující rádia je otázka řádu milionů korun, nešlo by o desítky milionů. Z hlediska jednotlivých rozpočtových kapitol to jsou směšné částky.

Když se bavíme o rádiích, nedávno mi jeden provozovatel říkal, že od jisté doby Rada vypisuje licenční řízení na úplně všechny frekvence, i malé kmitočty pro dokrývače o několika wattech. Dřív jste je udělovali přímo žadateli, který o ně usiloval. Proč taková změna?

Dotlačila nás k tomu judikatura. Zákon to sice neříká, nicméně během let se judikatura neustále posunovala směrem ke zpřísňování možnosti udělovat dokrývače a v současné chvíli jsme ve stadiu, kdy se skutečně vyhlašuje licenční řízení prakticky na všechno.

To musí Radu poměrně dost administrativně vysilovat.

Je to velmi náročné, protože mezitím se zpřísnila i judikatura v odůvodňování licenčních řízení, takže není výjimkou, že máme čtyřiceti nebo padesátistránkové odůvodnění nějakého kmitočtu – záleží na tom, kolik se přihlásí uchazečů o licenci. Musíme u všech zdůvodňovat všechno. Teď máme jedno licenční řízení, které bude probíhat na dálniční síť kmitočtů, a tam se bude udělovat každý jednotlivý kmitočet zvlášť. U každého musíme podrobně zdůvodnit všechny žadatele, abychom dostáli všech požadavků soudu. Myslím si, že zdůvodnění našich rozhodnutí u tohoto licenčního řízení bude mít několik set stran.

A to se týká původní sítě Rádia Dálnice Radima Pařízka, které mělo vzniknout už před několika lety?

Ano.

Myslel jsem, že už má kmitočty dávno přidělené a chystá se vysílat.

Měl přidělené dokrývače, ale Rada jejich udělení prohrála u soudu, takže se znovu vypisuje licenční řízení.

Loni jste se celkem ostře vymezili vůči Active TV, televizi, která vydělává na naivitě a důvěřivosti především starších diváků. Podali jste na ni trestní oznámení a veřejně jste před ní varovali. Na DigiZone.cz se ale neustále obrací čtenáři s otázkou, jak se možné, že taková televize vůbec může vysílat. Co byste jim odpověděla? Nedá se proti ní podniknout něco víc?

Nedá, současná právní úprava to nedovoluje. Trestní oznámení, která jsme podali – a netýkala jen této televize, i když se jednalo o stejný typ pořadů – byla odložena, takže podle Policie se o podvod nejedná. Rada na to měla jiný právní názor. Samozřejmě budeme tuto věc sledovat dál, loni na středoevropském fóru regulátorů v Praze jsme měli poměrně podrobnou rozpravu o tomto problému se zástupcem maďarského regulátora. Většina věšteckých pořadů u nás se totiž vysílá z Budapešti. Popisoval nám, jak to tam funguje, maďarská Rada má dokonce i sociologické studie různých demografických skupin lidí, kteří do takových pořadů volají. Většinou jsou to lidé s nižším vzděláním, z ekonomicky slabých regionů. Chystáme se situaci dál monitorovat a nevylučuji, že podáme nějaké návrhy volebnímu výboru Poslanecké sněmovny na možnosti úpravy zákona, případně že je předáme ministerstvu kultury, až bude jmenován nový ministr. Zatím to ale vypadá, že takových televizí spíše přibývá.

To je pravda, nedávno jste udělili licenci TV Regina, která bude hodně stavět na věštění.

Ano, a proto se nedá očekávat, že bychom v těchto aktivitách ustali, ale naopak je budeme ještě více sledovat a analyzovat si tyto pořady, abychom poté mohli přijít s návrhem na opatření. Netýká se to ale jenom České republiky, takže budeme tuto problematiku konzultovat i se zahraničními regulátory.

Věštecké pořady se objevují i na velkých plnoformátových televizích. Když tam odhalíte nějaký problém, popoháníte k odpovědnosti provozovatele televize, nebo dodavatele daného pořadu?

Odpovědnost má provozovatel vysílání.

Poslední dobou mám pocit, že velké televize pořady tohoto typu omezují.

Takový poznatek nemám, musela bych si to zanalyzovat, zda tyto pořady na velkých televizích ustávají. My máme v analýzách vždycky určité zpoždění, a já sama se na takové pořady nedívám, takže se přiznám, že nevím.

Pojďme k prioritám RRTV pro letošní rok. Stanovili jste si nějaká témata, jimž byste se chtěli letos přednostně věnovat?

Ano, každoročně si stanovujeme nové priority a hodnotíme plnění těch minulých. Určité věci vyplývají z toho, jak jde život, to je například předvolební vysílání a jeho objektivita a vyváženost, protože máme supervolební rok, takže tímto směrem budeme hodně upínat naše síly. A vzhledem k tomu, že jsme měli loni na podzim mimořádné volby, s nimiž jsme nepočítali, odsunuli jsme na letošek téma stereotypizace menšin ve vysílání. Budeme sledovat ezoterické a soutěžní kontaktní pořady, a chtěli bychom se zaměřit na věc, která trápí Radu už dlouho a upozorňuje na to ve svých výročních zprávách: kontrolu jazykových mutací televizních programů. Když jsem si asi před třemi lety dělala rešerši, zjistila jsem, že z České republiky se vysílá ve 34 jazykových mutacích. Jde o licencované programy v České republice, které vysílají třeba i v paštunštině do celého světa.

Protože u nás jsou poplatky za získání licence extrémně nízké, tak se to vyplácí.

Ano, máme velice nízké poplatky a velice liberální vysílací zákon. To jsou hlavní důvody, proč tito provozovatelé jdou do České republiky. Obáváme, aby se v některých oblastech, kde jsou třeba občanské nepokoje a tenze, nevysílalo něco, co by pak mohlo mít zpětně negativní dopad pro Českou republiku. Chodí nám i celá řada stížností z Polska nebo z Maďarska. Z Polska jsou ty stížnosti ovlivněny zejména rozdílným pohledem na to, co je únosné z hlediska ochrany dětí a mladistvých, mají to nastaveno přísněji než u nás. Česká republika je v tomto ohledu mnohem liberálnější. V Maďarsku je tomu taky tak, stížnosti se většinou týkají také ochrany dětí a mladistvých, ale musím říct, že jsme v těchto případech nezaznamenali nic, co by vybočovalo z běžného vysílání u nás, takže upozornění na porušení zákona v této věci nepadla. Ale abych se ještě vrátila k jazykovým mutacím: nejde jen o to, jaký vysílají obsah, ale také zda náhodou nemají jiné variace tohoto obsahu. Nevíme, zda na jednu licenci neprovozují několik televizí a vydávají je za jazykové mutace téhož. Budeme tedy dělat určitou komparaci obsahu, zda odpovídá tomu, co vysílají v češtině.

Jak to ale budete reálně dělat, když sama říkáte, že některé z těch televizí vysílají v paštunštině? To budete vysílat nějakého svého zástupce na druhou stranu zeměkoule, aby zjistil, zda tam náhodou nejsou tři mutace televize, které jste u nás vydali licenci?

Ne, oni nám musí na vyžádání do 30 dnů vydat záznam vysílání. Pokud mají jednu licenci a vysílají v několika jazycích, měly by se všechny jazykové verze tohoto vysílání shodovat.

Co když vám vydají jen ty záznamy, které se budou shodovat?

My si řekneme o několik záznamů, něco si můžeme nahrát sami, pokud je to možné. Pokud by nám provozovatel záznam nedal, dopustil by se správního deliktu. To my si zajistíme, ale do Zimbabwe si pro záznam jezdit nebudeme – tam mimochodem také vysílá televize licencovaná u nás. A když se vrátím k prioritám Rady pro letošní rok, jsou mezi nimi i politická obchodní sdělení.

