Hlavní navigace

Média, která nejsou amatérská

Autor: 29
Vojtěch Bednář

Když se asi před měsícem rozpoutala aféra tzv. „falešných blogů“, byla to první vážnější rána pro zastánce amatérizace médií na Internetu. Jenže žádná amatérizace nebyla a není.

Blogpost na úvod

Pojem Web 2.0 je ve známosti přibližně čtyři roky. Pojem weblog něco přes deset let. Tak zvaná komunitní participace na obsahu webu ve smyslu, kdy samotní uživatelé jsou aktivními autory informací – ne jen glosátory a komentátory profesionály – se měla stát revolucí online žurnalistiky, a v určité perspektivě nejen jí. Před pár lety nadšenci nových technologií básnili o tom, jak webová média, jejichž struktura i principy fungování byly odvozeny od těch klasických, brzy zaniknou v moři komunity amatérů tvořících zadarmo či za nepatrný peníz obsah. Nestalo se tak, a já se domnívám, že se tak ani nestane. Dovolte mi tuto tezi, jíž zcela záměrně urážím komunitu, dokázat.

Žijte s námi

Na českém Internetu existuje několik serverů, které můžeme s trochou snahy označit za mainstreamová média. iDnes.cz, Aktuálně.cz, iHned, Lidovky, Novinky. Vydavatelé přinejmenším většiny z nich již od počátku kalkulovali nejenom s poskytováním informací médiem čtenářům a následným životem z reklamy, ale také s určitou mírou interakce čtenářů vůči poskytovateli obsahu. Někde zůstali u tradičních anket a komentářů k textům, jinde se pustili do hledání nových, typicky webových, žánrů komunikátů. Mezi ně patří online rozhovory, webové duely osobností, online reportáže, někdy s možností publika klást otázky. I vydavatel, který se nemá zájem angažovat v interaktivních sexy produktech, ale nakonec přistoupí na nutnost nějakým způsobem využít módní trend „amatérizace“ médií – zavede blogovací systém. Někde jen pro vyvolené (Aktuálně), většinou pro každého (iDnes, Lidovky).

Rozdíl mezi oběma přístupy je zřejmý. Pokud blog plní tzv. známá osobnost, zpravodajský web tak získává lacino kvalitní obsah, který přivádí čtenáře. Nedostatkem je nepravidelnost příspěvků (u těch nejzajímavějších autorů), garantuje se však jakási kvalita. Pokud jej plní čtenáři, médium má rychle ohromnou spoustu zaplněných stránek pro reklamu, avšak nerezignovat na kvalitu znamená poměrně tvrdě hlídat obsah, zvláště ten, který je zobrazován návštěvníkům jako preferovaný. Tedy; v prvním případě jsou exkluzivní a uzavřené deníčky lákadlem, ve druhém spíše žvanírnou a smysluplným odkladištěm uživatelů, kteří by jinak spamovali diskuze pod profesionálními texty. V každém případě se však zdá, že se mainstreamová online média naučila s fenoménem „komunitního“ přístupu a amatérské tvorby žít. Je to předskok onoho, dříve tak mnohými očekávaného okamžiku, kdy amatérská média rozdrtí ta profesionální?

Velký boj o malé pivo

Přestože zpravodajská a publicistická média mívají ve svých profesionálních krédech (a někdy i formálních statutech) řečeno informovat nezaujatě, vyváženě, pravdivě, a většinou se o to i snaží, nikdo to po nich nemůže chtít. Tím méně je možné očekávat nezaujatost po blogerech. Konec konců deníčky jsou osobní proto, aby vyjadřovaly osobní názory. Když pak někdo, veden jistě dobrým nápadem, zkusí blog využít jako reklamní médium, stává se obětí pravého masakru a profesionální novináři i odborníci mu to ve svých blozích pořádně natřou. Přitom jaký je rozdíl mezi klasickým virálním marketingem, kdy agentura vypouští sociální sítí šuškandy pomluvu konkurenčního produktu (šíří se rychleji než propagace vlastního), a využitím osobního deníčku ke komerčním účelům? Určitě v porušení pravidel daného blogovacího serveru. To je však důvod k ukončení účtu, a ne k mediálnímu masakru. A ostatně, jaký je rozdíl mezi reklamou, kterou na deníček umístila PR agentura a reklamou, kterou by tam umístil skutečný bloger, nakažený virálním marketingem?

Jádro pudla

Problém není ve využívání/zne­užívání deníčků, ale v jejich chápání jako takovém. Jestliže nadšenci amaterizace médií stále věří tomu, že nepravidelné příspěvky velké masy tvůrců různé kvality bez jakékoliv kontroly či s komunitní čtenářskou kontrolou, případně s demotivujícím editorstvím jednoho dne vytlačí profesionální média, pak pro ně představa vmíchání se PR do obsahu deníčků musí být pravou noční můrou. Média, která implementovala čtenářské deníčky do svých serverů, je musí držet na uzdě, a pokud se najde nějaký opravdu úspěšný autor, pak svůj blog buď přetaví na skutečný webový časopis (dotyčného „moje JÁ“ nechci jmenovat ani odkazovat, neboť bych mu zvýšil již tak vysokou návštěvnost), nebo se stanou luxusní přílohou, která funguje jako onen vzpomínaný tahač čtenářů www.neviditel­nypes.cz. Zbytek zůstává mořem někdy hutnější, jindy řidší protoplazmy názorů, výkřiků, poznámek a urážek. Tedy ničím, co by v brzké době mohlo konvenční profesionální média dohnat, natož pak překonat a jak někteří věří, nahradit.

Blogpost na závěr

Čtenáře, které vývody v tomto textu urazily, bych chtěl požádat o navštívení tohoto linku dříve, než se rozhodnou mne na svém blogu roztrhat. A pokud tak nakonec přece jen učiní, poprosím je, aby do svého nenávistného postu přidali odkazy na můj časopis o politice a na tento článek, neboť sekundární návštěvnost se vždy hodí. Touto uštěpačnou poznámkou jsem ve skutečnosti chtěl ukázat, kde je pravé místo trendu amatérského obsahu. Totiž ve filtrování a v nepřímé podpoře toho profesionálního. A výhledově určitě i v propagaci produktů, svůj blog má konec konců i nejhlasitější metalová kapela. Přinejmenším pro obecně zpravodajské servery to platí v současnosti, a ještě chvíli to platit patrně bude.

Anketa

Máte svůj blog?

Našli jste v článku chybu?