Kibuc Re'im leží pár kilometrů od pásma Gazy a už před více než dvěma lety se stal jednou z temných součástí historie Izraele. Členové palestinského hnutí Hamás si tuto oblast zvolili jako jeden z několika cílů teroristických útoků. Na hudebním festivalu Nova, který probíhal nedaleko kibucu, zabili 378 lidí a 44 dalších vzali do zajetí jako rukojmí. Dnes je zde pietní místo plné fotek obětí a vzpomínek na ně. Mladá přeživší dívka, která se do Izraele před lety dostala jako dcera rodičů imigrantů z Afriky, na místě Lupě popisuje chaos, který Hamás rozpoutal: “Přežila jsem, protože jsem ležela na zemi a dala si ruce za hlavu. Dostala jsem ránu pažbou, všude byla krev, takže si terorista myslel, že jsem mrtvá. Odnesly to ale hlavně ruce.”
Co se dozvíte v článku
Odnesl to ale také její psychický stav, což platí o celém izraelském národu. Hamás sedmého října 2023 nezaútočil jen na hudebním festivalu, ale také na dalších místech. Došlo ke střelbě, upalování, znásilňování a dalšímu násilí. Obyvatelé Izraele to dnes popisují jako velké národní trauma. “Mysleli jsme, že bezpečnostní situaci máme pod kontrolou a že naše opatření jsou dostačující. Hluboce jsme se mýlili,” nastiňuje Izraelec, který velkou část života strávil v Silicon Valley jako odborník na IT. Po útoku Hamásu se vrátil do mateřské země pomáhat a kromě jiného provádí po místě nedaleko Re'imu, kam Izraelci jako další ze vzpomínek svezli od teroristů zapálená a rozstřílená auta.
Izraelský voják nedaleko Pásma Gazmy
Výsledek tohoto národního šoku známe. Izraelská armáda zaútočila na Gazu s cílem zneškodnit Hamás a vysvobodit rukojmí, operace vedla například i v Kataru. Jde o kontroverzní vedení války, mezinárodní pozorovatelé mluví o humanirární katastrofě. Teroristé zároveň situace využili k šíření propagandy a přispěli k tomu, že židovský stát začal i v západním světě ztrácet podporu. Podařilo se mobilizovat například početné arabské obyvatelstvo v Evropě nebo některé skupiny studentů univerzit.
Situace v Gaze a Izraeli je teď o něco lepší. Americký prezident Donald Trump přišel s mírovým plánem, který sice ještě zdaleka není splněn, ale je větší klid. Na řadě míst Izraele jsou nyní k vidění transparenty s nápisy “Thank you, Trump!”. Zajímavé je také sledovat situaci v okolí pásma Gazy. Ukazuje, jak v praxi vypadá civilní “back office” války. To se například začátkem listopadu sluníte na benzince v poušti pár kilometrů od Gazy, když najednou přijedou tři vojenské hummery. Vojáci natankují palivo, zaprášení z fronty i s kulomety na zádech si koupí kávu a limonádu, nasednou a zase odjedou.
Má to daleko do skutečného míru a turisté se do Izraele nehrnou. A protiizraelské a protižidovské nálady ve světě přetrvávají, stejně jako humanitární krize v Gaze. Celá tato situace má dopad také na to nejcennější, co Izrael do jisté míry definuje a co mu zajišťuje živobytí, postavení ve světě a bezpečnost: vědu, výzkum, vývoj a moderní technologie.
Ekonomika díky hi-techu roste i během války
Nebudeme posté opakovat příběh startup nation, takže jen ve zkratce. Izrael je země v poušti, nemá přírodní bohatství a suroviny a je obklopena naštvanými sousedy. Aby přežila, musí na to jinak, což znamená hi-tech a inovace. Klíčovou roli hrají armáda a povinná vojna. Například jednotka 8200 si vybírá ty nejlepší matematiky, fyziky či programátory, mladé lidi vystavuje reálnému vedení, tlaku a stresu, z čehož pak vzniká vlna úspěšných technologických firem od Check Pointu po mnoho dalších.
