Koalice chce piktogramy o vhodnosti pořadů pro děti
Málokterá vládní koalice v Česku považovala za zásadní zmínit ve své koaliční smlouvě média. Rodící se trojkoalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL tak učinila hned dvakrát. I když nejde o nijak sáhodlouhé body, oba zásadním způsobem ovlivní především televizní trh. Prvním z nich je dlouho diskutovaný labelling, povinné označování vhodnosti televizních pořadů pro děti a mládež. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) se jej pod vedením nynější předsedkyně Kateřiny Kalistové (ČSSD) snaží prosadit již delší dobu, zatím však zůstalo jen u proklamací a odborných seminářů. S novou vládní koalicí má ale labelling, zdá se, zelenou.
Koalice se totiž přímo ve své smlouvě zavazuje, že: „Připravíme systém klasifikace vhodnosti pořadů pro jednotlivé věkové kategorie.“ To znamená, že se na obrazovce u každého pořadu budou objevovat podobné piktogramy jako u slovenských televizí, které v rohu naproti logu stanice umisťují kruh s číselným údajem uprostřed, jenž určuje, od jakého věku je pořad vhodný. „Naše velice liberální mediální legislativa nám dělá velké problémy. Nemáme například labelling, který mají i na Slovensku, a ztěžuje nám to práci,“ postěžovala si Kalistová v rozhovoru, který s ní DigiZone.cz dělal již v prosinci 2009, tedy před čtyřmi lety.
Povinné piktogramy určující vhodnost pořadů pro různě staré děti a mládež, které musí povinně umisťovat na obrazovku slovenské televize
Labelling byl letošní prioritou vysílací rady
Prosazení labellingu v české mediální legislativě si vysílací rada stanovila za svoji prioritu pro letošní rok, a to ještě před krizí, která smetla vládu Petra Nečase. V březnu na to téma otevřela veřejnou diskusi, do které se hned zapojila nejsilnější profesní organizace provozovatelů televizního vysílání u nás – Asociace televizních organizací (ATO). Vydala dokonce oficiální tiskovou zprávu, v níž nápad na zavedení labellingu podpořila. Zároveň však upozornila na potřebu přehodnocení skutkových podstat správních deliktů tak, jak se tomu stalo při zavedení labellingu v Holandsku. „Tím by bylo zamezeno navýšení nákladů, které by překrývání státní regulace a samoregulace přineslo,“ upozornila ATO.
Asociace tak odkryla jeden zásadní rozpor mezi RRTV a televizemi: ačkoli obě strany labelling vítají, Rada ho chce zavést jako povinnost ukotvenou v zákoně o rozhlasovém a televizním vysílání, kterou bude možné kontrolovat a v případě nedodržování sankcionovat. Televize ale mluví o samoregulačním nástroji, který si určí provozovatelé sami, a sami také budou dohlížet na jeho dodržování. V této souvislosti ATO doporučila Radě studii týmu mediálních odborníků z Centra mediálních studií Univerzity Karlovy v Praze, která obsahuje doporučení, jak labelling zavést v České republice. Kolektiv autorů vedl Jan Jirák z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který koncem 90. let předsedal Radě České televize.
Povinný labelling pro české televize prosazuje předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Kateřina Kalistová
Labelling v českém pojetí by podle Kateřiny Kalistové neměl být tak omezený jako na Slovensku, kde se na obrazovce objevují opravdu jen číselné údaje o doporučeném věku diváka v kroužku někde v rohu obrazu. Předsedkyně RRTV chce prosadit i povinnou informaci, jaký nevhodný obsah pořad zahrnuje: zda je v něm zobrazeno násilí, sex, vulgarity a další problematické body, za které nyní Rada provozovatelům televizního vysílání opakovaně uděluje pokuty (pokud jsou pořady s tímto obsahem zařazeny do vysílání mezi šestou ranní a desátou večer). Povinný labelling by mohl současná přísná pravidla zjemnit, i když přesnou představu o jeho zákonné podobě má asi jen zmíněná RRTV.
