Oběť analogové ČT 2 na oltář DVB-T
Technický plán přechodu na digitální televizní vysílání (TPP) měl být a také byl tzv. jízdním řádem, podle kterého probíhal celý proces televizní digitalizace. Autorem tohoto díla byl Český telekomunikační úřad (ČTÚ), který v něm měl skloubit požadavky zákona, nároky držitelů vysílacích licencí a kmitočtových přídělů, technické možnosti provozovatelů vysílacích sítí a v neposlední řadě možnosti mezinárodní kmitočtové koordinace. Vzhledem k tomu, že se nakonec podařilo digitální televizní vysílání u nás zavést, je možné tvrdit, že byl TPP úspěšným a dobře udělaným dokumentem. Jenže „dobrý“ je za tři! Takže je možné se ptát, jestli by nešlo udělat chvalitebný nebo dokonce výborný? V každém případě není možné zapomenout na fakt, že celý proces digitalizace dala do pohybu Česká televize, která zcela mimo TPP začala budovat svoji vysílací síť, a to na úkor svého druhého analogového programu. Nebýt tohoto kroku, pravděpodobně bychom se ještě dnes potáceli někde mezi analogovým a digitálním vysíláním.
Samozřejmě, že po bitvě je každý generál a člověk, který v celém procesu není nikterak zainteresovaný, má vždycky velkorysejší pohled na celou věc. Už jen holý fakt, že TPP bylo nutné předělávat, je důkazem toho, že to s jeho tvorbou nebylo vůbec jednoduché. Na tomto místě je opět možné si klást otázku, zda příčinou takového stavu byly špatné zákony nebo špatná konstrukce vlastního TPP. Samozřejmě je možná i třetí varianta, kdy špatné bylo obé. V každém případě mám ovšem k samotnému TPP hned několik výhrad, o kterých jsem přesvědčený, že jsou oprávněné a celý proces digitalizace tak byl zbytečně složitý, zdlouhavý a především drahý.
Piktogram v pravém dolním rohu obrazovky oznamoval divákům, že analogový signál ČT 2 bude brzy vypnut
Pro diváka to byl složitý proces
Je tedy možné konstatovat, že na druhý pokus se podařilo vytvořit dokument, který za jistých okolností byl přijatelný pro všechny zúčastněné strany, což byl jeden z hlavních předpokladů jeho možné úspěšnosti. Na druhou stranu je možné se ptát, jestli bylo nezbytně nutné celý digitalizační proces natahovat na tři roky, vyžadovat nesmyslně dlouhé souběhy analogového a digitálního vysílání a v některých případech opakovaně měnit vysílací kmitočty? Z vlastní zkušenosti, kdy jsem byl každý den v kontaktu se svými zákazníky a tedy i televizními diváky totiž vím, že drtivá většina z nich považovala celý proces za nepřijatelně zdlouhavý a k divákovi bezohledný. Z tohoto důvodu velká část nespokojených diváků migrovala k jiným vysílacím platformám, především k DVB-S, kde byly k dispozici všechny vysílané programy a nebylo nutné tedy čekat na okamžik, kdy se digitalizace posune až do konkrétního regionu.
Z pohledu diváka tedy není možné TPP hodnotit příliš kladně, pokud ovšem přechod na jinou vysílací platformu nehodnotíme jako posun k lepšímu. Vzhledem k tomu, že po zavedení servisních poplatků u satelitní služby Skylink nemalá část diváků opět odchází k DVB-T, je možné o posunu k lepšímu silně pochybovat. I téměř tři roky od ASO jsou tak stále ještě případy, kdy lidé s přímým výhledem na Praděd přijímají DVB-T z Kojálu, protože tak v minulosti měli kompletní programovou nabídku o víc než rok dříve. Když k tomuto faktu přidáme ještě další, že kvůli zachování funkčnosti bylo nutné upravovat docela velké množství televizních převaděčů pro primární signál z DVB-T, aby po několika měsících byly téměř všechny vypnuty, není možné opomenout i finanční náročnost této zjevné zbytečnosti.
Pro mnoho lidí byla digitalizace pomalá, proto raději volili přechod k satelitnímu příjmu televizního signálu
Příliš dlouhé souběhy analogu a digitálu
Proti dlouhým souběhům obou platforem, respektive proti souběhům vůbec, pak hovoří i ten fakt, že původní snaha autorů TPP dát lidem dostatek času se připravit na příchod nové technologie se zcela minula účinkem. Ti, kteří měli zájem a sledovali dění, ti se na DVB-T připravili již s nemalým předstihem a příchod nových programů netrpělivě očekávali. Všichni ostatní dál sledovali analogovou Novu, protože ta jim stačila ke štěstí až do jejího analogového konce. Pak ovšem nevěřícně kroutili hlavou, jak je to jen možné, že včera jim televize hrála a dnes už jim nehraje? Dlouhé souběhy tak mnohým lidem celou situaci paradoxně zkomplikovaly, protože přetrvávající funkčnost jejich televizorů je utvrzovala v tom, že není nutné podnikat žádné kroky a nějaká digitalizace se jich nejspíš netýká, protože jim televizor hraje celý život, tak jim bude hrát až do smrti.
Největší zmatky tak nakonec vyvolalo faktické vypnutí analogového vysílání, kdy lidé před zrnící obrazovkou horečně sháněli někoho, kdo jim umožní večer sledovat jejich oblíbený novácký seriál. Čtrnáct dnů následujících po ASO jsem tak měl víc práce než za celou předcházející dobu, kdy probíhala tzv. digitalizační kampaň, která měla lidi seznámit s problematikou přechodu na digitální vysílání a upozornit je na nutnost se včas připravit na novou vysílací technologii. Na tomto místě je tak možné zodpovědně tvrdit, že souběhy obou vysílacích technologií, které celý proces neúměrně natáhly, zkomplikovaly a prodražily, byly zcela zbytečným a hloupým výmyslem, který diváky jen utvrdil v tom, že se vlastně vůbec nic neděje.
Stát naplánoval příliš dlouhé souběhy analogového a digitálního vysílání, které byly v konečném důsledku kontraproduktivní
Hlavní motivace k příjmu DVB-T zcela selhala
Z výše uvedeného je tak možné vydedukovat docela zajímavý poznatek, který vede k možná jednomu z největších omylů celé televizní digitalizace. Pokud se totiž podíváme pozorně na související zákony a snahy státních orgánů, pak tahounem celé digitalizace měly být nové televizní projekty, které měly vyvolat v divácích zájem o širší programovou nabídku a celý proces tak vlastně postavit na tom, že široká veřejnost bude novou technologii přijímat s nadšením, že má větší výběr televizních pořadů. Tato představa však vzala za své mnohem dřív, než se celá digitalizace rozjela. TV Nova a CET 21 se totiž hned na samém počátku postaraly o likvidaci případné konkurence tím, že celý proces zdlouhavě blokovaly a potenciální konkurenty nechaly finančně vykrvácet.
Celá televizní digitalizace se tak stále pouze tupým přechodem od jedné technologie k druhé a nebýt ČT, která tuto situaci využila po svém a sportovním divákům nabídla program ČT 4 Sport, na kterém nabídla zimní olympijské hry z Vancouveru, nepřinesla by digitalizace divákům vůbec nic nového. Dlouho předem inzerované výhody digitálního vysílání, jako například stereofonní a duální vysílání nebo formát obrazu 16:9, byly pro drtivou většinu diváků spíš na obtíž, v lepším případě naprosto nezajímavé.
Fero Fenič nakonec musel svoje plány s Febio TV opustit a krátce spolupracoval s novou digitální TV Barrandov
Nesmyslná vzájemná rušení velkých vysílačů
Za vrchol zpackanosti TPP je pak možné považovat některé kmitočtové příděly, kvůli kterým se některé vysílače navzájem ruší. Jedním z prvních takovýchto problémů bylo, je a asi ještě dlouho bude vzájemné rušení vysílačů Kojál a Černá hora na kanálu 40, kdy na nemalém území není možné přijímat ani jeden z těchto vysílačů. Osobně znám několik případů, kdy příjem Černé hory je jediným možným, a to i na vzdálenost přes 100 km, protože se jedná o příjem bez odrazů na téměř přímou viditelnost. Bohužel, multiplex 1 je v daném místě rušen odraženým a nepoužitelným signálem multiplexu 2 z Kojálu. Podobně znám i opačné případy, kdy kvůli rušení z Černé hory není možné přijímat multiplex 2 z Kojálu. Podobných případů je docela velké množství. V poslední době stoupá jejich počet s kmitočtovými příděly pro regionální multiplexy.
Nejen z pohledu laika a televizního diváka, ale i z pohledu člověka, pro kterého je prostředí televizního vysílání každodenním chlebem, mohu zodpovědně říct, že TPP sice dovedl naši malou zemi až do bodu, kdy bylo možné úplně vypnout téměř 60 roků u nás používaný způsob šíření televizního vysílání, nicméně jsem hluboce přesvědčený, že tohoto bylo možné dosáhnout mnohem efektivněji, levněji a k divákům ohleduplněji. Hodnotit TPP tedy jako „dobrý“ je tedy možná poněkud nadnesené…
ČLÁNKY DO MAILU