Hlavní navigace

Pohřeb zdarma, rychle a online

8. 8. 2008
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Máme online kamarády, nakupujeme v online obchodech, čteme online magazíny. Mnozí žijí virtuální život v nějakém komunitním projektu. Proč se tedy nenechat pochovat na online hřbitově?
Michal Černý - karikatura

Ilustrace: Nenad Vitas

Se zajímavým nápadem přišli v Polsku. Zde si můžete zdarma pořídit (třeba i vlastní) hrob, napsat si na něj text, přijímat kondolence či si na hrob nechat klást květiny a zapalovat svíce (obojí ovšem za poplatek kolem jednoho eura za kus). Spočinout můžete kromě na „obyčejném” hřbitově i v katakombách. A samozřejmě nechybí ani zvláštní hřbitov pro domácí mazlíčky (zde je ale zpoplatněn i základní hrob). K dispozici je výběr, na jakém hřbitově chcete být pochováni (tedy například na židovském, ateistickém, katolickém,…) a hlavně je k dispozici široký výběr náhrobních kamenů.

Navíc si celý hřbitov můžete, za doprovodu patřičné hudby a zvoleného počasí jen tak procházet. Projekt je tedy snem snad každého člověka, jenž má zálibu ve hřbitovech a online světech současně.

Když jsem na stránky narazil, napadlo mě dvojí využití. Prvním je pochování svého milovaného avatara (například ze Second Life) a druhým, ještě rafinovanějším, je pohřbívání šéfů, kritiků článků v diskusích pod článkem či prostě kohokoliv, kdo mě naštve. Nejen, že mu udělám naschvál s výběrem hřbitova (např. muslima položím ke křesťanům), ale ještě mu na hrob napíšu, co si o něm myslím a vyberu patřičně nepěkný náhrobní kámen.

Jenže při prohlížení jednotlivých hrobů jsem byl zaskočen. Žádný mrtvý vedoucí z práce, ani nevěrná manželka a dokonce ani avatar. Zde leží vesměs staří lidé nebo ti, co po dlouhé nemoci skonali. To je doplněno žalostnými kondolencemi a fotografiemi nebožtíků.

CIF24

Lidé, převážně Poláci, berou celý web velice vážně. Mám pocit, jako by tím, že své blízké kromě do běžného hrobu položí také do nul a jedniček, plnili svoji povinnost vůči zemřelému. Možná chtějí, aby jeho hrob mohli navštívit i lidé, kteří na „dušičky“ či reálný pohřeb přijet nemohou. Nebo jen chtějí za svým mrtvým tatínkem či babičkou přijít na „návštěvu“ pohodlněji a z tepla domova?

Zcela po pravdě řečeno, když jsem v rámci přípravy glosy vytvářel hrob pro imaginárního dvouletého Jana Nováka, měl jsem pocit jisté nepatřičnosti skoro stejný, jako bych podobný pokus dělal na běžném ústředním hřbitově. Atmosféra (obzvláště pokud si nastavíte déšť a noc) se tvůrcům povedla. A mám za to, že i peníze se hrnou poměrně hodně. Snad jen pan Kopfrkingl by zaplakal; krematorium zde chybí. Zatím.

Autor článku

Autor je student PřF MU, publicista. Zajímá se o dění na Internetu, filosofii a fotografii.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).