Ještě na začátku loňského roku měla společnost re.volt velké plány. „Během několika měsíců budeme mít v Praze na 1350 elektrických koloběžek,“ říkal tehdy v podcastu pro Lupa.cz Pavel Kuchta, jeden ze zakladatelů společnosti.
Firma také ve velkém spustila program, v němž drobným investorům nabídla, aby si u ní koupili za 12 500 korun elektrickou koloběžku (případně skútr za 60 tisíc), kterou pak re.volt zařadil do své flotily a investoři měli dostávat větší část výdělku. Firma slibovala roční zhodnocení investice téměř 60 procent.
Jenže koncem letošního května investorům přišla zpráva: „Bojovali jsme, jak se dalo, ale prostě se nedaří. Vyčerpali jsme k přežití všechny prostředky, které jsme měli k dispozici.“
Pavel Kuchta nyní v rozhovoru a v podcastu pro Lupu vysvětluje, co se nepodařilo.
V tiskové zprávě jste uvedli, že hlavním důvodem, proč se firmu nepodařilo víc rozjet, byl covid a že vás to zastavilo v době, kdy jste utěšeně rostli. Konkurence, především společnost Lime, ale normálně i během koronavirové pandemie fungovala.
Konkurence je trošku větší než my. A vzhledem k tomu, že máme investory, kteří si kupují koloběžky nebo jiná vozidla, jsme peer-to-peer platforma, tak u nás se takové věci neschovají. Když se nedaří, tak to musíme reportovat vlastníkům vozidel. Větší firmy, které mají za sebou větší finanční sílu, tak mohou říkat různé věci, že se jim třeba na různých trzích daří nebo nedaří. A mohou se udržet za pomocí této síly. Kdežto my takovou možnost neměli.
Vy jste zmínil, že jsme rostli, ale narostli jsme do úplně blbé doby. Je to spojeno s tím, že se v březnu loňského roku postupně začalo vše zavírat a zároveň to byla doba, kdy jsme chtěli rozjet sezónu, která nás měla překlopit do černých čísel. Startovali jsme s nějakými tisíc pěti sty koloběžkami a 250 skútry. Jenže se všechno zavřelo, nikdo nejezdil, nikdo nikam nechodil. Bylo to těžké období, které se táhlo až doteď.
Rozhovor si můžete pustit jako podcast zde:
Takže to bylo tou dobou, že jste to nevydrželi?
Přesně tak. My jsme v podstatě spálili veškeré naše rezervy. Společníci do toho potom vkládali vlastní peníze. Nejdřív se peníze daly na stůl, ale ty se spálily také. Byli jsme domluveni, že nějakým způsobem to budeme táhnout do konce roku 2021, ale vzhledem k tomu, že se další peníze už na stůl nedaly, vybíralo se to měsíčně podle toho, jaké jsme měli měsíční útraty.
Bohužel i ty podniky, které živí naše společníky, covid zasáhl také a oni nebyli schopni dávat další peníze. Proto to bylo u nás docela turbuletní, protože když jsem si šel pro peníze na další výplaty, tak řekli bohužel, tento měsíc už nemůžeme a nemůžeme ani další měsíce. Já jsem se musel zachovat jako správný hospodář a musel jsem zahájit nějaké kroky. Takže velice rychle jsme dali dohromady tiskovou zprávu, nějak jsme se snažili lépe komunikovat jak s vlastníky vozidel, tak s městy a se všemi, co s tím měli něco společného.
Vy jste v tiskové zprávě uváděli, že jste se snažili ještě zachránit. Že jste podstoupili některé kroky, na koloběžkách mohli jezdit lidé od 15 let věku, udělali jste slevové balíčky. Bylo poznat, že to pomáhá?
To byly vlastně karty, které jsme chtěli vyložit v nové sezóně. Věřili jsme, že se covid dostane pod kontrolu a že se ekonomika rozvolní. I proto jsme stáhli v říjnu 2020 koloběžky a skútry dříve z provozu a v mezičase, v zimní sezóně jsme dělali potřebné úpravy. I na koloběžkách jsme v rámci zodpovědně politiky přidali třeba registraci na občanský průkaz nebo jiný doklad totožnosti. Bylo to i kvůli snížení vandalismu a i proto, aby se dodržovaly podmínky jízdy. Komunikovali jsme to s Brnem, Ostravou nebo Novým Jičínem, kam jsme se přesunuli, a právě tohle byly kroky, které ta města vítala. Získali jsme velkou politickou podporu a města s námi aktivně spolupracovala. To bylo super.
FOTOGALERIE: Co všechno půjčovala firma re.volt
Do menších měst jste se z Prahy stáhli letos v březnu. Nebyla to chyba?
Netuším, jestli to byla chyba. Samozřejmě vidím jen výsledek, ale nemůžu říkat, co by bylo kdyby. Praha je silná, ale do jisté míry je tady spousta konkurence i na to, jak byla zavřena. Když jsem jel do Prahy minulý rok na obchodní schůzku, prošel jsem po Karlově mostě a byli tam dva lidé. Bylo tam dost duchoprázdno.