Izrael je tak jednou z nejbohatších zemí na světě. Jeho roční HDP na hlavu dělá více než 60 tisíc dolarů, zatímco Česko je na 35 tisících. “Naše ekonomika je nad očekávání stabilní i během války. Letos by měl být růst kolem 2,5 procenta. Motorem je technologický sektor, tomu se daří dobře a je velmi flexibilní, takže se ekonomika dokázala rychle přizpůsobit. Dále logicky prosperuje obranný průmysl,” vysvětluje v centru Jeruzaléma na ministerstvu zahraničí obehnaném ploty, ostnatými dráty, kamerami a vojáky Ophir Kariv, který zde šéfuje ekonomické sekci. A další číslo: izraelská burza letos roste o skoro 30 procent. Izrael je takové světovou jedničkou v počtu jednorožců, tedy startupů s hodnotou jedné miliardy dolarů a více, na hlavu.
Co taková flexibilita znamená v praxi? Technologie lze často rychle iterovat či přesměrovat jiným směrem, mnohdy kromě výpočetní infrastruktury nejsou nutné nákladné změny. “Máme také případy, kdy lidé šli do války v Gaze a vzali si s sebou notebooky. Během služby pracovali, protože jejich startup musel běžet,” popisuje Kariv. Nicméně zároveň přiznává, že válka je pro ekonomiku rizikem, protože část práceschopné populace stahuje z pracovního rytmu na frontu. Během války v Gaze bylo povoláno přes 300 tisíc lidí v rezervě.
Zhruba 57 procent izraelského exportu je hi-tech, který se podílí více 20 procenty na HDP. Jde o civilní, ne obranné technologie. Vliv oboru na celou zemi je tedy masivní. Ještě před asi 10 lety byl podíl hi-techu kolem 40 procent. Izrael dává 6,4 procenta HDP na výzkum a vývoj (Ratio of National Expenditure), v roce 2014 to dělalo 4,2 procenta. Opět jde o číslo bez obranných investic. Další technologické země jako Jižní Korea nebo USA dávají výrazně méně, jde o pět, respektive 3,5 procenta. Židovský stát se drží konzistentní strategie už od 70. let, kdy do země přišly první velcí zahraniční investoři Motorola a Intel.
Firmy neodešly
Izrael je sice ve velmi složité bezpečnostní situaci, to ale příliš neodrazuje zahraniční investory. Pár desítek minut jízdy autem od pásma Gazy a místa jednoho z teroristických útoků je město Beer Ševa, kde se kromě jiného nachází technologický park plný budov s logy nejznámějších technologických značek. Nové investice v zemi teď rozjela třeba Nvidia.
“V Izraeli máme asi 500 zahraničních center výzkumu a vývoje a ani jedna firma během aktuální války neodešla,” doplňuje Sabine Segal zástupkyně generálního ředitele Israel Export Institute, což je takový tamní CzechTrade.
Vývojové centrum společnosti Nvidia ve městě Beer Ševa
Přesto vše není ideální. “Po válce se příliv zahraničního kapitálu nezastavil, ale změnil se poměr. Více peněz jde do startupů ve vyspělejších fázích, ty v takzvané early stage mají problémy získat prostředky,” navazuje Kariv z ministerstva zahraničí. Vláda na to zareagovala vlastní podporou těchto začínajících firem.
Jak funguje část takové podpory, ukazuje návštěva jednoho z mrakodrapů v Jeruzalémě (ano, v historickém městě se běžně staví mrakodrapy a nikoho to jinak zvlášť nepohoršuje). V něm sídlí státem financovaná organizace Israel Innovation Authority. Ta se zjednodušeně řečeno dívá na to, co potřebuje hi-tech sektor, poskytuje, co je nutné, odstraňuje bariéry a snaží se minimalizovat byrokracii.
Tady máte peníze zadarmo
Jedním z nástrojů jsou investice ve výši 500 milionů dolarů ročně do firem tvořících průlomové technologie s vysokým rizikem neúspěchu. Izrael zaznamenal, že v technologiích obecně roste světová konkurence, takže už tolik neřeší obecný tech, kam lze dnes zařadit skoro všechno (různé online platformy a tak dále), ale takzvaný deep tech. Ten je vysoce rizikový, protože je náročný, a je na něj těžší sehnat peníze, protože investoři jsou opatrní.
Israel Innovation Authority takovýmto firmám poskytuje peníze, aniž by si od nich brala podíl, a dokonce do představenstev nedosazuje své lidi. “Jediným očekáváním je, že duševní vlastnictví zůstane v Izraeli. Jsou to peníze skoro zadarmo. Když firma neuspěje, vložené prostředky jsou pryč. Bereme na sebe riziko v deep techu, do něhož by skoro žádný komerční investor nešel. Chceme ty nejšílenější a nejodvážnější nápady. Risk je hlavně o stavu mysli,” popisuje Shlomi Kofman, viceprezident Israel Innovation Authority.
