Lesk a bída českých 3G sítí: Zjistili jsme, jak mají operátoři pokryto

13. 7. 2012
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Ačkoli bychom už nejraději mapovali pokrytí ČR 4G sítěmi, ještě nějakou dobu se budeme muset spokojit s jejich předchůdci. Jaké je tedy skutečné pokrytí 3G sítí v České republice? A jaký je rozdíl mezi maximální, reálnou a reálně reálnou rychlostí?

Při výběru vhodného mobilního připojení například k přenosnému počítači nelze kalkulovat jen s cenou a dalšími parametry datových tarifů. Je třeba zohlednit i datové technologie, které jednotliví operátoři ve svých sítích druhé a třetí generace nabízejí. Zmapovali jsme tedy aktuální stav, který prozrazuje, že sítě třetí generace (3G) na bázi UMTS čeští operátoři stále rozšiřují.

V roce 2012 si za to samozřejmě už kdovíjakou pochvalu nezaslouží. Navíc se své zákazníky snaží ohromit vysokým číslem vyjadřující pokrytí populace. Že však při toulkách českých venkovem kvůli malému pokrytí území České republiky často není po sítích třetí generace mnohdy ani vidu, ani slechu, tím se už příliš nechlubí.

Příkladem budiž Telefónica (O2), která podle dat z letošního června pokrývala svou UMTS sítí přes 75 procent populace, ale k pokrytí území České republiky se nám odmítla vyjádřit. Konkurence byla sdílnější: T-Mobile prozradil, že svou UMTS sítí v červnu pokrýval téměř 85 procent české populace a polovinu území České republiky. Vodafone uvedl, že v červnu svou UMTS sítí pokrýval 73 procent české populace a čtvrtinu území České republiky.

Jak vidno, pokrytí populace a území se značně liší. Je to dáno tím, že výstavba sítí třetí generace prioritně probíhá ve větších městských aglomeracích a v přilehlých menších městech a obcích. Pokud se tedy pohybujete po větším městě, s největší pravděpodobností si signál sítě třetí generace najdete. Ovšem někde pod stanem nebo u venkovského rybníka můžete být kolikrát rádi za datově použitelný signál sítě druhé generace.

Kolik času „trávíte“ se svým mobilním zařízením v 3G síti?

Různé technologie, různé rychlosti

Čeští mobilní operátoři ve svých UMTS sítích používají různé technologie s různou maximální teoretickou i reálnou přenosovou rychlostí i různou dostupnost. Vysoké rychlosti proklamované v marketingových materiálech negarantují. K tomu by byla potřeba podstatně jiná infrastruktura a ceny datových tarifů by vyletěly do závratných výšin.

Navíc ty nejrychlejší technologie často nejsou dostupné v celé síti a samozřejmě vyžadují kompatibilní zařízení (modem), což jako zákazník musíte také zohlednit. Nemá smysl si vybírat operátora podle datové technologie v 3G síti, pokud si zároveň nepořídíte kompatibilní modem.

U Telefóniky je to jednoduché. Ta v celé své UMTS síti nabízí pouze technologii HSDPA s rychlostí downloadu teoreticky až 7,2 Mbit/s a uploadu až 2 Mbit/s. Jaké reálné rychlosti ale může svým zákazníkům přislíbit? Telefónika uvádí, že průměrem v její UMTS síti je download o rychlosti 4 Mbit/s a upload o rychlosti 1,4 Mbit/s.

T-Mobile svým zákazníkům poskytuje v UMTS sítí datovou technologie HSPA+ DC. Teoretická rychlost downloadu je v jejím případě až 43,2 Mbit/s a uploadu pak až 5,76 Mbit/s. „Reálná rychlost záleží na počtu uživatelů v buňce, parametrech zařízení, vzdálenosti od vysílače atd. První testy v živé síti ukázaly hodnoty downloadu okolo 30 Mbit/s, upload se blížil maximálním hodnotám.“ uvedla pro Lupu tisková mluvčí operátora Martina Kemrová.

Jenže technologii HSPA+ DC nemá T-Mobile nasazenou zdaleka v celé síti. T-Mobile uvádí, že bude do konce roku dostupná v 16 procentech jeho sítě třetí generace (na zhruba 450 z 3 000 vysílačů). V celé 3G síti nabízí základní technologii HSPA+, jejíž teoretická maximální rychlost činí v případě downloadu až 21,6 Mbit/s a u uploadu až 5,76 Mbit/s. Reálná rychlost stahování se podle tiskové mluvčí Martiny Kemrové pohybuje v průměru okolo 13 až 15 Mbit/s.

Vodafone je na tom s datovými technologiemi v síti třetí generace podobně. Také začal s implementací HSPA + DC, u níž je nejvyšší dosažitelná teoretická rychlost downloadu 43,2 Mbit/s. Podle Alžběty Houzarové z tiskového oddělení operátora „při dobrých radiových podmínkách se pak reálná rychlost stahování n pohybuje kolem 33 Mbit/s.

Vodafone dosud technologii nabízí pouze v Berouně a před karlovarským Mezinárodním filmovým festivalem ji spustil i v centru Karlových Varů (coby partner tradičního festivalu). V Karlových Varech proklamuje maximální rychlost download pouze 30 Mbit/s.

V celé 3G síti pak Vodafone nabízí základní datovou technologii HSPA+, ovšem aktuálně z důvodu konektivity vysílačů je reálné využití HSPA+ na cca 71 procent vysílačů. Na zbývajících 29 procent vysílačů je z pohledu rychlosti dostupná technologie HSDPA. Jestli tedy Vodafone chápeme správně, tak u 29 procent vysílačů je sice HSPA+, ale rychlost odpovídá technologii HSDPA. 

