Hlavní navigace

Nové tarify a volba operátora

16. 1. 2002
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Co obnáší tzv. volba operátora a jak budou zpoplatňovány telefonní hovory, až u nás bude tato možnost dostupná? Jaký význam pak bude mít volný hovorový kredit, obsažený v měsíčním paušálu? Lze vysledovat nějakou souvislost mezi novými tarify Českého Telecomu a nadcházející možností volby operátora?

Nové tarify Českého Telecomu, nyní již definitivně posvěcené regulátorem, je vhodné posuzovat nejen izolovaně, například v kontexu loňských cen, ale je vhodné se zamyslet nad jejich významem v širším měřítku vývoje našeho telekomunikačního trhu. Pro tento vývoj bude velmi důležité to, co se odehraje v polovině letošního roku a na jeho samotném konci. Nejpozději v těchto termínech totiž musí být (ze zákona) v síti Českého Telecomu zavedena tzv. volba operátora (někdy označovaná též jako volba poskytovatele).

Zmíněné dva termíny souvisí s tím, že samotná volba operátora má dvě možné podoby. Obě se přitom týkají toho, že volající má možnost si vybrat, kdo bude zajišťovat „prostřední část“ jeho hovorů, ve smyslu následujícího obrázku:

Představa volby operátora

Představujme si například, že volající pan X (který je zákazníkem Českého Telecomu a jeho pevný telefon je připojen k síti Českého Telecomu), volá panu Y (jenž je také zákazníkem Českého Telecomu). Pro jednoduchost si dále představujme, že pan X se nachází v Praze a pan Y v Brně a jejich vzájemný hovor je tedy meziměstský. „Úvodní část“ tohoto hovoru nutně musí být vedena po účastnické přípojce (místní smyčce) pana X, vedoucí do sítě Českého Telecomu. Stejně tak „závěrečná část“ hovoru k panu Y. Ovšem „střední část“ hovoru již nemusí nutně být vedena skrze síť Českého Telecomu a za jeho tarify – volba operátora je právě o tom, že tato střední část může být vedena jinudy, skrze síť jiného operátora, za jím stanovený tarif. Slovu volba je přitom vhodné rozumět tak, že právo výběru (volby) má volající, zde pan X, který také za hovor platí.

Nyní již si můžeme také naznačit, v čem se liší obě varianty volby operátora:

  • U volby operátora s tzv. individuální předvolbou (někdy též krátkou předvolbou, anglicky Carrier Selection, zkratkou CS) musí volající (pan X) pokaždé vytočit speciální prefix (10XX) ještě před číslem volaného (tj. číslem pana Y) a tím vždy znovu vyjádřit svou volbu operátora „střední části“ hovoru. Tato varianta by u nás měla být dostupná (v síti Českého Telecomu) nejpozději k 1.7.2002.
  • U volby operátora s tzv. pevnou předvolbou (či trvalou předvolbou, anglicky Carrier PreSelection, zkratkou CPS) pan X jednorázově (dopředu) vyjádří své přání ohledně volby operátora a toto je zaneseno do nastavení jeho telefonního účtu (resp. na příslušné telefonní ústředně, ke které je připojen). Efekt je pak takový, že kdykoli poté bude pan X volat panu Y, stačí mu vytočit jen číslo pana Y a příslušný hovor bude automaticky směrován skrze příslušného (předem vybraného) operátora. Samozřejmě, pokud by pan X měl pro konkrétní hovor jiné přání ohledně volby operátora, může jej vyjádřit tím že, před číslem volaného (pana Y) vytočí příslušný prefix a tato jeho individuální (jednorázová) volba „přebije“ dříve uskutečněnou předvolbu a hovor bude směrován skrze individuálně vybraného operátora. Tato varianta by měla být dostupná nejpozději od 1.1.2003.

Pro dokreslení významu obou variant si ještě řekněme, že volba operátora se nemusí týkat jen dálkových (meziměstských a mezinárodních) hovorů, ale může být nabízena i pro hovory místní. Pokud jde o variantu trvalé předvolby, zde připadá v úvahu několik „stupňů“ – uživatel si například může zvolit pomocí trvalé předvolby konkrétního operátora jen pro mezistátní hovory (a ostatní nechávat na svém „standardním“ operátorovi či na individuální volbě skrze krátkou předvolbu). Nebo si může zřídit trvalou předvolbu pro mezinárodní i meziměstské hovory. Stejně tak si ale může trvalou předvolbu zřídit pro všechny své hovory, tedy včetně hovorů místních (pokud to bude operátory nabízeno).