Proto jsme se rozhodli jít do menších měst, kde jsou místní obyvatelé, když se turismus zavřel. Jestli to bylo správné rozhodnutí, nedokážu zhodnotit. Důležitější je, že se nepovedl start sezóny. Nevycházelo nám počasí, celý březen sněžilo a celý duben pršelo. Nešlo nám to vůbec naproti. Navíc covid také nebyl ještě úplně zvládnutý, obchody byly zavřené. A my jsme zároveň nedosáhli na žádnou podporu v rámci covidových dotací nebo na kurzarbeit. Nebyl žádný program, který by nám pomohl.
Loni jste říkal, že chcete přivést do Prahy až 1350 koloběžek. S kolika koloběžkami jste nyní končili?
My jsme někde kolem tisícovky. Praha je docela specifickým regionem v souvislosti s vandalismem. Tím, jak se zde nastavily pro sdílené koloběžky podmínky fungování a město od nich zároveň dalo ruce pryč, tak jsme zaznamenali velké zvýšení vandalismu. Zhruba 200 až 250 strojů nám doslova zmizelo z povrchu zemského.
Některé byly investiční, některé byly naše. Ono to samozřejmě pokryl pojišťovací fond, který jsme měli. Některé to ale už nepokrylo, tak jsme to nahradili z vlastních zásob, koloběžku, která byla re.voltu, jsme věnovali investorovi. Ale viděli jsme, že ten vandalismus je tady tak velký, že jsme se raději posunuli na jiný trh. A v podstatě z tohoto hlediska jsme docílili svého. Když jsme spustili další města, nám nezmizela jediná koloběžka, nebyl vandalismus na skútrech. Ale nutno říct, že jsme tam spustili tu povinnost registrovat se občanským průkazem nebo jiným dokladem totožnosti. To mohlo mít určitě vliv. Do jaké míry by to mělo vliv v Praze, netuším.
Dokážete říct, přestože letošní sezona ještě pořádně nezačala, jak velký rozdíl je mezi Prahou a ostatními městy? Je v menších městech o sdílené koloběžky nebo skútry větší zájem?
Jde o to, jaká je tam konkurence. Je vidět, že i menší města, respektive jiná města než Praha, jsou životaschopná. Jde to vidět třeba na Nextbike nebo na Rekolech. Samozřejmě, když se do toho zapojí město, je to lepší. Třeba na Novojičínsku jsme měli krásný projekt spojení Nového Jičína, Příbora, Kopřivnice a Starého Jičína, jsou to všechno malá desetitisícová městečka. Měli jsme možnost tam dát relativně dost vozidel, zóna tím byla zahuštěna a lidé se mohli přesouvat mezi městy. A bylo to na začátku sezony naše nejsilnější místo.
Jak jsme v redakci testovali re.volt?
Jednu koloběžku jsme si u společnosti re.volt pořídili kvůli redakčnímu testování i my. Chtěli jsme rok sledovat, jak si vede, a poté sepsat vše z pohledu drobného investora. Ještě předtím, než jsme text stihli zpracovat, oznámila společnost, že končí.
Takže jen krátce. Z našeho pohledu nebylo fungování re.voltu zcela ideální, především z pohledu informování, co se s naší koloběžkou děje. Opakovaně jsme žádali o některá data, ve firmě se dost točili lidé, nebylo jasné, na koho se máme obracet. Z tiskové zprávy, v níž firma oznámila přesun do menších měst, pak nebylo poznat, že se stahuje z Prahy.
Oproti jiným investorům jsme ale nakonec ještě dopadli celkem slušně. Naše koloběžka S304 byla v provozu od 15. května do 30. září 2020. Za první období (15. 5. až 30. 6.) jsme získali na provizi 2124,50 Kč, za druhé (1. 7. až 30. 9.) už jenom 568,10 Kč. Celkem jsme tedy získali 2692,60 Kč.
Vy jste už zmínil, že model, jak jste vaši flotilu budovali, byl jiný než u konkurence. Nabídli jste koloběžky nebo skútry drobným investorům, kteří pak měli dostávat své peníze zpět z provozu. Lze říct, kolik z té tisícovky koloběžek financovali investoři a kolik bylo vašich?
Naše flotila byla tak z patnácti procent tvořena našimi stroji, zbytek byl investorů. Týká se to koloběžek i skútrů.
Koloběžka vyšla investora na 12 500 korun a skútr na 60 tisíc korun. Podle původních plánů měla být návratnost investice velmi rychlá. Dokážete vyčíslit, kolik si investoři vydělali, kolik získali zpět?
Bylo to v průměru pět set šest set korun. Samozřejmě někteří měli štěstí, někde to byly i tři tisíce. Ale někteří neměli nic, případně jejich koloběžka byla zničená. Skútry také něco málo vydělaly, zároveň tam ale nebyl téměř žádný vandalismus, takže nekončily ve Vltavě, maximálně mají podřené plasty.
