Evropská komise minulý týden zveřejnila podrobné rozhodnutí, proč českým úřadům nedovolila vyplatit 473 milionů korun pro České Radiokomunikace, Digital Broadcasting a Českou televizi za paralelní provoz sítí při přechodu na DVB-T2. Zamítavý verdikt byl známý od loňského prosince, teprve nyní se ale dostává na světlo konkrétní argumentace. Celý dokument s posouzením případu má víc než osmdesát stran.
Byl to velmi dlouhý případ. Už v roce 2016 poslala do Bruselu stížnost Česká asociace satelitních operátorů, v roce 2018 se přidala společnost Telly (tehdy DIGI TV). Oba dopisy upozorňovaly, že se český stát chystá kompenzovat provozovatelům DVB-T sítí náklady související s přechodem na DVB-T2. V červenci 2021 potom do Bruselu skutečně přišly formální podklady od českého státu. Podle státního plánu operátoři mohli dostat „bolestné“ za souběžný provoz sítí mezi březnem roku 2017 a říjnem roku 2020.
Začátkem června 2022 Evropská komise oznámila, že má o popsaném schématu pochybnosti a zahájila vyšetřování. Od té doby si s českým státem, provozovateli televizních multiplexů a satelitními operátory vyměňovala argumenty. Státní úředníci ani provozovatelé televizních vysílačů však Brusel nedokázali přesvědčit, že by bylo vyplácení kompenzací nutné.
Hlavní argument Evropské komise je vlastně jednoduchý. Každá firma podniká v prostředí, kde se mění pravidla. Čas od času přijde nový zákon nebo evropská směrnice a podnikatelé se jim musí přizpůsobit. To je riziko podnikání a stát jim obvykle nic neproplácí.
Na DVB-T2 se v Česku přecházelo kvůli celoevropskému uvolňování pásma 700 MHz pro mobilní internet a sítě 5G. Televizní vysílání tuto frekvenci muselo opustit do června 2020. Operátoři kvůli tomu modernizovali technologie z původního DVB‑T na úspornější DVB‑T2 s kompresí HEVC. Nelíbilo se jim, že museli modernizovat z úředního rozhodnutí dřív, než by se jim to vyplatilo. Evropské požadavky jim způsobily vysoké náklady.
Brusel na to namítá, že provozovatelé terestrických sítí podnikají v sektoru, kde stát ze své podstaty reguluje přístup k veřejnému statku, kterým jsou rádiové kmitočty. Pravidla pro využívání spektra se mění, mezinárodní harmonizace probíhá průběžně a podnikatelé s tím musí počítat. Nemůžou si pak nárokovat náhradu za to, že se okolnosti změnily.
Komise navíc připomněla, že podobnou situaci operátoři už jednou zažili. V letech 2010 až 2012 stejným způsobem uvolnili pásmo 800 MHz a modernizaci tehdy zaplatili sami. Brusel taky upozornil, že satelitní a kabeloví provozovatelé musí podobné technické změny dělat odjakživa za své. Pokud by peníze dostali pouze majitelé televizních vysílačů, stát by je takovou podporou zvýhodnil oproti konkurenci.
Kromě toho se úředníci podívali na data o hospodaření provozovatelů televizních sítí a zjistili, že náklady spojené s přechodovými sítěmi firmy ekonomicky zvládly. České Radiokomunikace i Digital Broadcasting zůstaly v zisku a přechodové sítě finančně neohrozily ani Českou televizi jako provozovatele vlastní televizní sítě. Dospěli tedy k závěru, že ke kompenzaci není důvod.
Druhý okruh argumentů se týkal samotného výpočtu kompenzovaných nákladů. Operátoři chtěli proplatit účetní odpisy techniky, kterou pro souběžné vysílání pořídili. Účetně se zařízení odepisuje pět až deset let, takže za dva až tři roky paralelního provozu by se dala odepsat značná část pořizovací ceny. Brusel ovšem namítal, že reálná životnost vysílačů a podobné techniky je deset let a více. A operátoři techniku po skončení souběhu nevyhodili. Dál ji používají ve finálních sítích. Kompenzace by tedy byla zhruba dvojnásobná oproti skutečnému opotřebení a stát by ve výsledku platil i část běžného provozu nových sítí.
