O zpoplatnění internetového obsahu se diskutuje již řadu let. Pokles nákladů tištěných titulů a výpadky příjmů z reklamy, které prohloubila finanční krize, vedou vydavatele k hledání nových zdrojů financování tvorby obsahu na Internetu.
Příjmy z reklamy na Internetu ani zdaleka nedokážou vydavatelům nahradit neustále se snižující příjmy z inzerce v tisku. Například vydavatelé ve Spojených státech jsou schopni výpadek příjmu sedmi dolarů z tištěné verze novin kompenzovat pouze jedním dolarem příjmu z online reklamy.
Vydavatelé tak stále častěji uvažují o zpoplatnění obsahu. Vydávají se buď cestou zpoplatnění celých zpravodajských webů, nebo jednotlivých rubrik, které mají za poplatek nabídnout uživateli prémiový obsah. Uživatelé si ale už zvykli konzumovat obsah na webu zdarma, a proto se na podobné snahy netváří příliš nadšeně.
Úspěch jménem The New York Times?
Nedávno uplynul rok od okamžiku, kdy zpoplatnění online verze zavedl deník The New York Times (NYT). Za tu dobu se podařilo vydavateli získat téměř půl milionů online předplatitelů. Konkrétně k 20. březnu se jednalo o 454 tisíc uživatelů a to včetně těch, kteří si předplatili online verzi International Herald Tribune, který stejně jako NYT vydává mediální společnost The New York Times Co.
Pro zastánce zpoplatnění, to byl důkaz, že lidé jsou ochotni za obsah platit a komentátoři se nechávali slyšet, že je jen otázkou času, kdy se začnou úspěchem NYT inspirovat ve velkém i další vydavatelé. O měsíc dříve ohlásila zpoplatnění online verzí svých deníků také mediální skupina Gannett, která mimo jiné vydává i deník USA Today. Toho by se ale zpoplatnění týkat nemělo. Systém by měl být spuštěn do konce roku.
U jednotlivých titulů chce Gannett umožnit zhlédnutí pěti až patnácti článků měsíčně zdarma. K dalším článkům se dostanou pouze předplatitelé. Firma předpokládá, že se jí zpoplatněním online obsahu podaří zvýšit příjmy z předplatného o 25 procent, což by znamenalo dodatečné příjmy ve výši 100 milionů dolarů za rok.
Jenže, jak dokazuje příklad NYT, ani to by nemuselo stačit. NYT původně umožnil online čtenářům přístup k dvaceti článkům za měsíc zdarma. Od letošního března se jejich počet snížil na deset. Představitelé se zřejmě domnívají, že tak docílí dalšího nárůstu počtu předplatitelů. Online verze NYT a International Herald Tribune by jich však potřebovaly další statisíce, ne-li miliony, aby dokázaly nahradit výpadek příjmů z reklamy.
Předplatné nenahradilo výpadky příjmů z reklamy
V roce 2011 The New York Times Co. zvýšila příjmy z prodeje tištěných novin, z online a tištěného předplatného meziročně o 3 procenta. Byl to lepší výsledek než o rok dříve, kdy tento ukazatel zůstal na úrovni roku 2009, nicméně ani tento nárůst, který lze zřejmě přičíst právě příjmům z online předplatného, v absolutních číslech ani zdaleka nestačil pokrýt pokles příjmů z reklamy.
The New York Times Co. totiž loni na reklamě vydělala o 24 milionů dolarů méně než v roce 2010. Připočteme-li počáteční investici do systému zpoplatnění, za který firma utratila 40 až 50 milionů dolarů, pak se zatím online předplatné nejeví jako spása, nýbrž pouze jako malý polštářek, který není s to, tlumit velké nárazy.
Platformy pro zpoplatnění nezažívají dobré časy
Provozovatelé webů často nad zpoplatněním váhají. Obavy mají zejména z dramatického propadu návštěvnosti. Uchylují se tak i ke zpoplatnění pouze části obsahu, s vidinou, že se jím podaří alespoň některé ze svých čtenářů monetizovat.
Loni tak učinilo několik zpravodajských webů na Slovensku, které se zapojily do projektu Piano. Ten uživatelům za necelou stovku měsíčně (3,9 euro) umožňuje přístup k placenému obsahu na zapojených webech. Provozovatelé se o zisky předplatného dělí na základě toho, jak často uživatel na jednotlivé stránky během měsíce zavítal a kolik na nich strávil času.
