Profily uchazečů o vedení ČT: Stanislav Vaněk považuje zvýšení poplatků za neprůchodné

Na začátku týdne oznámila Rada České televize jména dvanácti uchazečů, kteří postoupili do výběrového řízení na pozici generálního ředitele veřejnoprávní televize. První kolo volby by se mělo uskutečnit ve středu 12. dubna a jméno nového šéfa České televize by měli radní oznámit o čtrnáct dní později. Server DigiZone oslovil všechny kandidáty s prosbou o zodpovězení několika otázek, jejichž prostřednictvím jednotlivé uchazeče a uchazečky postupně představíme.

PODROBNOSTI: Na pozici generálního ředitele České televize se hlásí dvanáct kandidátů

Vytáhnout z torny maršálskou hůl

Další z představovaných kandidátů, scénárista a režisér Stanislav Vaněk, se výběrového řízení účastní potřetí, kandidoval už v letech 2009 a 2011. Vaněk vystudoval pražskou Akademii múzických umění a převážnou část svého profesního života strávil v Československé a posléze České televizi. V minulosti se podílel na vzniku více než tisícovky televizních pořadů, které svým tvůrcům vynesly řadu ocenění. Natáčel s hvězdami první velikosti jako je Jonas Kaufmann, José Cura, Rolando Villazón, Edita Gruberová, Rafael Kubelík, Jiří Bělohlávek nebo Tim Burton, režíroval přenosy hudebních produkcí do kin nebo se podílel na realizaci první domácího videomappingu v průběhu živého vystoupení České filharmonie v pražském Rudolfinu.

Stanislav Vaněk strávil v televizi takřka celý svůj profesní život.

V České televize zastával Vaněk řadu tvůrčích pozic, od dramaturga přes režiséra až k řediteli Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha. O České televizi jako instituci tak něco vím, v pozitivním i negativním smyslu. Velmi mě proto láká „vytáhnout z torny maršálskou hůl“ a své zkušenosti zúročit. Zvláště teď, když to Česká televize tolik potřebuje, myslí si Vaněk.

Ve svém kandidátském projektu Vaněk zdůrazňuje, že organizačně nebyla Česká televize ještě nikdy tak nepřehledná a neefektivní jako nyní. Když srovnávám tři stupně na cestě od autora přes producenta k výrobě ve „zlaté producentské době“ devadesátých let s dnešními dvanácti stupni, vnímám, jak se zodpovědnost postupně stává nedohledatelnou a systém se vyčerpává sám sebou, tvrdí Vaněk

Jako první by se po svém zvolení chtěl Vaněk vyrovnat se s politicky téměř neprůchodným požadavkem na zvýšení koncesionářských poplatků. Jejich navýšení by po devíti letech, kdy reálná hodnota vybraných peněz padá a drahota stoupá, považoval Vaněk za logické. Zároveň by chtěl dát logiku organizačnímu „pavouku“ a jednotlivým vysílacím okruhům televize.

Rada není motivována kritizovat ředitele

Za nejsilnější stránku současné České televize považuje Vaněk její poslání a za nejslabší fakt, jak se tomuto poslání málo přibližuje. Podle Vaňka stačí jako ilustrativní příklad skutečnost, že nezanedbatelnou podmínkou pro udělení odměn generálnímu řediteli je dosažení požadované míry sledovanosti. Úsilí o nekomerční „veřejnoprávnost“ pak nutně zůstává v půli cesty, myslí si Vaněk.

Vaňkovi se také nelíbí, že Poslanecká sněmovna může Radu České televize odvolat pouze v případě, že dvakrát po sobě neschválí Výroční zprávu. A tak pochopitelně Rada není příliš motivována kriticky generálnímu řediteli „šlapat na paty“, být skutečným inteligentním zástupcem televizního diváka, ale spíše ve shodě s generálním ředitelem spolupracuje. Kritická Výroční zpráva přece nemá šanci být schválena! Byla by totiž kritikou i Rady samotné. Jde vlastně o systémovou nedostatečnost!,vysvětluje své výhrady Vaněk. 

Vaňkovi také vadí, že Česká televize sleduje v televizní zábavě stejné trendy jako komerční televize a věnuje jim nepatřičnou po­zornost. Od někdejších estrád, moderněji show, přes pozdější talk-show, reality-show až k dnešním detektivním seriálům, vyjmenovává sporné formáty Vaněk.

Skvělé PR, které ale ne vždy odpovídá realitě

Současnému vedení se podle Vaňka povedlo posílit postavení České televize v rámci Evropské vysílací unie EBU. Dobrou práci odvádí z Vaňkova pohledu Česká televize i v oblasti PR, které ale bohužel ve svých výstupech leckdy neodpovídá skutečnosti. 

Na rozdíl od poslance Vítězslava Jandáka se Česká televize snaží přijít s definicí veřejné služby.

Vaněk dále připomíná, jak poslanec Vítězslav Jandák při nedávném výběrovém řízení do Rady Českého rozhlasu tvrdil, že jako ministr zadal pět analýz na téma co to je veřejná služba, ale všechny byly podle něho k ničemu. Panu poslanci evidentně ušlo, že Česká televize už jisté kroky učinila. Konečně se tak začala definovat „veřejná služba“ s využitím mezinárodně uznávaných cílů stanovených pro média veřejné služby, byť prozatím jen s malým využitím v praxi. Dříve se ale chybějící definice „veřejné služby“ často zneužívalo, říká Vaněk.

Za negativa považuje Vaněk organizační devastaci a s ní spojenou degradaci profese producenta. Ten měl být původně „pupkem“ systému, ale nakonec se stal podřízeným mnoha malých šéfů. Hlavní zpravodajská relace Události je podle Vaňka nepřijatelně zdlouhavá, což nutí diváky hledat rychlejší a alternativní zdroje. Vadí mu i zbytečně „inscenované“ pohyby po studiu, režírované otočky nebo akcent kladený na figuru, kostým nebo krásné nohy moderátorek. Česká televize též podle Vaňka spíše straní určitým tendencím, než aby byla skutečně nezávislá. 

Vaněk také upozorňuje na tvrzení České televize o rozsahu vysílání sportovních a dětských pořadů i filmové výroby, jejichž podíl je v celosvětovém kontextu naprosto ojedinělý. Jsem si jistý, že tato výjimečnost není správná a že probíhá na úkor jiných televizních úkolů. A tak nám děti s ČT:D tloustnou, stejně jako naši „nejsportovnější“, ale i nejtlustší muži v Evropě při sportovním kanálu, dodává Vaněk. ČT art pak podle něj paradoxně přináší méně kultury, než bylo očekáváno, a to nejen kvůli nedostatečnému pokrytí.