Jak a komu se bude platit?

Pojďme se nyní podívat na to nejzajímavější – jak a komu bude volající platit za hovory uskutečněné s využitím volby operátora. Ačkoli přesná pravidla určí teprve konkrétní nabídka operátorů, lze již dnes odhadnout alespoň základní principy.

Začněme nejprve první variantou, tedy krátkou (individuální) předvolbou a předpokládejme, že pan X se pro konkrétní hovor panu Y rozhodne využít služeb operátora A (nikoli Českého Telecomu). Účet za tento hovor pak pošle při nejbližším vyúčtování panu X operátor A, a to za celý tento hovor. Operátor A však sám realizoval jen část příslušného hovoru, a jeho začátek (i konec) mu pomohl zajistit Český Telecom (protože k jeho síti jsou připojeni pánové X i Y). Operátor A proto musí zaplatit Českému Telecomu určitý poplatek za tzv. zakončení hovoru (kvůli „konci“ k panu Y), a také za tzv. originaci hovoru (kvůli „začátku“ hovoru u pana X). K těmto částkám si přirazí svůj tarif za střední část hovoru a výsledek naúčtuje panu X v rámci svého účtu.

Nezapomínejme ale na to, že pan X jako zákazník Českého Telecomu platí svému operátorovi určitý měsíční paušál za existenci své pevné linky (za což se Telecom stará o správnou funkčnost příslušné přípojky) a v tomto paušálu může být zahrnut i určitý kredit na hovorné. Z tohoto hovorného pak jsou „kryty“ ty hovory, které jsou celé realizovány bez využití volby operátora (ačkoli jsem dosud nezaznamenal že by to Český Telecom explicitně řekl, předpokládám, že hovorový kredit nebude možné čerpat na hovory využívající volby operátora). Fakticky to tedy znamená, že veškeré hovory využívající volby operátora bude pan X platit samostatně, nad rámec volného kreditu, který má od ČTc, přímo příslušnému operátorovi. Tato skutečnost volajícího samozřejmě motivuje k tomu, aby tak až do vyčerpání kreditu činil co nejméně.

Z druhé strany Český Telecom jako operátor čelící nástupu konkurence musí mít zájem na tom, aby si svého zákazníka co nejvíce podržel – tedy musí mít zájem na co největším volném kreditu, dopředu vyinkasovaném od zákazníka. Přesně tak jsou nové tarify Českého Telecomu pro rok 2002 také konstruovány.

Z pohledu vzájemného konkurenčního boje mezi operátory je pak vcelku zřejmé, že čím vyšší bude fixní složka nákladů na telefonování a čím nižší bude hovorné, závislé na faktickém objemu provolaných minut, tím menší bude prostor pro konkurenci působící v rámci volby operátora. V tomto ohledu je jistě zajímavé, zda při určitém konkrétním zvýšení fixní složky neklesne hovorné na ideální nulu – alespoň tak, aby místní hovory mohly být zdarma. Jak jsem již psal v předchozím článku, šéf Českého Telecomu Přemysl Klíma s tím má „filosofický problém“. Naproti tomu předseda Českého telekomunikačního úřadu David Stádník se alespoň podle ISDN serveru vyjádřil v tom smyslu, že místní hovory zdarma očekává ve výhledu tří let. Pak už bude pro případnou konkurenci (skrze volbu operátora) prostor jen v mezinárodních a meziměstských hovorech. Zajímavou a jistě významnou souvislostí je v tomto ohledu i odhad Davida Stádníka, že měsíční paušál by ve stejném časovém horizontu měl vzrůst na úroveň někde mezi 300 až 400 korunami měsíčně.

Ještě předtím ale může prostor pro konkurenci vydatně zúžit také zmenšení počtu oblastí, ve kterých se volá jen místními hovory. V září t.r., v souvislosti s přečíslováním, by právě k takovéto vydatné redukci mělo dojít – tím se dále zmenší příležitost pro konkurenci působící na poli meziměstských hovorů. Perspektivně je možné i to, že meziměstské hovory v pevné síti zaniknou zcela a po celé České republice se bude volat jen místně (jako je tomu již dnes u mobilních sítí).

Další faktor, který může výrazně zúžit prostor pro působení konkurence, jsou propojovací poplatky – v našem příkladu jde o poplatek za zakončení hovoru (k panu Y) i za originaci hovoru (od pana X). V nedávných i nadcházejících propojovacích válkách celkem pochopitelně Český Telecom usiluje o co nejvyšší propojovací poplatky (při kterých jeho konkurenci zbude co nejméně na „střední část“ hovoru), zatímco alternativní operátoři prosazují naopak co nejmenší propojovací poplatky.