Nicméně ani platformy pro zpoplatnění obsahu to nemají jednoduché. Za poslední tři týdny skončily hned dvě. Google One Pass byl spuštěn v únoru 2011 a umožňoval vydavatelům účtovat poplatky za digitální obsah. Google nabízel zajímavé dělení provizí, kdy 90 procent zaplacené částky získal vydavatel, 10 procent pak Google. Pro nasazení Google One Pass stačilo vložit HTML kód do stávajících stránek. Google letos v dubnu ale službu bez bližších podrobností ukončil.
Jen o tři týdny později skočil také projekt Ongo, který byl spuštěn na začátku roku 2011 s finanční podporou vydavatelství New York Times, Washington Post a Gannett. Službu založil Alex Kazim (dříve eBay a PayPal) s plánem zajistit agregaci zpráv a jejich zpoplatnění. V základní nabídce byl přístup k článkům na vybraných webech.
Ukázalo se však, že některé články, za které uživatelé Ongo platili, byly na zpravodajských webech běžně k dispozici zdarma. Jedním z důvodů pro konec Ongo byl nepochybně fakt, že vydavatelé, kteří do projektu vložili peníze, se postupně vydali či vydávají cestou vlastního řešení pro zpoplatnění obsahu.
Dobrovolné příspěvky jako alternativa
Alternativou ke zpoplatnění obsahu by se zejména u menších vydavatelů či nezávislých autorů a blogerů mohly stát dobrovolné příspěvky čtenářů. Tato myšlenka vychází z předpokladu, že internetoví uživatelé jsou ochotni ocenit kvalitní obsah, byť například jen symbolickou částkou. Pokud se ale takových dárců najde dostatečné množství, může autorovi zajistit zajímavý měsíční příjem, který mu umožní věnovat se naplno vlastní tvorbě.
Za tímto účelem byla v roce 2010 založena mikroplatební služba nebo chcete-li sociální síť s názvem Flattr. Do pozornosti médií se dostala nedlouho po svém založení, když jeho prostřednictvím začali lidé posílat finanční příspěvky správcům serveru WikiLeaks, poté co se k nim obrátily zády firmy PayPal, Visa a MasterCard.
Tento týden byla spuštěna česká lokalizace Flattru, za kterou stojí Facebooková skupina Český Flattr. Tu založil David Antoš, bývalý redaktor Lupy. Čeština se tak stala teprve šestým jazykem, ve kterém je služba dostupná (o české lokalizaci více na Flattr.cz). Uživatelé Flattru mohou podpořit autory kliknutím na tlačítko, které si tvůrce obsahu umístí na svůj web.
Flattr – česká lokalizace
Nabít svůj Flattr účet můžete prostřednictvím PayPalu či platební karty. Určíte si, kolik chcete měsíčně utratit a pak již jen klikáte na zmiňovaná tlačítka. Na konci měsíce se určená částka rozdělí na základě počtu kliků mezi jednotlivé autory. Podrobněji je princip fungování Flattru vysvětlen v článku Petra Krčmáře.
V tuto chvíli je Flattr tlačítko na více než čtyřech desítkách webů, převážně na blozích. Ještě před oficiální českou lokalizací na své stránky Flattr nasadil videocast Digit.cz, František Fuka, Mít vše hotovo, projekty Liberixu nebo třeba zpravodajský server Zeitung.cz.
Fuka používá Flattr loňského prosince, kdy vyzval čtenáře svého blogu s filmovými recenzemi, aby mu na jeho provoz přispěli buď jednorázovou platbou nebo částkou strhávanou každý měsíc automaticky z účtu. K zaslání příspěvku mohou fanoušci využít PayPal, bankovní převod, Flattr nebo virtuální měnu BitCoin.
Od ledna do března mu fanoušci poslali na účet každý měsíc v průměru 30 tisíc korun, z toho tisícovku přes Flattr. Od prosince 2011 mi lidé přes Flattr posílají přibližně 1000 Kč měsíčně. Služba je to slibná a pokud se rozšíří, může to být bomba. Proto jsem ji na FFFilm nasadil,
říká Fuka.
ČLÁNKY DO MAILU