Konec letošního léta se nesl v duchu startu dětského kanálu České televize, největšího slibu generálního ředitele Petra Dvořáka z předloňského výběrového řízení na šéfa ČT. Nikdo nepopírá, že myšlenka samostatného televizního programu pro děti je dobrá a veřejnoprávní televize je tím pravým vysílatelem, kdo by se měl zhostit její realizace. Jenže způsob, jakým odstartoval a funguje program ČT :D, není příliš ideální. A nejde jenom o problémy s pokrytím, kterým se dostalo největší medializace, i když ty patří mezi nejvážnější potíže, jimž kanál čelí. Pojďme se ale na jednotlivé problémy podívat podrobněji.
Špatné pokrytí signálem
Česká televize zvolila pro pozemní šíření programu ČT :D zcela novou Regionální síť 7, o jejíž existenci do letošního jara neměl nikdo tušení a za níž stojí provozovatel celoplošného multiplexu 4 Radim Pařízek. Tento „regionální“, i když ve skutečnosti spíše celoplošný multiplex, má mnohem menší pokrytí než veřejnoprávní multiplex 1. Kavčí hory v něm už od května šíří programy ČT 1 HD, ČT 2 HD a ČT Sport HD. Ty však naladí pouze diváci, kteří mají přijímače schopné zpracovat signál v kompresním standardu MPEG-4. Pro Regionální síť 7 se Kavčí hory v případě dětského kanálu rozhodly i přes to, že měly k dispozici programovou pozici v mnohem lépe pokrytém celoplošném multiplexu 3 (vysílají v něm například Prima love a Prima Zoom).
Česká televize volbu Regionální sítě 7 vysvětluje potřebou získat větší kapacitu nad rámec svého multiplexu 1, konkrétně pak 22 Mbit/s, které představují kromě ČT :D ve standardním rozlišení obrazu i tři výše zmíněné kanály ČT ve vysokém rozlišení (HDTV). Celou tuto konstrukci pak navazuje na dřívější dohodu s Českým telekomunikačním úřadem (ČTÚ) o vzniku „druhé vrsty“ veřejnoprávního multiplexu s možností větší regionalizace, případně na potřebu získat druhou celoplošnou síť, která by se dala použít jako přechodná pro migraci multiplexu 1 na novější vysílací standard DVB-T2. Výsledkem je ale fakt, že zatímco multiplex 1 s původními čtyřmi programy ČT vysílá z hlavních vysílačů Českých Radiokomunikací, ČT :D (společně s ČT art) využívá vysílače jiné firmy, na které často divácké antény nemíří, případně využívají jinou polarizaci a mají menší výkon.
Teoretické pokrytí Regionální sítě 7 v době startu dětského kanálu České televize
Výpadky signálu a zamrzání obrazu
Prakticky od startu ČT :D se tento program potýká s pravidelnými technickými výpadky, konkrétně v pozemní Regionální síti 7. Zamrzání obrazu, kostičkování, výpadky zvuku a krátkodobé změny formátu ze 4:3 na 16:9. Divák, který přijímá ČT :D pozemní cestou, si těchto technických problémů nemůže nevšimnout. Provází i další programy v Regionální síti 7 a není tajemstvím, že obdobné potíže mívaly i tematické kanály televize Nova šířené v celostátním multiplexu 4, tedy že se tento problém týká obou sítí provozovaných Radimem Pařízkem, které využívají stejné vysílače a stejnou vysílací technologii. Horší je fakt, že potíže přetrvávají i přes ubezpečení ČT, že má přes svoje dohledové pracoviště plnou kontrolu nad kvalitou vysílání Regionální sítě 7 (respektive multiplexu 1a, který představuje část kapacity této sítě).
Ale i v době, kdy ČT :D nemá výpadky, kvalitou obrazu zdaleka nedosahuje hodnot SD programů v celoplošném multiplexu 1. Na televizorech s úhlopříčkami nad jeden metr má dětský kanál viditelně rozmazaný obraz, takže například Večerníček se vyplatí sledovat na ČT 2, která jej vysílá souběžně s ČT :D (nemluvě o tom, že ve stejné Regionální síti 7 je v HD kvalitě, ovšem s výše zmíněnými občasnými výpadky). Programová pozice v Regionální síti 7 pro ČT :D je jistě levnější než v celoplošném multiplexu 3, ale kvalita, jakou nyní Česká televize prostřednictvím svého nového programu nabízí, je úděsná a Kavčím horám výrazně kazí reputaci.
