Hlavní navigace

Ostře sledovaná novela vysílacího zákona: čím ministerstvo kultury zvedá televize ze židle?

28. 5. 2015
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Takzvaná technická novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání by mohla ještě přitvrdit dosavadní regulaci audiovizuálních médií. Evropská komise přitom prosazuje liberalizaci.

Kvůli čemu se rozčiluje Petr Dvořák?

Pokud jste v uplynulých týdnech navštívili některou z mnoha odborných mediálních konferencí, na kterých vystupoval generální ředitel České televize Petr Dvořák, nemohli jste si toho nevšimnout. Šéf ČT nyní na všech veřejných akcích opakuje stále totéž: tradiční média doplácí na přílišnou regulaci, zatímco nová média, která prakticky začínají ovládat celý mediální prostor, jsou bez jakékoli kontroly. Dvořák tak upozorňoval na chystanou novelu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, která vzniká na ministerstvu kultury a jež by – pokud by prošla ve verzi sepsané ministerskými úředníky – státní regulaci elektronických médií ještě výrazněji přitvrdila. To vše v době, kdy Evropská komise hlásá potřebu opaku: tedy rozvolňování mediální regulace, aby žádný z typů médií nebyl diskriminován.

V Bruselu se aktuálně připravuje novela směrnice o audiovizuálních službách, jež by měla sjednotit přístup regulačních úřadů k provozovatelům klasického televizního a rozhlasového vysílání na jedné straně a poskytovateli služeb typu Video on Demand na straně druhé. Evropská komise si moc dobře uvědomuje, že regulace a jakákoli kontrola nových médií, tedy především internetu, by byla jen velmi těžko realizovatelná. Jednoduše proto, že internetových médií je nepřeberné množství, vznikají a zanikají živelně, nepotřebují žádné vysílací licence a jejich pokrytí (či spíše dosah) je neomezené. Ale stejně jako tradiční televize zařazují reklamu v podobě aktuálně hodně žádaných videospotů, aniž by byl jejich reklamní prostor nějak omezen jako u televizí.


Foto: Karel Choc, DigiZone.cz

Přístup ministerstva kultury k tradičním médiím je diskriminační, tvrdí generální ředitel České televize Petr Dvořák

Co obsahuje sporná novela?

S čím tedy přichází české ministerstvo kultury a co se tolik nelíbí řediteli ČT Petru Dvořákovi? Ministerská novela obsahuje hned několik sporných bodů, kvůli nimž návrh kritizují všechny velké televize. Jedním z nich je tolik mediálně propíraný labelling, tedy klasifikace a označování vhodnosti televizních pořadů pro děti. Tomu se DigiZone.cz věnoval v samostatném článku, takže se k němu nebudeme podrobněji vracet. Další velmi spornou záležitostí jsou povinné služby pro zrakově a sluchově postižené, tedy rozsah poskytování audiopopisů (Audio Description). Ministerstvo kultury má jasnou představu, jaký podíl pořadů ve vysílání by měly doplňovat audiopopisy, neřeší už ovšem otázku nákladů, které jsou spojeny s jejich výrobou a nasazením v televizi.

Už dnes přitom všechny komerční televize musí opatřovat audiopopisem nejméně dvě procenta svého vysílání, Česká televize dokonce 10 procent. Jde o poměrně čerstvou povinnost, která platí od začátku roku 2013. Její zavedení provázely problémy na straně diváků: ne každý televizor nebo set-top-box dokázal Audio Description zpracovat korektně. A opět: jestliže provozovatelé klasického televizního vysílání musí na své vlastní náklady vyrábět audiopopisy pořadů, poskytovatelé internetových videoslužeb žádné audiopopisy používat nemusí. Mohou ale, stejně jako televize, přidávat k filmům, seriálům a dalším pořadům reklamu, která ale není nijak omezena maximálním možným počtem minut v jedné vysílací hodině, jak je tomu u televizí.


Foto: archiv DigiZone.cz

Hlavní autorkou chystané novely zákona je první náměstkyně ministra kultury Kateřina Kalistová

Konec sponzorských minipořadů na ČT?