Koalice proti koncentraci vlastnictví médií
Mnohem zajímavější a výbušnější je ovšem druhé mediální téma v koaliční smlouvě, které říká: „Po vzoru vyspělých zemí zpřesníme pravidla týkající se koncentrace mediálního vlastnictví.“ Výbušnější proto, že předseda jedné z koaličních stran Andrej Babiš letos rázně rozšířil své podnikání v mediální oblasti a netají se tím, že chce v tomto směru nadále expandovat. Zatímco do letošního roku vydával pouze bezplatné regionální týdeníky 5plus2, na jaře k nim přikoupil celé vydavatelství Mafra s celostátními deníky MF Dnes a Lidové noviny, bezplatným deníkem Metro, internetovými portály iDnes.cz a Lidovky.cz a hudebními kanály Óčko. A to vše po týdnech spekulací, že předmětem jeho zájmu nebude Mafra, ale konkurenční vydavatelský dům Ringier Axel Springer ČR (který údajně kupuje další český podnikatel Daniel Křetínský).
Krátce po letošních předčasných volbách do Poslanecké sněmovny, v níž se Babišovo hnutí ANO stalo druhou nejsilnější politickou stranou a scházelo málo, aby porazilo i sociální demokracii, oznámil Andrej Babiš koupi společnosti Londa, která provozuje nejposlouchanější české Rádio Impuls a jeho tematický klon RockZone. Už dříve Babiš finančně podporoval názorový web Česká pozice, který se má nyní začlenit do struktur Mafry (šéf České pozice István Léko se nedávno stal novým šéfredaktorem Lidových novin), a opakovaně v letošním roce hovořil o zájmu koupit nějakou velkou televizní stanici, nejlépe Novu nebo Primu (ani jedna ale není momentálně na prodej).
Andrej Babiš umí s médii pracovat, to prokázal už při rekrutování „statečných“ pro svoje hnutí ANO
Babiš má páky i na veřejnoprávní média
Varování před koncentrací vlastnictví médií přímo v koaliční smlouvě je hodně výmluvné. Babiš totiž nemá páky jen na svá média, skrze vlivný volební výbor Poslanecké sněmovny, kterému předsedá poslanec ANO a bývalý dlouholetý komentátor MF Dnes Martin Komárek, může tlačit i na veřejnoprávní média: Českou televizi, Český rozhlas a Českou tiskovou kancelář. Všechna tři média mají vlastní kontrolní rady, jejichž členy volí a odvolává Poslanecká sněmovna. Volební výbor před těmito volbami dělá „předvýběr“ kandidátů, takže omezený počet poslanců vlastně rozhoduje o tom, kdo se vůbec může utkat o možnost, že o něm bude Poslanecká sněmovna hlasovat.
„Malé“ mediální rady sice tvoří lidé nominovaní nevládními organizacemi a spolky, ve skutečnosti jde ale o vyslance nejsilnějších parlamentních stran, které si pečlivě hlídají, aby v nich měly proporčně stejné zastoupení jako v dolní komoře parlamentu. Nyní čekají tyto rady velké změny, mnoha jejich členům doběhnou mandáty (třeba v Radě ČT příští rok v březnu končí její předseda Milan Uhde) a střídat je budou často lidé spříznění s Babišovým hnutím ANO (bylo by totiž velké překvapení, kdyby sněmovna najednou začala vybírat skutečně nezávislé kandidáty bez napojení na konkrétní politické strany). To bude znamenat i enormní tlak na generální ředitele všech tří veřejnoprávních médií, zejména pak České televize.
Výměna radních v České televizi může znamenat velký problém pro Petra Dvořáka. A nebo taky ne…
Pokud by Andrej Babiš získal do své mediální skupiny i silnou komerční televizi a zároveň měl kontrolu nad Českou televizí a Českým rozhlasem, dostal by se do stejné role, v níž řadu let fungoval nechvalně proslulý italský expremiér Silvio Berlusconi. Srovnávání s ním Babiš striktně odmítá, zatím ale dělá vše pro to, aby následoval jeho příkladu. Je to lákavé: mít pod palcem nejsledovanější média v zemi znamená snadnější existenci v politice, a nemusí přitom žádné novináře reálně zastrašovat. Autocenzura a atmosféra strachu dělají své. Proto je dobře, že koaliční smlouva na koncentraci vlastnictví médií myslí a chce pravidla pro ni ještě zpřísnit.
ČLÁNKY DO MAILU