Dostáváme se však do úzkých, pokud si situace vyžaduje mít několik masek současně. Naštěstí v reálu se toto stává velmi zřídka. Jak často jste v jedné místnosti s rodiči, životním partnerem, kamarády i spolupracovníky současně? Napadá mě snad jen vaše vlastní svatba, ale ta je nanejvýš párkrát za život. A pak je tu pohřeb, ale u toho zase většinou nemusíte vést konverzaci.
Na internetu jste
– v kontrastu s běžným životem – v jedné místnosti se všemi, a pořád. V
sociálních sítích máte většinou jednu velkou skupinu lidí, se kterými sdílíte všechno.
Z toho vyplývají reálné problémy – lidé rutinně podceňují velikost svého
internetového publika, a neumějí se pak vypořádat s překryvem více sociálních sfér. Pokud
se vám nechce pročítat uvedené studie, stačí se místo toho krátce podívat na Failbook:
zhruba každý pátý příspěvek dokumentuje, jak se někdo na sociální síti
minimálně ztrapnil právě kvůli tomu, že neodlišil rozdílné sociální kruhy.
Tady se zastavím a začnu z druhé strany.
Přečtěte si tento náhodný výběr z portfolia Googlu: vyhledávání, Google Apps, Groups, Picasa, Blogger, Scholar, YouTube, Earth, Reader. Mnoho služeb, každá z nich řeší jiné spektrum problémů a oslovuje trochu jiné publikum – ale často také různé “masky” jednoho uživatele. V mém případě v podstatě nejsou dvě služby, kde se spojuji s jedním a tím samým kruhem lidí. Moje alba na Picase jsou určená jinému publiku než příspěvky v Google Groups nebo komentáře na YouTube nebo doporučení v Readeru. Jinými slovy, už dnes mám různé identity na různých googlích službách. Problém je v tom, že nemám místo, kde bych ty identity viděl pohromadě a mohl je spravovat. Ve skutečnosti netuším, jestli si můj blogpost určený primárně pro kamarády náhodou nepřečetli moji rodičové, atp. Nemám přehled.
Je chyba nahlížet na Google+ jako na “další novou službu od Googlu”. Je to projekt, ne služba. Projekt, jehož cílem je umožnit uživatelům, aby spojili své identity napříč službami Googlu – ale zároveň si ponechali různé “masky” a měli nad nimi z jednoho místa kontrolu. Proto je pro Google+ tak důležitý princip kruhů. (Kdo ho nezná, může si o něm přečíst (a pustit video) v nápovědě.) Mimochodem, napadlo vás, proč se projekt jmenuje “Google+”? Teď už vám to bude jasné: Google+ je “pouhé” vylepšení, upgrade uživatelské zkušenosti. Volné spojení všech služeb pod jednou střechou.
Fungují kruhy při běžném použití? Nepoužívají lidé Google+ jen jako další sociální síť? Dávají si vůbec práci s rozřazováním lidé do kruhů? To byla moje první obava, když jsem měl poprvé možnost projekt interně testovat na začátku roku 2011. Realita mě ale příjemně překvapila. Podle zatím nezveřejněné studie výzkumníků ze Standfordu se uživatelé Google+ nového přístupu ke sdílení rozhodně nebojí. 67,6 % příspěvků je sdíleno s definovaným kruhem, 5,8 % pak s konkrétním člověkem nebo lidmi. Naprostá většina uživatelů, kteří ve zkoumaném týdnu napsali alespoň jeden příspěvek, nepublikovala žádný z nich veřejně.
Sám už dlouho pozoruji obdobný efekt. Když se podívám na Google+ profil někoho, kdo znovu sdílel (reshare) můj příspěvek, abych viděl, jestli k němu něco zajímavého nepodotkl, často ten příspěvek nevidím (a to jsem skoro určitě v některém z kruhů dotyčného). Mnohdy v jeho streamu nevidím vůbec žádný příspěvek. Lidé prostě nemají potřebu sdílet všechno se všemi. Rádi si dají tu práci a namíří sdělení na okruh lidí, o kterých ví, že je bude zajímat. Jako v běžném životě.
Nabízí se otázka, proč se tento typ sdílení neujal v dosavadních sociálních sítích. Mnohé z nich nabízí něco podobného: skupiny, seznamy, atp. Nejjednodušší odpověď, která mě napadá, má co do činění s prioritou. Google+ je založený na kruzích. Uživatelé jsou před jeho užíváním motivováni si své kruhy vytvořit. A v tom, aby kruhy používali, je jim kladeno co nejméně překážek.
Jaká bude budoucnost Google+? Už dnes projekt spojuje služby Googlu, které předtím tak trochu žily vlastním životem. Pro mě jsou obzvlášť zajímavé technologie, které začínají vznikat nad novým modelem sdílení. Jednou z nich je Hangout. Přestože jde v podstatě o video-konferenční technologii, běžně se díky Hangoutu ocitám ve virtuálních setkáních, která mají k atmosféře video-konference na míle daleko. Jsem zvědavý, jaké další (částečně neočekávané) inovace Google+ přinese. S příchodem rozsáhlejšího API (se kterým si Google+ tým dává schválně – a moudře – na čas) jich doufám bude hodně. Mým snem a ambicí je, aby tady v České republice vznikly ty zajímavější z nich.
