Protože v televizi bylo komentováno pouze zaplavení ústředen Českého Telecomu, musí obyvatelstvo předpokládat, že infrastruktura poskytovatelů internetového připojení (ISP) nebyla dotčena a vše funguje. Velká část ISP a telekomunikačních operátorů byla ovšem vodou také zasažena. Počínaje těmi, které z Karlína a Holešovic vyhnaly policejní síly, přes ty, již mají kabely v zaplavených stanicích Metra, a konče těmi, kteří nemají u všech bezdrátových bodů zásobu nafty na pět dní. Pokud porovnáme dopad letošních povodní s povodněmi na Moravě v roce 1997, jsme na tom letos hůř – protože v Praze sídlí datová a provozní centra většiny ISP.
Náprava škod na infrastruktuře je vždy otázkou delšího času. Je přitom jedno, zda jde o rozvody vody, kanalizaci, rozvod elektřiny nebo telekomunikace. Většina sítí potřebuje revizi, ISP přecházejí ze záložních systémů na systémy hlavní, je třeba provést rekonfigurace, případně převézt některá zařízení. Všechny tyto aktivity nemusí, ale mohou být doprovázeny různě dlouhými výpadky.
Provoz každého operátora (ať již ISP, nebo telekomunikačního) tvoří tři základní entity. Telekomunikační linky, aktivní uzly a lidé, kteří celou síť spravují.
Telekomunikační linky patří k těm, které ještě postiženy budou. V Praze je problém velmi komplikován tím, že velká část datového provozu prochází kabely, jež jsou uloženy v prostorách Metra, které nyní „disponuje“ skoro dvacítkou stanic, o nichž se předpokládá, že jsou zaplaveny. Po požáru na Můstku tak postihla Metro další rozsahem nečekaná katastrofa. Optice sice zaplavení v řádu týdnů nevadí, nicméně v okamžiku, kdy bude Dopravní podnik města Prahy vyklízet nepořádek, lze očekávat, že dojde k přetnutí některých kabelů. Například dvě zaplavené soupravy ve stanici Florenc B jen těžko odjedou bez cizí pomoci po vlastní ose. Přístupové sítě jsou ve valné části realizovány metalickými okruhy Českého Telecomu nebo radioreléovými spoji, kde poškození závisí nejvíce na lokální situaci.
Aktivní uzly už mají pravděpodobně nejhorší problémy za sebou. Nejvíce byly postiženy výpadkem elektrické energie. Ten ukázal, že ani přítomnost spousty baterií a dieselagregátů s palivem na týden nepřetržitého provozu nezabrání „mužům v černém“, aby nepřikázali obsluze vyřadit uzel z provozu a evakuovat se. Proti tomuto rozhodnutí v podstatě není obrany.
Druhý problém aktivních uzlů v síti (konkrétně Internetu) se ukázal v průběhu prvních hodin povodní, kdy byla většina serverů poskytujících aktuální zpravodajství přetížena. Je proto na zváženou, zda jejich současná podoba, která na jeden požadavek klienta vychrlí stovky kilobajtů dat, je ta nejvhodnější. Otázkou také bude, jak se provozovatelé serverů, kteří platí za přenesená data, vyrovnají s datovými toky, jež jejich servery poskytly do Internetu.
Lidé, kteří sítě spravují či dohledují, pracovali celý týden na hranici možností. Z vlastní praxe vím, že jejich práce rozhodně netrpěla nedostatkem adrenalinu. Z jedné strany selhávající systémy, ze strany druhé státní moc a do toho volající uživatelé, kteří samozřejmě chtějí služby v provozu. Navíc i tito lidé mohli být oběťmi záplav (jeden z mých kolegů dokonce evakuoval manželku, želvy a hada ze zaplaveného bytu na pracoviště). Tudíž bychom měli mít pochopení pro to, že systémy neběží ze sta procent. Paradoxně totiž tlakem na dotyčné lidi přispíváme k jejich nestabilitě. Je faktem, že člověk dlouhodobě vystavený stresu dělá chyby.
Co je pointou celého článku? Buďme alespoň v dobách přírodních katastrof ke svým operátorům tolerantní. Doba katastrofy však není omezena tím, že už nemáme na dvorku vodu.
ČLÁNKY DO MAILU