Končí oba předsedové „malých“ rad
Vybírání kandidátů do malých mediálních rad, tedy kontrolních orgánů České televize a Českého rozhlasu, postoupilo do další fáze. Po předvýběru těch, kteří vůbec mohli prezentovat svoje myšlenky před členy sněmovního volebního výboru, už tedy známe ty, z nichž bude už celá Poslanecká sněmovna vybírat šest nových radních ČT a dva nové radní ČRo. A víme už i to, že do obou rad se nedostanou jejich současní předsedové Milan Uhde (v případě televize) a Tomáš Ratiborský (u rozhlasu), ale ani žádný další současný radní, kterému letos v březnu končí mandát. A to je dobře.
Šest let, na které jsou radní do obou rad veřejnoprávních médií voleni, je dostatečně dlouhá doba na to, aby předvedli, co umí. Takže víme, že například Radek Mezulánik by za každé situace kritizoval generálního ředitele ČT Petra Dvořáka a požadoval jeho odvolání, zatímco Dana Eklová by ho hájila do roztrhání těla (nabízí se paralela s Helenou Fibingerovou a jejím až familiárním vztahem s někdejším ředitelem ČT Jiřím Balvínem či později s Jiřím Janečkem). Obojí přístupy jsou špatné. Radní mají kontrolovat, nikoli za každou cenu kritizovat a odvolávat, nebo naopak lézt řediteli kamsi. A pokud jsou v předsednické funkci, měli by mít tolik diplomatických schopností, aby dokázali prosadit svůj názor.

Dana Eklová spáchala loňskou kandidaturou do Poslanecké sněmovny za ODS mediálně-radní harakiri
Osamělý předseda Milan Uhde
Milanu Uhdemu se bohužel v roli předsedy Rady ČT moc nedařilo. Exekutivně ji samozřejmě zvládal, ale jinak si radní dělali, co chtěli. Typickým příkladem byla kauza stížnosti redaktorů zpravodajství na zásahy do vnitropolitického zpravodajství ČT 24. Sám Uhde říká, že Rada selhala, nic s tím ale nenadělal. Když si dodal odvahy a týdeníku Respekt v mimořádně otevřeném rozhovoru prozradil, jak se vlastně Petr Dvořák stal ředitelem ČT, později se za tyto své výroky veřejně div neomlouval. A mnozí si jistě vzpomenou na Uhdeho kritiku seriálu Vyprávěj při volbě ředitele ČT v roce 2011, v níž mu nynější ředitel Dvořák opatrně přitakával. A co se stalo? ČT 1 dnes vysílá reprízy Vyprávěj dvakrát týdně v hlavním vysílacím čase.
Ba ne, Milan Uhde sice může působit jako morální autorita (a asi kvůli tomu byl zvolen předsedou), ale v Radě ČT byl osamocený. Mohl říkat, co chtěl, ale na praktický chod Rady a její hlasování to mělo pramalý vliv. Co s takovým předsedou, který navíc ani nemá odvahu po tak zfušované kauze, jakou byla stížnost redaktorů, na protest rezignovat? (možná by díky tomu dnes byly Uhdeho šance na znovuzvolení do Rady větší a postoupil by aspoň do závěrečné volby) Rada ČT potřebuje nové koště, jenže těžko říct, zda Uhdeho v jejím čele nahradí někdo zcela nový, nebo si radní vyberou z devíti kolegů, kteří v Radě působili už dřív a vědí, jak to chodí.

Petr Dvořák si oddychne, v Radě ČT končí jeho dlouholetý kritik Radek Mazulánik, ale i předseda Milan Uhde
Nebudou to rady plné odborníků
Každopádně nemůžeme čekat radu odborníků, jak si ji vysnilo hnutí ANO, protože jinak by do závěrečné fáze volby nepostoupila komunistická exposlankyně Ivana Levá nebo bývalá ředitelka odboru elektronických komunikací na někdejším ministerstvu informatiky Milena Macková. Tedy lidé přímo spojení s politikou, kteří mají kontakty na své volitele. Kandidatura rektora Vysoké školy ekonomické Richarda Hindlse, kterého navrhla Akademie věd ČR, vypadá honosně, ale při vědomí, že v minulosti kandidoval za ČSSD do Senátu, člověk hned pochopí, odkud vítr vane. Volba členů mediálních rad prostě nebude tak fair play, jak se nám snaží političtí nováčci, co makají, naznačit. Na to by muselo mít ANO ve sněmovně nadpoloviční většinu poslanců a zemi vést vláda jedné strany. Sněmovna je ale pestřejší a ostatní strany se dokáží lehce domluvit – napříč politickým spektrem, jako to funguje už odpradávna.
V malé televizní i rozhlasové radě to po těchto volbách nových radních ale už nebude taková selanka jako dosud. Do finálního výběru radních Českého rozhlasu postoupili hned dva bývalí spolupracovníci generálního ředitele Petra Duhana, s nimiž se v uplynulých letech ne dost šťastně rozloučil. Jeho někdejší náměstek pro správu a provoz (a předtím výkonný ředitel Českého rozhlasu a ještě předtím ředitel Duhanovy kanceláře) Oldřich Šesták a bývalý šéf druhého nejsilnějšího okruhu ČRo Dvojka Jiří Vejvoda mohou Petru Duhanovi zatopit. Dosud tak v rozhlasové radě činil pouze radní Petr Šafařík, který byl v osamocené pozici jako Radek Mezulánik v Radě ČT.

Petra Duhana čekají perné chvilky, pokud do Rady Českého rozhlasu proniknou jeho dva bývalí blízcí spolupracovníci, s nimiž se rozešel ve zlém
Hlavně ať je větší názorová různorodost
Záleží však na tom, zda i ve finální volbě radních půjde především o to najít teplá místa kamarádům konkrétních politiků a politických stran, nebo vybalancování poměru sil uvnitř obou mediálních rad. Nynější Rada ČT i Rada ČRo generální ředitele obou veřejnoprávních institucí nekriticky drží nad vodou, jejich kritici mezi radními jsou spíše za jakési blázny. Pokud se podaří zajistit větší názorovou různorodost v radách a ředitelé televize i rozhlasu ztratí jistotu, že rady jsou jenom občasným posezením před veřejností, na kterém se hraje na jakousi kontrolu, bude to jenom dobře. Byť by tu různorodost měli zajistit vyloženě politicky dosazení radní.
Jedno je jisté: šestice radních ČT a dva radní ČRo, kteří vzejdou z této volby, budou vybírat příští generální ředitele obou veřejnoprávních médií. Pro Petra Dvořáka i Petra Duhana, kteří zcela jistě budou usilovat o znovuzvolení, tedy budou velmi cenní. V době výběrových řízení na nejvyšší manažerské posty to bude těchto šest televizních a dva rozhlasoví radní, kdo bude sedět v Radě ČT a Radě ČRo nejdéle, a budou tedy moci do jisté míry formovat názory svých služebně mladších kolegů. Tedy pokud se do té doby něco nestane, a funkční období Petra Dvořáka a Petra Duhana budou zkrácena. I na tom by se noví radní mohli podílet.