Maximální teoretická rychlost downloadu při použití technologie HSPA+ je 21,6 Mbit/s. Reálná rychlost downloadu se má podle operátora pohybovat kolem 18 Mbit/s. U HSDPA, resp. v případě těch výše zmíněných 29 procentech vysílačů, je maximem pro download 14,4 Mbit/s. Reálná rychlost stahování dat by se podle Vodafonu měla pohybovat okolo 12 Mbit/s. 

Reálná rychlost vs. reálně reálná rychlost

Také se vám operátory udávaná reálná rychlost zdá poněkud nadsazená? Podle měření, která v květnu provedli uživatelé na DSL.cz, výše zmíněné reálné rychlosti mají k realitě daleko. DSL.cz na základě svých dat uvádí jako průměrnou naměřenou rychlost stahování v 3G sítích následující hodnoty:

  • Telefónica: 2,43 Mbit/s (operátor slibuje 4 Mbit/s)
  • T-Mobilu 3,92 Mbit/s (operátor slibuje 13 až 15 Mbit/s)
  • Vodafonu 3,4 Mbit/s (operátor slibuje 12 Mbit/s).

Dlužno dodat, že podle statistik DSL.cz se meziročně rychlosti v 3G sítích výrazně zvýšily, což ještě více podtrhuje zoufalou situaci českého mobilního vysokorychlostního připojení. Telefónica si v měřeních na DSl.cz měla polepšit o 33 procent, T-Mobile o 44 procent a Vodafone dokonce o 66 procent. 

Samozřejmě to můžeme brát z pohledu „poloviny plné sklenice“, že rychlost meziročně výrazně stoupla, ale také je tu pohled „poloviny prázdné sklenice“, podle kterého byly loni naměřené rychlosti opravdu velmi nízké.

Operátoři nemají podobná počítadla rádi a zdůrazňují, že u mobilního připojení je třeba zohlednit řadu faktorů majících vliv na rychlost. To sice ano, ale pokud se operátorů ptáme na reálnou rychlost, neměli by kalkulovat s ideálními nebo dobrými podmínkami, ale se skutečnými podmínkami, kterým bude zákazník čelit. A ty spíše odráží výsledky z těchto orientačních nástrojů pro měření přenosové rychlosti. Svou přenosovou rychlost si můžete orientačně změřit i zde na Lupě.

Co říkáte na reálné rychlosti deklarované operátory?

Kam nechodí UMTS, tam chodí EDGE

Pokrytí sítě třetí generace zdaleka nekopíruje pokrytí sítě druhé generace. Při počítání pokrytí populace jsou na tom české 3G sítě poměrně dobře (i když v tomto stavu měly být již před několika lety), ale pokrytí území není ke chlubení. Pokrytí území je přitom u mobilního připojení důležité, protože uživatelé jsou v pohybu a nemusí se pohybovat jen v rámci větších aglomerací. 

Dobrou zprávou je, že v takřka celé své síti druhé generace dnes mobilní operátoři místo už naprosto nevyhovujícího GPRS nabízejí teoreticky výrazně rychlejší EDGE. Může to znít směšně, ale na českém trhu mobilního připojení je velkým pokrokem, že dnes je EDGE dostupné takřka všude (v síti). Vždyť ještě před několika lety, když už ve světě data tekla vysokou rychlostí v sítích třetí generace, Vodafone uváděl jako velkou konkurenční výhodu dostupnost technologie EDGE ve většině své sítě.

Zpět však do současnosti, kdy Telefónica uvádí, že technologie EDGE je v její síti dostupná na 99 procentech území České republiky (při velkém pokrytí tedy zjevně není pokrytí území tajemstvím). T-Mobile uvádí, že technologie EDGE je dostupná pro více než 98 procent populace a Vodafone pak prozrazuje, že EDGE je k dispozici na 96 procentech území České republiky.

Zde vzhledem k pokrytí sítí druhé generace rozdíl mezi uvedením pokrytí území (Telefónica a Vodafone) a populace (T-Mobile) nehraje tak zásadní roli. Zajímavější jsou rozdíly ve slibovaných rychlostech a rychlost z praxe. Přestože jsme se všech operátorů ptali na maximální i reálnou rychlost downloadu a uploadu, každý z nich zpracoval odpověď po svém.

Marketing meeting Ai a tvorba obsahu

Maximální rychlosti EDGE jsou zase jen čirou teorií

Telefónica se u EDGE podělila o údajně průměrnou rychlost, která se v případě downloadu má pohybovat okolo 200 kbit/s a v případě uploadu okolo 100 kbit/s. T-Mobile odpověděl jen údajem o maximální rychlost downloadu, která má činit až 236,8 kbit/s. Totéž Vodafone, který jako maximum rychlosti downloadu uvedl 240 kbit/s.

A realita? Pokud za ní budeme považovat data z DSL.cz opřená o orientační měření rychlosti koncových uživatelů z letošního května, tak průměrná přenosová rychlost downloadu v sítích druhé generace u Telefóniky činí 100 kbit/s, tedy přesně polovinu průměru udávaného operátorem. U T-Mobilu jde o 127 kbit/s a u Vodafonu pak jen 96 kbit/s. Operátoři T-Mobile a Vodafone sice neposkytli údaje o průměrné rychlosti, ale minimálně data z DSL.cz naznačují, že udávané rychlostní maximum je i v případě EDGE čirou teorií.

Autor článku

Autor je nezávislý novinář a publicista věnující se informatice, elektronice a telekomunikacím. V těchto oborech i podniká. Se serverem Lupa.cz spolupracuje již řadu let jako externí redaktor.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).