Komerční animáky
Válku asijským animovaným seriálům s nesmyslným dějem vyhlásil přede dvěma lety tehdy ještě kandidát na generálního ředitele ČT Petr Dvořák. Sliboval, že pokud vyhraje konkurz a bude moci uskutečnit svoji vizi samostatného dětského kanálu ČT, rozhodně na něj nepustí podobné komerční nesmysly plné násilí a blikavých scén. Je pravda, že nesmyslné japonské nebo korejské animáky ČT :D nevysílá, část vysílacího schématu ale zaplňují animované seriály, které vysílají čistě komerční kabelové a satelitní dětské kanály. A nevyhýbá se ani seriálům, které stojí na násilí a nemají daleko k oněm asijským animákům – viz Avatar: Legenda o Aangovi z produkce komerčního dětského kanálu Nickelodeon.
Déčko tedy občas nenabízí nic jiného než placené programy, které tu existují mnohem déle, než dětský kanál ČT. Večer Déčko pravidelně vysílá animovaný seriál Phineas a Ferb, který mohou děti vídat i na kabelovém a satelitním kanálu Disney Channel. Trochu nesystematicky je na dětský kanál zakomponovaná i hitparáda Dé pětka, která se každodenně připomíná v nejlukrativnějšímn vysílacím čase okolo Večerníčka jedním klipem. Těžko říct, zda to byl dramaturgický zájem, nebo snaha protlačit nahoru konkrétního interpreta, ale minimálně první tři týdny existence Déčka tato televize večer co večer ve stejný čas vysílala ten samý videoklip k písni Michaela Jacksona Black Or White, což už bylo dost otravné i pro děti.
Nudné studiové spojováky a upoutávky
České televizi nelze upřít snahu odlišit se od komerčních dětských kanálů kontaktním vysíláním, takže jednotlivé pořady na sebe nenavazují pouze závěrečnými a úvodními titulky, případně upoutávkami na další vysílání, ale hranými vstupy, ty ale svým provedením ustrnuly někde na pomezí osmdesátých a devadesátých let. Pobíhání moderátora nebo moderátorky po povrchu planety Yó a povídání s mimozemšťany jsou spíš nudnou zdržovačkou. Přitom stačilo využít popularity Studia Kamarád a spojováky prostě přenechat osvědčeným a populárním postavičkám. Že by to bylo drahé? Ve srovnání s nynějším řešení asi ano, ale ruku na srdce: kdo jiný než ČT by na to měl peníze?
Poněkud otravný je i přehršel upoutávek, kterými se ČT :D nijak neliší od „dospěláckých“ televizních kanálů. Někdy si člověk musí klást otázku, jaký dramaturgický smysl má upoutávka na Večerníček, který začíná necelou minutu poté (těch pár sekund mezi upoutávkou a Večerníčkem samozřejmě vyplňují další upoutávky). A i „přesýpací hodiny“ v podobě rotujícího loga ČT, které se proměňuje na logo Déčka, by televize nemusela používat tak často (graficky je to ovšem velmi zdařilé, stejně jako animace začátku a konce denního vysílání Déčka).
Zprávičky: zcela nepochopená cílovka
Asi největší pochybnosti ze všech pořadů Déčka vzbuzují každodenní Zprávičky. Zpravodajský formát určený pro děti nabízí reportáže natáčené pro dospělé, které se nezřídka ve stejném nebo velmi podobném znění objevují ve zpravodajských relacích na ČT 24 a ČT 1. Jediné, co zprávy na Déčku odlišuje, je způsob moderování. Jenže spojení moderátora, který vítá kluky a holky a přátelsky k nim promlouvá, s unylými hlasy redaktorů domácího zpravodajství, kteří referují pro dospělé diváky ČT 24, působí jako pěst na oko a dětského diváka rozhodně nezaujme. Je to opět nudná výplň, která zdržuje před Večerníčkem. Přitom dětské zpravodajství by se dalo pojmout kreativně a zajímavě.
V případě Zpráviček však jde o přežvýkanou relaci splácanou z toho, co by redakce zpravodajství tak jako tak natočila a použila v jiných relacích na jiných kanálech. A to je chyba. Ona je možná základní chyba v tom, že Zprávičky vůbec připravuje redakce zpravodajství, která není pro výrobu pořadů určených pro děti nastavená a logicky ani být nemůže. Kéž by na to ČT brzy přišla a nabídla dětem v jejich večerních zprávách opravdu to, co je zajímá a hlavně ve formě, která pro ně bude přijatelná.
Obsah Zpráviček je spíš pro dospělé než pro děti