Co si pod tím mám představit?

To je v podstatě politická reklama.

Myslíte reklamu na vodňanské kuře těsně před říjnovými předčasnými volbami, v níž vystupoval Andrej Babiš a Jaromír Jágr?

Ano, ta asi iniciovala celou naši debatu na toto téma. Myslíme si, že stojí za to zmapovat situaci a výsledkem by mělo být definování pojmu politického obchodního sdělení. Současná definice v zákoně je pro Radu velmi chabá. Jasno bychom měli mít do konce roku, pak k tomu vydáme stanovisko. Teď jsme například vydali definici dětského pořadu, což jsme měli v prioritách pro loňský rok.

Politické obchodní sdělení je ale možné asi jen v České televizi a Českék rozhlase, ne? Politická reklama v komerčních televizích a rádiích je zákonem zakázaná.

Ano, upravuje to zvláštní zákon, ale už je objevují určitá obchodní sdělení, která byla z hlediska Rady jasná a dávali jsme kvůli nim upozornění na porušení zákona. A potom se nám objevují takové spoty, jako je třeba vodňanské kuře, u kterých definice není jednoznačná. Navíc už na naší loňské konferenci v Telči se nás ptali provozovatelé rádií na možnost legalizace politické reklamy, protože v souvislosti s volbou prezidenta měli o tento typ reklamy zájem. Proto si myslíme, že by do budoucna bylo opravdu vhodné si to definičně vyjasnit, aby pak nedošlo k nějakým rychlým změnám zákonů ve sněmovně, poslaneckým iniciativám a podobně, a neztropilo to víc problémů než užitku.

A myslíte si, že to směřuje k povolení politické reklamy v komerčních médiích?

Hned asi ne, ale sama za sebe mám takový pocit, že bych to do budoucna úplně nevylučovala. Zřejmě to ale nebude otázka příštího roku. Taková debata se ale už v určitých kruzích velmi vážně vede.

Takže chcete dopředu nastavit nějaká pravidla, aby to nebylo živelné.

Ano, protože Rada potom pracuje se zákonem, který jí předloží poslanci a připraví ministerstvo kultury, tak aby mohla dopředu upozornit na případná úskalí, která by to nesla. Abychom pak nevedli tu debatu od nuly, když už máme nová pravidla začít aplikovat v praxi.

Zamluvili jsme ony televize vysílající z České republiky třeba do Zimbabwe. Jaké máte páky na to, když chcete nějaké takové televizi odebrat licenci, že skutečně přestane vysílat? Co proti tomu můžete udělat?

Asi nic. Odebereme licenci a tím pro nás tento provozovatel skončil.

Dáte o tom asi vědět regulátorovi na území státu, kam ta televize vysílá.

Ano, a pokud ten provozovatel na území takového státu vysílá nadále načerno, už to není otázka naší licence a regulátora.

Už od prosince se o vás hovoří jako o budoucí náměstkyni ministra kultury. Minulý týden o tom psal například deník Právo jako o hotové věci. Chystáte návrat na ministerstvo, kde jste byla náměstkyní už za ministra Jandáka?

Je to zatím předčasné, ale nemůžu to vyloučit.

To by znamenalo, že by Rada musela volit nového předsedu. Vy jste byla do funkce zvolena loni na jaře, už potřetí, na dvouleté období, které vám končí za půldruhého roku.

Ano, v červnu 2015. Pokud bych šla na ministerstvo kultury, což závisí na dalším vyjednávání o vládě a je to do značné míry nejisté, rezignovala bych na svoji funkci předsedkyně RRTV.

Pokud byste šla na ministerstvo kultury, čemu byste se tam věnovala? Mediální problematice?

Nevím, to by záleželo na ministrovi, co by mi svěřil. Ale byla by to věc, která by mě samozřejmě zajímala.

Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Našli jste v článku chybu?