Podle uzavřených smluv koloběžky i skútry stále patří investorům, kterým je nyní osobně vracíte. Co jste si už vyslechl?
Musím zdůraznit, že jsme bohužel nenavázali na čísla, která jsme měli před covidem. My jsme měli flotilu ještě před pandemií a vykazovala ještě lepší čísla, než která jsme měli v tabulce na webu. Z toho pohledu to tedy nebylo přitažené za vlasy. Ale to, jak to v covidovém roce vydělávalo, tak říkám na rovinu, že jsme to nemohli držet pod pokličkou.
Nicméně to byly investiční peer-to-peer vozidla. My jsme to neměli tak, že by někdo koupil třeba sto koloběžek a stavěl na tom svoje živobytí. Bylo to tak, že si někdo koupí jednu koloběžku nebo skútr, a když by to náhodou nevyšlo, tak si to využije doma v rodině. Navíc nikdo nebrání, aby ten skútr prodal a zpeněžil.
My máme na účtu nyní nulu, proto předávám vozidla já a lidé, kteří mi ještě pomáhají, to dělají ze zájmu. Někteří investoři mají samozřejmě špatné emoce, ventilují si, že za to můžu já, ale většina to vzala v pohodě. Berou to tak, že mají nyní koloběžku nebo skútr. Ještě mi potřesou rukou a popřejí silné nervy. On by mohl každý člověk jít do insolvence a schovat se, ale já chci tomu jít naproti a lidem to při předávání osobně vysvětluji.
Jaká je nyní hodnota předávaných strojů?
My jsme měli flotilu 250 skútrů, což je zhruba roční prodej skútrů v rámci České republiky. A já věřím, že pokud to nyní investoři dají třeba do bazaru, tak toho lidé budou chtít využít. Samozřejmě hodnota za dobu provozu šla dolů. Když jsme skútry nakupovali, vyšly na zhruba 60 tisíc korun, dneska se stroje ve stejné kategorii prodávají tak za 48 tisíc. Ojeté a poškrábané stroje budou logicky mít nižší cenu. Vím, že jsou investoři, kteří to už nabízí za 25 tisíc. Ale jiní to prodali i za 40 tisíc.
Na vaší facebookové stránce je po koloběžkách a skútrech celkem poptávka.
Osobně mě to docela překvapilo. Ozvalo se nám asi čtyři sta lidí, kteří mají zájem o odkoupení koloběžek, skútrů, a dokonce i elektroautíček, se kterými jsme začínali. My nyní hlavně musíme všechna vozidla předat investorům a pak je případně napojíme na zájemce. Jsou tady třeba i různé sharingové společnosti, které mají ambice vozidla převzít a vrátit je zpět do provozu. Jenom my jsme to nemohli rovnou udělat tak, že bychom vozidla prodali a investory pak vyplatili, protože jsme plátci DPH. Museli bychom tedy z částky odvést DPH a teprve pak zbytek dát investorům. Je tedy lepší jim dát přímo stroje. Většina investorů se rozhodla převzít.
Zmínil jste, že máte na účtu nulu. Dokážete vyčíslit, kolik peněz jste celkem propálili, jak jste sám řekl?
Když vezmu tu přípravu na sezónu 2021, tak jsme utratili zhruba 5 milionů korun, což zainvestovali v podstatě společníci.
Vy fungujete ale čtyři roky. Kolik stál tedy provoz re.voltu za celou dobu?
Co se týče investic, tak se tam proinvestovaly desítky milionů korun.
Když se podíváte zpět na celé období, kdy jste fungovali, jakou největší chybu jste udělal? Co se dalo dělat lépe?
Těch věcí je samozřejmě spousta. Od drobnějších po ty větší. Ten turbuletní konec souvisel s tím, že jsme nedokázali najít další investice. Nejsem kouzelník, abych najednou přičaroval další peníze, i když bych chtěl. A je mi to líto vůči lidem, kteří si nějaké vozidlo u nás koupili.
Asi jsme měli víc šlapat do hledání investorů. My jsme měli tři investiční venture kapitálové fondy, které ještě před covidem chtěly do nás investovat, ale jak to udeřilo, tak všichni říkali, že se vyčká a vyčká, a nakonec se to neuskutečnilo. Měli jsme prostě víc tlačit na pilu, více shánět investice, protože je vidět, že konkurenční firmy, byť jsou v podobné situaci jako my a jezdí s podobnými stroji, tak v zahraničí získali investice rámcově sto milionů eur.
Pořád tedy věříte, že sdílená mobilita je budoucnost?
Určitě. Věřím, že sdílené koloběžky, ať už mají v Praze jakoukoliv auru, jsou budoucnost, se kterou se zkrátka budeme muset sžít. Když se vyráběla první auta a byly první nehody, tak to lidé také neměli rádi. Sdílená kola a koloběžky ale už tady budou, bude to součást našeho života a budeme se přesouvat z hromadných dopravních prostředků do této individuální dopravy.
Rozhovor si můžete pustit jako podcast zde:
ČLÁNKY DO MAILU