V Jeruzalémě teď kvůli válce mnoho turistů nenajdete, takže to v historické části města vypadá jak v Diablu.
Onen stav mysli je důležitý. Dokážete si představit, že v Česku svěříme podobné instituci půl miliardy dolarů ročně s tím, ať peníze “jen tak” rozdělí mezi firmy? Izrael nemá zakořeněné problémy kolem korupce, neefektivního přerozdělování, nechuti k riziku, nedůvěry nebo nepřejícnosti a hašteření. S trochou patosu řečeno, tady jde o život a formu národního sebeuvědomění. “Neexistuje u nás politik, který by byl proti hi-techu a jeho úspěchu,” doplňuje Kofman. Zásadní výhodou je to, že o rozdělování peněz rozhoduje komise složená ze skutečných odborníků z praxe.
V Izraeli je přes 1500 firem z kategorie deep tech, což je asi 20 procent ze všech aktivních společností. Tento typ podniků mezi lety 2019 až 2025 od investorů vybral necelých 30 miliard dolarů. Mezi podpořené úspěchy patří třeba Mobileye, tvůrce autonomních systémů pro auta. Izrael mimochodem nevyrábí žádné automobily, ale má v oblasti automotive 700 startupů. Jsou různého druhu, asi každý slyšel o Waze.
Ruský a ukrajinský žid vedle sebe
Stav mysli se přelévá i do akademického prostředí. Technion v Haifě a Tel Aviv University v hlavním městě patří mezi 10 nejlepších univerzit na světě. Při jejich návštěvách na vás vyskočí připomínky, že tady působili či působí nositelé Nobelovy ceny a tvůrci průlomových technologií. Mnoho z akademiků se vrhá do podnikání a přenáší bádání do praxe. “Představte si tradičního profesora v Evropě. Byl by schopný a ochotný vzít svůj výzkum, udělat z něj firmu a stát se výkonným ředitelem?” ptá se řečnicky Kofman. Minimálně v Česku odpověď známe – něco takového skoro nevidíme.
Procházka přes kampus Tel Aviv University je kromě jiného ukázkou toho, jak k sobě židé mají blízko a jak často si pomáhají, i když nežijí v Izraeli. V areálu vysoké školy vedle sebe například stojí dvě moderní budovy nesoucí jména po svých donorech. Jednu financuje Roman Abramovich, ruský žid a oligarcha. Druhou sponzoruje Jan Koum, původem ukrajinský žid, který spoluzaložil a prodal WhatsApp. Připomeňme, že Izrael v minulosti těžil z příchodu židů ze zemí Sovětského svazu, často matematiků, inženýrů a dalších chytrých mozků.
Přesun mozků na problematický jih
Israel Innovation Authority má prsty i v organizaci Synergy7 sídlící v Beer Ševě nedaleko Nvidie. Státní organizace svěřuje Synergy7 část svých peněz, podobně jako Dell, Ben Gurion University nebo Elbit Systems, významná izraelská zbrojní firma. Beer Ševa je na jihu Izraele nedaleko Gazy, kde to není taková ekonomická jízda a nejde o tak atraktivní lokalitu, jakou je Tel Aviv. Cílem vlády bylo vybudovat ekosystém, který jih země pozvedne. Synergy7 tedy spojuje lokální technologický ekosystém, poskytuje mu kontakty, rady a peníze a pomáhá s exportem.
Důležité bylo začlenění armády, která na jih přestěhovala velkou část svých kapacit ve vyhlášeném kybernetickém prostoru. “To zásadně pomáhá s přísunem talentů, kteří se jen tak do této oblasti nehrnou. Nedaleko je Gaza a stala se zde bezpečnostní katastrofa. Armáda je tedy velký přínos. Co vojáci umí nejlépe, je vzít osmnáctiletého člověka a udělat z něj špičkového inženýra,” nastiňuje v Beer Ševě Harel Ram, výkonný ředitel Synergy7. “Jeho” organizace se kromě kyberbezpečnosti soustředí na robotiku, bio technologie nebo medtech.
“Dopad vojenské služby je na naše myšlení a schopnosti skutečně významný,” doplňuje Kofman. Jasné jsou i dopady armádních inovací a takzvaných dual use technologií na vývoz. Lupa například v Tel Avivu navštívila společnost D-Fend Solutions, která vyvíjí technologie pro detekci dronů a jejich zneškodnění. Ty se používají jak ve vojenských scénářích, tak v běžném prostředí. Mezi zákazníky patří fotbalová Liga mistrů, která pomocí D-Fendu hlídá bezpečnost na stadionech. D-Fend je aktivní i na našem trhu, dodává některým státním složkám. “Zájem o naše technologie má třeba Agrofert, probíhají jednání,” přibližuje Marina Aibinder, obchodní ředitelka pro střední a východní Evropu.
Další zajímavou expandující firmou z oboru je ParaZero zaměřující se na shazování zásilek z dronů na zem, k čemuž vyvíjí parašutistický systém. To se opět může hodit jak armádám, tak třeba při záchranných a humanitárních akcích. ParaZero kromě toho vytvořila protidronovou pušku schopnou pomocí sítě sundat letící útočný dron.
Vývoz zbraňových systémů je pro Izrael novou účinnou formou diplomacie. Jeho obranné technologie v posledních letech kupují i muslimské a arabské země jako Maroko, Spojené arabské emiráty, Bahrajn nebo Indonésie. Není to tak, že by tyto země měli židovský stát nějak zvlášť v lásce, postupují ale pragmaticky.
Národní pnutí a otázka ultraortodoxních židů
Ovšem vše v Izraeli není tak zelené. Jak sami Izraelci přiznávají, ve státě je mnoho pnutí, což způsobuje jak bezpečnostní situace, tak například kroky Benjamina Netanjahua v řešení těchto problémů. “Izraelská společnost je uvnitř vřavy. Asi budeme muset velkou část věcí přebudovat, hlavně vládu, ministerstva a podobně,” zamýšlí se Oded Distel, někdejší zaměstnanec ministerstva pro ekonomiku a nyní zakladatel a výkonný ředitel firmy Tal-Ya zaměřené na hi-tech v zemědělství (další velké téma země vzhledem umístění v poušti).
“Izrael vděčí svému úspěchu tomu, že jsme budovali novou zemi a společnost, takže vznikl společný zájem, sounáležitost a pocit identity. Dále je to díky malé hierarchii, službě v armádě a židovské tradici kladení dotazů, debatování a zpochybňování,” navazuje Distel.
Mezi velké obavy Izraele patří takzvaný brain drain, tedy odliv mozků. Lodé mají obavy o bezpečnost, jiní nesouhlasí s politikou Netanjahua. Politika se v zemi velmi polarizuje. Odhady mluví o tom, že během dvou let ze země odešly minimálně vysoké desítky tisíc lidí, často vzdělaných. Odchod údajně zvažuje až čtvrtina Izraelců, hodně lákavé je pro ně Česko.
Jednou z věcí, kterou země nejenom podle Distela bude muset vyřešit, je rostoucí populace ultraortodoxních židů čítající už 14 procent z celku. Muži nepracují, studují náboženské texty, berou podporu od státu a hodně se množí. Nábožensky orientovaní politici tak mají značnou moc a bojují třeba za to, aby ultraortodoxní židé nadále nemuseli do armády a do práce.
“Někteří z těchto lidí jsou brilantní mozky, umí například skvěle matematiku, i když jí v praxi nikdy nepoužívají. Jejich životním stylem je učit se tóru, což samo o sobě cvičí jejich mozky. Dělá to z nich dobré kandidáty na vzdělávání v hi-tech sektorech. Už na to máme programy, ale bude to dlouhodobý proces,” potvrzuje Ophir Kariv z ministerstva zahraničí.
Situaci mohou změnit i manželky těchto ortodoxních manželů. Ty totiž většinou na rozdíl od nich pracují, i když vychovávají i 10 a více dětí. Domácnosti jsou chudé a žijí v malých bytech, zároveň ale kolem sebe vidí, jak Izrael bohatne a staví čím dál více moderních mrakodrapů, restaurací, bytů, vil a infrastruktury. Ženy tlačí na své náboženství oddané může a zejména na děti, aby měli lepší formální vzdělání a alespoň částečně se zapojili do běžného ekonomického života.
“Tato a další témata budou jedním z hlavních témat budoucích voleb. Stejně tak se musí vyřešit minorita Arabů v Izraeli z toho pohled, že tito lidé jsou stále trochu na okraji a je potřeba jim dát více příležitostí a integrovat je do systému,” doplňuje Distel.
Výrazná česká pomoc
Další výzvou bude urovnat situaci ze zeměmi, které se od Izraele odklání. “Některé supermarkety a další prodejci v Evropě například nechtějí prodávat koncové zboží pocházející z naší země,” konstatuje Sabine Segal z Israel Export Institute. Řešením je opět hi-tech. “Když jde o čip v telefonu nebo firewall v datacentru, skoro nikdo izraelský původ neřeší. I proto, že to není vidět a není o tom povědomí. Koncový zákazník ale původ řešit může.”
Objevují se i jiné překážky. Například francouzská vláda na veletrhu Paris Air Show o aerospace zakázala Izraeli vlastní stánek týkající se obranného sektoru. Češi jakožto tradiční úzcí spojenci Izraele zdarma poskytli prostor na svém.
Z izraelské strany zaznívá mnoho chvály na spolupráci s Českou republikou, a to jak v byznysu, tak politice a diplomacii. “Všichni” znají jména Tomáš G. Masaryk (po něm je pojmenován i jeden kibuc či ulice a mladí Izraelci si myslí, že to byl jejich sionista), Václav Havel nebo Tomáš Pojar.
To může přinést řadu výhod. Jelikož některé jiné státy nejsou Izraelu nakloněny, Izraelci se snaží hledat více partnerů tam, kde jsou vítáni. Příští rok například do Česka zamíří velká delegace skládající se ze zástupců kybernetické bezpečnosti, IT a tak dále. V Česku nyní například expanduje vývojové centrum společnost Cato Networks jednoho z nejbohatších mužů Izraele. “Řekněme, že naše ambasády ve světě jsou velmi orientované na obchod,” popisuje Segal.
Češi pomáhají Izraeli i v další důležité kauze. Evropská komise přišla s návrhem pozastavit spolupráci s Izraelem v programu Horizon Europe, v rámci něhož tečou miliardy eur to výzkumu a vývoje. Také některé další evropské instituce uvedly, že není možné sloučit spolupráci s Izraelem z důvodu lidských práv.
Španělsko, Nizozemsko, Irsko, Lucembursko, Portugalsko, Belgie nebo Malta tyto snahy podporují a volají po širších opatřeních včetně pozastavení asociační dohody EU-Izrael. Proti tomu stojí koalice států, které odmítají využívat vědeckou a akademickou spolupráci jako politický prostředek k ostrakizaci Izraele. Hlasité je hlavně Německo a Českem, mezi silné odpůrce návrhu Komise patří i Rakousko, Bulharsko a další.
“Skutečně byly snahy pozastavit spolupráci s Izraelem. Naštěstí se na tom EU neshodla. Naše pozice byla celou dobu proti,” popisuje Lukáš Přibyl, vědecký diplomat působící v Izraeli. K odsouhlasení návrhu by byla potřeba kvalifikovaná většina. V zákulisí se mluví o tom, že by na vyloučení Izraele z Horizonu více prodělala Evropa, protože často nemá tak vyspělou vědu a hi-tech jako židovská země.
“Česko bylo od začátku proti a ministr Lipavský aktivistický krok Evropské komise vždy kritizoval jako nepromyšlený,” vzkazuje Mariana Wernerová, mluvčí ministerstva zahraničí. Nicméně téma se může ještě vrátit. “Společné projekty s izraelskými univerzitami a výzkumnými organizacemi v Horizon Europe mohou nadále běžet i vznikat, pokud nedojde k novému politickému rozhodnutí,” nastínila Linda Štucbartová, viceprezidentka Česko-izraelské smíšené obchodní komory.
Některé evropské univerzity a organizace se nicméně od spolupráce Izraele odklání i bez oficiálního zrušení programů. Často jsou pod tlakem studentů.
Židovský stát se vedle toho snaží změnit obraz své země pomocí vlastní propagandy s pokusem vyvážit propagandu Hamásu a protižidovských osob a institucí. Izraelské ministerstvo zahraničí má sekci zabývající se sociálními sítěmi, jenž se snaží šířit izraelský narativ kolem Gazy a dalších oblastí. “Necílíme na přesvědčené lidi, kteří nás nesnáší. Hledáme osoby, jenž chtějí slyšet náš pohled na věc. Ano, platíme Googlu nebo Metě, aby byla vidět naše reklama,” zakončuje Ophir Kariv z ministerstva zahraničí.
Cesta do Izraele proběhla s podporou izraelského velvyslanectví v ČR.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