Právě reklama a její regulace jsou dalším neuralgickým bodem chystané novely vysílacího zákona. Konkrétně pak sponzoring a jeho další omezení na obrazovkách komerčních televizí a i veřejnoprávní ČT. Petru Dvořákovi se jistě nemusí líbit, že ministerstvo chce zákonem narušit dosavadní praxi, kdy program ČT 1, na kterém je zakázaná klasická reklama, vysílá sponzorské vzkazy navázané na tzv. „minipořady“, které vznikají jenom proto, aby byly zepředu i zezadu oblepeny sponzoringem. Pro běžného diváka je takřka nepochopitelný rozdíl mezi tímto sponzoringem a klasickou reklamou, kterou by ČT 1 neměla vysílat, a tomu chce nyní ministerstvo zabránit. ČT ale ze sponzonringu těží nemalé prostředky, svého času dokonce Rada ČT pochválila obchodního ředitele Hynka Chudárka za zdvojnásobení ročních výnosů ze sponzoringu ze 100 na 200 milionů korun.

Sponzoring, na který se nevztahují tak přísná pravidla jako na klasické reklamní spoty, je problematický i na komerčních televizích. Často totiž vypadá jako reklama, obsahuje informace o konkrétním zboží nebo službě a jejich charakteru, což by sponzorský vzkaz nabízet neměl. V tomto smyslu chystá novela zákona zpřísnění, což by ale vedlo k menším zájmu zadavatelů o tento typ reklamního sdělení, a tedy k nižším výnosům pro komerční televize. V době, kdy je trh s televizní reklamou stále rozkolísaný od předloňského pokusu Novy o přísnější obchodní politiku, to rozhodně není nic, co by provozovatelé televizního vysílání uvítali. Zvlášť, když žádné takové omezení se nebude vztahovat na internetové videoslužby.


Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Novelu může ještě zásadně ovlivnit sněmovní volební výbor, jehož předseda Martin Komárek (ANO) je silným kritikem České televize

Klíčová debata 3. června na volebním výboru

Připravovaná novela vysílacího zákona ale ještě nemá definitivní podobu. Ministerstvo kultury ji pod slibem naprostého utajení poskytlo provozovatelům vysílání k připomínkám. Tento týden na ministerstvu proběhla první expertní schůzka k případným úpravám návrhu, na které nechyběli vedoucí právních oddělení ČT, Novy i Primy. Nevzešlo z ní ale nic konkrétního: televize, ale i hráči na internetovém trhu, mají své připomínky a návrhy dodat písemně. Teprve poté o nich bude ministerstvo diskutovat, ale není vůbec jisté, zda je do novely zapracuje. „Technická novela“, jak ji nazývá první náměstkyně ministra kultury Kateřina Kalistová (ČSSD), totiž má naplnit sliby stran vládní koalice z posledních voleb.

BRAND24

Problém je ale v tom, že tato novela by brzy mohla zažít další novelizaci, jež by ji postavila úplně „na hlavu“. Jestliže totiž čeští politici chtějí „přitvrzovat“ a více regulovat média, ti evropští jdou přesně opačnou cestou. Chtějí pravidla uvolňovat, aby rozdíl mezi regulací tradičních a nových médií byl co nejmenší. Rada Evropské unie loni v listopadu přijala dokument, v němž si klade otázku, zda stávající rozdíly v regulaci lineárních a nelineárních audiovizuálních mediálních služeb jsou v kontextu digitálního věku stále ještě odůvodněné. Chce nalézt co nejúčinnější způsob, jak vytvořit rovné podmínky mezi všemi aktéry výrobního a distribučního řetězce. Diskusi se mají podrobit i stávající pravidla pro reklamu. To vše v nové podobě směrnice o audiovizuálních mediálních službách, kterou bude muset do svých zákonů převzít i Česká republika.

Podobu aktuálně připravované české novely vysílacího zákona může ještě ovlivnit diskuse na schůzi volebního výboru Poslanecké sněmovny, která je naplánovaná na příští středu 3. června. Kateřina Kalistová má hned na jejím začátku přednést informace o stavu jednání k novelizaci mediálních zákonů. Očekává se poměrně bouřlivá diskuse, a to nejen ze strany televizí, ale i provozovatelů komerčních rádií a internetových médií. Dozná poté návrh novely nějakých rozsáhlejších změn? Záležet bude i na postoji jednotlivých parlamentních stran. Silnější regulaci si přejí především sociální demokraté, hnutí ANO „tlačí na pilu“ především v případě veřejnoprávních médií, u komerčních by ale šlo proti zájmům svého předsedy Andreje Babiše

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je šéfredaktorem serveru o digitálním vysílání DigiZone.cz a redaktorem týdeníku Reflex.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).