Třetí výhrada Bruselu mířila na délku souběžného vysílání. Z technického hlediska by podle Evropské komise stačilo zhruba šest měsíců, ve výjimečných případech rok. České sítě ale běžely paralelně mnohem déle. U multiplexu České televize to bylo 19,5 měsíce, u sítí Českých Radiokomunikací 31 měsíců, v případě Digital Broadcasting 24 měsíců. Podle Bruselu pomohla tak dlouhá doba hlavně samotným operátorům, kteří si během ní v klidu udrželi diváky a převedli je na nový standard. Šlo tedy spíš o komerční zájem než o technickou nutnost.
Česká strana opakovaně argumentovala, že dlouhé období souběžného vysílání chránilo domácnosti. Brusel oponoval pravým opakem. Když přechodné období trvá příliš dlouho, lidé výměnu přijímačů odkládají až na dobu těsně před vypnutím staré sítě. Úředníkům to potvrdila obchodní data o prodejích kompatibilní elektroniky. Pokud chtěl stát domácnostem skutečně pomoci, měl jim peníze dát přímo formou poukázek na nové televize a nevymýšlet jakousi zprostředkovanou motivaci přes kompenzace pro operátory.
Operátoři ještě namítali, že kdyby jim stát kmitočty pro existující sítě v pásmu 700 MHz jednostranně odebral bez dohody, hrozily by mu žaloby za de facto vyvlastnění. Ani s tím Brusel nesouhlasí. Práva k využívání spektra podle něj nejsou totéž co vlastnická práva. Spektrum je veřejný majetek a zákon počítá s tím, že stát do přídělů může zasáhnout dřív, než vyprší. Operátorům navíc kmitočty fakticky nesebral, příděly pro terestrické sítě mají jisté do roku 2030.
V řízení padaly i odkazy na slovenský případ, kde Brusel podobnou pomoc operátorovi Towercom schválil. Situace na obou trzích je ale podle Evropské komise zcela odlišná. Slovenské terestrické vysílání se rozpadalo: jeho podíl klesl z 10 až 20 procent v roce 2013 na méně než 10 procent v roce 2022. Bez podpory by tamní operátor přechod nezvládl a celé terestrické platformě hrozilo zhroucení. Český trh zůstal stabilní a podíl využívání platformy klesl jen mírně, z 60 na 52,9 procenta. Každý případ Evropská komise posuzuje zvlášť a unijní právo nepožaduje, aby u odlišných tržních podmínek schvalovala stejné mechanismy.
Brusel ještě připomněl, že evropské rozhodnutí o uvolnění pásma 700 MHz umožňovalo členským státům požádat až o dvouletý odklad. Důvodem mohla být nevyřešená přeshraniční koordinace, složitost technického přechodu nebo třeba vyšší moc. Z Česka ovšem žádná taková žádost nepřišla. Pokud tedy český stát sám usoudil, že přechod ve standardním termínu zvládne, těžko může zároveň tvrdit, že bez veřejných peněz to nešlo.
Provozovatelé televizních sítí od českých úřadů dosud nedostali žádné peníze, protože se čekalo, jak dopadne vyšetřování v Bruselu. Nikdo tak po zamítavém stanovisku nemusí nic vracet.
Zveřejněné rozhodnutí se týká pouze nákladů na souběžné vysílání. Dvě jiná kompenzační opatření Evropská komise dříve schválila a verdikt je nemění. Šlo o podstatně nižší náhradu přímých nákladů na úpravu vysílacích technologií v souvislosti s opuštěním pásma 700 MHz a o náklady na neplánované prodloužení souběhu během pandemie covidu‑19. Brusel také posuzoval prodloužení kmitočtových přídělů na televizní sítě jejich dosavadním provozovatelům do konce roku 2030. V tomto případě konstatoval, že o státní podporu nejde.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU