Upřesněme si, co vlastně budeme nakupovat. Abychom porovnávali porovnatelné, rozdělíme nakupované komponenty do následujících skupin:
- Vybudování MAN je projekt, který má za cíl poskytnout školám a jejich zřizovatelům možnost komunikovat dohromady na rychlostech nejméně v řádu megabitů za sekundu. Protože v různých lokalitách jsou různé podmínky (jak morfologie terénu, tak vlastní připravenost a ochota škol cosi vytvořit), je vhodné pro tento subprojekt vyčlenit sumu peněz (např. první rok 10 milionů) a přidělovat prostředky na základě grantového principu (má to i tu výhodu, že případný hrozící přebytek rozpočtu při skluzu ostatních projektů můžeme efektivně vynaložit zde). Zároveň bude uplatněn princip, kdy bude ze subprojektu přispíváno pouze na budování takové sítě, nikoliv na její provoz.
- Druhou skupinou jsou tranzitní sítě. Do rozpočtu na tranzitní sítě započítáme následující komponenty: koncové komunikační zařízení ve škole (tzv. CPE), trasu od školy směrem ke krajskému centru (vzhledem k rozlohám krajů se dá očekávat, že trasy nebudou delší než 50 km a tudíž můžeme požadovat jednotnou cenu) a zakončení komunikační trasy v telekomunikačním (L2) rozhraní páteřního směrovače. V ceně počítáme jak zřizovací poplatek, tak měsíční paušál operátorovi. Tranzitní sítě musejí umět škálovat rychlost datového toku od 64 Kb/s do 2 Mb/s po krocích 64 Kb/s. Počítáme s trvalým (žádné ISDN) datově neomezeným připojením.
- Třetí částí je vybavení krajských center. I když máme za cíl nenakupovat hardware, přece jen je pro tuto chvíli vhodné vyčíslit potřebné prostředky (přestože jejich pořízení může být skryto například v leasingu, ve splátkách nebo v servisní smlouvě). Pro jednoduchost počítejme s tím, že se nám v krajském centru bude koncentrovat kapacita 50 Mb/s v 64 – 2048 Kb/s tocích (cca 500 datových toků), a to následujícími technologiemi (ve zhruba stejném počtu): ATM, strukturované sériové toky (E1 a E3) a IP VPN – IPSec (ukončení ethernet). Krajské centrum ovšem také připojuje lokální distribuční centrum aplikací, zde počítejme s počtem 10–20 ethernetových (100 BaseTX) přípojek (realizovaných ethernet přepínačem). Poslední požadovanou funkčností je jeden (či dva) port pro připojení do centra (rychlost 34 – 155 Mb/s, rozhraní E3, STM-1 nebo 100 BaseTX). Celkem bude potřeba deset takových sestav (na každý kraj, včetně Prahy, jednu).
- Konektivitu z krajů musíme přivést do centra. Zde je předmět čtvrté části. Páteřní síť, která nám umožní propojit deset krajských center. Je otázkou, jak by měla taková topologie vypadat. Z hlediska zálohovatelnosti sítě se jako optimální jeví kruh, ten však není vhodný pro efektivní distribuci zátěže – pokud je totiž většina komunikace vedena mezi jednotlivými úrovněmi (tj. centrum – kraj) a nikoliv na stejné úrovni (kraj – kraj), potřebujeme v propojích uzlů přiléhajících k centru násobnou kapacitu než v propojích uzlů od centra vzdálených. Nejjednodušší (a pravděpodobně i nejlevnější) variantou je klasická hvězda. Pokud se tedy rozhodneme pro hvězdu, potřebujeme deset dvoubodových spojů ve směru kraj – centrum o kapacitě 34–155 Mb/s. V ceně počítáme jak zřizovací poplatek, tak měsíční paušál operátorovi.
- V centru budeme také potřebovat nějakou IP technologii pro ukončení páteřních okruhů a pro konektivitu do českého (NIX.CZ) a mezinárodního Internetu. Jak zhruba bude vypadat páteřní síť, už víme. Pro připojení do NIX.CZ počítejme s 100 Mb/s nebo 1 Gb/s ethernet okruhem, pro zahraniční připojení s okruhem o kapacitě 10 Mb/s na E3 rozhraní. Protože bude centrum obsluhovat několik aplikačních systémů, počítejme se dvěma ethernet přepínači se 48 100 Mb/s porty a 1 Gb/s připojením.
- Předposlední komponentou je externí konektivita. Počítejme s připojením do NIX.CZ a IP tranzitem o výše uvedené kapacitě. V ceně počítáme jak zřizovací poplatek, tak měsíční paušál operátorovi.
- No a poslední (nikoliv však významem) je koordinace sítě na IP vrstvě. Do této oblasti můžeme zahrnout veškeré chování sítě navenek, počínaje naplánováním adresace přes získání IP adres a AS od RIPE, dále přes provoz NCC (Network Control Center) až po traffic engineering postavené sítě. Tato součást je nejvíce „fuzzy“ a jedna z variant hovoří o možnosti jí zakomponovat do „páteřní sítě“, nicméně pro naše účely zůstane samostatná.
Popsali jsme všechny potřebné komponenty, které potřebujeme k provozu sítě. Teď nastává ta nudnější část problému, kdy se každý ponoříme do ceníků svých dodavatelů (či svých nákladových analýz) a pokusíme se vykalkulovat, kolik by taková síť stála.
Laskavý čtenář nechť to vezme jako výzvu jeho vlastním odborným schopnostem a pokusí se takovou věc zkalkulovat. Nechť to vezme jako takový malý eWorkshop, který je blíže realitě než P2P síť v každé domácnosti.
Kalkulace, nebo i jen jejich části, pište jako komentáře nebo přímo na autorovu e-mail adresu. Výhodou může být fakt, že nemusíte prozrazovat identitu firmy :-).