Když volný kredit ztratí smysl

Přejděme nyní k situaci, která nastane po zavedení trvalé předvolby (nejpozději k 1.1.2003). Pan X bude stále platit Českému Telecomu určitý měsíční paušál. Pokud v něm bude obsažen určitý volný kredit na hovorné, bude jej pan X moci využít jen pro ty hovory, které nejsou realizovány skrze volbu operátora (stále předpokládám, že Český Telecom neumožní čerpání „svého“ kreditu za služby jiného operátora). To mohou být například místní hovory, pokud si pan X zvolí trvalou předvolbu jen pro meziměstské a/nebo mezistátní hovory.

Ale co v situaci, kdy si pan X zvolí trvalou předvolbu pro všechny své hovory? Pak hovorový kredit zcela ztratí smysl, protože volající bude platit veškeré hovorné zvolenému operátorovi a volný kredit nebude mít za co čerpat. Podobně v případě, pokud by místní hovory byly zcela zdarma (a pan X měl volbou operátora nastaveno směrování všech dálkových hovorů). Analogicky v případě, že by byly ještě zcela odbourány meziměstské hovory. Volný kredit by také zde ztratil zcela smysl, protože by jej uživatelé neměli na co čerpat.

Proč platit paušál dominantnímu operátorovi?

Zastavme se nyní u toho, proč by musel náš hypotetický pan X stále platit měsíční paušál Českému Telecomu, i když by vůbec nevyužíval jeho služeb a prostřednictvím volby operátora by veškeré své hovory realizoval skrze jiného operátora (kterému by za tyto hovory také platil).

Zde je především nutné si uvědomit, že takovýto pan X by přeci jen využíval služby Českého Telecomu – konkrétně v tom smyslu, že je připojen k jeho síti, skrze účastnickou přípojku (místní smyčku), která patří Českému Telecomu a ten se také stará o její funkceschopnost. Právě za tuto místní smyčku – za její existenci a za udržování její funkčnosti – bude Český Telecom i do budoucna požadovat měsíční paušál.

Jak jsem psal již v předchozích článcích, Český Telecom dnes explicitně deklaruje svůj záměr vybalancovat náklady na přístupové sítě (místní smyčky a jejich zakončení na ústřednách) a na přenosovou síť (vše ostatní) tak, aby fixní paušál pokrýval právě náklady na přístupovou síť a hovorné krylo vše ostatní. To v kontextu výše uvedeného je zřejmě logické a správné. Problém je však v tom, jak velké jsou oprávněné náklady na přístupové sítě (místní smyčky).

Kde je šance?

Rychlé uzavírání prostoru pro potenciální konkurenci se nejspíše nezmění, dokud bude Český Telecom výlučným vlastníkem i provozovatelem všech přístupových sítí (místních smyček), alespoň pokud jde o bytové stanice. Významnou roli zde samozřejmě může sehrát regulátor tím, že ovlivní cenu, kterou si Český Telecom bude účtovat za existenci a správu místních smyček ve formě měsíčního paušálu (i za využití těchto smyček ve formě propojovacích poplatků).

BRAND24

Určité zlepšení by mohla přinést důsledná aplikace modelu LRIC (tj. Long Run Incremental Costs) pro stanovení oprávněných nákladů na existenci a provoz celé telekomunikační sítě – z tohoto modelu by mohlo vzejít ohodnocení nákladů, na jehož základě by regulátor mohl stanovit novou úroveň propojovacích poplatků i výši měsíčního paušálu za místní smyčky Českého Telecomu (dosud jsou tyto ceny určovány jiným způsobem). K problematice LRICu se vrátím v samostatném článku.

Zásadnějším řešením celého problému bude až tzv. zpřístupnění místních smyček (Local Loop Unbundling, LLU). Teprve v rámci tohoto opatření si totiž bude moci operátor A (z našeho hypotetického příkladu) pronajmout od Českého Telecomu místní smyčku vedoucí až k panu X, a ten pak již nebude platit Českému Telecomu vůbec nic, ani měsíční paušál – místo toho bude vše platit operátorovi A, kterého si vybral. Bude pak jen na tomto operátorovi A, jak pokryje své náklady (mj. zahrnující paušální náklady na pronájem místní smyčky od Českého Telecomu) a zda panu X nabídne hovory zdarma, kryté jen měsíčním paušálem nebo časově závislou tarifikaci.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).