V Evropské unii denně využívá internet 97 % mladých lidí a pro dvě třetiny z nich jsou sociální sítě primárním zdrojem informací. Ale protože internet není jen hezké místo (což zejména kolegové z linky STOPonline.cz ze sdružení CZ.NIC dobře ví), ale také svět, kde predátoři, návykové algoritmy a kyberšikana číhají za každým klikem, představila Evropská komise Akční plán boje proti kyberšikaně.
Nový akční plán na úrovni EU si klade za cíl, aby digitální prostor přestal být „divokým západem“. To tedy sliboval i komisař Breton, když představoval návrh nařízení DSA, bohužel transpozice tohoto nařízení v některých státech, Česko nevyjímaje, uvízla na mrtvém bodě. Tak komise přišla s akčním plánem, který ač se nejedná o „tvrdý legislativní materiál“, ukazuje další možné směřování ochrany proti šikaně na internetu.
Tradiční představa šikany jako souboje na školním dvoře je v online světě minulostí. Evropská unie zavádí novou definici, která reflektuje realitu 21. století. Klíčovým faktorem je nerovnováha sil, která však v digitálním prostředí nepramení z fyzické převahy. Moc má ten, kdo disponuje lepšími digitálními dovednostmi, větší kontrolou nad obsahem nebo širším online vlivem. Dítě, které umí ovládat boty nebo zneužít systémy hlášení, má nad svým (i fyzicky silnějším) vrstevníkem drtivou převahu.
Dalším pilířem definice je opakování a záměr. Unikátnost kyberšikany spočívá v tom, že i jednorázový akt – například sdílení ponižující fotografie – se díky neustálému přeposílání a virálnímu šíření stává nekonečným útokem. Oběť tak prožívá trauma opakovaně (re-viktimizaci), aniž by agresor musel vyvinout další úsilí. Kyberšikana nerespektuje soukromí domova; proniká přímo do dětského pokoje.
Kyberšikana není černobílý problém s jasně oddělenými tábory obětí a agresorů. Statistiky ukazují na alarmující cyklus násilí:
- 1 z 6 dětí ve věku 11 až 15 let uvádí, že se stalo obětí kyberšikany.
- 1 z 8 dětí přiznává, že samo ostatní šikanuje.
- Mezi lety 2018 a 2022 vzrostl počet obětí mezi dospívajícími o čtvrtinu u chlapců i dívek.
- Více než každé třetí dítě bylo svědkem online šikany.
Proč k tomu dochází? Odborníci poukazují na fenomén „online disinhibice“ (ztráta zábran) a „morálního odcizení“. Absence fyzického kontaktu snižuje empatii – agresor nevidí slzy v očích oběti, což mu usnadňuje útočit způsobem, který by mu v reálném světě přišel nepřípustný. Práce s agresory, kteří jsou často sami oběťmi snažícími se uniknout z vlastního traumatu, je proto pro zastavení tohoto řetězce nezbytná.
AI dokáže nebezpečný obsah detekovat dříve, než se rozšíří, ale zároveň dává pachatelům do rukou ničivé nástroje. Největší hrozbou jsou deepfakes – realistické, ale falešné materiály. Tyto technologie vedou k drastickému nárůstu sexuálně explicitního zneužívání, které cílí především na dívky a mladé ženy.
Hrozba deepfakes představuje nový rozměr újmy. Nejde jen o ničení pověsti, ale o hluboká psychologická traumata, která mohou přerůst v závažnou trestnou činnost související se sexuálním násilím na dětech.
Unie na tento vývoj reaguje prostřednictvím již schváleného (ale stále upravovaného) Aktu o AI. Ten má ve třetím čtvrtletí (Q3) roku 2026 zakázat AI systémy, které manipulují se zranitelnostmi dětí. Zároveň zavede povinnost jasně označovat veškerý AI generovaný obsah, aby bylo hned zřejmé, co je realita a co podvrh.
EU plánuje podpořit zavedení celounijní aplikace pro online bezpečnost, inspirované úspěšným francouzským modelem „3018“. Tento nástroj má být pro děti digitálním záchranným lanem.
Klíčové funkce aplikace zahrnují:
- Snadné hlášení šikany přímo na linky pomoci.
- Bezpečné ukládání důkazů, které je klíčové pro pozdější vyšetřování.
- Adresná asistence (pomoc šitá na míru) díky přímému propojení na policii a služby ochrany dětí.
Zásadní roli zde hrají tzv. důvěryhodní oznamovatelé (trusted flaggers). Nejde o anonymní uživatele, ale o expertní subjekty – například specializované neziskové organizace nebo policejní útvary. Pokud tito experti nahlásí nelegální obsah, online platformy budou mít povinnost jej řešit prioritně a bez odkladu.
Je nebezpečným mýtem, že kyberšikana zasahuje všechny stejně. Digitální prostor často kopíruje a drsně zesiluje existující nerovnosti v reálném světě.
Děti z nízkopříjmových domácností čelí kyberšikaně výrazně častěji než jejich ekonomicky zajištěnější vrstevníci. Sociální znevýhodnění se tak stává terčem i v online prostoru.
Etnické a náboženské menšiny čelí nárůstu nenávistných projevů. Jak uvádí Evropská komise, 90 % evropských Židů se v posledním roce setkalo s online antisemitismem. Pro mnohé handicapované děti je pak tlak tak nesnesitelný, že se z digitálního života raději zcela stahují, čímž přicházejí o možnosti vzdělávání a sociálního kontaktu.
Vize Evropské unie pro rok 2029 směřuje k inkluzivnímu digitálnímu prostoru, kde ochrana dětí nezávisí na jejich poštovním směrovacím čísle. Legislativa jako Akt o digitálních službách (DSA), nová (funkční) aplikace pro nahlašování kyberšikany a důraz na digitální gramotnost jsou nezbytnými základy. Nicméně technika a zákony jsou pouze nástroje. Otázkou je, zda a jak se naplní nebo změní financování národních safer internet center. Financování a zajištění zdrojů pro boj proti kyberšikaně je v rámci akčního plánu EU má být řešeno několika způsoby, které kombinují přímou podporu stávajících sítí a využití zavedených unijních programů.
- Podpora sítí center pro bezpečnější internet (SICs): Komise uvádí, že budou (budoucí čas?) poskytnuty adekvátní zdroje, aby tato síť mohla převzít nové úkoly, jako je sběr konzistentních dat a provádění celounijních průzkumů prostřednictvím platformy Better Internet for Kids (BIK). Cílem je zajistit dlouhodobou kontinuitu této práce. Ale už nyní se zdá, že rozpočet EU může mít s plněním této kapitoly problém. Proto akční plán zmiňuje i další zdroje, byť to zatím trochu připomíná provizorní lepení děr. Jako další možné zdroje financování strategie tedy uvádí:
- Využití programu Erasmus+: Od výzvy v roce 2026 bude v rámci programu Erasmus+ posílena oblast „pohody ve škole“ (well-being), aby bylo možné lépe podporovat, monitorovat a povzbuzovat projekty zaměřené přímo na boj proti šikaně a kyberšikaně.
- Programy pro vnější spolupráci: Pro země mimo EU (zejména kandidátské a sousední země) využívá Unie k financování osvětových programů a programů na ochranu dětí nástroj NDICI – Globální Evropa.
- Další unijní iniciativy: Prevence a budování digitální gramotnosti jsou financovány také skrze Evropský sbor solidarity a evropské digitální platformy, jako je Evropská platforma pro školní vzdělávání (ESEP).
Může legislativa a jedna aplikace skutečně nahradit chybějící empatii a lidskost v digitálním světě? Nebo zvítězí morální disinhibice a agresivita? Můžeme si vzít holínky a rukavice a ponořit se do jakékoliv z debat třeba pod článkem na Novinkách. Ale to přeci není reálná diskuze reálných lidí ne? Že ne…
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU